Vlčí studánku jsme navštívili v červenci 2020 během jednodenního výletu, jehož začátek jsme strávili v Litomyšli a pak jsme se přesunuli do Ústí nad Orlicí. Na okraji okresního města jsme na parkovišti pod železničním mostem odložili naše stříbrné francouzské auto a vzápětí jsme po zelené turistické značce začali zdolávat nástrahy krásné křížové cesty, jež nás vedla na kopec s názvem Andrlův Chlum. Když jsme se pokochali výhledy z rozhledny, sešli jsme na rozcestí Pod Chlumem, kde jsme dali vale zelené značce a dál sledovali žlutou kolegyni. Nebyla to však příjemná chůze, neboť jsme museli překonat bahnitý úsek a prodírat se džunglí, kde jsme ani neviděli pod nohy. Nástrahy přírody jsme naštěstí překonali bez komplikací a konečně jsme přišli k Vicenově studánce. Když jsme si ji prohlédli, šli jsme asi 30 metrů po silnici a pak jsme zabočili doprava. Ocitli jsme se tak ve Vlčím dole a znovu jsme se museli prodírat džunglí zeleného porostu, kterým nás vedla žlutá značka. Po asi 120 metrech jsme dorazili na odbočku, kde šipka na stromě ukazovala směrem k Vlčí studánce. Byla od nás vzdálená pouhých 40 metrů, takže jsme k prameni brzy přišli a na tabuli si o studánce přečetli zajímavé informace. Zaujalo nás, že v meziválečném období v těchto místech fungovalo přírodní divadlo, které využívalo jedinečnou akustiku a kulisu hlubokého lesa. Dále jsme se dočetli, že současnou podobu získala studánka po druhé světové válce díky panu Wágnerovi, řediteli vodárny v Ústí nad Orlicí. O výraznou obnovu a údržbu tohoto turistického zastavení se pak v roce 1990 zasloužili členové Klubu českých turistů v Ústí nad Orlicí. Líbila se nám pověst o muzikantovi, který se během návratu z tancovačky zřítil v noci do vlčí jámy. V ní již byli uvězněni dva vlci, ovšem duchapřítomný muzikant popadl housle a začal zvířatům hrát, čímž je udržel v klidu až do rána, kdy ho vysvobodil místní hajný. Během hraní vlci vyli, struny praskaly, až na houslích zůstala jediná, ale život si muzikant zachránil. Na památku mu pak zůstal pramen šedivých vlasů, což u nás nehrozilo, neboť v době naší návštěvy po nějakém vlkovi nebylo v okolí pramene ani památky. Když jsme si vše přečetli, přistoupili jsme ke studánce, která měla podobu masivní kamenné zídky, vystavěné z nepravidelně poskládaného přírodního kamene. V její horní části jsme našli desku s názvem studánky, nicméně nejvíce se nám líbila kovová vlčí hlava uprostřed zídky. Z vlčí tlamy vytékala voda, jež pak padala do malého kamenného odtokového korýtka pod ním a postupně přecházela v drobnou lesní bystřinu. Vodou jsme se opláchli a malé množství nabrali do dlaní, abychom ji ochutnali. V červencovém období chutnala báječně ! Pak jsme již pěkné místo v lese opustili, vrátili se na značenou stezku a po žluté trase jsme zamířili na rozcestí zvané U loučení, ale o tom již pojednává jiný můj článek. Chcete-li vědět, jak náš červencový výlet pokračoval, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech a vyhledejte si článek Jak jsme navštívili zámek Litomyšl a vystoupali na Andrlův Chlum.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/usti-nad-orlici-vlci-studanka​

Historie :

Na severním svahu Androva chlumu nedaleko Ústí nad Orlicí leží v lesním údolí zvaném Vlčí důl jedno z nejromantičtějších míst místního regionu. Jedná se o Vlčí studánku, spojenou se starou pověstí o muzikantovi, který se během návratu z tancovačky zřítil v noci do vlčí jámy. V ní již byli uvězněni dva vlci, ovšem duchapřítomný muzikant popadl housle a začal zvířatům hrát, čímž je udržel v klidu až do rána, kdy ho vysvobodil místní hajný. Během hraní vlci vyli, struny praskaly, až na houslích zůstala jediná, ale život si muzikant zachránil. Na památku mu pak zůstal pramen šedivých vlasů. Historie samotného upravovaného pramene a jeho okolí má však i silnou kulturní tradici. V meziválečném období fungovalo v těchto místech přírodní divadlo, které využívalo jedinečnou akustiku a kulisu hlubokého lesa. Současnou podobu získala studánka po druhé světové válce díky panu Wágnerovi, řediteli vodárny v Ústí nad Orlicí. O výraznou obnovu a údržbu tohoto turistického zastavení se následně v roce 1990 zasloužili členové Klubu českých turistů v Ústí nad Orlicí. V roce 2024 byla Vlčí studánka opět opravena a získala podobu kamenné zdi, do níž byla vsazena vlčí tlama, ze které proudí voda.

Historie čerpána z webu

https://www.estudanky.eu