Jeden z našich dnů dovolené v Českém krasu, kdy jsme byli ubytování v rodinném domu v Zadní Třebáni, poznamenalo deštivé počasí, takže jsme museli změnit naše původní plány a vybrat si náhradní cíle. Rozhodli jsme se tedy navštívit neplánovaně obec Všeradice a zdejší galerii s muzeem M. D. Rettigové v budově zámeckého špýcharu, které zde bylo otevřeno v roce 2010.

Auto jsme po příjezdu do obce zaparkovali u zámku, který sousedil s bývalou sýpkou a šli odlovit kešku. Po úspěšném nalezení skryté schránky jsme se vydali na nádvoří zámku a když jsme přišli ke dveřím do galerie, vstoupili jsme dovnitř třípodlažní sýpky se sedlovou střechou a jednoduchými cihelnými štíty. V pokladně jsme si koupili vstupenku, pohled, turistickou známku a také jsme získali razítko do památníku.

Vedle kasy jsme si na stěně prohlédli obrovský portrét M. D. Rettigové, jejíž digitální obraz byl složen z 2500 čtverečků deseti různých odstínů. Následně jsme se sami vydali na obhlídku exponátů a pochopitelně jsme začali v přízemí, kde se nacházela expozice místní rodačky, buditelky a spisovatelky M. D Rettigové. Právě tato interaktivní výstava o životě autorky světoznámé kuchařky nás bavila ze všech nejvíce.

Postupně jsme si zde prošli osm originálních zastavení, při kterých nás hlasem provázela herečka Simona Stašová a svým komentářem nás mnohdy hodně pobavila. Začali jsme na kulatém stole, kde jsme zkoušeli umístit sklenice s bylinkami do správných otvorů. Když se nám něco nepovedlo, hned se ozvala zmíněná herečka a vtipně nás na náš omyl upozornila. Něco podobného jsme dělali u vedlejšího stolu, akorát bylinky vystřídaly houby a zelenina.

U dalšího zastavení jsme se dozvěděli, že kapoun byl vykastrovaný samec kura a kolník kořenová zelenina a o kousek dál jsme zjišťovali, který z dobových výrazů nepatřil mezi karfiol, sardel, petružel, kaprle, špargl a šnytlík. Potom jsme na televizní obrazovce hádali, jaké knihy M. D. Rettigová nenapsala a na následujícím zastavení jsme si nasadili brýle a vrátili se do časů, kdy se vařilo na otevřeném ohni a nepoužívalo se nerezové nádobí.

Na dalším kulatém stole jsme si vyzkoušeli správné prostírání a když jsme se stali o něco chytřejšími, věnovali jsme se obhlídce nábytku z doby M. D. Rettigové, rozmístěném podél stěny. Nechyběla tu zelená kuchyňská linka s mlýnkem, struhadlem a nádobím, druhá béžová s hmoždíři a mechanickou váhou stála opodál, vedle se pak nacházel litinový sporáček na tuhá paliva, který jsme si pamatovali z domova našich babiček.

Vzápětí jsme narazili na další interaktivní prvek expozice, kterým byla jakási kadibudka bez stropu a dveří, v němž jsme nevykonávali lidskou potřebu, ale poslouchali recepty M. D. Rettigové. Poté jsme si přečetli životopis autorky kuchařek, básní, divadelních her a krátkých próz, která napsala několik desítek drobnějších i rozsáhlejších děl.

Zjistili jsme, že vytvořila třeba veršovaná blahopřání, v jiné knize prozradila jak připravit kávu se zákusky a k tomu přidala cenné rady do společenské konverzace. Nejznámějším dílem a pro nás jediným, které jsme dosud znali byla její kuchařka, v níž popsala vzhled a chuť jídla, ale také činorodý přístup ženy k domácím pracím. Po přečtení faktů ze života spisovatelky jsme svou pozornost obrátili do středu místnosti, v níž stály prosklené vitríny. 

V nich jsme shlédli staré nádobí, mlýnky, formičky, kořenky či kuchařky a další kuchyňské potřeby. Vedle vitrín našim očím neunikl stojan se šaty, které M. D. Rettigová osobně nosila a v rohu jsme našli klavír, na který hrávala. Tím jsme završili prohlídku exponátů v přízemí a po schodech jsme vystoupali do prvního patra, kde jsme shlédli expozici o životě na vesnici v období 19. a 20. století.

Seznámili jsme se zde s tehdejší zemědělskou činností na české vsi či běžným životem lidí v tomto období a to především prostřednictvím vystavených exponátů. Postupně jsme zde shlédli zemědělské stroje, různé nářadí, nástroje a předměty denní potřeby, které byly odedávna součástí života na českém venkově. Některé jsme ještě osobně znali z dětství, jiné nám vůbec nic neříkaly.

Spatřili jsme tu například dobovou truhlu, kolovrátek, šicí stroj, nůši, galoše, část dřevěného potrubí, máselnice, kamínka, hoblíky, ruční brusku, malý žebřiňák, mlátička, potřeby pro orbu, váhu decimálku a další spoustu věcí. Na stěnách jsme viděli obrázky jak probíhala rekonstrukce celého zámeckého dvora, nechyběly ani dobové snímky a fotky z oprav.

Když jsme si tyto předměty prohlédli, vystoupali jsme do druhého patra, kde nás čekala expozice umělců z celého světa. Střed místnosti byl prázdný, pouze na stěnách jsme našli díla více než dvaceti českých výtvarných umělců a fotografů a také díla výtvarníků z mnoha států Evropy i Asie. Tato část sýpky nás moc nezajímala a tak jsme brzy vystoupali do posledního patra v podkroví, kde se nacházel koncertní a divadelní sál.

Zde jsme se také moc nezdrželi a po chvilce jsme sešli dolů do přízemí. Rozloučili jsme se slečnou v pokladně a vyšli ven na nádvoří. Poté jsme zamířili k autu, kterým jsme popojeli k nedalekému kostelu sv. Bartoloměje, pak jsme popojeli k bývalé synagoze a následně jsme do obce Neumětely, kde jsme se byli podívat hlavně na hrob legendárního koně Šemíka. O všech těchto památkách však pojednávají již jiné moje články.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Vseradice_-_galerie_a_muzeum_M._D._Rettigove/

Historie :

Galerie a muzeum M. D. Rettigové byla v budově špýcharu na severní straně Zámeckého dvora otevřena 25. 6. 2010 v rámci pátého ročníku ART sympozia. Má lehce lichoběžníkový půdorys, tři podlaží a je kryt sedlovou střechou s jednoduchými cihelnými štíty.  Vnitřní konstrukci špýcharu tvoří trámové stropy, nesené podélnými průběžnými trámy, z nichž některé jsou zdobené jednoduchou řezbou. Špýchar prošel na přelomu let 2009 a 2010 rozsáhlou rekonstrukcí.

Magdalena Dobromila Rettigová, dívčím jménem Artmannová, se narodila 31. ledna 1785 ve Všeradicích. Česká buditelka a spisovatelka,autorka básní, divadelních her a krátkých próz je dodnes známa především jako autorka knihy Domácí kuchařka. Rettigová do svých 18 let neuměla česky. V českém prostředí a díky manželství s českým buditelem a spisovatelem J. A. S. Rettigem, se z ní ale stala vlastenecky orientovaná buditelka. Od roku 1834 žila v Litomyšli, kde se úspěšně věnovala buditelské činnosti, organizování společenského života a povzbuzování žen. Nikdy se ovšem nezasazovala o rovnoprávnost žen, naopak učila mladé dívky šít, vařit a stolovat. Z díla M. D. Rettigové je dnes nejznámější její Domácí kuchařka vydaná roku 1826.

Historie čerpána z webu

http://www.zamecky-dvur.cz/galerie-a-muzeum/

Galerie a muzeum M. D. Rettigové Všeradice je držitelem turistické známky č.1775.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/galerie-a-muzeum-m-d-rettigove-c1775