Zelená brána v centru města Pardubice byla naším cílem na jaře roku 2019 v rámci třídenního pobytu, během něhož jsme byli ubytováni v nedalekých Dašicích v krásné roubence. Po příjezdu do města perníku jsme naše auto nechali na velkém parkovišti naproti vlakového nádraží a pěšky zamířili do středu Pardubic. Kráčeli jsme pěší zónou, přičemž jsme náš nejbližší cíl měli stále na očích. Konečně jsme došli až na náměstí Republiky, kde se tyčila 59 metrů vysoká věž s bránou, kterou se od roku 1507 vyjíždělo z města směrem na Prahu. O chvíli později jsme přešli přes silnici, vedoucí v místech bývalého hradního příkopu, jenž byl roku 1776 zasypán a vzápětí jsme si již prohlíželi vnější výzdobu Zelené brány. Když jsme se pokochali krásami věže, vešli jsme do průjezdu, v němž jsme zjistili, že Zelenou bránu ve skutečnosti tvoří dvě stavby za sebou. Po kostkové dlažbě jsme prošli první částí průjezdu a rozhlédli se kolem sebe. Nad námi se tyčila skoro šedesát metrů vysoká věž bez omítky, do níž jsme následně vstoupili a po točitém úzkém schodišti se vydali do prvního patra, kde jsme narazili na pokladnu. U velmi příjemné paní jsme si koupili vstupenky, dřevěnou turistickou známku a také jsme zde získali razítko do památníku. Následně jsme ve dvou místnostech shlédli výstavu Latinsko-americká unie ve stylu mezinárodních přehlídek. Pak jsme se v prvním patře věže spatřili několik figurín lidí a jednoho zubra, představující pověst o vzniku znaku rodu Pernštejnů. Když jsme tedy zjistili jak tento rod ke zvířeti v erbu přišel, začali jsme stoupat po dřevěném schodišti do druhého patra, kde jsme si vyslechli pověst o vzniku znaku města Pardubic. Poté jsme pokračovali ve výstupu a za pár desítek vteřin jsme stanuli ve třetím patře věže, kde jsme narazili na pracovnu městského kronikáře, bělovlasého muže ve středověkém rouchu a jeho ženu v selském oblečení, nabízející koláče na podnose. Následně jsme vykročili do posledního patra, minuli trubače a potom jsme konečně vyšli na poměrné úzký ochoz, z něhož se nám naskytl krásný pohled nejen na Pardubice, ale i na vzdálené okolí. Z nejbližších cílů jsme jako na dlani měli kostel sv. Bartoloměje či areál zámku, kde kdysi končilo město, dále dlouhou třídu Míru, kterou jsme sem došli a náměstí Republiky, kde byly v 18. století stáje pro koně, zaniklé v 19. století. Přímo pod námi se nacházelo Pernštýnské náměstí s radnicí a krásnými historickými domy, za nimiž vykukovala špička kostela Zvěstování Panny Marie. Čím více se městská zástavba vzdalovala od Zelené brány, tím modernější podobu domy měly. Dále nás zaujaly automatické mlýny od architekta Gočára na břehu řeky Chrudimky, za nimiž se tyčil hrad na Kunětické hoře. Za městem se pak rozléhala typická polabská rovina a na obzoru byly trochu vidět vrcholky Orlických hor. Několik minut jsme se kochali pohledem na Pardubice a okolí a poté jsme vydali dolů. Když jsme vyšli ven z věže, dali jsme se doleva na nádherné Pernštýnské náměstí, které jsme si celé prošli a pak jsme se vrátili opět k Zelené bráně. Nezamířili jsme však do známého severního průjezdu, nýbrž jsme vkročili do toho na jižní straně věže, který vznikl při stavbě Městské spořitelny v letech 1914 - 1917. Další naše kroky vedly ke kostelu svatého Bartoloměje, o němž pojednává již jiný můj článek. Chcete-li vědět, jak náš výlet pokračoval, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech a vyhledejte si cestopis Jak jsme v Pardubicích navštívili kostely a ochutnali pivo.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Pardubice_-_vyhlidkova_vez_Zelena_brana/

Historie :

Významná dominanta města Pardubic s názvem Zelená brána se skládá z renesančního předbraní a vlastní brány s 59 metrů vysokou věží a stala se cenným zbytkem městského opevnění z počátku 16. století. Původní brána v tomto místě vznikla zřejmě v letech 1330-1340, kdy Arnošt ze Staré a jeho syn Arnošt z Pardubic založili a nechali opevnit nové město. V roce 1507 Vilém z Pernštejna zpevnil opevnění, dal město obehnat hradbami s příkopem. Stavbu prováděl mistr Paul, který na západní straně vybudoval nové přízemní předbraní zdobené gotickým štukem. Před ním byl hradební příkop se dvěma padacími mosty a lávkou pro pěší a ještě před nimi byl přes Městskou řeku dřevěný kolový most s předmostím. Šikmo k předbraní byl zřízen mohutný barbakán, umožňující boční ostřelování případného útočníka. Do prostoru mezi věží a předbraním bylo možné spustit ochranný hřeben z fošen opatřených kovovými hřeby. V tomto místě jsou na jižní stranu malá vrátka, kterými jedině se nechalo projít k hradbám na jižní straně města. Po požáru roku 1538 provedl Jan z Pernštejna rozsáhlou renesanční přestavbu celého města. Jeho stavitel Jiřík Olomoucký mimoto zvýšil předbraní o jedno poschodí a ozdobil jej renesančním štítem s vysokou atikou s lisénami a s obloučky navrchu. V prvním patře byly zřízeny dvě malé světničky, kde bydlel jistou dobu i sám mistr Jiřík. Současně byla do dnešní výšky a hrubé podoby vystavěna také věž. Při pohledu ze Zelenobranské ulice je patrné kde začíná nástavba z této doby. Věž se zlatou makovicí a deseticípou hvězdou na vrcholu byla vyzdvižena do výšky 59 m. Zdobí ji zejména mimořádně krásná pozdně gotická střecha tvořená třemi patry stříšek, hranoly s osmi jehlovými věžičkami a vysoko protažená střední špice. Zelenou branou je nazývána od roku 1547.

Od své výstavby musela být brána často opravována a podle potřeb doby byla také upravována. Když v roce 1653 vyhořela zvonice kostela sv. Bartoloměje, byly zbylé zvony přeneseny na Zelenou bránu. Když ale v roce 1661 do věže uhodilo, bylo to považováno za zlé znamení a do rychle opravené zvonice byly zvony vráceny. Za okupace roku 1741 a 1744 snesli Prusové měděnou střechu a poškodili trámoví. Měděný kryt byl opravován také v roce 1801 a zcela vyměněn v roce 1980. Roku 1760 byly na věž instalovány hodiny z radnice II, která stála na rohu náměstí a Pernštýnské ulice, nové hodiny pak byly osazeny v roce 1886 a světelnými ciferníky opatřeny v roce 1912. Hodinový stroj byl znovu vyměněn v roce 1939. V roce 1776, kdy byly mezi Městskou řekou a městem postaveny jezdecké kasárny, byly odstraněny padací mosty a prostor k dřevěnému mostu zasypán. Roku 1886 byl dřevěný most přes řeku nahrazen železným.

Vzhled věže doznal závažných změn v roce 1843, když byla snesena dřevěná pavlač pod střechou a hlavní zdivo až po střechu bylo omítnuto. K restauraci došlo až v roce 1912, kdy pod střechou byl obnoven dřevěný ochoz a zdivo trupu věže bylo obnaženo. Na průčelí předbraní dali pardubičtí radní v roce 1903 umístit reliéf dle návrhu Mikoláše Alše. Zpodobňuje erbovní pověst pánů z Pardubic, jejichž erb užívají Pardubice jako městský znak. Na jižní straně věže a předbraní byl při stavbě Městské spořitelny v letech 1914-1917 zřízen průchod. Obdobně na severní straně byl v roce 1925 při stavbě Angločeskoslovenské banky zřízen průchod, který však je na straně k Pernštýnskému náměstí zaslepen. Největší nebezpečí Zelené bráně hrozilo v roce 1875, kdy se velmi vážně uvažovalo ji včetně předbraní z komunikačních důvodů zbořit. Zásahem vídeňské Ústřední památkové komise bylo toto nebezpečí zažehnáno, takže se z krásné památky můžeme těšit dosud. Zelená brána je přístupná veřejnosti a je z ní krásný výhled na Pardubice a okolí. V prostorách předbraní je instalována výstavka připomínající historii Zelené brány a některých dalších objektů Městské památkové rezervace. Kromě archiválií včetně map, plánů města a historických fotografií si zde lze prohlédnout i sádrové modely Zelené brány a kostela sv. Bartoloměje.

Historie čerpána z těchto webů

https://cs.wikipedia.org/wiki/

http://www.zelenabrana.eu

Zelená brána Pardubice je držitelem turistické známky č.1060.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/zelena-brana-pardubice-c1060