Vršatské bradlá jsme poznali v květnu 2026 během prodlouženého víkendu, kdy jsme se na tři dny ubytovali v hotelu Aréna, nacházející ve městě Broumov-Bylnice. Druhý den po snídani jsme osedlali náš šedý francouzský povoz a vyrazili k sousedům na Slovensko, abychom poznali část malebných Bílých Karpat, k čemuž jsme si vybrali naučnou stezku Okolo Vršatca. Auto jsme zaparkovali na příhodném místě úzké silničky, spojující obce Červený Kameň a Vršatské Podhradie, odkud jsme vyrazili na trasu naučné stezky. Stoupání po asfaltovém povrchu nás po několika stovkách metrů vyvedlo ven z lesa, přičemž jsme se ocitli v sedle Chotuč, kde se nám otevřel nádherný pohled na úžasné vápencové skály zvané Vršatské bradlá, představující naprosto unikátní geomorfologický fenomén a jedno z nejcennějších přírodních zákoutí celých Bílých Karpat. Toto impozantní vápencové skalní pásmo se dramaticky vypínalo nad údolím a tvořilo ho bizarní, ostré skalní věže, rozsedliny, kolmé stěny a skalní jehly, které v průběhu druhohor vznikaly usazováním schránek mořských mikroorganismů a následnými tektonickými pohyby v bradlovém pásmu. Když jsme se nabažili prvních pohledů na bělostné hřebeny hor, vydali jsme se k tabuli sedmého zastavení zmíněné naučné stezky, která se nacházelo jen pár metrů od rozcestníku v sedle Chotuč. Panel nesl název Neživá příroda a prozradil nám mnoho informací o překrásném skalním komplexu, jenž byl přísně chráněný jako národní přírodní rezervace, protože zde na extrémních vápencových stanovištích přežívá řada vzácných a endemických druhů rostlin i živočichů, v čele s chráněnými teplomilnými společenstvy, květnatými horskými loukami a vzácným hmyzem. Zajímavé čtení přinesly rovněž informace o zdejších jeskyních Babky či Kuklička, které sice nedosahují obřích rozměrů, ale ukrývají krásnou krápníkovou výzdobu a jsou domovem netopýrů. Naše oči upoutala také zmínka o pěnovcích, představující fascinující příklad toho, jak příroda kouzlí s vodou a kamenem. Stačilo, aby minerální voda, bohatá na vápník vyvěrala na povrch a začal se z ní srážet vápenec, jenž postupně obaloval mech, lístky i větvičky a časem vytvořil lehké, pórovité horniny a malebné pěnovcové terasy. Pak jsme pokračovali v našem putování s díky všem těm úchvatným sceneriím nám cesta ubíhala neuvěřitelně rychle. Vcelku brzy jsme tak dorazili do obce Vršatské Podhradie, kde jsme navštívili hrad, vypínající se na impozantní skále. Následně jsme vystoupali na další místo vápencových skal, jímž byl druhý nevyšší vrchol slovenských Bílých Karpat s názvem Chmelová. Po náročném výstupu jsme se dlouhé minuty kochali nádherným výhledem na okolní krajinu a kopečky. Pak jsme poobědvali z vlastních zásob, sestoupili dolů a vydali se dál po trase naučné stezky. Vršatské bradlá jsme tak celé obešli kolem dokola, takže jsme je poznali z různých úhlů a v jiných podobách. Během tohoto okruhu jsme měli jedinečnou příležitost pozorovat masiv zblízka i z dálky – od úpatí v lesích přes strmé stráně až po vyhlídková místa, odkud vápencové skály zářily ve slunečním svitu proti modré obloze. Každý krok nám odhaloval novou tvář tohoto geologického skvostu a utvrzoval nás v tom, že Vršatské bradlá právem patří k největším klenotům slovenského pohraničí. Když jsme na opačné straně pohoří vyšli ven z lesa na louku, naskytl se nám pohled na zajímavý skalní útvar, jenž na nás zapůsobil vskutku tajemným a majestátním dojmem. Byl to nádherný moment, který dokreslil nezapomenutelnou atmosféru celého našeho putování kolem Vršatce. Jednalo se o skalní útvar Babky, dosahující nadmořské výšky kolem 790 metrů, jenž představoval jedno z nejvýraznějších a nejfotogeničtějších seskupení skalních jehlic a věží v severní části přírodní rezervace Vršatské bradlá. Skládal se z centrálního skalního masivu a několika ostrých vápencových věží, které se bělostně vyjímaly proti zeleným svahům Bílých Karpat. O tomto skalním útvaru se nám podařilo zjistit místní pověst, vyprávějící o staré ženě z nedalekého Červeného Kameňa, která pod skalami pásávala svou kozu. Když se jí jedno neposedné zvíře zatoulalo strmě nahoru do skal a nechtělo sejít dolů na dojení, vydala se za ním. Koza však stále neposedně uskakovala ze skály na skálu, což ženu natolik dopálilo, že ztratila trpělivost a v hněvu vykřikla: „Zkameň i s kozou!“ Vtom se strhl divoký vichr, z nebe se ozvalo hřmění a kletba se okamžitě naplnila. Zkameněla však nejen neposlušná koza, ale i samotná baba. Od těch dob se tomuto skalnímu hřebenu říká Babky a když jsme na něj zadívali, v konturách nejvyšší skalní jehly jsme dokázali opravdu rozeznat siluetu ženy s kozou. Pak jsme se vydali na další cestu po naučné stezce, která nás zanedlouho dovedla zpět k autu, jímž jsme následně odjeli do obce Pruské za dalšími památkami, ale o tom již pojednává jiný článek. Chcete-li vědět, co všechno jsme tehdy zažili, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme po dobytí hradu Vršatec odtáhli do obce Pruské.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/vrsatske-podhradie-vrsatske-bradla​

Historie :

Vršatské bradlá představují jeden z nejvýraznějších a nejfotogeničtějších přírodních klenotů celých Bílých Karpat. Tento impozantní vápencový masiv, tyčící se nad obcí Vršatské Podhradie v ilavském okrese, přitahuje pozornost návštěvníků nejen svou divokou krásou a dramatickými skalními jehlami, ale i bohatou historií a přírodním bohatstvím. Z geologického hlediska tvoří Vršatské bradlá součást takzvaného bradlového pásma Západních Karpat. Jejich vznik sahá hluboko do druhohor, kdy se na dně tehdejšího moře usazovaly schránky mořských živočichů a vytvářely mocné vrstvy vápenců. Pozdějšími tektonickými pohyby a vrásněním byly tyto tvrdé skály vytlačeny na povrch a zformovány do dnešní podoby kolmých stěn, věží a rozsedlin. Lidé tuto strategickou a chráněnou lokalitu vyhledávali už odedávna. Nejstarší archeologické nálezy dokládají přítomnost člověka už v mladší a pozdní době kamenné, kdy se v sedle mezi Bílým Vrchem a Dielem těžil a zpracovával místní radiolarit. Výraznější osídlení je pak spojeno s lidem lužických popelnicových polí v době bronzové, po němž se v okolí našla žárová pohřebiště i typická keramika. Později zde zanechali své stopy příslušníci púchovské kultury a nakonec i naši slovanští předkové. Dominantou celého skalního komplexu se ve 13. století stal hrad Vršatec. Dnes jeho romantické ruiny neodmyslitelně dotvářejí siluetu skal, které mají vysoký stupeň ochrany. Zdejší extrémní vápencová stanoviště, skalní stěny a suťové lesy vytvářejí unikátní mikroklima pro vzácná společenství rostlin i živočichů. Svahy jsou pokryty cennými horskými bučinami a květnatými loukami, kde můžete narazit na vzácné orchideje, tařici skalní nebo chráněné druhy hmyzu. Symbolem zdejší fauny je kriticky ohrožený motýl jasoň červenooký nebo vzácný tesařík alpský. Na strmých skalách hnízdí krkavci a dravý sokol stěhovavý. K udržení bohaté druhové pestrosti místních luk dnes významně přispívá tradiční obnova obhospodařování v podobě usměrňované pastvy skotu a koz. Pro návštěvníky je nejlepším způsobem, jak toto pohoří poznat, naučná stezka „Okolo Vršatca – koruny Bielych Karpát“. Tento přibližně šestikilometrový okruh se deseti zastaveními nabízí podrobné informace o historii, fauně i flóře celého území. Mezi nejatraktivnější cíle podél trasy patří vrch Chmeľová (925 m n. m.), který je druhým nejvyšším vrcholem Bílých Karpat a nabízí fantastické kruhové výhledy na Pováží i Strážovské vrchy, nebo skalní útvar Babky se seskupením ostrých věží opředených lidovou pověstí o zkamenělé babě s kozou. Vršatské bradlá jsou zkrátka fascinujícím místem, kde se divoká příroda snoubí s bohatou historií a lidovými bájemi.

Historie čerpána z webu

https://cs.wikipedia.org

Přírodní rezervace Vršatské bradlá je držitelem slovenské turistické známky č.573.

https://www.turisticke-znamky.sk