Jdi na obsah Jdi na menu
 


Velký Polom - vrchol Moravskoslezských Beskyd

Velký Polom je hora v Moravskoslezských Beskydech na hranici mezi Českem a Slovenskem. Masiv Velkého Polomu dále pokračuje směrem na východ, kde z hřebene vystupují vrcholy Kostelky (952 m) a Skalka (932 m). Skalka je zároveň nejvýchodnějším vrcholem soustavy Moravskoslezských Beskyd a vytváří s protilehlou horou Gírovou Jablunkovský průsmyk, který odděluje Moravskoslezské Beskydy od Slezských Beskyd. Hřeben rovněž tvoří Evropské rozvodí mezi Odrou a Dunajem. Ve vrcholových partiích se hojně vyskytují mrazové sruby. V severní části vrcholu se rozkládá přírodní rezervace Velký Polom.

article preview

Na jeden z vrcholů Moravskoslezských Beskyd s názvem Velký Polom jsme zavítali v rámci letní dovolené, během níž jsme byli ubytováni v penzionu v Bocanovicích. V tomto východním koutu naší republiky jsme si sice naplánovali několik pěších výletů po hřebenech krásných Beskyd, jenže člověk míní, příroda a počasí mění a tak se nám z původních čtyř výšlapů povedlo uskutečnit nakonec jeden jediný. Ono ráno jsme z Bocanovic pěšky odešli na autobusovou zastávku v Dolní Lomné, odkud nás plechová krabice odvezla do Horní Lomné. 

Horní Lomná - konečná zastávka autobusu

Poté nás čekal dlouhý náročný výšlap na Muřínkový vrch, kde jsme se poměrně dlouho zdrželi a následně jsme pokračovali rovně po státní hranici a červené značce směrem na Velký Polom. Po pár metrech pěšinu přetnula vodní překážka, kterou jsme s obtížemi překonali, ale daleko nepříjemnější úseky nás teprve čekaly. Naše cesta zprvu pouze mírně stoupala mezi nízkými stromy a křovinami, ale brzy jsme poznali, že někdy kilometr neměří stejně jako 1000 metrů. Z ničeho nic se totiž stezka prudce zvedla jako když se spící velbloud najednou postaví na všechny čtyři nohy.

I túra po hřebeni 128 - cesta po červené na Velký Polom - začátek stoupání po hranici CZ-SK

Po nekonečném výstupu na Muřinkový vrch jsme už s něčím takovým nepočítali, ale co se dalo dělat, museli jsme se vyškrábat nahoru. Příkrý svah, kameny pod nohama a padlý strom přes cestu, pod kterým jsme museli podlézt, to vše dělalo z výplazu dobrodružnou výpravu. V polovině stoupání jsme se na chvíli zastavili a otočili se. A dobře jsme udělali, jelikož naše námaha byla odměněna půlkou království jako ve správné pohádce, kterou v našem případě představoval netradiční a rozhodně zajímavý výhled na pohoří krásných Moravskoslezských Beskyd.

I túra po hřebeni 133 - cesta po červené na Velký Polom - únava během brutálního stoupání

Pod námi se rozprostíral placatý Muřinkový vrch, za ním vyčuhoval vyšší Burkův vrch, dál na severu se rýsoval Kozí hřbet a vrchol Motykové, pod sedlem Lačnov jsme spatřili stejnojmennou osadu a vzadu stejným směrem se mezi hřebeny vypínal mohutný Slavíč. Vpravo od něj jsme rozeznali oblou Ropici a nalevo osamělý Travný spolu s Malým Travným. Po několika minutách odpočinku a kochání se nádherným výhledem jsme pokračovali v prudkém výstupu kolem holých stromů a nízkým porostem, až jsme konečně přišli pod kolmou skalku.

I túra po hřebeni 136 - cesta po červené na Velký Polom - kochání výhledem na Beskydy a Lysou horu uprostřed brutálního stoupání

Na tento skalní stupeň vzniklý mrazovým zvětráváním jsme vyšplhali boční cestičkou a poté stanuli na jejím plochém vrcholu, odkud jsme dostali další výhled na pohoří Beskyd naservírovaný jako na zlatém podnosu. Opět jsme shlédli vrcholy, které jsme už viděli o pár desítek metrů níže a k nimž se přidal Malý Polom, královská Lysá Hora a také protější masiv Smrku. Na mrazové skalce jsme se zdrželi pouze pár minut, neboť nás čekala ještě dlouhá cesta do našeho cíle v Mostech u Jablunkova a tak jsme se brzy vydali vstříc vrcholu Velký Polom.

I túra po hřebeni 140 - cesta po červené na Velký Polom - na vyhlídkové skále po výstupu

Kráčeli jsme mezi mladými smrčky po kamenech zabořených do hlíny, které jakoby sem položil opilý dlaždič. Daleko jsme však nedošli, neboť se vedle stezky objevilo borůvčí, na němž se nacházelo mnoho fialových plodů, lákajících k ochutnávce. Nabídku BIO ovoce od paní přírody jsme neodmítli a pustili se do zdravého hodování. Každou chvíli jsme popošli o pár metrů dál a opět se nakrmili chutnými bobulkami, takže jsme brzy měli zabarvené prsty i jazyky. Když jsme se dost nasytili, znovu jsme přidali do kroku a pokračovali v našem putování.

I túra po hřebeni 145 - cesta po červené na Velký Polom - trhání borůvek

Po chvíli jsme dorazili k dalším dvěma mrazovým srubům, vzniklých zvětráváním po vniknutí srážkové vody do puklin mezi jednotlivými vrstvami horniny a jejímu následnému zamrznutí. Úzký chodník se skalnatým podložím nás vedl i nadále takřka po rovině a po pár desítkách metrů jsme dokonce sešli dolů krátkým klesáním do vysokého smrkového lesa. V něm jsme museli obejít silně podmáčený úsek stezkou mezi stromy a krátce nato začala cesta znovu výrazněji stoupat, což v nás vůbec nevzbudilo nějaké velké nadšení, spíše naopak.

I túra po hřebeni 148 - cesta po červené na Velký Polom - zajímavé skalní útvary - mrazový srub

Z lesa jsme vyšli na obrovskou lesní mýtinu plnou padlých holých stromů a teprve nyní nám začalo docházet, proč byl Velký Polom takto pojmenován. Dlouhé kmeny vyvrácených dřevěných bohatýrů nám často zkřížily naši cestu a museli jsme přes ně přelézat jako opice. Nemohli jsme si nevšimnout také jedinců, jejichž kořenový systém čněl do výšky jako když se páv naparuje před samičkou. Byl to věru smutný pohled na důsledky povětrnostních vlivů matky přírody, které se člověk snažil napravit vysázením nového smrkového lesa.

I túra po hřebeni 153 - cesta po červené na Velký Polom - stromy jako překážková dráha

Přírodní neštěstí nám však přineslo i jedno pozitivum, neboť se nám tak otevřel výhled na slovenskou stranu, který za pár let turisté kráčející v našich šlépějích nebudou mít k dispozici. Po vzdušné ochutnávce slovenských horských specialit jsme pokračovali po hřebenu mírným stoupáním pořád dál a sem tam si zahráli na opice při přelézání kmenů padlých stromů. Když jsme u cesty našli další trsy borůvčí, neodolali jsme ani této druhé nabídce a opět se občerstvili fialovými plody. Během konzumace se nám potvrdil známý fakt, že ovoce nejlépe chutná čerstvě utržené.

I túra po hřebeni 158 - cesta po červené na Velký Polom - překážky na mýtině

Po chvilce jsme šli dál a na jednom místě jsme narazili na ceduli označující hranici Přírodní rezervace Velký Polom, rozloženou z větší části na české straně a z jedné třetiny na té slovenské. Kolem nás se nacházel přirozený smrkový a bukový porost, doplněný jedlemi či javory a v nižších místech pak rostly všelijaké kapradiny a byliny. V lesním království jsme možná zahlédli některého z jeho ptačích obyvatel, například holuba doupňáka, kosa horského či lejska malého a snad jsme někdy zaslechli klování datla černého a datlíka tříprstého nebo šum křídel čápa černého.

I túra po hřebeni 154 - cesta po červené na Velký Polom - mýtina plná padlých stromů

Každopádně jsme byli rádi, že jsme nešlápli na zmiji obecnou, která zde určitě někde odpočívala smotaná do klubíčka. A vzhledem k tomu, že se v oblasti Velkého Polomu po dlouhých letech začal objevovat vlk evropský s medvědem hnědým, mohl mít náš výlet ještě dramatičtější rámec. Naštěstí jsme nikoho ze zmiňovaných dravců nepotkali, i když v případě rysa ostrovida či tetřeva hlušce by nám setkání nevadilo. Konečně jsme přišli na konec mýtiny, kde nás čekalo jedno prudké stoupání a když jsme dorazili nahoru, tak se nám otevřely další krásné výhledy na Slovensko.

I túra po hřebeni 160 - cesta po červené na Velký Polom - poslední stoupání na Velký Polom

Jenže tady jsme kromě kopečků v CHKO Kysuce a města Čadca pod námi, navíc spatřili ostřejší vrcholky Malé a Velké Fatry a za nimi dokonce Nízké Tatry a to už byl důvod k zastavení. Tato horská skladba nám připomínala rozbouřené moře s vysokými vlnami, kterými jsme se kochali dlouhé minuty jako správní námořníci. Následně jsme ušli sotva pár metrů a ocitli jsme se na plácku s ukazatelem Velký Polom ve výšce 1067 metrů nad mořem. Zalesnění zde bylo skromné, ale přesto z tohoto vrcholu nebylo skoro nic vidět.

I túra po hřebeni 165 - Velký Polom - konečně na vrcholu

Rozcestník nás také informoval, že na nádraží v Mostech u Jablunkova zbývá urazit 7,5 kilometru a tak jsme se rozhodli trochu posílit. Využili jsme několika spadených stromů, které nám posloužily jako lavičky, na které jsme se posadili, odpočinuli si a lehce se občerstvili. Po jídle si synek odskočil pro další kešku a když se vrátil, zapsali jsme se na Velkém Polomu do vrcholové knihy. Pak jsme se rozhodli prozkoumat plochý vrchol hory, na němž jsme kromě schránky s vrcholovou knihou našli jednoduchý kříž obložený kameny a informační panel o přírodní rezervaci.

I túra po hřebeni 167 - Velký Polom - kříž

Cedule stála na zemi opřená o jeden z pařezů, zatímco o pár metrů vpravo trčely k nebi zbytky dvou sloupků, na nichž ještě před poslední vichřicí panel býval. Přesto jsme si na něm přečetli pár řádků zajímavých informací a když jsme se seznámili s důležitými fakty, vykročili jsme dál. Široká lesní cesta vedla ještě chvíli po vrcholové rovince mezi naprosto holými stromy s pahýly místo větví. Byl to smutný pohled na nahé dřevěné bohatýry, z nich mnoho již leželo bez svých šatů z listí na zemi, což nám opět zkomplikovalo naše putování. 

I túra po hřebeni 173 - Velký Polom - po odlovu keše na vrcholu

Díky padlým stromům se nám však otevřel výhled na slezskou stranu Beskyd, takže jsme se i za chůze mohli kochat krásami naší krajiny. V popředí jsme zahlédli nízké hřbety kopců Úplaz a Velké Polany, nad údolím říčky Lomné čněla Kozubová a za ním Kamenitý, dále více jak tisícimetrový Ostrý a jen o něco nižší Javorový. Naším očím neunikl ani nejvyšší bod těchto horských velikánů Ropice a pod ním jsme spatřil dobře rozeznatelnou holinu. Zároveň nás ale znepokojovala šedě zatažená obloha a fakt, že vítr foukal naším směrem.

I túra po hřebeni 175 - z Velkého Polomu na Kamennou chatu - překážky ještě na vrcholu Polomu

Doufali jsme, že nás příroda ušetří mokré spršky, ale i tak jsme podvědomě přidali více do kroku. Hřebenovka po pár desítkách metrů začala klesat, přičemž jsme nejprve zvládli jeden mírnější sešup a pak jsme chvíli šli znovu po plošině. Míjeli jsme jeden hraniční kámen za druhým, přelézali mrtvé padlé stromy a stále sledovali červenou značku, k níž se už na Velkém Polomu připojila modrá trasa, přivádějící turisty ze slovenské strany. Prošli jsme kolem dvou mrazových skalek a na konci plošiny přišlo ostřejší klesání, které vystřídal dlouhý mírný sestup.

I túra po hřebeni 186 - z Velkého Polomu na Kamennou chatu - stále jdeme po hranici Sk-CZ

Během něj jsme minuli cedule s označením přírodní rezervace Velký Polom a pak jsme již sestoupili až k rozcestí Pod Velkým Polomem. Na stromě jsme spatřili rozcestník, který oznamoval, že Velký Polom je odtud vzdálený jeden kilometr po červené značce nebo dvacet minut po modré, nicméně jsme už věděli, že obě trasy vedly ke stejnému cíli. Každopádně jsme zde také zjistili, že zde modrá značka uhýbá doprava a spolu s ní i československá státní hranice. My jsme ovšem ihned dále pokračovali rovně po červené trase a tak nás čekalo putovaní pouze po české straně.

I túra po hřebeni 195 - z Velkého Polomu na Kamennou chatu - klesání z rozcestí Pod Velkým Polomem

Volně klesající lesní svážnice nás chvíli vedla po mýtině, plné pařezů, větví a pohozených stromů a poté nás zavedla do pěkného jehličnatého lesa. Polámané stromy zůstaly za námi a opět jsme si tak mohli užívat pěkné přírody, jenže když jsme otočili hlavy zpátky pochopili jsme, že na velké kochání přírodou nebude čas. Od Velkého Polomu se ozývalo hřmění, navíc černá obloha nevěštila nic dobrého, takže jsme raději více přidali do kroku. Mírně klesající cestou jsme v polovině tohoto úseku přešli přes malý plácek a po několika stovkách metrů jsme konečně z lesa vyšli na prostranství před Kamennou chatou. Jak to bylo dál se také dočtete v článku, který najdete v sekci Velké povídání o výletech a i když je to docela dlouhé čtení, rozhodně stojí za váš volný čas.

I túra po hřebeni 198 - z Velkého Polomu na Kamennou chatu - skoro rovinka nedaleko chaty

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Velky_Polom_-_vrchol_Moravskoslezskych_Beskyd/

Historie :

Velký Polom je hora v Moravskoslezských Beskydech na hranici mezi Českem a Slovenskem. Masiv Velkého Polomu dále pokračuje směrem na východ, kde z hřebene vystupují vrcholy Kostelky (952 m) a Skalka (932 m). Skalka je zároveň nejvýchodnějším vrcholem soustavy Moravskoslezských Beskyd a vytváří s protilehlou horou Gírovou Jablunkovský průsmyk, který odděluje Moravskoslezské Beskydy od Slezských Beskyd. Hřeben rovněž tvoří Evropské rozvodí mezi Odrou a Dunajem. Ve vrcholových partiích se hojně vyskytují mrazové sruby. V severní části vrcholu se rozkládá přírodní rezervace Velký Polom.

Nejlepší dostupnost tohoto turisticky významného hřebene je z Mostů u Jablunkova, odkud je to po červené značce na chatu Skalka 4,5 km, necelý 1 km je vzdálená chata Severka a odtud je to opět 1 km na Kamennou chatu. Hřeben Velkého Polomu je velmi oblíbený u cyklistů, kteří se sem mohou nejlépe dostat po asfaltové silnici z Mostů u Jablunkova. Na Velký Polom se dá rovněž dostat po žluté z Horní Lomné, cesta je poměrně prudká, ale zato je možnost stanout na vrcholu této hory. Cesta z Horní Lomné je obtížnější, ke Kamenné chatě to je přes vrchol cca 7 km.

Historie čerpána z webu

https://cs.wikipedia.org/wiki/Velk%C3%BD_Polom_(Moravskoslezsk%C3%A9_Beskydy)

Velký Polom nemá turistickou známku.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 


Doporučený článek

Proč si vybrat dřevěné žaluzie


Turistův ráj

Turisticka mydla


Statistiky

Online: 9
Celkem: 469644
Měsíc: 17393
Den: 327