Nekonečně dlouhé lesy, táhnoucí se kam oko dohlédne, hluboké rokle a tajemné soutěsky, bystřiny s průzračně čistou vodou a věže pískovcových měst, dotýkajících se oblaků na obloze. Nevšední svět krajiny Českého Švýcarska, člověku uzavřený po dlouhá staletí, odolával roky i nám až do chvíle, než jsme si přes slevový portál zakoupili pobyt, během něhož jsme byli ubytováni v Dolní Chřibské. Dovolenou jsme si naplánovali na začátek června jednoho roku, kdy se penzion U vyhlídky stal na týden naším novým domovem, z něhož jsme každé ráno po bohaté a chutné snídani vyráželi na výlety do nejbližšího i vzdálenějšího okolí. V průběhu týdne se sice několikrát přihnala nějaká ta dešťová přeháňka, nicméně trocha vody nás nemohla odradit od toho, abychom v děčínském okrese poznali mnoho nových míst.

Největší nepřízeň počasí jsme pocítili hned první den dovolené, kdy v českých zemích lilo jako z konve, takže jsme museli poněkud upravit původní program. Cestou do našeho ubytování jsme se tak zastavili v Doksech, kde jsme pod střechou navštívili tři muzejní expozice a jednou z nich bylo muzeum populárních kreslených postaviček Čtyřlístek. Naše šedé francouzské auto jsme zaparkovali nedaleko autobusového nádraží v Pražské ulici a vzápětí jsme se pod ochranou deštníků vydali k zámku, do něhož bylo muzeum Čtyřlístku roku 2019 přestěhováno z místního městského kulturního střediska. Podél ohradní zdi zámeckého parku jsme brzy dorazili k bráně, kterou jsme vstoupili do areálu šlechtického sídla, bičovaného prudkým lijákem, jenž nám nedovolil ani krátkou procházku promočeným parkem.

Z toho důvodu jsme ihned zamířili ke vchodu do průjezdu, kde se nacházela místnost s pokladnou, v níž jsme si koupili vstupenky do expozic městského muzea. Když jsme si je prohlédli, vydali jsme se přes zadní nádvoří k zámecké věží, ve které sídlilo muzeum, věnované několik desítek let vycházejícímu komiksu. Po schodišti jsme vystoupali do druhého patra, v pokladně si koupili turistickou známku spolu se vstupenkou a také jsme zde získali razítko do památníku. Pak nám ji nic nebránilo v tom, abychom se přesunuli do protější místnosti, kde se nacházely expozice s informační panely, věnující se komiksu samotnému i jeho postavičkám. Za dveřmi jsme minuli dítě, sledující jeden z příběhů na televizní obrazovce a následně jsme se zastavili u první vitríny, kde bylo prvních dvanáct nečíslovaných výtisků komiksu a také jiné knihy.

Dozvěděli jsme se, že autor zvířecích postaviček a kreslíř Jaroslav Němeček se v počátcích své tvorby věnoval ilustracím obálek knih a obálek časopisů, z nichž některé byly ve vitríně vystaveny, ovšem nás více zajímaly sousední výtisky, které měly u sběratelů obrovskou finanční hodnotu. Se zaujetím jsme si je prohlédli a pak jsme zamířili k jedné z postav Čtyřlístku, jímž byl černobílý kocour Myšpulín. Šelma v bílé košili, červeném saku, modrých kalhotách s proužky, fialovým motýlkem a černobílými botami nic nenamítala proti tomu, abychom se s ním společně objektivem fotoaparátu zvěčnili. Kocour byl jediný, s nímž jsme se společně vyfotili. Nestalo se tak náhodou, neboť tento geniální profesor a vynálezce, se pro svou bystrou mysl stal přirozeným vůdcem Čtyřlístku a právem si tak zasloužil naši největší pozornost.

Vedle kocoura jsme si ve vitríně prohlédli některé časopisy z let 1971 – 1990 a pak jsme se na panelech seznámili s historií Čtyřlístku v tomto období. Dočetli jsme se, že první číslo časopisu vyšlo 15. května 1969 v nakladatelství Orbis, ovšem původně se nepočítalo s tím, že by příhody zvířecích hrdinů mohly mít nějaké pokračování, nicméně velký zájem čtenářů si vyžádal další díly. První příběhy si celé vymyslel Jaroslav Němeček, později mu s vymýšlením pomáhali spisovatelé. To už komiksy vycházely v časopisecké edici Knihovnička Čtyřlístek osmkrát až devětkrát ročně a jeho náklad se koncem 80. let vyšplhal na 220 tisíc výtisků v jednom vydání. Toto číslo nás ohromilo a ještě více bylo překvapivé. že i při tomto vysokém nákladu zůstal Čtyřlístek nedostatkovým zbožím a stal se skutečným kulturním fenoménem.

Když jsme dočetli poslední řádky, setkali jsme se s prasátkem v zelené košili a žlutých kalhotách, který dostal jméno Bobík. Pamatovali jsme si jej jako nebojácného sportovce a siláka, jemuž svaly v různých spletitých situacích přišly vhod, ale protože byl také často popudlivý, občas se popral s kamarádem Pinďou. Měl rád dobré jídlo, takže měl někdy problémy s nadváhou, ale to jsme jako děti neřešili. Potom jsme si na panelech přečetli, jak autoři při výrobě komiksu postupovali a vůbec jsme se nedivili tomu, že se vždy jednalo o velice náročnou práci. A třebaže v 21. století mají kreslíři k dispozici digitální přístroje a techniku, dodnes se základ Čtyřlístku kreslí ručně. Zaujalo nás, že před rokem 1989 byl nedostatek papíru a proto se časopis musel tisknout na papír různé kvality.

Potom nás pozdravil třetí člen zvířecí party, jímž byl zajíc v červených kalhotách s jednou kšandou jménem Pinďa. Byl pravděpodobně nejméně výraznou postavou komiksových příběhů, tichý a bojácný, ovšem naše sympatie si získal tím, že často dokázal svůj strach překonat. Kromě toho byl vždy vynikající běžec a díky svým dlouhým uším dobře slyšel, takže někdy dokázal vyzvědět tajné úmysly nepřátel. Pak jsme se seznámili s tím, jak si časopis vedl po přelomovém roce 1990, kdy vzniklo soukromé nakladatelství Čtyřlístek. Tehdy přestalo existovat mnoho různých časopisů, ale to se netýkalo Čtyřlístku, jenž má své odběratele dodnes. Vychází dvacetkrát ročně přibližně v nákladu 40 000 výtisků a k tomu ještě čtenáře potěší tři až pět knižních titulů či tisk starých příběhů.

V další vitríně jsme si tyto knihy prohlédli spolu s puzzlemi a povídáním o nejnovější historii Čtyřlístku. O kousek dál jsme shlédli zvláštní vydání a CD, na němž okolo roku 2000 příběhy také vycházely. Několik dalších vitrín obsahovalo různé předměty s tématikou populárních hrdinů, například poštovní známky, figurky a jiné drobnosti. Právě zde jsme chvíli pozorovali děti, kteří společně s rodiči hráli hru a snažili se vyluštit nějaké indicie, aby pak za své snažení získali odměnu. Díky tomu jsme se nemohli vyfotit s Fifinkou, bílou psí slečnou Fifinka v růžovofialových šatech s krajkou, červenými lakýrkami, bílými ponožkami a žlutou mašlí. Čtvrtá členka party se starala o domácnost, vařila, uklízela a zašívala oblečení. Pamatovali jsme si, že neměla ráda nepořádek a když po sobě její kamarádi neuklízeli, dokázala se řádně rozčílit.

Když jsme parádnici s mírnou a citlivou povahu opustili, šli jsme se podívat doprostřed místnosti, kde stály další panely s informacemi o historii a jednotlivých postavách Čtyřlístku. Protikladem našich hrdinů a jejich největším nepřítelem byl doktor s písmenem Z na hrudi a černými brýlemi, který si říkal Zádrhel, i když se jmenoval Kazimír. Dále jsme si přečetli fakta o hlavním autorovi komiksu Jaroslavu Němečkovi, který rád listoval v Rychlých Šípech a maloval již od svých čtyř let. Tento kreslíř, vystudovaný grafik a čestný občan Prahy stál i za zrodem muzea v Doksech, neboť měl v této lokalitě chalupu a navíc jej Máchův kraj inspiroval při tvorbě. Komiksové městečko Třeskoprsky, ve kterém Čtyřlístek žije, jsou ve skutečnosti Doksy, rybník Blaťák je pak Máchovo jezero a hrad Bezzub zase Bezděz.

Jakmile jsme si panely pročetli, rozhlíželi jsme se kolem sebe, abychom našli další expozice. Bohužel se celé muzeum vešlo do jediné místnosti, což nám připadlo škoda a vstupné tak bylo podle našeho názoru předražené. Poněkud zklamáni jsme tak interaktivní muzeum opustili a po schodech sestoupili dolů do přízemí. Přeběhli jsme zadní nádvoří a v průjezdu si vyzvedli zbytečně osychající deštníky. Poté jsme vyšli ven do psího počasí a následně jsme pěšky zamířili k nedalekému Památníku Karla Hynka Máchy, o němž však již vypráví jiný můj příspěvek, tak si jej nezapomeňte také přečíst. Chcete-li vědět, co jiného jsme tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme se cestou do Českého Švýcarska zastavili v Doksech. Jestliže jste sem někdy zavítali, můžete do komentářů uvést své zážitky a podělit se o ně s ostatními turisty. Děkujeme.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/doksy-muzeum-ctyrlistku​

Historie :

Muzeum časopisu Čtyřlístek bylo otevřeno roku 2011 v nevyužívaných půdních prostorách dokeského městského kulturního střediska a o osm let později bylo přestěhováno na zámek. Expozice je věnována vývoji komiksu od autora Jaroslava Němečka a návštěvníci se zde dozví, jak populární kreslené příběhy vlastně vznikly či jak se takový komiks vlastně tvoří. Raritou muzea je mimo jiné i to, že se zde můžete setkat se všemi postavičkami v téměř životní velikosti, nahlédnete do Fifinčiny kuchyně či spatříte Myšpulínovy vynálezy. V muzeu je i místo na hraní, kreslení, prostor pro besedy, přednášky, minivýstavy. Zajímavostí je, že se městečko Doksy stalo předobrazem čtyřlístkových Třeskoprsk.

Historie čerpána z webu

https://www.kudyznudy.cz

https://cs.wikipedia.org

Muzeum Čtyřlístku v Doksech je držitelem turistické známky č.1956.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/muzeum-ctyrlistek-doksy-c1956