Vsetín - pivovar Valášek
Tradice vsetínského pivovarnictví má hluboké kořeny sahající až do roku 1663. Dlouhá desetiletí ji reprezentoval průmyslový pivovar na ulici 4. května. V něm od roku 1966 působil jako vedoucí výroby a mezi lety 1983 a 1995 také jako ředitel Jan Dohnal. Když však byl starý vsetínský pivovar v roce 1998 definitivně uzavřen a výroba v něm skončila, hrozilo, že slavná pivovarská historie vsetínského regionu nadobro zanikne. Jan Dohnal se proto spolu se svým synem rozhodl navázat na tradici vlastním rodinným podnikem. Jako ideální místo pro vznik nového svatostánku piva byla vybrána lokalita na Dolní Jasence.
Vsetínský pivovar Valášek jsme poprvé navštívili v dubnu 2016 během jednodenního výletu, který jsme strávili celý v tomto okresním městě. Poznali jsme zde několik pěkných památek, zejména těch církevních a když nám vyhládlo, vydali jsme se do zmíněného pivovaru na oběd. Cestou jsme minuli naše stříbrné francouzské auto u jednoho z kostelů a dole ve městě jsme na křižovatce zabočili doleva. Kráčeli jsme podél rušné silnice a když jsme minuli benzinovou pumpu, tak jsme konečně dorazili k pěkné budově restaurace a pivovaru Valášek. Na nic jsme nečekali, vstoupili dovnitř a vzápětí nám padl do oka výčepní pult se dvěmi měděnými varnami na vaření mladiny. Pozdravili jsme se s obsluhou, posadili se ke stolu a nahlédli do jídelního lístku. Protože jsme zde sem zavítali během pracovního týdne a nikoli o víkendu, měli jsme možnost si vybrat ze zvýhodněného menu, což jsme také učinili. V restauraci bylo celkem plno, ale i tak brzy přišla jedna ze servírek a obsloužila nás. Objednali jsme si dvě jídla, na pití klasickou Kofolu a višňové pivo, velmi to oblíbený ovocný mok u ženské části naší výpravy. Po pár minutách jsme dostali polévku a později hlavní jídlo s dezertem a nutno říci, že jsme si všichni pošmákli. A protože ochucené pivo bylo přímo vynikající, rozhodli jsme se koupit si nějaké sebou v PET lahvích. Po asi hodinovém posezení u dalšího piva, tentokráte borůvkového, jsme si šli do chladících vitrín vybrat pěnivý mok, což vzhledem k velké nabídce nebylo jednoduché. Nakonec jsme zvolili jedenáctku, mátové a borůvkové, zaplatili účet a s taškou naplněnou lahvovým pivem jsme se vrátili k našemu stříbrnému francouzskému autu. Pěnivý mok jsme odložili do vozu a pak jsme pěšky zamířili do kopce za největší památkou města, kterou byl odjakživa zdejší zámek, ale o tom již vypráví jiný můj článek. Chcete-li vědět, jak náš výlet probíhal, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme ve Vsetíně viděli všechny církevní památky a zámek.
Podruhé jsme pivovar Valášek poctili návštěvou v červenci 2016, kdy jsme se vraceli domů z osmidenní dovolené, kterou jsme strávili v luxusním srubu ve Velkých Karlovicích. Všechno jednou skončí a naše dovolená nebyla výjimkou. Osmý den po snídani jsme si tedy sbalili věci, setkali se s majitelem srubu, zaplatili za pobyt a vyrazili na cestu domů. K návratu jsme si vybrali trasu přes Vsetín, jelikož jsme chtěli navštívit Vsacký Cáb a zároveň jsme slíbili našemu nadšenému hledači ukrytých schránek, že se cestou zastavíme na několika keškách. Slib jsme splnili a pár krabiček jsme objevili také přímo ve Vsetíně. A protože se již přiblížil čas oběda, zamířili jsme k našemu oblíbenému restauračnímu zařízení s vlastní výrobou piva. Tentokrát jsme naše stříbrné auto zaparkovali přímo u budovy restaurace, do které jsme vzápětí vstoupili, očima zkontrolovali měděné varny u baru a sedli si ke stolu. Jelikož byla sobota, vybrali jsme si z nabídky minutkových jídel a po 25 minutách jsme již spokojeně baštili. Kvalita pokrmu nás ani napodruhé nezklamala, porce byly také vydatné a když jsme dobré jídlo zalili výborným višňovým a nealkoholickým pivem, byli jsme velice spokojeni. Jelikož jsme měli ještě v plánu návštěvu několika míst, po jídle jsme se v minipivovaru dlouho nezdržovali. Zvedli jsme se od stolu a v lednici si vybrali PET lahve s jedenáctkou a borůvkovým pivem. Následně jsme příjemné obsluze zaplatili nehorázně velkou útratu a vrátili se k našemu autu, kterým jsme odjeli na nedaleký Vsacký Cáb, o čemž však již vypráví jiný můj článek. Chcete-li vědět, co jiného jsme tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme se vraceli domů z dovolené ve Velkých Karlovicích.
Potřetí jsme v pivovaru Valášek hodovali v květnu 2024, kdy jsme se opět vraceli domů z dovolené, která tentokrát trvala pouze tři dny. Tehdy jsme si přes oblíbený slevový portál koupili pobyt v hotelu Sirákov u Vizovic. Moc se nám tady líbilo a jak bývá obvyklé, prodloužený víkend utekl jako voda a náš pobyt skončil. Po snídani jsme se sbalili, dali si věci do auta a pěšky vyrazili na nedalekou rozhlednu Vartovna u Seninky. Za necelou hodinu jsme se už kochali výhledy a pak jsme se vydali ke studánce pod rozhlednou. Od pramene nás vyhnal řev medvěda, díky němuž zpáteční cesta k hotelu Sirákov trvala kratší dobu, než když jsme kráčeli k rozhledně. K autu jsme dorazili v pořádku a vzápětí jsme odjeli do Vsetína. Město totiž mezitím získalo vlastní turistickou známku, takže jsme si ji chtěli koupit a zároveň se seznámit se zbytkem místních zajímavostí, které jsme předtím neviděli. Během poznávání těchto míst jsme se tradičně zastavili na oběd v pivovaru Valášek, u něhož jsme zaparkovali naše nové šedé auto a vydali se do útrob restaurace. Uvnitř vypadalo vše takřka totožně, jako před osmi lety a nezměnila se ani kvalita jídla či příjemná obsluha. Jelikož v kalendáři právě vládlo pondělí, vybrali jsme si pokrm z obědového menu, na němž jsme jako vždy pochutnali. Pak jsme chviličku poseděli a přitom jsme se seznámili s krátkou historií minipivovaru Valášek, která se začala psát v roce 2001. Dozvěděli jsme se, že pivovar s restaurací a kavárnou na Dolní Jasence vybudoval Jan Dohnal, který dlouhá léta pracoval ve velkém vsetínském pivovaru na ulici 4. května, v němž ale vaření piva roku 1998 skončilo. Zaujalo nás, že v místech, kde jsme právě seděli, bývalo stálo pohostinství už v roce 1920. Hospoda to byla mezi vsetínskými obyvateli oblíbená, přesto byl roku 1982 její objekt tehdejší vládnoucí garniturou uzavřen a po zchátrání stržen. Zajímavé rovněž bylo, že o názvu Valášek rozhodli sami občané Vsetína v rámci hlasování. Více nám toho internet v mobilu neprozradil a tak nastala vhodná chvíle, abychom se odebrali k vitrínám s balenými pivy. Chvíli jsme váhali s výběrem, protože nabídka byla možná ještě širší než dříve a tak jsme se obsluhy zeptali na pár rozdílů. Slečna na pomoc přivolala sládka, který nám s nadšením povykládal o svých produktech a objasnil některé detaily pěnivého moku. Za výklad jsme poděkovali a nakonec jsme zvolili konzervativní řešení, když jsme si domů odvezli borůvkové pivo a dvanáctku. Pak jsme již příjemnou, ale takřka prázdnou restauraci opustili, vrátili se na parkoviště a vyrazili za dalším cílem. Tím byla studánka v chatové osadě Ohýřov, ale zdroji životodárné tekutiny již vypráví jiný můj článek. Chcete-li vědět, co jiného jsme tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme z rozhledny Vartovna utekli před medvědem až do Vsetína.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/vsetin-pivovar-valasek
Historie :
Tradice vsetínského pivovarnictví má hluboké kořeny sahající až do roku 1663. Dlouhá desetiletí ji reprezentoval průmyslový pivovar na ulici 4. května. V něm od roku 1966 působil jako vedoucí výroby a mezi lety 1983 a 1995 také jako ředitel Jan Dohnal. Když však byl starý vsetínský pivovar v roce 1998 definitivně uzavřen a výroba v něm skončila, hrozilo, že slavná pivovarská historie vsetínského regionu nadobro zanikne. Jan Dohnal se proto spolu se svým synem rozhodl navázat na tradici vlastním rodinným podnikem. Jako ideální místo pro vznik nového svatostánku piva byla vybrána lokalita na Dolní Jasence. Místo mělo svou vlastní historii, neboť zde už od roku 1920 stálo pohostinství, které se těšilo velké oblibě mezi vsetínskými obyvateli. V roce 1982 však byl tento populární objekt tehdejší vládnoucí garniturou uzavřen a po postupném zchátrání následně stržen. Základní kámen nového rodinného minipivovaru a restaurace byl na tomto místě položen v roce 2001. Pivo se v něm začalo vařit o rok později a provoz byl slavnostně zahájen před Vánocemi roku 2002. V lednu 2003 pak starosta města Vsetína minipivovaru oficiálně udělil právo várečné. Symbolickou tečkou za minulostí a zároveň začátkem nové éry byl moment, kdy koňský povoz přivezl k novému podniku vůbec poslední sud pocházející ze starého zavřeného pivovaru. Zajímavostí je, že o samotném názvu minipivovaru rozhodli přímo občané Vsetína. V hlasování vybrali z řady návrhů jako nejlepší a nejvýstižnější právě jméno Valášek a autor vítězného nápadu byl odměněn bečkou piva. Místní pivo za dobu existence minipivovaru mnohokrát prokázalo svou vysokou kvalitu a získalo celou řadu ocenění. Například světlý kvasnicový speciál byl v roce 2012 vyhlášen výrobkem Zlínského kraje a získal prestižní ocenění Perla Zlínska. Světlý ležák zase v roce 2014 vybojoval na uznávané degustační soutěži Jarní cena českých sládků ve Zvíkově zlatou medaili v kategorii český světlý ležák. Nabídka podniku se navíc postupně rozrostla i o rozmanité pivní speciály, takže návštěvníci mohou ochutnat například borůvkový, višňový, kávový nebo mandlový ležák, stejně jako moderní svrchně kvašená piva typu IPA či APA. Základem poctivého piva Valášek zůstávají kvalitní tuzemské suroviny – slad z hanáckých ječmenů a žatecký chmel bez použití chmelových extraktů. Ve Vsetíně dodržují tradiční výrobní postupy bez umělého urychlování. Po hlavním kvašení, které trvá jeden týden, zraje pivo v ležáckých tancích ještě alespoň čtyřicet dní. Dnes je minipivovar Valášek, doplněný také o penzion a venkovní terasu s protékajícím potůčkem, neodmyslitelnou součástí vsetínské gastronomie a hrdým nositelem valašské pivovarské tradice.
Historie čerpána z webu
Město Vsetín je držitelem turistické známky č.2667.
