Ostrava má na svém území tolik památek, zajímavostí a turistických cílů, že bylo absolutně nemožné všechny poznat za jednu, tři nebo i pět návštěv. Také my jsme do tohoto rozlehlého města přijeli tolikrát, že by to člověk nespočítal na prstech jedné ruky. Při naší třetí návštěvě ocelového srdce naší republiky jsme naši pozornost věnovali zajímavostem Slezské Ostravy a jedním z našich cílů se stal také druhý nejvyšší bod města s názvem halda Ema, z něhož se nám pochopitelně naskytl zajímavý pohled na Ostravu.

K impozantnímu kuželovitému kopci jsme přijeli po ulici Na Najmanské a naproti bývalému dolu Michálka jsme odbočili doleva na úzkou silničku, sledujíce poslušně žlutou turistickou značku. Vzápětí jsme naše auto zaparkovali na okraji poměrně rozbité cesty a dál jsme šli pěšky. Kráčeli jsme po klasické polní cestě mezi keři a stromy a po 200 metrech jsme přišli na místo, kde žlutá trasa pokračovala dále rovně, ale zároveň vedla také doleva na haldu.

Pokračovali jsme rovně dalších 100 metrů až na rozcestí s názvem Pod haldou Ema, kde jsme odlovili vyluštěnou mystery kešku. Po úspěšném nalezení ukryté schránky jsme se vrátili zpět ke zmíněné odbočce a mezi nízkým porostem jsme se vydali na haldu s miliony tun vytěžené hlušiny z ostravských dolů o rozloze 82 hektarů a objemu přes 28 milionu m³. Po stometrové rovince se pěšina začala zvedat nahoru a když jsme během výstupu urazili stejnou vzdálenost, přišli jsme do první serpentiny.

Vzhledem k tomu, že jsme do Ostravy přijeli brzy na jaře, okolní lesní porost se ještě nestačil obalit listím, takže jsme i v polovině stoupání mohli vidět nepříliš vzdálený vrchol haldy Ema, jejíž počátky pravděpodobně sahají do doby před rokem 1920, přičemž nasypávání nových a nových vrstev pak probíhalo bez přestávky až do roku 1960. Po úzké pěšině a žluté značce jsme pokračovali už mírnějším stoupáním do další serpentiny, za kterou jsme již dorazili na vrchol haldy, nacházejícím se v pěkném březovém hájku.

Mezi bílými stromy jsme našli pyramidovou stříšku ze čtyř trámů, symbolizující vrchol Emy. Hned vedle jsme spatřili dřevěný kříž, umístěný do navršené hromádky kamení, jenž snad měl upomínat na oběti z řad horníků. Na jedné bříze jsme uviděli turistickou tabulku, ze které jsme se dozvěděli, že se právě nacházíme ve výšce 324 metrů nad mořem. Kdybychom sem přišli za pár let, možná by zde visel jiný údaj, neboť vlivem přirozeného propadu hlušiny Ema od roku 1960 poklesla asi o osm metrů.

Z vrcholu se nám naskytlo kruhové panorama na celou Ostravu a okolí, i když pohled na kouřící komíny továren, věže opuštěných dolů, panelovou zástavbu či domky ve smogovém oparu nebylo zrovna tím, na co by se turista vydržel dívat dlouhé minuty. Na severní straně haldy jsme spatřili hustý les, kterým jsme na vrchol přišli a na stále prohořívající jižní straně naše oči viděli pouze trávu, i když zde panovalo subtropické klima, kde se ani v zimních měsících údajně nevyskytoval sníh.

Právě po této holé části haldy vedly další naše kroky, když jsme opustili vrcholovou vyhlídku a vydali se dolů. V jednom místě jsme pořídili několik fotografií naše synka s Ostravou za zády, aby splnil podmínky zdejší earth kešky. O několik desítek metrů níže jsme narazili na hromadu kamení, přikrytou pletivem a chráněnou ostnatým drátem. Zastavili jsme se totiž na místě, kde kvůli hoření z haldy stoupaly bělostné obláčky plynů, obsahující zejména oxid siřičitý. Halda totiž v roce 1960 začala hořet a její hašení bylo ukončeno až v roce 1976.

Hluboko pod námi v útrobách kopce dosahovala teplota Emy až 1500°C a díky tomu paradoxně vytvářela nové vzácné nerosty, zejména porcelanity a jaspisy. Z pochopitelných důvodů jsme se zde dlouho nezdržovali a po chvíli jsme pokračovali v sestupu dolů po neznačené cestě. Po čtvrt kilometru jsme došli na místo, kde jsme se opět napojili na žlutou trasu. Na tomto rozcestí jsme narazili na panel zastavení naučné stezky s názvem Slezská Ostrava - Halda Ema, kde jsme se dozvěděli informace o samotné haldě, zkamenělinách, vzniku uhlí či bezdomovcích, kteří Emu pojali za své bydlení.

Následně jsme dali vale žluté značce a zamířili přesně na opačnou stranu, než se nacházelo naše auto. Po několika desítkách metrů jsme ze zpevněné cesty odbočil doprava a na úpatí haldy jsme v lese odlovili další kešku. Po úspěšném nálezu jsme se vrátili na rozcestí k naučné tabuli a šli dál rovně po asfaltové cestě, která nás po 400 metrech dovedla k našemu stříbrnému odpočívajícímu vozu. Vzápětí jsme odjeli k nedaleké zoologické zahradě, kde jsme náš třetí výlet do Ostravy zakončili.

Turistická známka haldy Ema byla vydána až tři roky po naší návštěvě, takže jsme si dřevěné kolečko nechali poslat od výrobce z Rýmařova. O zvířátkách pojednává další můj velice obsáhlý článek, tak si jej také určitě přečtěte. Chcete-li vědět, jak celý náš výlet probíhal, stačí se podívat do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme v Ostravě pokořili Emu a pak zašli do ZOO. A nezapomeňte prosím napsat pod příspěvky komentáře. Pomůžete tak ostatním turistům získat aktuální informace o tomto místě. Děkujeme.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Ostrava_-_halda_Ema/

Historie :

Počátky založení haldy Ema v Ostravě pravděpodobně sahají do doby před rokem 1920 a nasypávání nových a nových vrstev probíhalo bez přestávky až do roku 1960. V tomto roce došlo ke vznícení haldy, jejíž hašení bylo ukončeno až v roce 1976. Celkově je v haldě uloženo asi 28 milionů kubických metrů vytěžené hlušiny. Až do roku 1976, kdy byla ukončena hlavní likvidace požáru, halda Ema stále hořela.

Po uhašení ale halda stále pracuje, proto z ní vyvěrají bělostné obláčky plynů obsahující zejména oxid siřičitý. Teploty uvnitř kopce dosahují až 1500°C a díky tomu se uvnitř kopce tvoří nové vzácné nerosty - porcelanity a jaspisy. Vzhledem k těmto skutečnostem na ni byl nejprve vstup povolen jen na vlastní nebezpečí, poté byla na vrchol vybudována turistická stezka. Vlivem přirozeného slehávání hlušin již Ema poklesla asi o 8 m od své výšky při ukončení navážky v roce 1960.

Díky teplu, které z hory vyvěrá, na haldě roste teplomilná flóra. Vyskytuje se zde také stepní fauna. Na severní straně je hustý les, jižní strana (která stále prohořívá) je zatím holá a panuje na ní subtropické klima, kde se ani v zimních měsících nevyskytuje sníh, ale roste zde celoročně tráva. Z vrcholu se naskýtá kruhový výhled na celou Ostravu a její okolí.

Historie čerpána z webu

https://cs.wikipedia.org/wiki/Halda_Ema

Halda Ema v Ostravě je držitelem turistické známky č.2489.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/halda-ema-slezska-ostrava-c2489