Orlické hory vždy patřily mezi naše nejoblíbenější destinace, kam jsme se vždy rádi vraceli. Na různých místech jsme v nich strávili několik letních i zimních dovolených a dokonale jsme tak poznali různé tváře této části české země. Jednoho roku jsme učinili výjimku a zavítali sem v rámci třídenního listopadového pobytu, kdy jsme byli ubytování v Čenkovicích. Cestou do chaty Pod sjezdovkou jsme se zastavili v Letohradě, abychom se seznámili s památkami města. Některé jsme sice viděli už o 10,5 roku dříve během vůbec první zimní dovolené, ale Letohrad toho nabízel mnohem více. Bylo chladno, ale počasí nám přálo a tak jsme mohli v bývalém Kyšperku bez obtíží poznat spoustu nových pamětihodností, jež jsme předtím v zimě neviděli. Nicméně jsme nedali košem ani těm, které jsme už navštívili.

Po příjezdu do Letohradu jsme naše stříbrné auto zaparkovali u Muzea řemesel a když jsme si prohlédli jeho expozice, vydali jsme se pěšky do centra města, kolem něhož se nacházela největší koncentrace turistických cílů. Jedním z nich byla studánka U vodojemu, nacházející se v těsné blízkosti zámku, od něhož jsme k vodnímu zdroji přišli historickou alejí. Vodojem na návrší nad městem, zvaným Kopeček, nešlo přehlédnout, protože měl podobu malého obdélného domku. Ke dveřím domku vedlo dvojité schodiště s kovovým zábradlím, pod nímž se ve výklenku nacházela betonová lavička a rozměrné luxferové termální okno osvětlující suterén. Když jsme po schodech přišli ke dveřím, nad vstupem jsme si prohlédli trojúhelníkový fronton s vloženým reliéfem jelena, odkazujícím k městskému znaku a pod ním nápis vodovod města Kyšperka.

Dveře byly pochopeně zavřené a tak jsme pokračovali v obhlídce domku, na jehož boční straně jsme pod střechou objevili nápis LANNA PRAHA 1926, odkazující na rok výstavby vodojemu a firmu, která jej vybudovala. Pak jsme sešli dolů ke studánce, vestavěné do svahu pod vodojemem, z něhož sem byla přiváděna potrubím voda. Studánka měla podobu 2,5 metru vysoké zdi, zhotovené z velkých kamenů s betonovými krycími deskami, půlkruhově zaklenutým výklenkem a nižšími bočními křídly, která se po stranách zalamovala a klesala šikmo k zemi. Na těchto okrajích zdi jsme spatřili betonové lavičky, ale jejich nabídku jsme v rámci uchování našeho zdraví nevyužili. Raději jsme si prohlédli výklenek, do něhož byl vložen půlkruhový betonový bazén studánky, ale žádná voda do něj netekla.

Chrlič v podobě kamenného maskaronu na zadní stěně zdi totiž mlčel jako hrob a jeho ústa k nám prostřednictvím šumění vody nepromlouvala. Když jsme si vše prohlédli, vytáhli jsme z batohu papíry s vytištěni informacemi a přečetli si o studánce pár věcí. Dozvěděli jsme se, že studánka U vodojemu vznikla v letech 1926 – 1927 v rámci rozšiřování vodovodní letohradské sítě. Zaujalo nás, že město disponovalo už na počátku 17. století vlastním vodovodem, které zásobovalo kašnu na náměstí přes 200 let. V roce 1830 byl starý vodovod prodloužen až k obci Šedivec, kde byly zachyceny další prameny. V následujících padesáti letech byly dvě staré dřevěné kašny na náměstí vyměněny za pískovcové a k dalšímu doplnění vodovodní sítě došlo v letech 1892 – 1893, kdy byly prověřovány prameniště na návrších Hradisko a Kopeček.

Poté byly firmou Ant. Kunz v Hranicích na Moravě zřízeny dva vodovody, jeden pro předměstí a druhý pro město. Vodovod z Korejtek byl ve městě spojen se starou sítí ze Špitálského lesa, aby se vzájemně doplnily. Brzy však nestačila kapacita vodovodu potřebám obyvatel a proto byly hledány další prameny v letech 1910 - 1911 pod skálou Hradiska. K pochycení zdejších pramenů došlo roku 1926 a následně byl vybudován moderní vodovod. Na předměstí pod zmíněnou skálou byla zřízena čerpací stanice se dvěma elektromotory, odkud výtlačným řádem voda proudí do vodojemu na Kopečku a odtud je rozváděna. Když jsme dočetli poslední řádky, obrátili jsme svou pozornost na přilehlý hřbitov, ale o tom již vypráví jiný můj článek. Chcete-li vědět, co jiného jsme tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme jeden listopadový den věnovali památkám Letohradu.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/letohrad-studanka-pod-vodojemem​

Historie :

Studánka U vodojemu vznikla v letech 1926 – 1927 v rámci rozšiřování vodovodní letohradské sítě. Město disponovalo už na počátku 17. století vlastním vodovodem, které zásobovalo kašnu na náměstí přes 200 let. V roce 1830 byl vodovod prodloužen až k obci Šedivec, kde byly zachyceny další prameny. V následujících padesáti letech byly dvě staré dřevěné kašny na náměstí vyměněny za pískovcové a k dalšímu doplnění vodovodní sítě došlo v letech 1892 – 1893, kdy byly prověřovány prameniště na návrších Hradisko a Kopeček. Poté byly firmou Ant. Kunz v Hranicích na Moravě zřízeny dva vodovody, jeden pro předměstí a druhý pro město. Vodovod z Korejtek byl ve městě spojen se starým vodovodem ze Špitálského lesa, aby se vzájemně doplnily. Brzy však nestačila kapacita vodovodu potřebám obyvatel a proto byly hledány další prameny v letech 1910 - 1911 pod skálou Hradiska. K pochycení zdejších pramenů došlo roku 1926 a následně byl vybudován moderní vodovod. Na předměstí pod skálou Hradiska byla zřízena čerpací stanice, opatřená dvěma elektromotory, odkud je výtlačným řádem vedena voda do vodojemu na Kopečku a odtud rozváděna. Obsah vodojemu byl původně 250m3, později 300m3. Ústřední dozor nad stavbou prováděl Ing. Otakar Šulc ze zemského úřadu v Praze, stavbu provedla firma Lanna, a.s.v Praze roku 1926.

Historie čerpána z těchto webových stránek

https://www.pamatkovykatalog.cz

Město Letohrad je držitelem turistické známky č.402.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/letohrad-c402