Beskydy se staly jednou z našich nejoblíbenějších destinací, kam jsme se velice rádi vraceli, jelikož nás zdejší drsná a zároveň krásná krajina naprosto okouzlila. Občas jsme na československé pomezí z Olomouce vyrazili na jednodenní výlet, ale strávili jsme zde i pár celotýdenních dovolených, které nám daly více času pro důkladnější prozkoumání tohoto kouzelného pohoří. Jednoho roku jsme si na sedm dní pronajali luxusní srub v kanadském stylu, který si jeho majitel postavil na zelené louce teprve nedávno a tak dřevěný domek ještě voněl novotou. Dovolenou jsme si naplánovali na začátek letních prázdnin, kdy se rozlehlá obec Velké Karlovice stala na jeden týden naším novým domovem, z něhož jsme každé ráno po vlastními silami připravené snídani vyráželi na výlety po bližším i vzdálenějším okolí.

Všechno jednou skončí a naše dovolená nebyla výjimkou. Osmý den po snídani jsme si tedy sbalili věci, setkali se s majitelem srubu, zaplatili za pobyt a vyrazili na cestu domů. K návratu jsme si vybrali trasu přes Vsetín, jelikož jsme chtěli navštívit Vsacký Cáb a zároveň jsme slíbili našemu nadšenému hledači ukrytých schránek, že se cestou zastavíme na několika keškách. První úspěšná zastávka proběhla u pomníku v obci Huslenky a dvě další v sousední vesnici Hovězí. Nejprve jsme odlovili kešku u splavu na Vsetínské Bečvě a po celkem rychlém nálezu jsme o 300 metrů dál zabočili doleva na polní cestu. Za nechráněným železničním přejezdem jsme zaparkovali naše stříbrné auto a vzápětí jsme po lávce překonali Bradovský potok, který nás posléze kolem pozemku krásného rodinného domu zavedl k nedaleké studánce Na žlábku.

Když jsme sem dorazili, mohli jsme na prameni a okolí oči nechat. Nejenže byla pěkně upravena přístupová cesta, ale vodní prostor zdobilo několik okrasných květin a všude bylo čisto. Moc nám tady líbilo. Vzápětí nám jeden z obojživelných obyvatel pramene vydal ukrytou schránku a potom jsme si vodou opláchli ruce. Životodárná tekutina vytékala z trubky, trčící z mohutné ohradní zdi a přímo nad železným nosem jsme spatřili základní kámen. Na něm byl vyrytý s letopočet 1951 a znak Klubu českých turistů, díky jehož iniciativě tehdy vzniklo několik studánek v okolí obce Hovězí. Na první pohled bylo vidět, že kamenitá dlažba před studánkou pocházela z období výstavby, zatímco ohradní zeď byla o mnoho desítek později vystavěna z nových kamenů, ale o těchto úpravách se nám již nepodařilo nic zjistit.

Líbila se nám také malinká lavička, připevněná ke zdi a tak jsme neodolali a na malou chvilinku se posadili. Pořídili jsme několik fotografií a pak jsme se vrátili autu, jímž jsme zamířili do Nepřejova, okrajové části města Vsetín, kde jsme u kaple se studánkou chtěli odlovit další kešku, ale o tom již vypráví jiný můj článek, tak si jej ve volné chvíli nezapomeňte také přečíst. Chcete-li vědět, co jiného jsme tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme se vraceli domů z dovolené ve Velkých Karlovicích. Pokud mu věnujete část svého vzácného času, dozvíte se toho opravdu hodně. Jestliže jste sem někdy zavítali, můžete do komentářů uvést své zážitky a podělit se o ně s ostatními turisty. Děkujeme. A pakliže vás článek dokonce inspiroval k návštěvě tohoto kraje, pak dokonale splnil svůj účel.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/hovezi-studanka-na-zlabku​

Historie :

Studánka Na Žlábku vznikla ve valašské obci Hovězí díky iniciativě Klubu českých turistů, kteří v okolí upravili několik dalších pramenů. Stalo se tak v roce 1951, o čemž svědčí vyrytý letopočet na kameni, umístěný přímo na trubkou s vytékající vodou. Z období výstavby zůstala kamenitá dlažba před studánkou, zatímco ohradní zeď byla o mnoho desítek později vystavěna z nových kamenů. Od jara do podzimu okolí pramene zdobí květiny a pěkně upravená je rovněž přístupová cesta.

Historie čerpána z webu  

https://www.obec-hovezi.cz

Obec Hovězí nemá turistickou známku.