Druhý srpnový den roku 2010 se opravdu vydařil. Příjemná letní teplota, modrá obloha a sluníčko nás tehdy po obědě vytáhly ven. Ačkoliv jsme to tedy neměli v plánu, vyrazili jsme na krátký odpolední výlet, během něhož jsme navštívili dvě vesnice nedaleko Olomouce. Prvou z nich byla obec Tršice, kam nás přilákal místní zámek, který vznikl přestavbou tvrze. Naše stříbrné auto jsme nechali na malém parkovišti přímo u bývalé tvrze, obehnané hradbami, valy a vodním příkopem na jižní straně. Vše jsme si prohlédli a pak jsme po obloukovém mostě, který při přestavbě nahradil ten padací, překonali vodní příkop. Za ním se nacházel vstup do jednopatrového zámku, jenž měl tvar podkovy. Malým průjezdem jsme vešli na nádvoří, kde jsme na zdi našli desku s erby a poté jsme po schodišti vystoupali do prvního patra.

V době naší návštěvy byl v zámku umístěn obecní úřad, obřadní síň OÚ, vesnické muzeum a místní knihovna. V kanceláři Obecního úřadu jsme se zeptali na muzeum, které zde mělo sídlit, ale to bylo zavřeno. Neměli ani razítko do památníku, ale naštěstí jsme si alespoň mohli koupit turistickou známku. Když jsme vyšli z kanceláře na chodbu, prohlédli jsme si nástropní olejomalbu od olomouckého malíře Rabenalta z roku 1876, na níž byla vyobrazena figura českého knížete Václava ve zlatém brnění, s knížecí čapkou, mečem a praporcem. U nohou knížete jsme spatřili tři španělské štíty s erby. Na středním zlatém štítu byla namalována černá svatováclavská orlice se zlatou osmicípou hvězdou na hrudi. Po heraldicky pravé straně jsme našli erb arciknížectví rakouského.

Na opačné straně pak byl erb Říše římské s černou dvouhlavou orlicí a císařskou korunou. Ve čtyřech rozích malby, původně vyplňující strop dnes zrušené místnosti, doplňují kompozici zavíjené kartuše se čtyřmi identickými erby olomouckého kanovníka Arthura z Koeniegsbrunnu. Potom jsme sešli dolů na nádvoří a díky doma vytištěným papírům jsme se seznámili s historií šlechtického sídla. Dočetli jsme se, že na místě dnešního zámku v Tršicích stávala gotická tvrz, která byla vystavěna někdy mezi lety 1318 - 1339. Informace o tom, kdy byla založena a kdo dal k tomu podnět se nedochovaly, neboť zakládací listiny shořely v roce 1642 během třicetileté války. Byla to budova přízemní, obehnána hradbami, valy a vodním příkopem na jižní straně. Přístup do tvrze umožňoval padací most, který se v době nebezpečí zvedal.

Gotickou tvrz připomínal portál vjezdu a okrouhlá, sedm metrů hluboká hladomorna v podzemí, vytesaná z části ve skále, nad níž zůstaly zachovány dvě vězeňské kobky. Tvrz byla sídlem zemanů nebo vladyků. V 15. století za Kokorských z Kokor byla tvrz pozdně goticky upravena. Od roku 1437 se začalo užívat pro tršickou tvrz názvu hrad, snad pro její vzhled, v roce 1514 a v roce 1529 za vladyky Jiřího Žabky z Limburka bylo vrchnostenské sídlo nazýváno zámkem. Sídlem světské vrchnosti byl do roku 1581. Významná renesanční přestavba na zámek v roce 1532 sjednotila oba jižní paláce v jediné křídlo. V roce 1568 zámek získalo olomoucké biskupství, později kapitula. Od roku 1581 do roku 1848 byl sídlem církevní vrchnosti a stal se úřední budovou. Byl v ní umístěn vrchnostenský úřad s úředníky – vrchní, důchodní, kancelářský a dva písaři.

V roce 1830 byl ještě zámek po požáru opraven, avšak roku 1848 byl vrchnostenský úřad zrušen. Zámek si pak pronajímali kanovníci a preláti k letnímu pobytu, a to až do roku 1918. Tršický zámek roku 1919 osiřel, když zemřel vrchní Ignác Tomáš Grimmenstein, bratr olomouckého kanovníka Vincence Grimmensteina. Roku 1922 byl zámek pronajat charitě z Olomouce pro těžce postižené děti, o které pečovaly řádové sestry sv. Norberta ze Svatého Kopečka až do roku 1946, kdy se odstěhovaly do Nezamyslic. V roce 1948 byl zámek jako konfiskát přidělen MNV v Tršicích. Novodobě pak byl zámek opravován v letech 1975 - 1976. Když jsme dočetli poslední řádky, vrátili jsme se k autu a odjeli do Přáslavic, kam nás přilákala Božka. Neměli jsme však v úmyslu navštívit naši příbuznou, kterou bychom tímto poněkud neuctivým jménem nazývali.

Naším cílem byla totiž nově vybudovaná rozhledna. Po příjezdu do Přáslavic jsme vůz zaparkovali v ulici nedaleko fotbalového hřiště a vydali se do areálu se zeleným pažitem. Záhy jsme vstoupili do sportovní arény, které zelo prázdnotou, z čehož vyplývalo, že jsme zde nechtěli sledovat žádné fotbalové klání. Vedle hřiště byla totiž roku 2009 vystavěna pestrobarevná rozhledna, jejíž výstavba mohla být uskutečněna především díky dotaci z EU. Celkové náklady činily 6,2 milionu korun a za tyto peníze kromě 21 metrů vysoké vyhlídkové věže ještě vznikly nové šatny fotbalového klubu, parkovací a skladovací prostory nebo sociální zázemí. Na nic jsme nečekali a zamířili jsme do pokladny, kde jsme koupili turistickou známku, vstupenky a dostali pěkné razítko do památníku. Pak jsme po 82 průhledných schodech vystoupali na širokou vyhlídkovou plošinu ve výšce asi 18 metrů.

Odtud jsme se rozhlédli po hanácké krajině. Město Olomouc se sice skrývalo v oparu či smogu, ale i tak jsme viděli Hornomoravský úval, Drahanskou vrchovinu, Jeseníky, Oderské vrchy, Moravskou bránu či Hostýnské vrchy. Orientaci na plošině nám usnadňovala rozhledová růžice, která byla připíchnutá ke střeše vyhlídkového ochozu. Po chvilce kochání jsme opět vytáhli papíry a o Božce si přečetli pár faktů. Dozvěděli jsme se, že svůj název získala podle maminky přáslavického starosty Rochovanského a také pár technických údajů. Zaujalo nás, že asi dvacet metrů od místa dnešní rozhledny stávala třípatrová triangulační věž, jejíž poslední patro ve výšce 12 metrů sloužilo jako vyhlídkový ochoz. Věž ovšem zanikla během druhé světové války, takže jsme ji vidět nemohli. Když jsme dočetli poslední řádky, sestoupili jsme dolů a vrátili se k autu. Vzápětí jsme odjeli domů do Olomouce a ukončili tak krátký odpolední výlet.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/jak-jsme-navstevou-poctili-bozku-a-zamek-trsice

Historie čerpána z těchto webových stránek

https://cs.wikipedia.org/wiki

https://rozhledny.webzdarma.cz