Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zlín - Památník Tomáše Bati

Historie Památníku Tomáše Bati je stejně dramatická jako dějiny samotného Zlína ve dvacátém století. Stavba vyrostla na vrcholu stoupajícího parkového prospektu jako bezprostřední reakce na tragickou leteckou nehodu z 12. července 1932, při níž zakladatel světového obuvnického impéria a tehdejší starosta města zahynul. Architekt František Lýdie Gahura dostal za úkol vytvořit důstojnou poctu svému příteli a zaměstnavateli, a navrhl proto stavbu, která měla vyjádřit Baťovu osobnost samotnou architekturou – její velkorysostí, jasností, vzletem a prostotou. Slavnostní otevření proběhlo 12. července 1933, tedy přesně v den prvního výročí podnikatelovy smrti. 

article preview

Památník Tomáše Bati ve Zlíně jsme navštívili v květnu 2026 během prodlouženého víkendu, kdy jsme se na tři dny ubytovali v hotelu Aréna, nacházející ve městě Broumov-Bylnice. Třetí den po snídani jsme si sbalili věci, opustili pokoj a odjeli k místnímu hradu. Po jeho prohlídce jsme zamířili do Luhačovic, kde jsme strávili největší porci oné květnové neděle. Na úplný závěr jsme si nechali prohlídku památníku slavného zlínského podnikatele, který zahynul v roce 1932 při leteckém neštěstí. Po příjezdu do krajského města jsme naše šedé francouzské auto zaparkovali u plaveckého bazénu a pomalým krokem jsme se vydali k našemu cíli. Po chvíli jsme přišli k budově gymnázia, kde se nacházelo informační centrum a prodejna vstupenek do památníku. V pokladně jsme si koupili lístky s turistickou známkou a získali jsme také razítko do památníku. Zbývající čas do prohlídky jsme strávili rozhovorem s pokladníkem a studiem fotografií města, jež doplňovaly textové informace. Potom jsme se spolu s pokladníkem a průvodcem v jedné osobě vydali k sousední budově památníku, kde jsme se zastavili před vchodem, abychom se díky starým fotkám seznámili s podobou přilehlých ulic, které svým podnikáním Tomáš Baťa zcela změnil. Před příchodem Bati byl Zlín nevýrazným, ospalým valašským městečkem s necelými třemi tisíci obyvatel, úzkými blátivými uličkami a nízkou venkovskou zástavbou. Od roku 1923, kdy se Tomáš Baťa stal starostou, však splynulo plánování továrny a města v jeden celek. Zlín se proměnil v laboratoř moderní architektury, kde se pod vedením architektů Jana Kotěry, Vladimíra Karfíka a především Františka Lýdie Gahury zrodila koncepce „továrny v zahradách“. Gahura rozbil tradiční uzavřené bloky domů a rozesel je do volného prostoru plného slunce a zeleně, přičemž regulační plány Velkého Zlína dimenzoval až pro sto tisíc obyvatel. Celé město od továrních hal přes školy a nemocnice až po typické domky z režného zdiva sjednotil přísný konstrukční modul 6,15 × 6,15 metru. Průvodce nám ukazoval jednu fotografii za druhou a vysvětloval, jak místo původních chalup a polí vyrostlo během pouhých tří dekád moderní průmyslové velkoměsto, které dodnes působí jako jedinečný „stroj na život“. Pak jsme konečně vstoupili do budovy, postavené bez jediné cihly za použití pouhých tří materiálů – skla, železa a betonu – kterou vytvořil v roce 1933 architekt František Lýdie Gahura jako své vrcholné dílo. Stavbu zrealizovala zlínská stavební firma Baťa neuvěřitelně rychle, během několika měsíců po podnikatelově tragické smrti, a to s rozpočtem kolem jednoho milionu korun. Plášť budovy tvoří katedrální sklo v ocelových rámech, které propouští rozptýlené denní světlo, zatímco v horní části je doplněno barevnými poli v odstínech trikolóry. Když jsme se ocitli uvnitř, téměř prázdný prostor nás hodně překvapil, přece jen jsme se nacházeli v památníku, takže jsme zde očekávali spoustu předmětů spojených s osobou slavného podnikatele. Posadili jsme se na schodiště a pak nám průvodce začal vyprávět životní příběh Tomáše Bati, který se narodil 3. dubna 1876 ve Zlíně do ševcovské rodiny. Po základní škole se vyučil u svého otce a v roce 1894 založil spolu se sourozenci Antonínem a Annou vlastní obuvnickou dílnu. Po počátečních finančních potížích mu pomohly cesty do Ameriky, odkud si přivezl zkušenosti s pásovou výrobou a moderním řízením podniku. Vybudoval světové impérium, které nejen vyrábělo boty, ale staralo se i o bydlení, vzdělání a zdravotní péči svých zaměstnanců. V osobním životě byl ženatý s Marií Menčíkovou, s níž měl syna Tomáše. Jeho mimořádný rozlet ukončila tragédie 12. července 1932, kdy jeho soukromé letadlo v husté mlze krátce po startu z otrokovického letiště havarovalo. Průvodce nezapomněl ani na fakta o architektu Františku Lýdie Gahurovi, s nímž Baťu pojilo úzké pracovní i osobní pouto. Gahura se narodil 10. října 1891 v Kudlově u Zlína a původně se vyučil štukatérem a sochařem, než vystudoval architekturu v Praze u Josipa Plečnika. Do Baťových služeb vstoupil v roce 1923 a stal se hlavním architektem města i firmy. K jeho nejvýznamnějším dílům patří kromě samotného Památníku také zlínská radnice, Obchodní dům, Velké kino nebo komplex škol a internátů. Po smrti Tomáše Bati pokračoval v práci pro Jana Antonína Baťu, avšak poválečný komunistický režim jej odsunul do ústraní. Zemřel 15. září 1958 v Brně, aniž by se dočkal plného docenění svého díla. Po vyslechnutí poutavého vyprávění o osudech obou mužů jsme si prohlédli exponáty v přízemí budovy. U prosklené stěny na černých podstavcích stály tři bronzové busty vytvořené samotným Františkem Lýdie Gahurou – uprostřed busta Tomáše Bati z let 1930–1932, po jeho pravici jeho matka Anna Baťová z roku 1935 a po levici jeho bratr a spoluzakladatel firmy Antonín Baťa z téhož roku. V samostatné skleněné vitríně byly vystaveny zlaté kapesní hodinky, které měl Tomáš Baťa u sebe v osudný den leteckého neštěstí a jejichž ručičky se zastavily v okamžiku nárazu. Celý prostor pak lemovaly štíhlé chromované stojací lampy ve tvaru pochodní. Vzdušnému prostoru u stropu dominovala věrná maketa letounu Junkers F 13 s imatrikulací D-1608 – stroje, ve kterém roku 1932 skončila životní cesta obuvníka Bati i šéfpilota Jindřicha Broučka. Pak jsme se přesunuli do prvního patra, kde se nacházel velký informační panel s názvem Vysněné město. Texty a grafiky na tabuli přibližovaly zlínskou urbanistickou vizi jako výsledek vzácného spojení Baťova pragmatismu a Gahurova citlivého pojetí prostoru. Součástí panelu byl podrobný regulační plán Velkého Zlína s vyznačenými klíčovými stavbami - radnicí, školami, internáty, továrním areálem i obytnými čtvrtěmi – dále jsme zde viděli historické snímky a přečetli si stručnou historie firmy Baťa od roku 1894 až po poválečné znárodnění na Svit či medailonky obou hlavních tvůrců moderního Zlína. Když jsme si vše přečetli, prošli jsme se po prvním patře, v němž nás ihned okouzlila jedinečná hra světel a barev. Katedrální sklo totiž bylo opatřeno barevnými fóliemi v celé škále odstínů žluté, oranžové, růžové, fialové, tyrkysové a zelené barvy, takže sluneční paprsky, zalévající červenohnědou podlahu i bílé sloupy, vytvářely podmanivou duhovou zář. V otevřeném prostoru podél oken jsme na bílých válcových podstavcích našli precizní sněhobílé architektonické modely klíčových staveb Františka Lýdie Gahury, které daly modernímu Zlínu jeho tvář. Prohlédli jsme si tu zlínskou radnici z let 1922–1923 na náměstí Míru, symetrický komplex Masarykových škol z roku 1928 i monumentální Velké kino pro 2 500 diváků z roku 1932 na náměstí Práce.   Střed místnosti pak vyplňovala interaktivní instalace tvořená bílými a zrcadlovými geometrickými kvádry a hranoly na kolečkách, v jejichž lesklých plochách se barevné světlo z oken neustále odráželo a lámalo. Jednotlivé bloky nesly výstižné citáty Tomáše Bati i architekta Gahury, které skvěle vystihovaly jejich společnou filozofii i osobní nasazení. Zaujalo nás například Baťovo přirovnání stavby dělnických domků k sériové výrobě bicyklů v moderní továrně, historka o tom, jak Baťa poslal svého spolupracovníka okamžitě letadlem do Paříže jen kvůli jedné návštěvě tamního kina Gaumont, nebo Gahurova slova o přelomu doby, kdy staré stavební jednotky z cihel a dřeva střídalo nově zrozené železo, železobeton a sklo. Velmi osobní pak byl úryvek z Gahurova dopisu Janu Antonínu Baťovi z roku 1933, v němž architekt vyznával svou hlubokou lásku ke Zlínu, i jeho skromné krédo o tom, že pro Zlín pracoval rád a bez ctižádosti, přičemž se jeho podíl často skrýval v práci jiných. Čtením citátů a osobních textů naše prohlídka po 50 minutách skončila. Sešli jsme dolů, poděkovali průvodci za skvělý výklad a opustili jsme památník. Pomalu jsme se vrátili k autu, jímž jsme odjeli domů do Olomouce. Naše třídenní dovolená tak skončila. Během prodlouženého víkendu jsme tak stihli poznat tajemný kraj moravských kopanic na Žítkové s tradicí žítkovských bohyň a lidovou architekturu na Vršatci či v okolních obcích, podnikli jsme výlet přes hranice na Slovensko do Pruského s tamním renesančním zámkem a kostelem, poznali majestátní hrad Brumov i lázeňskou eleganci Luhačovic s Jurkovičovými stavbami a léčivými prameny. Chcete-li vědět, co všechno jsme onu květnovou neděli zažili, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme se po dobytí hradu Brumov odjeli léčit do Luhačovic.

Zlín - Památník Tomáše Bati Zlín - Památník Tomáše Bati

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/zlin-pamatnik-tomase-bati​

Historie :

Historie Památníku Tomáše Bati je stejně dramatická jako dějiny samotného Zlína ve dvacátém století. Stavba vyrostla na vrcholu stoupajícího parkového prospektu jako bezprostřední reakce na tragickou leteckou nehodu z 12. července 1932, při níž zakladatel světového obuvnického impéria a tehdejší starosta města zahynul. Architekt František Lýdie Gahura dostal za úkol vytvořit důstojnou poctu svému příteli a zaměstnavateli, a navrhl proto stavbu, která měla vyjádřit Baťovu osobnost samotnou architekturou – její velkorysostí, jasností, vzletem a prostotou. Slavnostní otevření proběhlo 12. července 1933, tedy přesně v den prvního výročí podnikatelovy smrti. V prvních letech své existence se památník těšil mimořádnému zájmu veřejnosti a stal se jedním z nejnavštěvovanějších míst v republice, kam během úvodního desetiletí zavítalo na půldruhého milionu lidí. Budova fungovala bez jakéhokoliv technického či hygienického zázemí, neměla vytápění, přívod vody ani toalety a působila jako obří prosklená vitrína chránící hlavní exponát – letoun Junkers F 13, v němž Tomáš Baťa zemřel. Poklidné období však přerušila druhá světová válka. V listopadu roku 1944 zasáhlo Zlín spojenecké bombardování, při kterém tlaková vlna silně poškodila křehký skleněný plášť budovy a památník tak musel být uzavřen. Zásadní zlom v osudech stavby přinesl únor 1948 a nástup komunistického režimu. Nové moci se nehodilo připomínat odkaz úspěšného kapitalistického podnikatele, a proto se Zlín přejmenoval na Gottwaldov, znárodněná firma na Svit a jméno Tomáše Bati mělo být z veřejného prostoru zcela vymazáno. V letech 1954 až 1955 prošel objekt rozsáhlou přestavbou pod vedením akademického architekta Eduarda Staši. Část prosklených ploch byla nahrazena zděnými přístavbami, uvnitř vznikly příčky, koncertní sál a výstavní prostory a z někdejšího pietního místa se stal Dům umění. Následujících téměř šedesát let budova sloužila jako společné sídlo Filharmonie pracujících a Oblastní galerie výtvarného umění, přičemž v roce 1985 byla alespoň zapsána na seznam kulturních památek. Původní vzdušná Gahurova koncepce však pod nánosem pozdějších úprav téměř zanikla. Teprve po sametové revoluci v roce 1989 se začaly objevovat první úvahy o navrácení budovy jejímu původnímu účelu. Klíčovým předpokladem bylo nalezení nového, moderního zázemí pro filharmonii i galerii, což se podařilo vybudováním Kongresového centra a přesunem galerie do zrekonstruovaného továrního areálu. V prosinci 2011 tak mohlo zastupitelstvo města Zlína schválit záměr kompletní obnovy památníku. Samotná rekonstrukce podle projektu architekta Petra Všetečky odstartovala v prosinci 2016 a jejím cílem bylo odstranit všechny poválečné přístavby a vrátit stavbě autentickou krystalickou podobu ze třicátých let. Obnovený Památník Tomáše Bati se poprvé otevřel veřejnosti 28. října 2018 u příležitosti stého výročí vzniku Československa a od května 2019 funguje v celoročním režimu komentovaných prohlídek. Díky citlivé památkové obnově, kterou doprovodila i instalace věrné makety letounu Junkers F 13 financovaná Nadací Tomáše Bati a rodinou Baťových, se tato architektonická ikona zlínského funkcionalismu znovu zaskvěla v plné kráse jako tiché místo k zamyšlení i pocta lidské odvaze snít.

Historie čerpána z webu

https://pamatnikbata.eu/

Památník Tomáše Bati ve Zlíně je držitelem turistické známky č.2564.

https://turisticke-znamky.cz

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 



Statistiky

Online: 33
Celkem: 1433353
Měsíc: 57500
Den: 2521