Červenou věž v Litomyšli jsme navštívili v červenci 2020 během jednodenního výletu, kdy jsme se pohybovali nejen ve zmíněném historickém městě, ale také v Ústí nad Orlicí. Naše putovaní jsme zahájili v Litomyšli, kam jsme přijeli naším stříbrný francouzským vozem, které jsme odložili na parkovišti u kostela Povýšení sv. Kříže a vyrazili za některými památkami města. Nejprve jsme se seznámili se zámeckými expozicemi a pak jsme si prohlédli exponáty v muzeu domečků, panenek a hraček. Když jsme z muzea vyšli ven, začali jsme hledat přístup k Červené věži, která byla naším posledním cílem v Litomyšli. O chvíli později jsme vstoupili do areálu firmy Kubík, ale jak se ukázalo, tudy cesta do útrob věže nevedla. Nicméně jsme si z této stany robustní kamennou stavbu prohlédli. Nejvýraznějším prvkem na fasádě byl cihlami zazděný vstup ve střední části stěny. Původně se pravděpodobně jednalo o portál vedoucí na hradební ochoz, který byl v horní části zakončen segmentovým obloukem z cihel. Naším očím neunikly vyryté iniciály "K.G." a "P.V." na kamenných kvádrech pravého nároží. Po obhlídce této části věže jsme se vrátili na ulici, prošli kolem muzea hraček a zabočili doprava. Ve slepé uličce jsme si otevřeli bránu na nádvoří, na jehož konci stála Červená věž. Cestou k ní jsme si v sousedním domě koupili vstupenky a pak jsme již zamířili k našemu cíli. U vstupních dveří do věže jsme našli cedulky s informacemi, z nichž jsme načerpali historii 18 metr§ vysoké stavby. Dočetli jsme se, že se Červená věž stala jediným dochovaným pozůstatkem hradeb takzvaného Nového města, které začal roku 1490 budovat tehdejší držitel litomyšlského panství Bohuš II. Kostka z Postupic. Středem nového města bylo náměstí v místech dnešního vstupu do zámku, na jehož existenci dodnes upomíná tamní kašna. Výstavba městského obvodu byla dokončena kolem roku 1510. Dále jsme se dočetli, že sama Červená věž byla postavena na přelomu 15. a 16. století jako jedna z nejpevnějších bašt, která zesilovala hradební zeď v exponovaném místě. Objekt nepravidelného čtvercového půdorysu byl postaven z opracovaného opukového zdiva, v nejvyšším patře v novější době dozděného cihlami. Svůj charakteristický název „Červená“ věž získala podle zbarvení zdiva, které silně ohořelo při jednom z četných pustošivých požárů města. Na nárožních kvádrech západní stěny se dodnes zachoval rodový znak Kostků z Postupic v podobě stylizovaných hrábí. Zaujalo nás, že se ve čtvrtém podlaží dochovala čtveřice autentických otvorů, z nichž dva na západní a severní straně tvořily portály vedoucí přímo na přilehlé hradební ochozy. S příchodem 17. století však význam bašta ztratila. Po požáru v roce 1635 Horní město jako samostatná jednotka zaniklo a jeho opevnění během 18. a 19. století postupně úplně podlehlo demolici. Červená věž se proměnila v obyčejné hospodářské příslušenství okolních domů. V polovině 18. století proběhly vnitřní úpravy věže v souvislosti s výstavbou panského domu č. p. 3 pro úředníky správy panství, kde v době naší návštěvy sídlila hlavní budova fakulty. Ve druhé polovině 20. století objekt využívaly Technické služby Litomyšl a v důsledku nezájmu o památkovou péči věž zchátrala. Záchrana přišla v polovině 90. let 20. století se vznikem Školy restaurování a konzervačních technik. Roku 1995 proběhla rozsáhlá rekonstrukce a věž dostala nově pojatý vnitřní prostor rozčleněný na tři podlaží, který v době naší návštěvy sloužil jako Muzeum restaurování a historických technologií. Po dočtení historických informací jsme vstoupili dovnitř a po dřevěných schodech jsme vystoupali do prvního patra, které sloužili jako muzeum restaurování. Vystaveny zde byly autentické ukázky opukových a pískovcových prvků, staré cihly, vzorky historických omítek, dobové kované hřebíky a spojovací prvky. Na zdech jsme pak shlédli nástěnné malby, představující ukázky konkrétních prací studentů a pedagogů z Místní Fakulty restaurování Univerzity Pardubice. Pak jsme po dalších dřevěných schodech vystoupali do druhého patra, kde se nacházela výstava klauzurních či diplomových prací studentů univerzity. Nejvíce nás však zaujal výklenek se zazděným oknem a barokní socha sv. Jana Nepomuckého, pocházející z kaple v Hartmanicích u Bystré, kterou vytvořil neznámý autor na počátku 18. století. Potom jsme zdolali poslední ze 77 schodů a ocitli se na vyhlídkové plošině, z níž se nám naskytl malebný pohled na zámecké arkády, Klášterní zahrady a další památky města. Když jsme se vyhlídkou dostatečně pokochali, sestoupili jsme dolů a vydali se na zpáteční cestu k autu. O několik minut později jsme do našeho francouzského povozu nastoupili a odjeli do Ústí nad Orlicí, ale o tom již pojednává jiný můj článek. Chcete-li vědět, jak náš červencový výlet pokračoval, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech a vyhledejte si článek Jak jsme navštívili zámek Litomyšl a vystoupali na Andrlův Chlum.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/litomysl-cervena-vez​

Historie :

Při procházce historickou Litomyšlí narazíte na řadu architektonických skvostů, od majestátního renesančního zámku až po malebné Klášterní zahrady. Přímo v areálu dnešní Fakulty restaurování Univerzity Pardubice se však ukrývá památka poněkud nenápadná, a přesto zcela unikátní. Červená věž, dosahující dnes výšky osmnácti metrů, představuje vůbec jediný dochovaný pozůstatek opevnění někdejšího Horního města. Jejím příběhem se prolínají éry vzestupu, pustošivých požárů, staletí chladného nezájmu i šťastné novodobé vzkříšení. Dějiny návrší, na němž věž stojí, se začaly výrazněji psát v polovině 14. století. Založení litomyšlského biskupství roku 1344 znamenalo pro město nebývalý kulturní i hospodářský rozmach. V místech dnešního I. zámeckého nádvoří vyrostla katedrála Panny Marie spolu s biskupským palácem a kaplí sv. Quirina, o něco později pak na takzvané Olivetské hoře vznikl augustiniánský klášter s kostelem Povýšení sv. Kříže. Tento zlatý věk však drasticky ukončila první třetina 15. století a husitské války. Vpád husitského vojska pod vedením hejtmana Diviše Bořka z Miletínku v letech 1421 a 1425 znamenal pro většinu církevních staveb na návrší zkázu. Vypálené a pobořené objekty lehly popelem – výjimkou zůstal pouze samotný biskupský palác, který začal sloužit jako sídlo husitských hejtmanů a vžil se pro něj název „hrad“. Nová kapitola se začala psát v roce 1432 s příchodem utrakvistického rodu Kostků z Postupic. Litomyšl se v té době stala vyhledávaným a relativně bezpečným útočištěm pro početnou komunitu Českých bratří. Bohuš II. Kostka z Postupic se po převzetí rodového panství rozhodl založit samostatné nové sídlo – takzvanou Novou Litomyšl neboli Horní město. Výstavba Horního města započala roku 1490. Jeho středobodem se stalo náměstí v místech dnešního vstupu do zámku a Klášterních zahrad, což dodnes připomíná tamní kamenná kašna. Celý městský obvod byl obehnán kamennou hradbou, jejíž stavba byla dokončena kolem roku 1510. Právě na přelomu 15. a 16. století vznikla na exponovaném místě hradební zdi mohutná bašta s nepravidelným čtvercovým půdorysem o rozměrech přibližně 7 × 7,5 metru – dnešní Červená věž. Stavitelé k její konstrukci použili opracované opukové zdivo, přičemž rohové části zpevnili pískovcovými kvádry. Na jednom z těchto nárožních kvádrů na západní stěně je dodnes k vidění vytesaný rodový znak Kostků z Postupic v podobě stylizovaných hrábí. Svůj charakteristický název „Červená“ získala věž až v průběhu věků – podle nápadného zbarvení opuky, která silně ohořela při jednom z mnoha pustošivých požárů, jež Litomyšl v historii potkaly. Díky architektuře věže lze dodnes vyčíst její původní vojenskou funkci. Ve čtvrtém podlaží se zachovala čtveřice otvorů, z nichž dva portály na západní a severní straně vedly přímo na přilehlé ochozy hradeb. Profil samotné hradby vysoké zhruba deset metrů i cihlami zazděný vstupní portál jsou stále dobře patrné při pohledu přes areál sousední firmy Kubík. Nejstarší známé vyobrazení této věže pak zachytil Bartoloměj Paprocký ve svém známém díle Diadochos na přelomu 16. a 17. století. S příchodem 17. století však obranný význam věže definitivně zanikl. Po dalším ničivém požáru v roce 1635 přestalo Horní město existovat jako samostatná jednotka a jeho opevnění postupně podléhalo zkáze. Během 18. a 19. století byla většina hradeb stržena a Červená věž ztratila jakoukoliv vojenskou úlohu. Byla proměněna v obyčejné hospodářské zázemí pro okolní obytné domy. Určité stavební úpravy v jejím interiéru proběhly v polovině 18. století v souvislosti s výstavbou panského úřednického domu č. p. 3 (dnešní hlavní budovy fakulty). V této době bylo do věže vestavěno vnitřní cihlové schodiště a strop nejvyššího patra byl dozděn cihlami, čímž zděná část dosáhla výšky 15,6 metru. Ve druhé polovině 20. století objekt využíval podnik Technické služby Litomyšl. Dlouhodobý nezájem o památkovou péči v tomto období dovedl někdejší gotickou baštu až na pokraj havarijního stavu. Záchrana přišla doslova na poslední chvíli po roce 1989. V roce 1993 vznikla v Litomyšli Škola restaurování a konzervačních technik (předchůdkyně dnešní fakulty), což otevřelo cestu k celkové obnově objektu. V roce 1995 proběhla rozsáhlá rekonstrukce podle architektonického návrhu ak. arch. Mikuláše Hulce a Ing. arch. Evy Antošové. Do historického opukového skeletu byla vestavěna nová vnitřní konstrukce a věž byla zakončena novou zastřešenou vyhlídkovou plošinou, čímž její výška vzrostla na dnešních 18 metrů. Dnes vnitřní prostory věže slouží jako unikátní Muzeum restaurování a historických technologií. Návštěvníci si zde mohou prohlédnout ukázky historických stavebních prvků, kovaných hřebíků, starých cihel či omítek, stejně jako výsledky práce restaurátorů. Po zdolání 77 schodů se navíc z vyhlídkové plošiny ve výšce 15 metrů otevírá malebný výhled na zámecké arkády, věže Piaristického chrámu, Klášterní zahrady i široké panorama celé Litomyšle. Červená věž se tak z někdejšího strážce města proměnila v důstojný pomník stavitelství a restaurátorského řemesla.

Historie čerpána z webu

https://www.zamecke-navrsi.cz/

Město Litomyšl je držitelem turistické známky č.1789.

https://turisticke-znamky.cz/