Do města Litovel jsme v rámci jednodenních výletů zavítali tolikrát, že by na součet všech našich návštěv bylo potřeba prstů nejednoho turisty. A když se toto královské město stalo sídlem naší rodinné firmy s názvem Ruční mýdlárna, jezdili jsme do něj takřka denně. Občas jsme si udělali čas a podnikli nějakou procházku po městě nebo okolí, během nichž jsme se dokonale seznámili s místními památkami. Na začátku roku 2022 výrobna mýdel skončila a od té doby byly naše návštěvy hanáckých Benátek velmi sporadické. Znovu jsme sem zamířili v jedno slunečné zářijové odpoledne, kdy jsme do Litovle přijeli černým korejským SUV, zaparkovali ho v Palackého ulici a vydali se na obhlídku litovelských památek. Některým jsme se podrobněji věnovali poprvé, jiné jsme už prozkoumali dříve, nicméně nám to nijak nevadilo.

Hlavním cílem této výpravy ovšem bylo nové muzeum harmonik, otevřené v prvním patře Záložny na náměstí Přemysla Otakara, na němž jsme si samozřejmě předtím prohlédli zdejší památky. Pak jsme již otevřeli dveře historické budovy a vzápětí vstoupili do informačního centra, kde jsme si koupili vstupenky do zmíněného muzea. Následně nás pracovnice informačního centra zavedla po schodech do prvního patra, kde muzeum harmonik roku 2022 vzniklo a pak nás nechala samotné, abychom si exponáty sami v klidu prostudovali. Nejprve jsme se ovšem posadili a pomocí krátkého filmu se seznámili s osobou Jiřího Sedláčka, který hudební nástroje věnoval městu Litovel, aby byla jeho jedinečná sbírka zachovaná pro další generace. Nástroje tak byly zaevidovány do sbírek ministerstva kultury a staly se neprodejnými.

Dozvěděli jsme se, že Jiří Sedláček dostal první heligonku od rodičů v pěti letech a druhým jeho nástrojem se stal klávesový akordeon. Jako samouk získával noty různými způsoby. Naučil se hrát i na klarinet, s nímž od 14 let vystupoval v početné dětské dechovce v Mariánských Lázních. Učitel dechovky mu doporučil jít na pražskou konzervatoř, ale Sedláčkovy rodiče měli zato, že jej hudba neuživí a tak vystudoval obor technik na parní lokomotivy na Vyšší průmyslové škole železniční a strojní. V prvních letech po škole se věnoval povolání strojvedoucího a když se usadil v Litovli, pracoval několik let v olomouckém depu a později jako kotelník v Papcelu, kde působil až do odchodu do penze. Jeho život však stále naplňovala hudba a ve třiceti letech se rozhodl studovat večerní konzervatoř v Olomouci.

Soukromě učil hře na harmoniku žáky ZUŠ v Litovli a od roku 1981 působil Sedláček také v souboru Dechovka Haná, kde hrál na trombon. Na harmoniku hrával v tanečním orchestru, vystupujícím na plesech a muzikách převážně na Konicku a okolí. Jeho sběratelská vášeň začala několika klávesovými akordeony a později jej učaroval osobitý zvuk heligonek. Nakonec se dopracoval k více než 400 kusům všech druhů akordeonů, z nichž převážnou část daroval městu Litovli. Nástroje se naučil také opravovat a repasovat. V letech 2011 až 2021 provozoval soukromé muzeum, kde harmoniky zabíraly více než tří místnosti v rodinném domku v Litovli a které jsme navštívili osobně o 11 let dříve. Když projekce na zdi pohasla, prohlédli jsme si osobní předměty pana Sedláčka a také jsme zde našli ceduli, visící na jeho domě v době provozování soukromého muzea.

Na informační tabulce jsme se také seznámili s rozdíly mezi akordeonem a harmonikou. Prvně jmenovanému nástroji se v českých zemích říkalo až do druhé poloviny minulého století tahací harmonika. Zaujalo nás, že na našem území zlidověl výraz podobný italskému fisharmonica, a nikoliv německému akkordeon, anglickému accordion, francouzskému accordeón nebo španělskému acordeón. V češtině se pojem akordeon vžil především ve spojitosti s chromatikou, tedy tahací harmonikou s klávesovou nebo knoflíkovou klaviaturou. Dále jsme se dozvěděli, že v historickém měřítku je pojem harmonika často zavádějící. Řada nástrojů vzniklých na přelomu 18. a 19. století se tak jmenuje, ale s dnešní harmonikou ve smyslu akordeonu nemají mnoho společného. Například pojem skleněná harmonika alias Glasharmonika se vyskytoval ještě v Hudebním slovníku z roku 1891.

Na závěr jsme si přečetli, že rozdíl mezi akordeonem chromatickým a diatonickým spočívá v tónu, které vydávají rozechvělé jazýčky. Zatímco jazýčky u chromatického akordeonu stiskem kláves nebo knoflíků vydávají stejný tón při roztažení i stažení měchu. Diatonický akordeon vydává tón ve dvou výškách v závislosti na směru tahu měchu. Pak jsme si již začali prohlížet první harmoniky, heligonky i akordeony, kterých zde bylo více než 340. Zastoupeno zde bylo okolo 40 českých výrobců, ale také akordeony zahraniční provenience zejména z Itálie, Německa a Rakouska. Naším očím neunikly nástroje nebo tahací harmoniky staré více než 150 let, přičemž některé z nich byly nedávno opraveny a leskly se tak novotou. Mohli jsme tak vidět nejrozsáhlejší sbírku akordeonů a heligonek ve střední Evropě, kterou Jiří Sedláček dával dohromady více než 50 let.

Procházeli jsme kolem jedné vitríny za druhou a postupně si prohlíželi jednotlivé nástroje od různých výrobců, mezi nimiž jsme našli třeba značku Hlaváček z Prahy a Loun, Stibitz z Českých Budějovic, Vavřín z České Třebové nebo Kunt z Nového Bydžova. Zajímavá byla také hrací skříň, poháněná ventilátorem. Ve skleněných vitrínách se kromě nástrojů nacházely historické fotografie a vše doplňovaly popisky. Některé harmoniky dokonce měly svůj životní příběh, například jednu zhotovil prostějovský výrobce pro svoji dceru Perlu a později ve finanční tísni akordeon prodal do cirkusu Kludský. Unikátní knoflíkový chromovaný akordeon s ručně řezanou a pilovanou příklopkou tak možná sjezdil celou Evropu ! Moderní expozice umožňovaly si některé nástroje vyzkoušet, ale raději jsme tak neučinili, abychom si neudělali ostudu.

Sice jsme v místnostech žádného dalšího člověka nepotkali, ale všude byly nainstalovány kamery a pokud by nahrávaly obraz i zvuk, určitě bychom nepředvedli důstojný kulturní zážitek. Během prohlídky jsme se dozvěděli také mnohé zajímavé věci o konstrukci harmonik a dokonce jsme se mohli podívat i do jejich útrob. Dostalo se nám také zasvěceného výkladu na téma, proč patřila heligonka do každé správné venkovské hospody nebo proč se akordeonu říkalo střeva či zednické piano. Když jsme si vše prohlédli, sestoupili jsme po schodišti dolů, v informačním centru oznámili konec naší návštěvy a pak jsme vyšli ven na náměstí. Vzápětí jsme zamířili k autu, jež na nás čekalo na Palackého ulici a následně jsme odjeli ke kostelu sv. Filipa a Jakuba, o němž však již pojednává jiný můj článek. Chcete-li vědět, co všechno jsme tehdy viděli, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech a vyhledejte si cestopis Jak jsme v Litovli navštívili nové muzeum harmonik a jiné pamětihodnosti.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/litovel-nove-muzeum-harmonik​

Historie :

Muzeum harmonik v Litovli vzniklo z daru unikátní soukromé sbírky akordeonů a heligonek pana Jiřího Sedláčka. Sbírka obsahuje více než 340 nástrojů. Zastoupeno je okolo 40 českých výrobců. K vidění jsou i atypicky vyrobené nástroje nebo tahací harmoniky starší 150 let. Smyslem zřízení muzea je připomenout návštěvníkům vynikající řemeslnou a výtvarnou práci našich předků. Součástí sbírky jsou i akordeony zahraniční provenience zejména z Itálie, Německa a Rakouska. Litovelská sbírka je největší svého druhu ve střední Evropě. Přáním sběratele je, aby tato jedinečná sbírka byla zachovaná pro další generace. Z toho důvodu jsou nástroje evidovány v Centrální evidenci sbírek pod ministerstvem kultury a jsou neprodejné. Původní muzeum fungovalo jako soukromé v domě pana Jiřího Sedláčka v letech 2011 – 2021. Krátce po otevření získalo zvláštní ocenění v prestižní soutěži GLORIA MUSEALIS v kategorii Muzejní počin roku 2012. Sběratel zasvětil harmonikám celý svůj život, sám na ně hraje už od dětství. Harmoniky opravuje a sbírá více než 50 let. Nově vybudované muzeum v prvním patře budovy Záložny nabízí moderní expozici a zajímavý zážitek v podobě interaktivních prvků nebo shlédnutí osobitého videa se sběratelem. Navíc si mohou zájemci na některé funkční nástroje zkusit hrát. Muzeum je otevřené celoročně kromě pondělí.

Historie čerpána z těchto webových stránek

https://www.muzeumharmonik.cz/

Muzeum harmonik Litovel je držitelem turistické známky č.2776.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/muzeum-harmonik-litovel-c2776