Brno - městský park Koliště
Park Koliště v Brně vznikl postupně v letech 1793 - 1864 na místě bývalých městských hradeb. Park má tvar čtverce ohraničeného na vnější straně ulicí Koliště, na vnitřní straně ulicemi Rooseveltova a Za divadlem. Na severozápadním konci oblouku je ulice Lidická, na jihovýchodním budova Magistrátu města Brno. Ulice Jezuitská ho půlí na dvě části. Název ulice i parku je odvozen ze slova "koliště", českého označení pro vnější část hradeb, kterou tvořil plochý val na vnější straně příkopu, pozvolna klesající do okolí. Park se totiž nachází právě v místech, kde byly původně vnější brněnské hradby. Už po roce 1793 vznikla jeho nejstarší část, promenádní alej stromů před vnějšími hradbami (v místech nynější Nádražní a Benešovy ulice).
Brno má na svém území tolik památek, zajímavostí a turistických cílů, že je absolutně nemožné poznat je všechny v rámci jedné, dvou či pěti návštěv. Proto jsme do tohoto velikého jihomoravského města přijeli tolikrát, že by to člověk nespočítal na prstech jedné ruky. První březnový den roku 2026 jsme auto nechali doma a do Brna přijeli autobusem k hotelu Grand, neboť jsme se pohybovali pouze v centru metropole. Seznámili jsme se zde s několika turistickými cíli, mezi něž patřily ty, nacházející se v parku Koliště. Po obhlídce Mahenova divadla jsme zamířili k sousednímu Domu umění a cestou jsme se zastavili u pomníku maršála Malinovského z roku 1950. Bronzová busta ukrajinského maršála v nadživotní velikosti, který došel s Rudou armádou za druhé světové války až do Brna, spočívala na čtyřbokém soklu, na jehož přední straně jsme si přečetli zlacený rusko–český nápis. Pak jsme se vydali k Domu umění, který byl postaven v secesním slohu roku 1911 podle návrhu architekta Heinricha Karla Rieda postaven. Poslední větší rekonstrukcí prošel Dům umění v letech 2008 – 2009 a v této podobě jsme si jej prohlédli i my. Budovu jsme viděli ze všech stran a během obchůzky jsme nerazili na Ženu s klasy. Moc jsme si s ní pokecali, jelikož se jednalo o sochu, kterou roku 1967 vytvořil Vincenc Májovský pro nikdy nerealizovanou kašnu. Jakmile jsme si sochu prohlédli, obešli jsme Dům umění, přičemž jsme se již pohybovali v parku Koliště. Kráčeli jsme po parkových cestičkách a brzy jsme u jednoho ze vstupů do odpočinkové zóny narazili na dvě sochy amfory. U nich se nacházela informační tabule, která nám prozradila fakta z historie parku, jehož název byl odvozen od nezastavěného prostoru před hradbami, který sloužil obráncům města, aby měli čistý výhled na blížícího se nepřítele. Když jsme dočetli poslední řádky, prohlédli jsme si sochu Česající se dívka z roku 1961 od Sylvy Lacinové a šli jsme dál. Brzy jsme se zastavili u Zemanovy kavárny, v níž však již sídlila restaurace ve stylu newyorského steakhousu. Dovnitř jsme nešli, protože jsme byli najedeni, nicméně jsme si o ní alespoň něco přečetli. Zemanova kavárna byla vystavěna v roce 1926 podle návrhu architekta Bohuslava Fuchse v čistě funkcionalistickém stylu na zakázku kavárníka Josefa Zemana, aby nahradila dřevěný pavilón Café Schopp, který stál na korze nedaleko současného Janáčkova divadla. Po přečtení zajímavých informací jsme vedle kavárny našli sousoší Poutníci, jedno z významných děl sochaře Franty Úprky, který čerpal témata ze slováckého prostředí. Potom jsme přešli přes Jezuitskou ulici, která park dělila na dvě poloviny a zamířili jsme k Janáčkovu divadlu. Na zadní rampě budovy jsme spatřili pomník bratří Mrštíků. Bronzové sochy dvou portrétních mužských postav v nadživotní velikosti spolu rozmlouvali, ale byli od nás daleko, takže jsme jim nerozuměli. Následně jsme prošli kolem mohutné divadelní budovy k její přední části a po schodech vystoupali k soše Leoše Janáčka, slavného hudebního skladatele a ředitele brněnské konzervatoře a varhanní školy. Socha umělce byla před divadlo umístěna v roce 1975 a jejími autory byli Stanislav Hanzl, Otakar Oplatek a Vilém Zavřel. Pak jsme před vchodem do budovy shlédli expresivně pojaté sochařské dílo Olbrama Zoubka z roku 1965. Jednalo se o sochu Moravské orlice s rozepjatými křídly a pak jsme si prohlédli samotnou budovu divadla, které bylo vystavěno v letech 1961 – 1965 a od té doby hostilo velká operní a baletní představení klasického i moderního repertoáru. Po obhlídce divadla jsem se přes velký plac s lavičkami přesunuli ke světelné fontáně ve tvaru opony, tvořené obrovským rámem a deseti tryskami. Kombinace vody, světla a barevných obrazců těšila oči návštěvníků od roku 2014. Světelné efekty však v době naší návštěvy ještě nebyly spuštěny, neboť fontána bývala uvedena do provozu až půl hodiny před západem slunce, takže jsme si její krásy neužili. Odešli jsme tedy k památníku osvobození, nacházející se na Moravském náměstí, který vznikl roku 1955. Na vrcholu monumentálního podstavce jsme nemohli přehlédnout téměř pětimetrovou sochu vojáka v uniformě Rudé armády, jehož levá ruka vztyčená nad hlavu symbolicky vyjadřovala gesto ke složení zbraní. V pravé ruce držel prapor s hrotem v podobě pěticípé hvězdy se srpem a kladivem. Po chvilce jsme Moravské náměstí opustili a vrátili se zpátky do parku Koliště. Přijali jsme totiž pozvání Královny noci, která na nás čekala v dolní části parku. Brzy jsme k ní dorazili a virtuálně se s ní přivítali, neboť se jednalo o keramickou sochu výtvarnice Tamary Diviškové. Potom jsme se procházeli parkem a cestou si prohlédli keramická pítka, mlčící fontány a další drobnou sochařskou výzdobu. Za několik minut jsme dorazili zpět k Domu umění a přemýšleli co dál, neboť nám zbývala ještě půl hodinka do odjezdu. Vrátili jsme se tedy na náměstí Svobody, kde jsme si v McDonald´s chtěli dát zmrzlinu, ale čas odjezdu autobusu se nebezpečně přiblížil, takže jsme se raději vydali zpět k hotelu Grand. Za 10 minut řidič autobusu vyrazil na cestu a bezpečně nás odvezl do Olomouce. Chcete-li vědět, co všechno jsme tehdy zažili, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme v Brně obdivovali motýly a přišli o iluze.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/brno-park-koliste
Historie parku :
Park Koliště v Brně vznikl postupně v letech 1793 - 1864 na místě bývalých městských hradeb. Park má tvar čtverce ohraničeného na vnější straně ulicí Koliště, na vnitřní straně ulicemi Rooseveltova a Za divadlem. Na severozápadním konci oblouku je ulice Lidická, na jihovýchodním budova Magistrátu města Brno. Ulice Jezuitská ho půlí na dvě části. Název ulice i parku je odvozen ze slova "koliště", českého označení pro vnější část hradeb, kterou tvořil plochý val na vnější straně příkopu, pozvolna klesající do okolí. Park se totiž nachází právě v místech, kde byly původně vnější brněnské hradby. Už po roce 1793 vznikla jeho nejstarší část, promenádní alej stromů před vnějšími hradbami (v místech nynější Nádražní a Benešovy ulice). Vnější pás hradeb potom nechal v roce 1809 císař Napoleon zbořit a v roce 1831 byla zbořena i vnitřní hradba. Na místě hradeb vznikla tzv. "okružní třída" a podél její východní části byly po roce 1816 provedeny sadové úpravy. Jejich iniciátorem byl tehdejší moravský zemský hejtman, hrabě Antonín Bedřich Mitrovský. Práce v dalších desetiletích pokračovaly; park byl koncipován jako společenská promenáda s lavičkami a odpočinkovými zákoutími a byl osázen vzácnými dřevinami a keři. Ještě v roce 1835 se parková úprava s alejemi táhla od dnešního Moravského náměstí až k parku Denisovy sady (dříve Františkov), výstavbou nádraží a celnice se park zmenšil. Byl ale postupně zaplňován drobnými stavbami (byl tu např. tzv. "Wetterhäuschen", meteorologický sloup s malou kopulí a s údaji o čase, teplotě, vlhkosti a čistotě vzduchu, nebo tzv. Wawrova fontánka a později i hudební pavilon), a také několika pomníky (pomník básníka Friedricha Schillera, pomník dramatika Franze Grillparzera, pomník brněnského starosty Gustava Winterhollera, tzv. Švédský pomník obráncům Brna v místech bojů proti Švédům v roce 1645). V roce 1915 tu bylo instalováno sousoší Poutníci (od Franty Úprky) a v roce 1932 pamětní deska J. W. Goetha. Kromě sousoší Poutníků, pouze přemístěného na jiné místo parku, byla tato díla po roce 1918 nebo po roce 1945 odstraněna. K dalším úpravám plochy parku došlo v letech 1940–1941 v souvislosti s výstavbou tramvajové linky do Černých Polí a pak zejména v první polovině 60. let 20. století, kdy se park výrazně zmenšil výstavbou Janáčkova divadla. To už tu ale stály také jiné stavby: v jižnější polovině u dnešního Malinovského náměstí tzv. Dům umění (původně "Künstlerhaus" z let 1910–1911) a v severnější části tzv. Zemanova kavárna od architekta Bohuslava Fuchse z roku 1926 (protože stála na místě Janáčkova divadla, byla v roce 1964 zbourána a na jiném místě parku u Jezuitské ulice vznikla v letech 1994–1995 její replika). Do parku byly také po roce 1945 instalovány nové sochy: v roce 1955 pomník Vítězství Rudé armády nad fašismem (od Vincence Makovského, v severozápadní části parku), a v tomtéž roce byl z Moravského náměstí přenesen na opačný konec parku pomník s bustou maršála R. J. Malinovského (rovněž Vincenc Makovský, 1949). U divadla je umístěna alegorie moravské orlice z roku 1970 (Olbram Zoubek), pomník Leoše Janáčka z roku 1975 (autoři Stanislav Hanzl, Otakar Oplatek, Vilém Zavřel)[4] a sousoší bratří Mrštíků z roku 1975 (podle návrhu Vincence Makovského).[2] U ulice Za divadlem je plastika Amfora a socha Česající se dívka z roku 1961 od Sylvy Lacinové. Střední část parku doplňují keramické plastiky Královna noci, Papageno a keramická ptačí pítka od Tamary Diviškové. Výzdobu parku doplňuje v jeho severnější části světelná fontána ve tvaru opony, vodotrysk a několik kašen. V letech 2012–2013 byla provedena rozsáhlá rekonstrukce parku.
Historie Zemanovy kavárny :
Zemanova kavárna je funkcionalistická budova stojící v centru Brna v parku v ulici Koliště. Současná budova je replikou původní stavby, která stála v letech 1926–1964 nedaleko Janáčkova divadla. Původní budovu Zemanovy kavárny navrhl architekt Bohuslav Fuchs v čistě funkcionalistickém stylu v roce 1925 na zakázku kavárníka Josefa Zemana, aby nahradila dřevěný pavilón Café Schopp, který stál na korze nedaleko současného Janáčkova divadla, tj. přibližně 200 m severozápadně od současné polohy. Budova kavárny byla postavena v roce 1926. Kavárna byla v padesátých letech 20. století znárodněna a poté sloužila jako mateřská škola. V roce 1964 byla zbourána, aby nepřekážela výstavbě Janáčkova divadla. V devadesátých letech vypracovali architekti Zbyněk Pech a Jana Janíková návrh na repliku původní stavby, ke které přibyl jeden suterén. Jelikož se nedochovaly fotografie interiéru, hledali se pamětníci, kteří by přiblížili jeho tehdejší podobu. Naneštěstí se ve svých vzpomínkách rozcházeli, a tak byl interiér vybaven nábytkem z 20. a 30. let. Základní kámen nové budovy byl položen 12. dubna 1994. Nová Zemanova kavárna byla slavnostně otevřena v den 100. výročí narození architekta Bohuslava Fuchse 24. března 1995. V roce 2012 prošla replika kavárny rozsáhlou rekonstrukcí a změnila název na Pavillon (odkazující se k někdejšímu dřevěnému pavilonu, na jehož místě vyrostla prvorepubliková Zemanova kavárna). Za opravou kavárny i dalších dvou funkcionalistických památek – kavárny Era a Münzovy vily – stojí brněnský podnikatel Igor Fait. Ačkoli replika kavárny nebyla památkově chráněna, zásahy do stavby vzbudily kontroverze v architektonické obci.
Historie památníku Osvobození :
Bronzová socha stojí ve východní části náměstí od roku 1955. Na Moravském náměstí měla původně stát socha vojáka na koni. Základní kámen pomníku byl odhalen v roce 1946 a v roce 1948 byla celková koncepce změněna. Dílo pak bylo slavnostně odhaleno u příležitosti desátého výročí osvobození Brna. Na vrcholu monumentálního podstavce tak dnes stojí téměř pětimetrová socha vojáka v uniformě Rudé armády, jehož levá ruka vztyčená nad hlavu je symbolickým gestem vyjadřujícím výzvu: Zastavte palbu a složte zbraně, boj o Brno skončil. V pravé ruce drží prapor s hrotem v podobě pěticípé hvězdy se srpem a kladivem. Pomník nesl v době svého odhalení oficiální název Vítězství Rudé armády nad fašismem a socha byla považována za nejlepší dílo socialistického realismu v celém východním bloku. V roce 1993 byly ze soklu odstraněny desky s textem rozkazu Josifa Vissarionoviče Stalina k osvobození Brna. V roce 2012 byla socha demontována a po několikaměsíční renovaci se vrátila zpět na původní místo.
Historie čerpána z těchto webů
Město Brno je držitelem turistické známky č.480.
https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/brno-c480
