Bílovice nad Svitavou - Liduščin památník
Dramatický příběh malého děvčátka Lidušky, které matka v nouzi zanechala v lese u Bílovic nad Svitavou na jižní Moravě, dal vzniknout tradici rozsvěcení vánočních stromů po celé naší republice. Na místě, kde bylo děvčátko zachráněno, je dnes památník. Příběh začal pozdě odpoledne 22. prosince 1919, kdy se trojice kamarádů vypravila pro vánoční stromek do lesa u Bílovic nad Svitavou. Muži tehdy netušili, že se jejich jména spojí s hlubokým příběhem a vánoční tradicí. Byli to spisovatel a novinář Rudolf Těsnohlídek, soudní znalec Josef Tesař a budoucí kreslíř František Koudelka. Když minuli myslivnu, zaslechli podivné zvuky z nedaleké seče. Měli za to, že jde o poraněnou zvěř, a tak se šli na to místo podívat. Jejich objev jim ale doslova vyrazil dech.
Bílovice nad Svitavou byly cílem několika našich výletů, během kterých jsme tuto malebnou obec nedaleko Brna dokonale poznali. Když jsme sem přijeli poprvé, tak se prvním objektem našeho zájmu stal kostel sv. Cyrila a Metoděje, nedaleko něhož jsme zaparkovali a šli si jej prohlédnout. Potom jsme sjeli dolů do obce k restauraci Sokolovna, kde jsme naše auto zaparkovali a vzápětí jsme si prohlédli památník S.K. Neumanna.
Pak jsme se vydali pěšky do krásného údolí, minuli myslivnu Lišky Bystroušky, o kousek dál jsme se zastavili u studánky Leoše Janáčka a po dalších 100 metrech jsme shlédli památník profesora Bohuslava Polanského. Po chvíli jsme pokračovali v chůzi dál a brzy jsme přišli na krásné rozcestí s rybníčkem a lavičkou, kde jsme se pár minut zdrželi a pořídili tady několik fotografií.
Následně jsme přešli přes most, vyškrábali se do prudkého svahu a šli dál po úzké stezce, která nás po 100 metrech dovedla k Liduščinu památníku. Před námi se tyčil vápencový kámen, který sem bílovičtí členové sokola dopravili z nedalekého vrchu Skalky. Na kameni jsme našli pamětní desku, kterou navrhla Božena Matalová a na níž jsme si přečetli informaci, že zde 22. prosince 1919 trojice kamarádů našla promrzlé sedmnáctiměsíční děťátko.
Byli to spisovatel a novinář Rudolf Těsnohlídek, soudní znalec Josef Tesař a budoucí kreslíř František Koudelka, kteří se vypravili pro vánoční stromek do lesa u Bílovic nad Svitavou. Když minuli myslivnu, zaslechli podivné zvuky z nedaleké seče. Měli za to, že jde o poraněnou zvěř, a tak se šli na to místo podívat. Jejich objev jim ale doslova vyrazil dech. Na zemi ležela promrzlá a promodralá dívenka, které se muži okamžitě ujali, odnesli ji do nedaleké myslivny, aby se ohřála, a poté ji přenesli na bílovickou policejní stanici.
Odtud putovala do dětské nemocnice. Tam se zjistilo, že se jedná o Lidušku, kterou její matka zanechala v lese a jenž byla po čtyřech dnech dopadena. Za svůj zoufalý čin, který v době první republiky nebyl nijak výjimečný, byla později odsouzena k pěti měsícům žaláře. Na závěr jsme se ještě dozvěděli, že slavnostní odhalení památníku proběhlo k padesátému výročí této události a to 21. 12. 1969. Pár minut jsme se na tomto místě zdrželi a potom jsme se vydali zpět k autu.
K našemu vozu jsme se vrátili stejnou cestou a vzápětí jsme odjeli do Chaloupky u komína koupit turistickou známku Bílovic nad Svitavou. Následně jsme tento romantický kus moravské země opustili a autem jsme jeli do Soběšic u Brna, kde jsme vystoupali na rozhlednu Ostrá Horka. O této vyhlídkové stavbě s pěkným výhledem na jihomoravskou metropoli pojednává jiný můj článek, tak si jej nezapomeňte ve volném čase také přečíst.
Při naší druhé návštěvě Bílovic nad Svitavou jsme naše auto opět zaparkovali u výletní restaurace Sokolovna a vzápětí jsme se vydali podél řeky po Fügnerově nábřeží až k nedaleké kapličce a ke mlýnu. Pak jsme se vrátili k sokolovně a pokračovali pohodovým krokem po zelené trase podél Kuního potoka. Postupně jsme minuli myslivnu lišky Bystroušky, studánku Leoše Janáčka a po 100 metrech se za potokem objevilo nám již známé místo s památníkem Bohuslava Polanského.
Po chvilce jsme pokračovali v cestě krásným údolím a brzy jsme dorazili na pěkné rozcestí u malé vodní nádrže. Pod dřevěným altánkem sedělo několik dalších turistů a další postávali okolo nich, takže tu bylo docela živo. Právě zde jsme před lety ukončili naši procházku a dál jsme nepokračovali, což se mělo o pár minut později změnit. Co však zůstalo neměnné, byl příjemný pocit v duši, který jsme na tomto místě prožili již podruhé.
V našich srdcích se rozhostil podobný klid a pocit bezpečí, jaký mají mláďata v hnízdě u své maminky. Nicméně jsme nemohli v pelíšku zůstat věčně, takže jsme se zanedlouho vydali přes krásný most, překlenující Kuní potok a za ním jsme odbočili vlevo na úzkou stezku mezi stromy. Po kluzké a zablácené cestičce jsme po několika desítkách metrů přišli k Liduščině památníku.
Z předešlé návštěvy jsme už věděli, že vznikl v prosinci roku 1919 na místě, kde tři kamarádi František Koudelka, Rudolf Těsnohlídek a Josef Tesař našli odložené dítě, jehož se ujali bezdětní manželé a pojmenovali ho Liduška. Tyto informace jsme si přečetli na kovové desce, umístěné na velkém kameni, na které bylo ještě napsáno, že se od té doby staví u nás vánoční stromy jako připomínka této události. O Lidušku bylo postaráno, ale my měli jsme starost, kde se nám ztratil synek, který za námi stále nedorazil a tak jsme mu zavolali.
Telefon nám zvedl a s úlevou jsme zjistili, že se mu nic nestalo a že zrovna loví další kešku nedaleko od nás. Opustili jsme tedy Lidušku a opatrnou chůzí jsme se vrátili na širokou cestu nad rozcestím, které se zatím vylidnilo. Alespoň jsme měli klid přečíst si na informační tabuli, která zde spolu s altánem mezitím od naší první návštěvy přibyla, zajímavá fakta o tradici vánočních stromů a již zmíněné Lidušce, kterou jsme si prohlédli na staré fotografii spolu s adoptivními rodiči.
Na druhé pak byla trojice jejích zachránců a také se nám líbily staré černobílé fotografie ze starého Brna. Zatímco jsme vstřebávali historické informace, přišel náš synek z úspěšného odlovu a tak jsme se mohli vydat dál. Pokračování našeho putování si můžete přečíst v mém velkém cestopisu, který najdete v záložce Velké povídání o výletech, tak si naše dobrodružství nenechte ujít.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Bilovice_nad_Svitavou_-_pamatniky_a_pomniky
Historie :
Dramatický příběh malého děvčátka Lidušky, které matka v nouzi zanechala v lese u Bílovic nad Svitavou na jižní Moravě, dal vzniknout tradici rozsvěcení vánočních stromů po celé naší republice. Na místě, kde bylo děvčátko zachráněno, je dnes památník.
Příběh začal pozdě odpoledne 22. prosince 1919, kdy se trojice kamarádů vypravila pro vánoční stromek do lesa u Bílovic nad Svitavou. Muži tehdy netušili, že se jejich jména spojí s hlubokým příběhem a vánoční tradicí. Byli to spisovatel a novinář Rudolf Těsnohlídek, soudní znalec Josef Tesař a budoucí kreslíř František Koudelka. Když minuli myslivnu, zaslechli podivné zvuky z nedaleké seče. Měli za to, že jde o poraněnou zvěř, a tak se šli na to místo podívat. Jejich objev jim ale doslova vyrazil dech.
V trávě ležela sedmnáctiměsíční dívenka. Promrzlá a promodralá. Muži se jí okamžitě ujali, odnesli ji do nedaleké myslivny, aby se ohřála, a poté ji přenesli na bílovickou policejní stanici. Odtud putovala do dětské nemocnice. Tam se zjistilo, že se jedná o Lidušku, kterou její matka zanechala v lese. Ta byla po čtyřech dopadena a později před soudem vypověděla, že si nevěděla rady v tíživé životní situaci. Měla nemanželské dítě s ruským zajatcem, byla vyhozena z domu, bez prostředků a nikde ji nechtěli zaměstnat. Ani v brněnské charitní organizaci pomoc nenašla. Proto se rozhodla děvčátko v lese odložit. Vypravila se proto i s dítkem za Bílovice a čekala, až z dálky uslyší nějaké hlasy. Doufala, že kolemjdoucí holčičku brzy objeví a postarají se o ni. Malá Liduška byla nakonec zachráněna a ujali se jí náhradní rodiče.
Tento příběh na Rudolfa Těsnohlídka tak mocně zapůsobil, že se rozhodl dětem s podobným osudem pomoci. Po vzoru Dánska se tak zasadil o to, aby byl v předvánočním čase postaven strom na brněnském náměstí Svobody, pod nímž se vybíraly peníze pro opuštěné a chudé děti. Tato tradice se postupně rozšířila do celé republiky.
Samotný památník tvoří vápencový kámen, který sem bílovičtí Sokoli dopravili z nedalekého vrchu Skalky a pamětní desku navrhla Božena Matalová. Slavnostní odhalení Památníku proběhlo k padesátému výročí této události a to 21. 12. 1969.
Historie čerpána z webu
https://www.podoliubrna.cz/turistika-v-okoli?id=77515&action=detail
Bílovice nad Svitavou jsou držitelem turistické zámky č.1420.
https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/bilovice-nad-svitavou-c1420