Známé sedlo Skřítek jsme poprvé navštívili v červenci 2009 během pobytu na chalupě u babičky a dědy v Benkově. Jednalo se o první prázdninový týden ze tří, které jsme ve zmíněném roce na chalupě strávili, čehož jsme využili k poznávaní mnoha zajímavých míst v pohoří Jeseníků. Šestý den jsme většinu času věnovali památkám v Rýmařově a cestou do tohoto města jsme se zastavili na zmíněném sedle, oddělující nejjižnější část Hrubého Jeseníku od Hraběšické hornatiny. Naše zelené korejské auto jsme nechali odpočívat na bezplatném parkovišti u motorestu Skřítek a vydali se do restaurace, kde jsme si koupili turistickou známku. Získali jsme zde také razítko do památníku a pak jsme vyšli ven, abychom si prohlédli sochu skřítka, který se na nás díval ze všech stran stejně. Bylo to docela strašidelné a navíc nejmladší účastnice zájezdu našla v nose 1,2 metru vysoké sochy pavouka a ještě dlouho o něm mluvila, když jsme si na Skřítek později vzpomněli. Skřítek neměl oděv, překrývaly ho jen vousy či ochlupení, na jeho těle jsme s obtížemi objevili něco jako dvě ruce, ale všechno ostatní měl čtyřikrát. Nosy, břicha, nohy a na nich čtyři prsty. Když jsme si umělecké dílo sochaře Jiřího Jílka ze Sobotína prohlédli, přesunuli jsme se k tabuli s mapami, na nichž byly zobrazeny turistické trasy, rozbíhající se ze Skřítku na různé světové strany. Získali jsme tak inspiraci na pozdější túry. Potom jsme se vrátili k autu, jímž jsme odjeli do Staré Vsi u Rýmařova, ale o tom již vypráví jiný můj příspěvek. Pokud vás zajímá, co všechno jsme tehdy zažili, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme potkali skřítka a navštívili Rýmařov.

Podruhé jsme horské sedlo Skřítek navštívili v únoru 2010, kdy jsme si naplánovali výlet na běžkách. Ze tří možných tras jsme si vybrali osmikilometrovou variantu se startem u motorestu Skřítek, kde jsme za poplatek 50 korun českých nechali po cestě z Olomouce odpočívat naše zelené korejské auto a vyrazili za naším cílem. Přešli jsme přes silnici první třídy č. 11, kterou postavila v letech 1836 - 1842 firma bratří Kleinů, kteří ji potřebovali k zásobování sobotínských železáren dřevem a na okraji lesa jsme nasadili běžky. Vzápětí jsme po žluté trase zamířili na místo, kde stávala lovecká chata Alfrédka. Po několika hodinách jsme se zase vrátili zpátky na zasněžené parkoviště a zvažovali, jestli ještě zajdeme do vyhřátých útrob motorestu, jenž byl vystavěn v polovině 19. století jako zájezdní hostinec Berggeist. Nakonec jsme se rozhodli pro návrat domů do Olomouce, kam jsme za hodinku v pořádku dorazili. Vyprávění o této zimní anabázi najdete v sekci Velké povídání o výletech, kde na vás čeká cestopis Jak jsme v zimě běželi ze Skřítku na Alfrédku a zpět.

Potřetí jsme na Skřítek zavítali v září 2025. Učinili jsme tak v rámci výzvy Jdi do hor, když jedním ze šesti naplánovaných vrcholů byl Pecný. Šedé francouzské auto jsme nechali u autobusového nádraží v Rýmařově a nasedli na autobus, který nás odvezl na staré známé sedlo Hvězda. Odtud jsme se vyvezli na Ovčárnu a následně jsme červené a zelené značce vyrazili za naším cílem. Pohybovali jsme se po známé hřebenové trase v nejvyšších partiích Jeseníků, přičemž jsme postupně stanuli na Vysoké Holi, Jelení studánce a samozřejmě jsme nevynechali ani Pecný. Pak jsme se seznámili se Ztracenými kameny, od nichž jsme téměř neustále sestupovali níž a níž, dokud jsme nepřišli na rozcestí Nad Skřítkem. Zpevněná cesta nás poté vedla kolem lesa, v němž se nalevo skrývalo nepřístupné rašeliniště s chráněnou tundrovou květenou a rezervoárem vody. Napravo jsme minuli pramen Klepíčovského potoka a pak jsme dorazili na okraj lesa, kde se nacházelo několik informačních tabulí. Jedna z nich nám prozradila zajímavosti o tajemném světě bažin a mokřadů, které vznikly na plochém horském sedle, kde se odumřelé rašeliníky postupně rozpadaly v rašelinu. Dozvěděli jsme se také fakta o zájezdním hostinci Berggeist, jenž se po svém vzniku v 19. století stal vítanou zastávkou pro formany a jejich koně po dosažení vrcholu stoupání. S užíváním uhlí v železárnách sice význam pro formany poklesl, ale zároveň začal růst význam pro počínající turistiku a tak v roce 1885 nový hostinský přidal nabídku ubytování a stravování. Nedivili jsme se tomu, že udržování cesty v zimních měsících bylo náročné, proto byl zimní provoz po první světové válce omezen a na konci té druhé dokonce hostinec do základu vyhořel. Obnoven byl v roce 1966 Jednotou Zábřeh a díky tomu jsme se za ním mohli vydat i my. Přešli jsme frekventovanou silnici a po 15 letech jsme si znovu prohlédli sochu skřítka. Žádný pavouk v něm nebyl a tak jsme se s ním mohli nerušeně vyfotit. Potom jsme zamířili dovnitř motorestu, který se pyšnil novou střechou a u výčepu objednali dvě capuccina a chtěli si koupit novou verzi turistické známky, kterou však neměli. Dali jsme si alespoň raztíko do památníku a posadili se ke stolu. Než nám kávu přinesli, prohlíželi jsme si výzdobu v podobě historických lyžařských potřeb a když se jsme se voňavého moku dočkali, přesunuli jsme se k venkovnímu stolečku. Popíjeli jsme kávu a pozorovali dění okolo. Turistů tu bylo poměrně hodně. Když byly šálky prázdné, sestoupili jsme z terasy na zastávku, kde už čekal dav jiných turistů a společně jsme tam počkali na autobus. Za pár minut přijel, otevřel papulu a odvezl nás do Rýmařova. Na autobusovém nádraží jsme přesedli do našeho povozu a odjeli domů do Olomouce. Večer nás pak čekal koncert skupiny Deloraine, který se nám moc líbil a náležitě jsme si jej užili. Chcete-li vědět, jak celé naše putování probíhalo, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme uposlechli výzvu a vydali se z Ovčárny na Skřítek.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/skritek-horske-sedlo-a-motorest-v-jesenikach​

Historie :

Skřítek je název pro ploché sedlo na jižním okraji pohoří Hrubý Jeseník, přes které prochází silnice první třídy č. 11 ze Šumperka do Rýmařova. Sedlo je východiskem řady turistických a běžkařských tras, kde se nachází motorest s restaurací a velkým parkovištěm. U odbočky k motorestu se nachází plastika Skřítka sochaře Jiřího Jílka. Silnici přes sedlo Skřítek postavila již v letech 1836 - 1842 firma bratří Kleinů, kteří ji potřebovali k zásobování sobotínských železáren dřevem. V polovině 19. století tady byl vybudován zájezdní hostinec Berggeist, který se stal vítanou zastávkou pro formany a jejich koně po dosažení vrcholu stoupání. S užíváním uhlí v železárnách význam pro formany poklesl, ale zároveň začal růst význam pro počínající turistiku. Od roku 1885 nový hostinský přidal nabídku ubytování a stravování. Od roku 1896 byl majitelem horský spolek MSSGV, přitom byla zvětšena kapacita hostince i prostor k ubytování. Udržování cesty v zimních měsících bylo náročné, proto byl zimní provoz po 1. světové válce omezen. Na konci 2. světové války hostinec do základu vyhořel. Obnoven byl jako motorest až v roce 1966 Jednotou Zábřeh. Po roce 1989 si jej pronajalo několik soukromých provozovatelů, kteří v chatě poskytují hostinské služby dodnes. V posledních letech se Skřítek stal se místem startu a cíle hromadného lyžařského vytrvalostního závodu "Jesenická sedmdesátka", který se podle sněhových podmínek pořádá každý rok v březnu. Velká část sedla je chráněna jako Státní rezervace Rašeliniště na Skřítku. Jde o rozsáhlé rašeliniště. Nachází se zde chráněná tundrová květena, na jeho východním okraji je uměle vysázená kosodřevina a jako celek působí coby obrovský rezervoár vody.

Historie čerpána z webu

https://www.fs.pucik.cz

Skřítek je držitelem turistické známky č.77.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/skritek-c77