Andrlův Chlum jsme poprvé navštívili v červenci 2020 během jednodenního výletu, jehož začátek jsme strávili v Litomyšli a pak jsme se přesunuli do Ústí nad Orlicí. Na okraji okresního města jsme na parkovišti pod železničním mostem odložili naše stříbrné francouzské auto a vzápětí jsme po zelené turistické značce začali zdolávat nástrahy krásné křížové cesty, jež nás vedla na kopec s názvem Andrlův Chlum. Na konci křížové cesty jsme zabočili doleva a po žluté trase jsme brzy přišli na rozcestí U poustevníkovy studánky, odkud to bylo jen pár kroků k prameni vody. Po několika minutách jsme studánku opustili a začali zdolávat prudké stoupání k rozcestí se zajímavým názvem U Staré Ousti, po němž následoval přesun k rozcestí U zabitého. Následně jsme po zelené turistické značce došli až na Andrlův Chlum, jehož průzkum jsme zahájili exkurzí do Pohádkového světa. Tak se nazývala krátká stezka s postavami, jež nás přenesly do časů dětství. Hned na jejím začátku nás přivítala červenobíle pruhovaná strážní budka, v níž na pořádek nekompromisně dohlížel udatný rytíř s halapartnou v ruce. O kousek dál se mezi stromy krčila nádherně zdobená Perníková chaloupka s bílým malováním a červenými srdíčky, uvnitř které jsme objevili postavy Jeníčka a Mařenky stojící u starých kamen a bdělou ježibabu s koštětem. Naše kroky poté vedly kolem tajuplného Frňákovníku, z něhož zvědavě vykukovala hlava s pořádným nosem, a hned opodál na nás u staré smaltované vany čekal zelený vodník v pláštěnce. Velkým lákadlem byl také Čertův mlýn s nápisem „Čertovky ošumtěné“, kde čerti usazení uvnitř malé boudy vyhrávali na miniaturní piáno a roztáčeli dřevěné mlýnské kolo. Cestou lesním porostem nás překvapil ještě obří plyšový medvěd schovaný v houští u vzrostlé břízy. Celou tuto kouzelnou lesní exkurzi nakonec stylově uzavřelo humorné dřevěné „parkoviště pro koně“ s anglickým označením Horse Parking, které udělalo definitivní tečku za naším pohádkovým putováním. Pak jsme se vrátili na začátek stezky, zabočili doleva a vystoupali na velké parkoviště u rozhledny. Chvíli jsme ocelovou krásku s úctou pozorovali a pak jsme přistoupili k pokladně u paty věže, kde jsme si koupili vstupenky a získali razítko do památníku. Potom jsme začali s respektem zdolávat robustní ocelovou konstrukci této víceúčelové vyhlídkové věže, která sloužila nejen turistům, ale také jako vysílač mobilního operátora. Krok za krokem jsme po vzdušném schodišti překonávali metr za metrem, až jsme po 183 schodech vystoupali na otevřenou vyhlídkovou plošinu ve výšce téměř 35 metrů. Odtud se nám otevřel naprosto úchvatný a ničím nerušený kruhový rozhled do všech světových stran. Měli jsme obrovské štěstí na skvělou viditelnost, a tak jsme se dlouhé minuty rozhlíželi a kochali se pohledem na majestátní Orlické hory, v dálce se rýsující hřebeny Krkonoš, sousední Jeseníky, mírně zvlněnou Českomoravskou vrchovinu, Železné hory a nepřehlédnutelnou dominantu v podobě Kunětické hory vystupující z polabské nížiny. Samozřejmě jsme neopomenuli ani na město Ústí nad Orlicí a okolní vesnice. Když jsme se dosyta nabažili těch nekonečných přírodních panoramat a červencového větru, který nahoře příjemně pofukoval, pomalu jsme slezli dolů, kde jsme si ještě se zájmem přečetli informační tabuli o bohaté historii tohoto místa. Dozvěděli jsme se, že současná 52 metrů vysoká kráska, slavnostně otevřená 19. května 1996, měla v historii hned dva dřevěné předchůdce. První rozhledna od stavitele Hernycha z roku 1905 bohužel v roce 1918 vyhořela a druhá, postavená ve spolupráci s KČT a Zeměpisným ústavem, sloužila od roku 1941 do šedesátých let 20. století. Byli jsme rádi, že se díky sdružení „Andrlův Chlum“ podařilo tuto tradici obnovit a my si mohli odnést silný zážitek. Pak jsme zamířili k chatě Hvězda, ale o tom již pojednává jiný můj článek. Chcete-li vědět, jak náš červencový výlet pokračoval, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech a vyhledejte si článek Jak jsme navštívili zámek Litomyšl a vystoupali na Andrlův Chlum.

Podruhé jsme Andrlův Chlum navštívili v květnu 2026 během prodlouženého víkendu, kdy jsme se na tři dny ubytovali v místním Sporthotelu Tichá Orlice. Druhý den po snídani jsme pěšky vyrazili na trasu naučné stezky Příběhy naší hranice, která nás provedla okrajovými částmi města a během této procházky jsme narazili na přehršel různých památek a zajímavostí. Jednou z nich byl Andrlův Chlum, k němuž jsme opět stoupali křížovou cestou, ovšem potom jsme nezbaočili k Poustevníkově studánce, ale šli jsme dál po zelené turistické značce, která stále vedla do kopce. Brzy jsme potřetí přeběhli silnici, vedoucí k našemu cíli, kterou využívali pohodlnější návštěvníci. Následovalo další stoupání a tak jsme se s povděkem zastavili u dřevěného krokodýla, představující vítané rozptýlení pro dětské účastníky náročného výstupu. Nikoho jsme zde však nepotkali a tak jsme se s krokodýlem mohli bez rušení vyfotit a pomazlit. Když jsme plaza opustili, cesta kupodivu začala klesat, aby nás přivedla ke staré známé silnici. Za asfaltovým hadem stezka začala opět prudce stoupat, takže jsme se nedivili, že sem někdo instaloval lavičku k odpočinku. Nabídku k posezení jsme opět nevyužili a statečně jsme se prali s kopcem, dokud jsme nedorazili k silnici. Tentokrát jsme ji však nepřešli na druhou stranu, nýbrž jsme kráčeli po asfaltovém koberci, přičemž jsme již viděli vrch rozhledny na Andrlově Chlumu. U pomníku obětem členů KČT za 2. světové války jsme silnici opustili a po stezce zdolali zbytek stoupání. Ocitli jsme se tak na Andrlově Chlumu v nadmořské výšce 559 metrů, kde se rozkládal areál s turistickou chatou a nepřehlédnutelnou ocelovou věží. Po náročném výstupu jsme vzali zavděk lavičkou a lehce se najdeli z vlastních zásob. Pak jsme se přesunuli k informační tabulí, abychom se seznámili s bohatou a občas i dramatickou historií tohoto místa, které už po generace neodmyslitelně přitahuje poutníky i výletníky. Z textů jsme se dozvěděli, že touha vybudovat na tomto strategickém kopci vyhlídkovou stavbu provázela místní nadšence z ústeckého Okrašlovacího spolku již od samého počátku 20. století. Jako vzor pro tehdejší stavitele posloužily známé dřevěné rozhledny na Vrchmezí a Bouzově. Pod vedením stavitele Josefa Hernycha tak v srpnu roku 1905 vyrostla na vrcholu první, třicet metrů vysoká dřevěná krasavice podle návrhu architekta Jana Typla. Tato věž se okamžitě stala chloubou celého kraje, avšak její osud byl zpečetěn pouhých třináct let po jejím otevření. V dubnu roku 1918 ji zachvátil ničivý požár a celá konstrukce během krátké chvíle lehla popelem. Andrlův chlum pak zůstal osiřelý dlouhých pětadvacet let. Teprve v průběhu druhé světové války, konkrétně v roce 1941, se zástupci Klubu českých turistů dohodli se Zeměpisným ústavem ministerstva vnitra na obnově. Společnými silami zde v roce 1943 vztyčili novou, pětatřicet metrů vysokou dřevěnou věž. Ta měla dvojí účel – sloužila nejen turistům k výhledům do krajiny, ale zároveň fungovala jako důležitý bod pro triangulační měření. Ani této druhé stavbě však nebylo dopřáno dlouhého trvání. Už po jedenácti letech, v září roku 1954, nevydržela nápor silného větru a drsného horského počasí a definitivně se zřítila k zemi. Současná dominanta začala psát svou historii až v devadesátých letech minulého století. Vznikla jako moderní víceúčelový projekt města Ústí nad Orlicí a čtyř dalších partnerů. Tato impozantní ocelová telekomunikační věž byla slavnostně otevřena 19. května 1996. Zjistili jsme, že místní lidé jí kvůli jejímu elegantnímu vzhledu okamžitě dali přezdívku „Stříbrná krasavice“. Celkově měří bezmála padesát metrů a ten, kdo zdolá otevřené točité schodiště až na vyhlídkovou plošinu ve výšce necelých pětatřiceti metrů, získá za dobré viditelnosti dech beroucí kruhový výhled. Tabulky slibují, že z vrcholu lze spatřit nejen hřebeny Orlických hor, ale i vzdálené Krkonoše, masiv Králického Sněžníku či zvlněnou Svitavskou pahorkatinu. Jelikož jsme na věž vylezli o šest let dříve během jednodenního výletu, tentokrát jsme nahoru nešli a přesunuli se k chatě Hvězda, o níž se více dozvíte v mém dalším článku. Chcete-li vědět, co všechno jsme tehdy zažili, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme se jeden květnový den věnovali zajímavostem v Ústí nad Orlicí.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/usti-nad-orlici-rozhledna-andrluv-chlum​

Historie :

Historie vyhlídkových staveb na 559 metrů vysokém Andrlově chlumu u Ústí nad Orlicí se začala psát 21. února 1903, kdy město na schůzi místního Okrašlovacího spolku vzneslo podnět k výstavbě první rozhledny. Vzorem pro tento záměr se staly stavby na Vrchmezí a Bouzově. Na konci roku 1904 vypracoval stavitel Josef Hernych plány a rozpočet na dřevěnou konstrukci typu Bouzov v hodnotě 4 500 korun, přičemž mezi první dárce patřila městská spořitelna a majitelé místní tkalcovny, pan František Rybička a synové. Samotná stavba pod vedením stavitele Hernycha a stavbyvedoucího Josefa Vašátka odstartovala na jaře roku 1905 a již v neděli 27. srpna téhož roku byla tato 30 metrů vysoká dřevěná věž slavnostně otevřena pro veřejnost. Okrašlovací spolek v roce 1906 přistavěl u paty věže pavilon, kde kustod pan Čížek zavedl prodej pohlednic a vytvořil tak první stabilní pokladnu. V roce 1912 byla rozhledna osazena orientačními mapami, které o rok později předseda spolku František Šejcna doplnil o kreslený panoramatický výhled. Po větrné smršti v roce 1914 musela věž projít opravou střechy, její definitivní konec však nastal v noci ze 16. na 17. dubna 1918, kdy za nevyjasněných okolností kompletně shořela. Spolek sice obdržel od pojišťovny 4 000 korun, ale válečná situace okamžitou obnovu nedovolila a v roce 1925 byl na místě vztyčen pouze provizorní zeměměřičský triangulační bod. Impuls k výstavbě druhé rozhledny přišel v roce 1936 od Klubu českých turistů v Ústí nad Orlicí, který věnoval pojistné z vyhořelé věže a dalších 4 000 korun jako základní vklad. KČT se spojil se Zeměpisným ústavem, jelikož ministerstvo vnitra mělo zájem o postavení dřevěné triangulační věže, která by byla doplněna o vyhlídkovou plošinu a schodiště pro turisty. Po uzavření formální dohody v roce 1940 byla v roce 1941 zahájena stavba 35 metrů vysoké celodřevěné věže, která byla dokončena v září téhož roku. Věž sloužila jako vojenská pozorovatelna pro německou armádu a po válce přešla do správy KČT, avšak po komunistickém převratu v roce 1948 a rozpuštění klubu začala kvůli zanedbané údržbě a povětrnostním vlivům postupně uhnívat. Z bezpečnostních důvodů musela být v září roku 1954 stržena a od roku 1960 na jejím místě stála pouze menší retranslační stanice, která byla odstraněna až v roce 1994. Novou kapitolu začalo psát sdružení „Andrlův Chlum“, které bylo založeno 15. prosince 1994 za účelem vybudování současné věže. Členy tohoto sdružení se stalo město Ústí nad Orlicí, Eurotel Praha, SPT Telecom, Policie ČR a okresní Hasičský záchranný sbor. Projekt víceúčelové ocelové věže, která kombinuje vyhlídkovou funkci s telekomunikačním vysílačem, vypracoval ing. Janota. Výstavba moderního ocelového stožáru o celkové výšce 52 metrů (přičemž samotná ocelová konstrukce bez antén měří 49,6 metru) stála 11 milionů korun a byla dokončena na jaře roku 1996. Nová rozhledna byla slavnostně zpřístupněna veřejnosti 19. května 1996 a její provozování bylo svěřeno obnovenému Klubu českých turistů Ústí nad Orlicí. Pro svůj elegantní a štíhlý vzhled získala tato oblíbená turistická dominanta familiární přezdívku „Stříbrná krasavice“.

Historie čerpána z těchto webů

https://cs.wikipedia.org/wiki

https://rozhledny.webzdarma.cz

Andrlův Chlum je držitelem turistické známky č.348.

https://turisticke-znamky.cz