Druhý nejvyšší vrch Bílých Karpat s názvem Chmeľová jsme navštívili v květnu 2026 během prodlouženého víkendu, kdy jsme se na tři dny ubytovali v hotelu Aréna, nacházející ve městě Broumov-Bylnice. Druhý den po snídani jsme osedlali náš šedý francouzský povoz a vyrazili k sousedům na Slovensko, abychom poznali část malebných Bílých Karpat, k čemuž jsme si vybrali naučnou stezku Okolo Vršatca. Auto jsme zaparkovali na příhodném místě úzké silničky, spojující obce Červený Kameň a Vršatské Podhradie, odkud jsme vyrazili na trasu naučné stezky. Značená okružní trasa nás dovedla mimo jiné na rozcestí, kde žlutá šipka na stromě upozorňovala na odbočku vedoucí na vrchol Chmeľová. Rozhodli jsme se pro prodloužení cesty, a tak jsme uposlechli výzvu a zamířili oním směrem. Vzápětí jsme se společně s menší skupinkou jiných turistů zasekli u schůdků nad ohradním plotem, kterým svým tělem bránily krávy. Rázem jsme pochopili, proč se kolem nás rozprostíral elektrický ohradník, který chránil pasoucí se dobytek. Sebrali jsme odvahu, mezi dobytkem se probili ke schodům a přešli na druhou stranu plotu. Pak jsme vstoupili do lesa a začali zdolávat velmi prudké stoupání po prašné stezce, hustě propletené kořeny buků, které nám pod nohama vytvářely přírodní schody. Po výživném výstupu jsme konečně stanuli na vrcholu Chmeľová v nadmořské výšce 925 metrů a hned nám bylo jasné, že celá ta námaha a strmý výstup stály za to. Ocitli jsme se totiž na druhém nejvyšším vrcholu Bílých Karpat a zároveň na vůbec nejvyšším bodě celého úchvatného skalního masivu Vršatských bradel. Zatímco jsme lapali po dechu a odpočívali na travnaté hraně vrcholu, na mobilních telefonech jsme si pročítali všechny zajímavosti o tomto pozoruhodném místě. Dozvěděli jsme se, že tento vápencový obr vznikal už v druhohorách jako součást bradlového pásma Západních Karpat a dnes požívá přísné ochrany v rámci Chráněné krajinné oblasti Biele Karpaty. Okolní svahy pokrývají vzácné bučiny a květnaté louky, které jsou domovem mnoha chráněných druhů rostlin i živočichů. Ostatně o pestrosti zdejší přírody jsme se přesvědčili na vlastní kůži už při výstupu, když jsme procházeli kolem pasoucího se dobytka. Největší odměnou pro nás ale byl samotný výhled, který se před námi z vrcholové hrany rozprostřel. Získali jsme doslova letecký pohled přímo dolů na skalní jehly Vršatských bradel, mezi nimiž se tyčily siluety zříceniny hradu Vršatec a hluboko pod námi ležela vesnička Vršatské Podhradie. Při pohledu do dálky se nám naskytlo nádherné panoráma zvlněných hřebenů Bílých Karpat, Pováží i vzdálenějších Strážovských vrchů a Javorníků. Byl to zkrátka nezapomenutelný zážitek a skvělý pocit, že jsme tento vrchol společně zdolali. V kochání se kouzelnými výhledy jsme pokračovali i poté, co jsme se nedaleko hraničního kamene posadili, z batohu vytáhli připravený oběd a začali jíst. Moc nám chutnalo, i když jsme jedli jen pečivo s paštikou, za což zřejmě mohly právě ony neopakovatelná panoramata. Během jídla odešla rodinka s dětmi, takže jsme měli na vše více klidu a užívali si tak sluncem prosluněné okamžiky. Po asi dvaceti minutách jsme se vyfotili u hraničního kamene, jenž se nacházel na samotném vrcholu Chmeľová a pak jsme si zvědavě prohlíželi dřevěnou boudu se solárními panely těsně nad námi. Její účel se nám nepodařilo odhalit, ale nijak nám to nevadilo. Potom jsme se připravili na sestup dolů, který byl mnohem náročnější, než výstup opačným směrem. Nejprve jsme klesali jen pozvolně, ale svah hory brzy nabral větší úhel, čímž se náš sestup zpomalil. Opatrně jsme scházeli dolů a dávali si velký pozor, abychom nezakopli o nějaký kořen nebo neuklouzli na hliněném povrchu. Naštěstí jsme v pořádku dorazili k ohradě a po schodech se přesunuli na druhou stranu, kde už žádné krávy nepobývaly. Zřejmě odešly jinam za lepší travičkou a tak jsme se mohli nerušeně zastavit u druhého zastavení naučné stezky, ale o tom již pojednává jiný článek. Chcete-li vědět, co všechno jsme tehdy zažili, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme po dobytí hradu Vršatec odtáhli do obce Pruské.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/chmelova-druhy-nejvyssi-vrch-bielych-karpat​

Historie :

V západní části Slovenska, přímo na česko-slovenském pomezí, vystupuje z vápencového krasu dramatická silueta Vršatských bradel. Právě v tomto úchvatném přírodním amfiteátru se do výšky 925,4 metrů nad mořem tyčí vrch Chmeľová – druhý nejvyšší vrchol celých Bílých Karpat hned po Velké Javořině a zároveň absolutní dominant svého geomorfologického podcelku. Na rozdíl od své nejvyšší sousedky, která se vyznačuje oblými a táhlými hřebeny, představuje Chmeľová drsnější, výrazně bralnatý a vápencový tvaroslovný prvek. Příběh Chmeľové se začal psát před mnoha miliony let na dně pravěkého moře. Celé Vršatské bradlo je tvořeno jurskými a křídovými vápenci, které byly během třetihorního alpínského vrásnění vytlačeny na povrch a vymodelovány do ostrých skalních jehel, věží a kolmých stěn. Chmeľová a její nejbližší okolí dnes tvoří jádro Chráněné krajinné oblasti Biele Karpaty a samotná Národní přírodní rezervace Vršatská bradla chrání unikátní mozaiku teplo- a vápnomilné vegetace. Jižní a jihovýchodní úbočí vrchu jsou lemována strmými skalisky, na kterých se daří vzácným skalním společenstvím, chráněným druhům jako je poniklec prostřední či koniklec, a bezpočtu druhům motýlů v čele se vzácným jasoněm červenookým. Severní a západní svahy jsou naopak zahaleny do hlubokých, starých bukových a bukovo-jedlových lesů, které vrcholu dodávají tajemnou atmosféru. Ačkoliv byl samotný vrchol Chmeľové pro svou strmost a náročný terén využíván v historii především jako pozorovatelna a přirozená hradba, její nejbližší sousedství je prosáknuto bohatými dějinami. Archeologické nálezy dokládají, že chráněné skalní rozsedliny v okolí Chmeľové poskytovaly útočiště lidem už v době bronzové. Přímo pod jižním úbočím Chmeľové se na sousedním bradle nachází zřícenina hradu Vršatec, který stojí také za návštěvu. Chmeľová nabízí návštěvníkům jedinečný turistický zážitek, který kombinuje nenáročnou dostupnost s horským charakterem a úchvatnými sceneriemi. Přestože je samotný vrchol částečně zalesněný, skalní plošina na vrcholku a vyhlídková místa těsně pod ním otevírají jedny z nejhezčích výhledů v celém regionu. Jako na dlani odtud lze spatřit Povážské podolie, údolí Váhu, okolní bílokarpatské hřebeny, a při dobré viditelnosti lze dohlédnout až na Malou Fatru, Martinské hole, Strážovské vrchy či Súľovské skály. V těsném sousedství Chmeľové se nachází také několik nepřístupných jeskynních puklin a krasových jevů, které jsou předmětem speleologického výzkumu, a okolo celého masívu vede oblíbená okružní naučná stezka Okolo Vršatca vybavená informačními tabulemi. Díky vysoko položenému výchozímu bodu v obci Vršatské Podhradie patří výstup na Chmeľovou k velmi příjemným a časově nenáročným túrám. Z obecního parkoviště nebo od horských hotelů vede žlutá turistická značka k rozcestí pod Chmeľovou, odkud se odpojuje strmější, avšak krátká vrcholová odbočka. Celý výstup zabere přibližně půl hodiny až čtyřicet minut chůze s převýšením kolem dvou set metrů, což z Chmeľové dělá dokonalý cíl pro milovníky přírody, fotografy i nadšené turisty, kteří chtějí zažít atmosféru bílokarpatského krasu na jednom z jeho nejkrásnějších míst.

Historie čerpána z webu

https://sk.wikipedia.org/wiki

Přírodní rezervace Vršatské bradlá je držitelem slovenské turistické známky č.573.

https://www.turisticke-znamky.sk