Jelení studánku jsme poprvé navštívili v září 2025. Stalo se tak v rámci turistické výzvy Jdi do hor, když jedním ze šesti naplánovaných vrcholů byl Pecný. Šedé francouzské auto jsme nechali u autobusového nádraží v Rýmařově a nasedli na autobus, který nás odvezl na staré známé sedlo Hvězda. Odtud jsme se vyvezli na Ovčárnu a následně jsme po červené značce vyrazili za naším cílem. Pohybovali jsme se po známé hřebenové trase v nejvyšších partiích Jeseníků, přičemž jsme museli projít kolem zmíněné studánky, jejíž historie se začala odvíjet již v 18. století, kdy se na sedle mezi Jelení horou a Velkým Májem se usadil Töpper, mladý poustevník z velehradského kláštera. Stalo se tak roku 1779. Usídlil se na hřebeni, na místě tehdy zvaném Tři studánky a jednou z nich byl i bezesporu dnešní pramen. Když jsme k ní po červené značce přišli, narazili jsme na houf lidí, kteří zde odpočívali a napájeli se kvalitní vodou z vydatného pramene. Velký počet jiných lidí nám sice vadil, ale dal se pochopit, jelikož se Jelení studánka se díky své poloze v polovině cesty mezi Skřítkem a Ovčárnou stala velkou křižovatkou turistických stezek. Nedivili jsme se tedy tomu, že zde hrabě Franz Harrach, majitel janovického paství, nechal v roce 1914 pro výletníky vystavět otevřenou kamennou stavbu s tehdy moderní eternitovou střechou. Myslivci hraběte Harracha také upravili pramen a nad ním umístili kamennou zídku s deskou a nápisem Na památku 50. výročí sněmu moravsko-slezského mysliveckého spolku ve dnech 27. a 28. července 1896. Zídku jsme si prohlédli poté, co od ní odešel mladý pár, který nám zavazel ve výhledu, ale deska na ní chyběla, neboť zmizela po druhé světové válce. S velkou dávkou trpělivosti se nám podařilo vyfotit i samotný pramen, ale trvalo poměrně dlouho, než bylo u studánky alespoň na pár vteřin volno. Pak jsme se šli podívat na zmíněný kamenný přístřešek, do něhož jsme také vstoupili a prohlédli si jeho prázdný interiér. Našli jsme zde pouze lavice, lemující obvod budovy a na zdi naším očím neunikl plakátek s historií místa, kterou jsme si rádi přečetli. Dozvěděli jsme se, že fakta o mnichovi, který se zde roku 1779 usadil a postavil si statek se salaší. Po několika měsících však hospodářství vyhořelo a tak mnich místo opustil i se stádem ovcí a skotu. Studánka s vynikající vodou samozřejmě nemohla uniknout pozornosti prvních turistů, takže již v nejstarších průvodcích byl Hirschbrunnen uveden jako místo odpočinku a osvěžení. Když jsme si vše přečetli, vyšli jsme ven a kolem obleženého pramene jsme zamířili k nedalekému rozcestí Jelení studánka, ležící v nadmořské výšce 1311 metrů. Zde jsme opustili červenou značku a dál jsme pokračovali po zelené trase na Pecny, ale o tom již vypráví jiný můj příspěvek. Chcete-li vědět, jak celé naše putování probíhalo, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme uposlechli výzvu a vydali se z Ovčárny na Skřítek.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/jeleni-studanka-pramen-v-jesenikach​

Historie :

Historie Jelení studánky se začala odvíjet již v 18. století, kdy se na sedle mezi Jelení horou a Velkým Májem se usadil Töpper, mladý poustevník z velehradského kláštera. Stalo se tak roku 1779. Usídlil se na hřebeni, na místě tehdy zvaném Tři studánky a jednou z nich byl i bezesporu dnešní pramen. Pokud bychom je chtěli lokalizovat dnes, leží blízko rozcestníku Nad Malým kotlem. Statek se statkem však po několika měsících vyhořely a tak mnich místo opustil i se stádem ovcí a skotu. Stopy jeho marného pokusu zde ale kupodivu zůstaly dodnes. Na pravé straně pěšiny značené zelenou turistickou značkou, která míří ze sedla dolů k Františkově myslivně, spatří cvičené oko pravidelné vyvýšeniny základů někdejších staveb. Od dávných dob tedy poskytovala občerstvení nejprve pastevcům, posléze i prvním turistům. Studánka leží téměř přesně v polovině cesty mezi Skřítkem a Ovčárnou, i proto zde hrabě Franz Harrach, majitel janovického paství, nechal v roce 1914 pro výletníky vystavět otevřenou kamennou stavbu s tehdy moderní eternitovou střechou. Myslivci hraběte Harracha upravili pramen a nad ním umístili kamennou desku s nápisem „Na památku 50. výročí sněmu moravsko-slezského mysliveckého spolku ve dnech 27. a 28. července 1896“. Kamenná stavbička stojí nad studánkou dodnes, deska však zmizela po druhé světové válce. Pramen Jelení studánky je bezesporu unikátní. Tak silný zdroj vody jinde v hřebenových polohách nenajdeme. Ostatní prameny se nacházejí více na úbočí hor. Vývěr vody pod vrcholem Jeleního hřbetu se nachází v nadmořské výšce 1311 metrů a je jednou ze zdrojnic Podolského potoka, který odvodňuje značnou část jihovýchodních svahů hlavního hřebene jesenických hor. Studánka s vynikající vodou samozřejmě nemohla uniknout pozornosti prvních turistů. Už v nejstarších průvodcích je Hirschbrunnen uvedeno jako místo odpočinku a osvěžení. Při tvorbě značení se navíc přišlo na to, že místo je ideální křižovatkou cest. A tak se dnešní šipky vedoucí z tohoto místa sotva vejdou na rozcestník. Na hřeben zde vystupuje červená turistická značka směřující od Alfrédky k Pradědu. Zelené značení sem přichází od Skřítku a Ztracených kamenů, aby se v místě někdejšího ovčince opět vrhlo dolů do údolí k Františkově myslivně a do údolí Divoké Desné. Od Alfrédky společně s červenou přichází ke studánce také žlutá značka, která se tady jen přehoupne přes hřeben a zamíří dolů do Vernířovic. Opačným směrem to je mimochodem sice jedna z nejkratších, zároveň však nejprudších jesenických cest. Další z pozoruhodností Jelení studánky tkví v její poloze. Při cestě po hřebeni je přibližně v polovině mezi Ovčárnou a Skřítkem. I proto zde byla postavena vyhlášená kamenná útulna. Myslel jsem si, že je starší, ale podle útržkovitých informací byla postavena někdy v šedesátých letech z popudu horské služby a za peníze okresního národního výboru v Bruntále. Dnes je často místem odpočinku pro turisty za špatného počasí a dost často zde po ránu najdete i bivakující dobrodruhy z různých koutů planety. Jelení studánka své jméno dostala podle kopce, ze kterého vyvěrá a ten zase podle častého výskytu parohatých vládců Jeseníků. Koneckonců ani dnes není výjimkou, že se na podzim v ranním oparu z lesů pod hřebenem ozývají zvuky, při kterých tuhne krev žilách.

Pověst :

Pověst o Jelení studánce vypráví o zlatém jelenu, který se chodívá vždy o půlnoci napít vody, potom zabuší svými mohutnými parohy do země tak silně, že z nich vylétne gejzír zlatých hvězdiček. Dopadnou na hladinu studánky a předají vodě dar bohatství. Kdo si touto vodou potře tvář, bude obohacen. Jestli penězi nebo bohatstvím ducha, to legenda neříká. Druhá pověst vypráví o mnichovi, který se zde usadil v 18. století. Zbožný muž prý jednou seděl na zdejším palouku a rozjímal. Najednou se před ním objevily tři průzračné bytosti. Každá z nich držela v rukou kalich, jedna zlatý, druhá stříbrný a třetí železný. Řekly mnichovi, až zvolí jeden z kalichů a napije se z něho vody. Muž zvolil ten prostřední, stříbrný. Sotva polknul první doušek, vytryskl ze země pramen stříbrně křišťálové vody a ze svahu začal stékat potok. Traduje se, že mnozí z těch, kteří se napili vody ze zdejšího pramene, spatřili, jak se nedaleko studánky objevila postava starého muže, v jehož tváři zářil úsměv. Někdy je prý možné vidět mnichovu tvář i na nebi, mezi oblaky nad Jelení studánkou.

Historie čerpána z těchto webů

https://olomouc.rozhlas.cz

https://icloucna.cz

Jelení studánka nemá turistickou známku.