Novoměstská radnice byla jednou z památek, kterou jsme navštívili v červenci roku 2015, kdy jsme si na týden pronajali část rodinného domku v obci Zadní Třebáň. Sedmý den letní dovolené jsme vyrazili vlakem do Prahy, abychom poznali co nejvíce pamětihodností v centru hlavního města. Jednu z nich jsme ovšem navštívili zcela neplánovaně, když nás do blízkosti Novoměstské radnice zavedlo hledání keší a když už jsme se v blízkosti známého sídla radních ocitli, rozhodli jsme se jej více poznat. Nejprve jsme obešli budovu ze všech možných stran a při focení jsme si nezapomněli prohlédnout ani pískovcovou barokní kašnu svatého Josefa na Karlově náměstí, jejíž výstavbu si na konci 17. století objednali právě novoměstští radní. Potom jsme se již vydali k samotné budově radnice, kterou tvořilo několik budov a jejichž výstavba probíhala postupně po etapách. Z Karlova náměstí jsme shlédli jižní křídlo a 70 metrů vysokou věž, pod níž jsme si připadali jako mravenci. Potom jsme se přesunuli do Vodičkovy ulice, kde se nacházela nejstarší část stavby. U vchodu jsme spatřili na zdi připevněný legendární pražský loket v podobě kovového pásku, jenž určoval starou délkovou míru, činící 591,4 milimetrů. Vzápětí jsme začali na zdi okolo lokte hledat kešku, ale naše snaha byla marná. Objevili jsme pouze fragment řetězu, který kdysi na noc uzavíral ulici, aby dřevěná kola povozů nerušila obyvatele okolních domů. Potom jsme již vstoupili dovnitř budovy a zamířili k pokladně, v níž jsme získali razítko do památníku, koupili si vstupenku a pak jsme se vydali na vrchol šestipatrové věže. Cestou jsme si v prvním patře prohlédli kapli Nanebevzetí Panny Marie a svatého Václava či fresku s námětem Práva a Spravedlnosti. Pak jsme pokračovali ve výstupu a zanedlouho jsme dorazili do zvonicového patra, kde jsme obdivovali třítunový zvon, odlitý roku 1563 zvonařem Brikcí z Cimperku. Vzápětí jsme přišli do nejvyššího patra, kde bydlel hlásný či věžník, odkud jsme se pokochali krásným panoramatickým výhledem na Prahu. Z výšky jsme shlédli také zbývající část budovy radnice a poté jsme se prošli bytem věžníka, kde jsme si prohlédli stálou expozici o historii Nového města, radnice a Karlova náměstí. Líbila se nám zejména nejstarší pražská panoramata, zachycující podobu města z vyvýšených míst, ohraničujících celou pražskou kotlinu. Během prohlídky jsme se o radnici také dozvěděli spoustu zajímavých informací. Třeba to, že od 15. století věž plnila funkci protipožární strážnice a později z ní hlásný vytruboval hodiny nebo že zde býval dokonce orloj. Novoměstská radnice se také stala dějištěm první pražské defenestrace v roce 1419, o které jsme se kdysi učili ve škole, stejně jako o té druhé, která proběhla roku 1483. Zaujalo nás, že přízemní prostory radnice byly využívány mimo jiné jako vězení a na odsouzení zde například čekal v letech 1694 - 1695 vůdce chodské selské rebelie Jan Sladký Kozina. Když jsme si expozici prohlédli, sestoupili jsme dolů do přízemí, kde jsme nahlédli do hlavního jižního křídla, v němž se nacházel dvojlodní sál, zabírající plochu téměř celého křídla. Potom jsme se již rozloučili s pánem v pokladně a vyšli ven na ulici. Následně jsme zamířili k našemu dalšímu cíli, kterým byl Karlův most, ale o známé památce již pojednává jiný článek. Chcete-li vědět, co dalšího jsme tento den viděli, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme ze Zadni Třebáně vyrazili do centra Prahy.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Praha_-_Novomestska_radnice/

Historie radnice :

Novoměstská radnice je jednou z osmnácti národních kulturních památek v Praze. Její historie začíná brzy po založení Nového Města pražského Karlem IV. roku 1348, ale v pramenech je uváděna až v roce 1377. V průběhu staletí se stala svědkem mnoha dějinných událostí. V roce 1419 se zde odehrála první pražská defenestrace. V neděli 30. července, po kázání Jana Želivského v chrámu Panny Marie Sněžné, se dav vedený Želivským právě před Novoměstskou radnicí dožadoval propuštění uvězněných stoupenců učení reformátorského kazatele mistra Jana Husa. Novoměstští radní tehdy místo vyjednávání s rozbouřeným davem začali z oken radnice pokřikovat výhrůžky, sem tam vyhodili nějaký ten kámen a tak dav vtrhl na radnici a vyhodil z oken na připravená kopí a sudlice několik měšťanů, dva konšely a purkmistra. Od tohoto okamžiku se historie Prahy i celé země nesla v duchu radikálních husitských bouří, které skončily až bitvou u Lipan roku 1434. První defenestrací to ale neskončilo, protože o pár desítek let později došlo opět ke sporu mezi katolíky a kališníky. Ke druhé pražské defenestraci došlo na Novoměstské radnici v roce 1483 za náboženských a politických nepokojů v pražských městech, které přerostly v povstání a politický převrat. Katolíci, podporovaní králem Vladislavem Jagellonským, zatýkali a zavírali jak pražské měšťany, tak i kněží, aby z nich mučením dostali nějaké informace o údajném spiknutí proti králi. Při tomto vyslýchání jeden ze zmiňovaných zemřel a to vedlo k tomu, že v roce 1483 došlo k dalšímu vyhazování z oken radnice, přičemž to tentokrát odnesli purkmistr a sedm konšelů. 

V roce 1518 se Novoměstská radnice stala sídlem šestipanského úřadu a dále jsme si přečetli, že v letech 1520 - 1526 bylo Benediktem Riedem renesančně upraveno jižní křídlo a hlavní průčelí, přičemž tuto podobu s vysokými štíty má průčelí dnes. Roku 1559 do radnice udeřil blesk a po požáru bylo postaveno křídlo západní a severní a Bonifácem Wohlmutem, dále bylo renesančně upraveno i křídlo východní ve Vodičkově ulici, v němž zůstala v 1.patře zachována původní rozsáhlá gotická síň s gotickou žebrovou klenbou na renesančních podpěrách. Po těchto rekonstrukcích a dostavbách byl rozsahově vývoj radnice dokončen, takže vznikla budova se čtyřmi křídly, arkádovým dvorem a s věží v jihovýchodním nároží. V roce 1609 se zde sešli protestantští stavové, aby přiměli Rudolfa II. vydat Majestát zaručující náboženské svobody. Přízemní prostory radnice tehdy byly využívány také jako vězení a na odsouzení zde například čekal v letech 1694 - 1695 vůdce chodské selské rebelie Jan Sladký - Kozina. Jako správní budova sloužila Novoměstská radnice do roku 1784, kdy za panování Josefa II. došlo ke sjednocení čtyř pražských měst a veškerá správa města se soustředila do Staroměstské radnice. Budova Novoměstské radnice se změnila v sídlo kriminálního soudu, kancelářské prostory a žalář. Pro tyto potřeby byla v letech 1806 - 1811 podle projektu Karla Schmita část radnice přestavěna v empírovém slohu.

Roku 1839 zde probíhal proces s legendárním loupežníkem Václavem Babinským a roku 1848 v přízemním vězení pobývali účastníci revoluce a ještě v roce 1894 zde probíhal proces s příslušníky pokrokové mládeže sdružených ve spolku Omladina. V letech 1905 - 1906 se o vrácení radnice do původního stavu pokusili Antonín Wiehl a Kamil Hilbert, takže na hlavním průčelí do Karlova náměstí došlo k obnově velkých sdružených renesančních oken do hlavního sálu a renesančních štítů. V letech 1958 - 1959 probíhala první novodobá úprava, kdy byla v přízemní gotické síni vybudována obřadní svatební síň pro obvod Prahy 2. V roce 1962 byla radnice prohlášena za národní kulturní památku, nicméně nás docela překvapilo, že v té době sloužila jako pracoviště dopravního inspektorátu a nádvoří využívala Městská správa Veřejné bezpečnosti jako parkoviště a opravnu služebních vozů. Další rozsáhlá rekonstrukce proběhla podle projektu Václava Girsy v letech 1976 - 1996, kdy byly některé prostory upraveny pro potřeby OÚ Praha 2. Další rekonstrukce probíhaly od 2007, kdy byly opraveny fasády na jižním křídle.

Historie čerpána z webu

https://cs.wikipedia.org/wiki/Novom%C4%9Bstsk%C3%A1_radnice

Pověst o pražském lokti :

S radnicí na Novém Městě je spojena i legenda o pražském lokti. Míra je zde na stěně umístěna poměrně vysoko, proto ne každý byl schopen si své zboží poměřit. Z tohoto důvodu městští radní najali muže vyšší postavy, který všem zájemcům pomohl a látku pomocí lokte poměřil. Ve středověku dostávali lidé jména podle toho, jaké práce vykonávali, proto dostal jméno Loket. Po letech, když zemřel, dostal tuto práci jeho syn, ten bohužel ale nebyl tak vysoký a tak ho lidé pojmenovali jako Lokýtek. Jednoduchá práce Lokýtkovi nestačila a chtěl více peněz, proto se domluvil s nepoctivými pláteníky a začal očerňovat ostatní poctivé řemeslníky. Když k němu někdo přišel s prosbou o přeměření plátna, zeptal se od koho látka je. Podle odpovědi buď míru pochválil, nebo očernil. Ten kdo mu dával tajně peníze, měl míru vždy dobrou. Během nějaké doby přišla spousta poctivých obchodníků na mizinu. Jeden bystrý pláteník, přišel na to, v čem by mohl být problém. Vzal své plátno, pečlivě ho proměřil a pak šel za Lokýtkem. Když se jej Lokýtek, jako každého zeptal, odkud plátno má, popravdě řekl své jméno. „Tak to Vás ošidili pane, tam už nechoďte“ zněl jasný ortel. To pláteníka rozzuřilo a s křikem tento podvod odhalil. Lokýtek se zalekl a utekl a už ho nikdy nikdo neviděl. Říkalo se, že se ukryl v lesích a zemřel se smutkem nad ožebračenými obchodníky, od té doby se tu a tam objevuje jeho duch, který nabízí lidem zda si nechtějí loket poměřit, aby svůj čin odčinil.

Pověst čerpána z webu :

http://pepikov.cz

Historie kašny sv. Josefa :

Výstavbu kašny svatého Josefa si objednala novoměstská radnice a peníze na ni poskytly cechy řezníků a krejčích. Roku 1693 tak začal být shromažďován materiál na stavbu a to včetně velkého bloku pískovce. O tři roky později vykopal a vyzdil základy kašny stavitel Jan Šimon Pánek mladší a ještě tentýž rok sestavil sloup uprostřed kašny, přičemž kamenické práce prováděl Jan Jáchym Bureš. Roku 1698 obdržel sochař Matěj Václav Jäckel 35 zlatých za malé sošky čtyř andělů a téhož roku byly pořízeny i drobné kovové doplňky. Roku 1701 prováděl opravné práce na tekoucí kašně po zemřelém Burešovi kameník Gotfried a položení stupňů kolem kašny kameníkem F. K. Lejskem proběhlo až roku 1706. V letech 1997 - 1998 byla kašna restaurována.

Novoměstská radnice Praha je držitelem turistické známky č.2328.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/novomestska-radnice-praha-c2328