Litovelské Pomoraví pro nás bylo vždy oblíbenou a snadno dostupnou oblastí, do níž jsme často vyráželi z našeho olomouckého bydliště, abychom se pokochali pěknou přírodou. Naše výpravy vždy startovaly v hanácké metropoli a zatímco lužní lesy jsme brázdili na kole nebo pěšky, do hanáckých vesnic, lemujících pozoruhodný kousek naší země, jsme většinou zajížděli autem. Jednu z výjimek tvořila obec Příkazy, kam jsme během léta na kolech několikrát zamířili za výbornou zmrzlinou U tří koček, ale párkrát jsme tam přijeli autem za místními památkami. Patrně největší turistický tahák obce tvořil Hanácké skanzen v Příkazech, který jsme navštívili také vícekrát. Poprvé se tak stalo v rámci červnového výletu, kdy jsme sem přijeli zeleným korejským autíčkem, které jsme zaparkovali na kostkové ulici pár metrů od muzea.

Vzápětí jsme vstoupili do průjezdu, v němž se nacházela provizorní pokladna. U stolečku jsme zaplatili vstupné a koupili turistickou známku. Potom jsme zamířili do prodejny se suvenýry, kde ale nikdo nebyl a tak jsme vyšli na nádvoří. Pásl se zde kůň, který upoutal naši pozornost a proto jsme se na něj šli podívat. Oře jsme si pohladili a potom jsme zamířili ke králíkárnám, jejichž obyvatelé se pochopitelně zalíbili našim dětem. Následně jsme se vydali dovnitř statku z 19. století, v jehož útrobách jsme našli bohaté sbírky expozice lidové architektury na Hané. Během exkurze jsme například shlédli světnici, kde obytelné statku odpočívali, setkávali se s jinými lidmi a kde se konaly různé společenské události. Prohlédli jsme si zde starý nábytek, textilie a další předměty, které vytvářely atmosféru domácího prostředí.

V kuchyni byla vystavena řada nádobí, kuchyňských nástrojů a spotřebičů, které byly běžně používány v té době, kterou jsme našim předkům rozhodně nezáviděli. Díky poutavému vyprávění průvodkyně jsme se dozvěděli, jak se připravovala jídla, jaké suroviny se používaly a jaké zvyky byl v oněch časech spojené se stolováním. S průvodkyní jsme pak postupně procházeli další místnostmi, ve kterých jsme shlédli inventář řemeslnických dílen, nástrojů a strojů, kamnářských, knihařských, stolařských, tesařských, bednářských, kovářských, sedlářských, zámečnických, obuvnických, školních, krejčovských, mlékařských a včelařských pomůcek, nářadí, forem a přípravků. Děti nejvíce ocenili sbírku hraček v jedné z místností, kde jsme shlédli houpacího koně, celodřevěné sáňky, malý trakař, dřevěné kostky a cirkusové vozy a další.

Zajímavá byla rovněž expozice věnovaná praní a žehlení, ale líbil se nám vlastně celý mobiliář z let 1799 - 1950. Některé věci jsme znali od našich babiček, které je doma běžně užívali, když jsme byli ještě malí. Dozvěděli jsme se také informace o historii a původu lidového muzea. Naše průvodkyně nám během exkurze sdělila, že hanácký skanzen byl v Příkazech otevřen v roce 1994 v prostorách bývalého Kameníčkova gruntu z roku 1875 a přidala ještě několik dalších zajímavostí. Když jsme si prohlédli expozice uvnitř statku, zamířili jsme k první stodole, kterou jsme ale shlédli jen zvenku, protože byla zavřená. Pak jsme se vrátili na dvůr, kde začalo vystoupení lidového souboru písní a tanců a tak jsme se posadili na lavičky. Následujících dvacet minut jsme sledovali tanečníky na dřevěném pódiu, kteří nám předváděli své umění.

Krojovaní členové a členky tanečních souborů řádili na pódiu jak o závod a připravili nám tak netradiční zážitek. Popravdě řečeno, asi bychom na takové vystoupení nezašli jen tak, ale v rámci prohlídky skanzenu nám to nijak nevadilo. Spíše naopak. Jakmile představení skončilo, pomalu jsme se zvedli a průjezdem vyšli ven na ulici. Nastartovali jsme náš povoz a vyrazili za dalším cílem, jímž byl zámek v Čechách pod Kosířem. O tom, co jsme v bývalém šlechtickém sídle viděli, však již vypráví jiný můj článek, tak si jej ve volné chvíli také někdy přečtěte. Chcete-li vědět, co všechno jsme během červnového výletu viděli, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech a vyhledejte si cestopis s názvem Jak jsme poprvé navštívili Příkazy, Čechy pod Kosířem a Drahanovice. Dozvíte se tak mnohem více informací.

Podruhé jsme Hanácké skanzen Příkazy navštívili o pět let později. Přijeli jsme sem stříbrným francouzským autem, jež jsme zaparkovali naproti vchodu do statku, který se tento den po zimní přestávce poprvé otevíral veřejnosti. Než jsme se vydali dovnitř, náš člen výpravy a nadšený lovec keší na ulici vyluštil údaje místní multicache. Teprve potom jsme průjezdem prošli na nádvoří, kde se zrovna chystalo vystoupení lidového souboru na pódiu, stejně jako o pět let dříve. Dvůr a obytnou část statku jsme si vyfotili a pak jsme prošli středem ovocného sadu ke čtyřem špaletovým stodolám, charakteristickým pro oblast Hané. Podsadité stavby s vjezdem ve štítových stěnách, postavené z hliněných cihel a dřevěných trámů byly ovšem i tentokrát zavřené. Když jsme si ve stodolách vše prohlédli, vraceli jsme se zpět na nádvoří.

Cestou jsme shlédli včelařské kláty, neboli velké špalkové úly. Vzápětí jsme zjistili, že vystoupení ještě nezačalo. Nechtělo se nám zde čekat, protože jsme měli v úmyslu lovit keše v okolí Litovle. Sice jsme skanzenem doslova proletěli jako ptáci při lovu, ale i tak jsme si všimli, že statek opět za těch pár let, co jsme tu nebyli, zkrásněl. Potom jsme již skanzen opustili a šli hledat další indicie již zmíněné multikeše v Příkazech. Když se nám podařilo potřebné souřadnice dát dohromady, odlovili jsme finální kešku a spokojeně jsme tak mohli odjet do Litovle. Chcete-li vědět, co všechno jsme tehdy viděli, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech a vyhledejte si cestopis s názvem Jak jsme v Chudobíně viděli tři různé kostely. Dozvíte se tak mnohem více informací. Pokud jste skanzen také navštívili, můžete své poznatky napsat níže do komentářů.

Potřetí jsme do skanzenu v Příkazech přijeli o další dva roky později a naše francouzské auto jsme opět nechali v ulici před skanzenem. Setkali jsme se zde s babičkou a dědou a chvíli jsme čekali, než se otevře brána do průjezdu. Těsně před desátou hodinou ráno se tak stalo a my jsme v pokladně koupili vstupenky. Nejmladší členka výpravy si ještě vybrala pohled, který dostala zdarma a pak jsme se již vydali do budov skanzenu, abychom si stejně jako před sedmi lety prohlédli exponáty uvnitř statku. Tentokrát jsme si expozice procházeli sami bez průvodce a senioři, kteří nás doprovázeli, se spolu s námi snažili uhádnout, k čemu jednotlivé věci, nástroje a pomůcky sloužily. A dařilo se jim to velmi dobře. Když jsme prošli všechny přístupné místnosti, vydali jsme se dozadu ke stodolám, které byly otevřené.

Již z dřívějška jsme věděli, že byly zařazeny mezi památkově chráněné  objekty a byly stejně jako statek vystavěny v 19. století. Konečně jsme se tedy podívali dovnitř a prohlédli si zde mnoho předmětů, jež byly součástí každodenního života na venkově. Našli jsme zde různé zemědělské nástroje, od těch jednoduchých jako hrábě, motyky a cepy, až po složitější stroje, mezi nimiž nechyběla mlátička, parní stroje, motory na jejich pohon nebo lis na víno. Dále zde byly dřevěné židle, stoly, truhly a další kusy nábytku, které byly vyrobeny místními řemeslníky a sloužily k uskladnění potravin, nářadí nebo osobních věcí. Ve stodolách se nacházelo i mnoho předmětů pro domácnost, třeba hrnce, mísy, džbány, ale také proutěné koše nebo dřevěné věšáky. A protože nedílnou součástí života na venkově byli také koně.

Našli jsme zde rovněž různé části koňských postrojů, které byly používány při práci na poli nebo při přepravě zboží. Historie exponátů byla úzce spjata s historií samotného statku a jeho obyvatel. Mnohé předměty byly v rodině po několik generací a předávány z otce na syna. Po jejich obhlídce jsme se vrátili na nádvoří, abychom se dozvěděli, jak se vyrábí pivo a máslo. Z výroby pěnivého moku jsme toho moc však moc neviděli a máslo se předvádějícím nepodařilo vyrobit vůbec. Bylo hodně velké vedro a tak jsme vzali zavděk nabídkou stylové hospůdky v prostorách bývalé letní kuchyně. Pak jsme se posadili na lavičky pod stromem a odpočívali. Limonády, pivo a kofoly v nás jen zasyčely. Pár minut jsme poseděli a před polednem jsme skanzen opustili a společně jsme odjeli domů do Olomouce.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/prikazy-hanacke-skanzen

Historie :

Hanácké muzeum v přírodě v Příkazích, známý též jako Hanácké skanzen, je unikátním dokladem hliněného stavitelství na Hané. Pozoruhodná je míra dochování areálu jako celku, včetně zahrad s ovocnými stromy a třemi unikátními špaletovými stodolami a jednou replikou. Celý pozemek je obehnán hliněnými zídkami z 1. poloviny 19. století. Důležitým doplněním běžných komentovaných prohlídek jsou např. dny hliněného stavitelství, interaktivní ukázky tradiční sklizně a výmlatu, kdy si sami návštěvníci mohou vyzkoušet tyto dříve běžné práce venkovanů. V létě, o Vánocích a Velikonocích se zde konají tematické akce a řemeslné jarmarky. Bývalé sýpky nad obytnou částí jsou upraveny jako příjemná galerie, kde se konají výstavy vhodně doplňující zvláštní atmosféru tohoto prostoru. V případě akcí je v provozu občerstvení umístěné v prostorách bývalé letní kuchyně s posezením ve dvoře usedlosti. Statek pochází z druhé poloviny 19. století a stodoly jsou z počátku 19. století. Posledním majitelem byl pan Kameníček, který si přál statek uchovat v původním stavu a předal jej po své smrti do péče národního památkového ústavu. Skanzen byl poprvé otevřen pro veřejnost v roce 1990, ale v současném rozsahu je až od roku 1994.

Historie čerpána z webu

https://www.hrady.cz/skanzen-hanacke-skanzen

Hanácké skanzen Příkazy je držitelem turistické známky č.1097.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/expozice-lidove-architektury-prikazy-c1097