Vicenovu studánku jsme navštívili v červenci 2020 během jednodenního výletu, jehož začátek jsme strávili v Litomyšli a pak jsme se přesunuli do Ústí nad Orlicí. Na okraji okresního města jsme na parkovišti pod železničním mostem odložili naše stříbrné francouzské auto a vzápětí jsme po zelené turistické značce začali zdolávat nástrahy krásné křížové cesty, jež nás vedla na kopec s názvem Andrlův Chlum. Když jsme se pokochali výhledy z rozhledny, sešli jsme na rozcestí Pod Chlumem, kde jsme dali vale zelené značce a dál sledovali žlutou kolegyni. Nebyla to však příjemná chůze, neboť jsme museli překonat bahnitý úsek a prodírat se džunglí, kde jsme ani neviděli pod nohy a teprve v následujícím lesním úseku jsme šli po normální cestičce. Potom jsme konečně přišli na pěkně upravené místo u silnice, kde se na severním svahu Andrlova chlumu nacházela Vicenova studánka, tvořená krásnou půlkruhovou opěrnou zdí z pravidelně opracovaných pískovcových kvádrů. V horní části této kamenné vyzdívky jsme spatřili obdélníkovou desku s vytesaným nápisem „VICENOVA STUDÁNKA“ a uprostřed zdi naším očím neunikl menší čtvercový kámen s reliéfem lví hlavy, z jehož tlamy plynule vytékal proud čisté vody na lože z volně ložených kamenů. Na rovné horní hraně zídky byl nachystaný tácek s několika hrnečky pro pocestné a kousek opodál stála dřevěná lavička. Vodu jsme neochutnali, i když připravené hrnečky k napití přímo vybíraly, a pouze jsme si v chladivém prameni opláchli obličej. Nevyužili jsme ani nabídku lavičky k posezení a raději jsme si na dvou tabulích přečetli zajímavé povídání o historii místa. Dočetli jsme se, že poloha Vicenovy studánky byla spojena s historií turistiky, neboť v těchto místech v roce 1919 vyznačil místní Klub českých turistů historicky první, červeně značenou trasu na vrchol. Po této stezce se v minulosti dokonce jezdily sudetské župní lyžařské závody ve sjezdu. Samotný pramen z hloubi země poprvé podchytil v roce 1942 tehdejší šéf ústeckoortické vodárny Václav Wágner, který zde vybudoval kamennou studánku a věnoval ji ústeckému rodákovi Hynku Vicenovi, významnému herci, řediteli kočovné společnosti a nestorovi českých divadelních ochotníků. Do podoby, ve které jsme ji zastihli, byla studánka zrekonstruována v roce 2015 z iniciativy divadelního spolku Vicena za finanční podpory města a správy lesů. Na závěr jsme se dozvěděli, že kamenické práce tehdy provedl Miroslav Rohun z Libchav a divadelníci převzali nad pramenem trvalou péči. Když jsme si obě cedule prohlédli, šli jsme asi 30 metrů po silnici a pak jsme zabočili doprava. Opět jsme se octili v džungli Vlčího dolu, jímž nás žlutá značka protáhla k Vlčí studánce, ale o tom již pojednává jiný můj článek. Chcete-li vědět, jak náš červencový výlet pokračoval, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech a vyhledejte si článek Jak jsme navštívili zámek Litomyšl a vystoupali na Andrlův Chlum. 

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/usti-nad-orlici-vicenova-studanka​

Historie :

Vicenova studánka vyvěrá z hloubi země v nadmořské výšce 440 metrů nad mořem na severním svahu Andrlova chlumu. Její poloha je úzce spjata s historií místní turistiky, neboť právě v těchto místech, zhruba v polovině trasy nad silnicí do Litomyšle, vyznačil v roce 1919 nově vzniklý Klub českých turistů v Ústí nad Orlicí vůbec první, červeně značenou cestu na vrchol. V dobách sudetských župních lyžařských závodů se po této stezce dokonce jezdily sjezdy, které startovaly nahoře u chaty a končily dole u řeky na louce Královce. Samotný pramen poprvé podchytil v roce 1942 tehdejší šéf ústeckoortické vodárny Václav Wágner, který zde vybudoval původní kamennou studánku. Tuto stavbu Wágner věnoval významnému ústeckému rodákovi Hynku Vicenovi, jenž žil v letech 1819 až 1911. Hynek Vicena byl nestorem českých herců a zakládajícím členem prvního sdružení divadelních ochotníků v Ústí nad Orlicí, které vzniklo v roce 1836. Později působil jako herec v divadelní společnosti J. A. Prokopa, což byla první společnost kočujících českých herců v Čechách, a také v Zöllnerově společnosti. Následně se stal ředitelem vlastní kočovné společnosti a byl blízkým přítelem spisovatele a dramatika J. K. Tyla. Jeho odkaz zůstal ve městě velmi živý, o čemž svědčí i to, že si spolek divadelních ochotníků v Ústí nad Orlicí dal při svém vzniku v roce 1896 jméno Hynka Viceny do svého štítu a dělá mu čest již přes sto let. Do dnešní podoby byla studánka zrekonstruována v roce 2015 z iniciativy právě tohoto divadelního spolku Vicena. Rekonstrukce se uskutečnila za významné finanční podpory Města Ústí nad Orlicí a Správy lesů města Ústí nad Orlicí. Samotné kamenické práce tehdy precizně provedl Miroslav Rohun z Libchav a divadelní spolek následně převzal nad tímto místem trvalou péči. Současná podoba pramene představuje vkusnou půlkruhovou opěrnou zeď, která je postavena z pravidelně opracovaných pískovcových kvádrů a je citlivě vsazena do okolního svažitého lesního terénu. V horní části této kamenné vyzdívky je pevně osazena obdélníková kamenná deska, v níž je jasně vytesán velký nápis „VICENOVA STUDÁNKA“. Vlastní výtok vody je vyřešen velmi esteticky. Čistá voda vyvěrá z kovové trubky chrliče, která je zakomponována uprostřed menšího čtvercového kamene zdobeného reliéfem s motivem lví či maskaronové hlavy. Pramen odtud plynule stéká dolů na lože tvořené volně loženými lomovými kameny. Celé místo je přizpůsobeno kolemjdoucím turistům a výletníkům. Na rovné horní hraně kamenné zídky je stabilně umístěn tácek s několika čistými hrnečky, které jsou k dispozici každému, kdo se chce osvěžit chladnou vodou. Pro ty, kteří si chtějí u pramene na chvíli odpočinout a zaposlouchat se do zvuků lesa, je v těsné blízkosti studánky připravena jednoduchá dřevěná lavička.

Historie čerpána z webu

https://www.estudanky.eu

Město Ústí nad Orlicí je držitelem turistické známky č.788.

https://turisticke-znamky.cz