Naučnou stezku Údolí Sejfů jsme si prošli v květnu 2026 během prodlouženého víkendu, kdy jsme se na tři dny ubytovali ve Sporthotelu Tichá Orlice v sousedním okresním městě Ústí nad Orlicí. Třetí den po snídani jsme si dopřáli thajské masáže a pak jsme již hotel opustili, abychom ještě stihli navštívili pár míst v okolí města. Mezi ně patřila procházka po naučné stezce s názvem Údolí Sejfů, kterou v roce 2008 zřídilo město Ústí nad Orlicí v úzké spolupráci s místními ochránci přírody a lesníky, aby návštěvníkům přiblížilo jedinečné bohatství zdejších lesních a potočních ekosystémů. Po průzkumu Cakle jsme odjeli do Oldřichovic, jimiž jsme o několik minut dříve procházeli, minuli jsme starou známou autobusovou zastávku a za železniční tratí jsme odbočili doleva. Ve slepé ulici jsme povoz zaparkovali a po žluté turistické značce jsme vyrazili na trasu zmíněné naučné stezky. Na začátku údolí na nás čekal panel s číslem 1, na němž nás upoutalo pozadí s nádhernou fotografií koberce rozkvetlých bílých bledulí uprostřed lesa. Dozvěděli jsme se, že toto údolí je sevřeno mezi svahy Vadětína a návrším nad Oldřichovicemi a že jeho jméno Sejf byl odvozeno z německého slova sejpy, což jsou útvary v korytě toku vznikající při rýžování drahých kovů. Zaujalo nás, že zdejší potok podobné útvary vytvořil zcela přirozenou cestou. Jakmile jsme si vše pročetli, vstoupili jsme do údolí, jímž protékal Vadětínský potůček, který si s námi pohrával jako kočka s myší. Klikatil se údolím, přehrazoval nám cestu a neposedně přeskakoval z jedné strany na druhou, čímž nám ztěžoval procházku. Naštěstí se nejednalo o žádný veletok, takže jsme stačili pečlivě vybrat správné místo, na němž jsme potůček přeskočili nebo pouze překročili. Cesta mírně stoupala a zanedlouho jsme přišli k rozcestníku, jehož název korespondoval s údolím Sejfů. Nikam jsme neodbočovali a stále jsme sledovali žlutou značku, po níž jsme přišli na místo, kde se naučná stezka dělila na okruh. Zabočili jsme vlevo, po krásném dřevěném mostě jsme překonali Vadětínský potok a vzápětí jsme se ocitli u desátého zastavení s názvem Savci. Tabule nám pomocí fotek a textu představila pět savců, kteří v okolí žijí. Mezi ně patřil drobný hlodavec myšice lesní, lesní samotář liška obecná, největší česká kunovitá šelma jezevec lesní, prase divoké a muflon. Další úsek cesty vedl rozlehlou loukou, rozkládající se na velké ploše mezi lesním porostem, po níž jsme stoupali vzhůru vyšlapanou pěšinou. Kráčeli jsme tak nějak intuitivně, jelikož jsme vůbec netušili, kde bude další cedule. A málem jsme minuli, neboť byla trochu zastrčená mezi křoví na horním okraji lesa. Naštěstí jsme si ji všimli a mohli si na ní přečíst fakta o prudce jedovaté rostlině s názvem Áron plamatý. Dále jsme se seznámili s bezem chebdí, což je vytrvalá bylina s nepříjemně páchnoucími květy. Na závěr jsme se dozvěděli zajímavosti o kovově zeleném broukovi zlatohlávku zlatém. Potom jsme kráčeli několik minut loukou, dokud jsme opět nevklouzli do lesa, na jehož okraji na nás čekalo osmé zastavení s nadpisem Plazi a obojživelníci. Logicky jsme zde tak našli zmiji obecnou, našeho jediného jedovatého hada, slepýše křehkého a ještěrku živorodou. Nechyběl zde ani text o nápadně zbarveném mloku skvrnitém a ropuše obecné. Poté,co jsme opustili hadí zastavení, šli jsme dál lesem cestou, na níž jsme našli stopy pneumatik a otisky kopyt. Nikoho jiného jsme však dosud nepotkali a to ani žádné ze zvířat, uvedených na tabulích. O kus dál les zničehonic skončil, neboť jsme vkročili na místo, kde řádili lesníci. Pracovnicí vytěžili pořádný kus les, takže zde vznikla holá paseka s pařezy a také rozbili příjezdovou cestu, takže nám ztížili chůzi mnohem víc, než potok na začátku údolí. Když jsme konečně nehezké místo překonali, přišli jsme na křižovatku s cyklostezkou, kde stála tabule s číslem 7, nazvaná Ze života hmyzu. Seznámili jsme se tak s lumkem velkým, pilořitkou velkou, střevlíkem fialovým, lýkožroutem smrkovým a také užitečným mrchožroutem znamenaným. Další část panelu pak představila kovaříka zeleného a tajemnou světlušku větší. U sedmého panelu jsme dosáhli nevyššího bodu našeho putování a tak jsme druhou polovinu trasy víceméně klesali dolů. Kráčeli jsme po pohodlné lesní cyklostezce, na jejímž okraji sem tam ležely vytěžené stromy, připravené na odvoz. Občas jsme narazili na různě velká mraveniště a zanedlouho jsme přišli k šestému zastavení, jež nám představilo zdejší houby. Panely se logicky detailně věnoval fascinujícímu světu mykologie v této chráněné lokalitě. Za šestou tabulí se cyklostezka stočila do oblouku, který jsme poctivě vykroužili a zároveň překonali Vadětínský potok. V zatáčce se k nám znovu připojila žlutá turistická značka, která nás po zbytek cesty již neopustila, stejně jako zmíněný vodní tok. Cyklostezka nás brzy dovedla k pátému zastavení s názvem Ptáci lesů a luk, který nabízelo pohled na opeřené obyvatele této lokality. Dominantou panelu byl velký snímek letící káně lesní a hned vedle jsme objevili holuba hřivnáče. Pod ním pózoval krahujec obecný, zatímco v horní pravé části panelu nás upoutala sojka obecná. Spodní pravý roh tabule obsadilo menší ptactvo. Jen pár metrů dál trasa naučné stezky na velké křižovatce odbočila doprava. Zažili jsme zde nepříjemné setkání s automobilem, za nímž se prášilo natolik, že se nám špatně dýchalo. Naštěstí se vzduch brzy pročistil, takže jsme rychle dorazili do míst, kde okolní podrost tvořily převážně svěží zelené byliny. Zde jsme narazili na panel číslo 4 s názvem Bledule jarní, který byl věnován typické flóře zdejšího chráněného území. Levou polovinu tabule tvořila nádherná, velkoformátová fotografie kvetoucího koberce bledulí podél lesního potoka. Text uprostřed nám prozradil, že Údolí Sejfů je nejzajímavější právě v jarních měsících, kdy před olistěním stromů dopadá na zem dostatek světla. Panel dále obsahoval seznam doprovodných, často léčivých rostlin smíšeného lesa, které kvetou od března do května. Když jsme si vše pročetli, pokračovali jsme v našem putování a netrvalo dlouho, když jsme se potkali se třetím zastavením, která nám představilo jedovaté rostliny. mezi něž patřilo vraní oko čtyřlisté s jedovatou černou bobulí, kterou si děti mohou splést s borůvkou. Dále se zde nacházel ocún podzimní, rulík zlomocný, růžově kvetoucí keř lýkovec jedovatý, áron plamatý a stínomilný samorostlík klasnatý. O necelých 50 metrů dál jsme narazili na velmi příjemné a upravené místo, kterému dominovala kamenná studánka. Tento pramen byl zasazen do strmého lesního svahu, typického pro zdejší chráněné údolí, a jeho portál tvořila vyzdívka z nahrubo otesaných kamenných bloků. Samotná voda byla z podzemního pramene vyvedena skrze plastovou trubku, ze které však v době naší návštěvy spíše jen líně odkapávala nebo odtékala skrytě pod spadané listí na dně mělkého koryta. Na vedlejším plácku vysypaném drobným štěrkem se nacházel masivní dřevěný stůl s oboustrannými lavicemi, ale nabídku k posezení jsme nevyužili a šli dál. Kráčeli jsme kolem klikatícího se Vadětínského potoka a v místech, kde vysoké smrky a buky začaly mírně ustupovat, čímž otevřely pohledy směrem k blízkým loukám, jsme narazili na panel druhého zastavení naučné stezky s nadpisem Krása motýlů, který nám představil druhy oživující toto chráněné území. Ponořili jsme se tak do světa sympatického hmyzu, mezi něž patřil třeba okáč, babočka, modrásek a další motýli. Jakmile jsme se pokochali jejich křehkou krásou, popošli jsme o pár kroků dál a ocitli se znova na rozcestí. O několik desítek minut dříve jsme zde po dřevěném mostě přišli k poslednímu desátému zastavení, ale další okruh jsme již nehodlali podniknout. Tuto radost jsme přenechali skupince seniorů, které jsme tady potkali a kteří mířili nahoru po žluté značce. My jsme se vydali opačný směrem dolů, takže jsme si opět zalaškovali s Vadětínským potokem a potom jsme již dorazili zpět k autu. Vzápětí jsme odjeli do Ústí nad Orlicí na oběd. Chcete-li vědět, co všechno jsme tehdy zažili, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme z tábořiště v Cakli vyrazili loupit do údolí Sejfů.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/usti-nad-orlici-naucna-stezka-udoli-sejfu​

Historie :

Naučná stezka Údolí Sejfů, která se klikatí na severním okraji Ústí nad Orlicí v katastru městské části Oldřichovice a směřuje nahoru k Libchavám, představuje ideální trasu pro klidnou lesní procházku. Celá tato lokalita je oficiálně registrována jako Významný krajinný prvek, což jí zajišťuje zákonnou ochranu kvůli mimořádnému ekologickému a geomorfologickému významu. Stezku pro veřejnost zřídilo v roce 2008 Město Ústí nad Orlicí v úzké spolupráci s místními ochránci přírody a lesníky, aby návštěvníkům přiblížilo jedinečné bohatství zdejších lesních a potočních ekosystémů. Samotný název údolí v sobě skrývá fascinující lingvistickou hádanku. Slovo Sejfy vzniklo zkomolením německého výrazu pro vršení hlušiny a označuje takzvané sejpy, což jsou typické kopečky a terénní vlny, které v krajině zůstávaly jako odpad po historickém rýžování zlata. Navzdory tomuto názvu se však v Údolí Sejfů drahý kov nikdy netěžil. Zdejší divoký potok, který je pravostranným přítokem Tiché Orlice, vytvořil tyto vlnité útvary v zemi zcela přirozenou přírodní erozí, avšak lidem natolik připomínaly stará zlatonosná rýžoviště, až údolí toto pojmenování zůstalo. Trasa je dlouhá přibližně čtyři kilometry a vede mírným stoupáním sevřeným mezi svahy Vadětína a Oldřichovického návrší, přičemž částečně kopíruje žlutou turistickou značku. Terén vedoucí po lesních cestách a pěšinách podél potoka bývá zejména na jaře nebo po deštích značně podmáčený a blátivý, což vyžaduje pevnou turistickou obuv. Nástup na stezku je poněkud nenápadně schovaný mezi rodinnými domy v ulici Na Tiché Orlici na předměstí Ústí nad Orlicí, hned za železniční tratí, kde turisty vítá úvodní informační tabule. Hlavním motivem informačních panelů rozmístěných podél potoka je seznámení s místní faunou, flórou a principy šetrného lesního hospodaření. Texty detailně popisují život v lužních a olšových porostech, avšak největším lákadlem, které sem každoročně přivádí lidi z celého regionu, je masivní výskyt bledule jarní. Na přelomu března a dubna se velká část údolí pod ještě neolistěnými stromy promění v dechberoucí bílý koberec tisíců kvetoucích bledulí. V tomto období je lokalita botanickým rájem, kde kromě bledulí masivně vykvétá také česnek medvědí, jaterník podléška, plicník lékařský či prvosenka vyšší. Velkým zdejším unikátem je rovněž přísně chráněný a jedovatý áron plamatý, který na podzim upoutá pozornost svými jasně červenými plody. Vzhledem k měkkému terénu a křehkosti celého ekosystému je při návštěvě kladen velký důraz na ohleduplnost, aby lidé nevstupovali mimo vyznačený chodník a vzácné jarní cibuloviny nepošlapali.

Historie čerpána z webu

https://www.estudanky.eu

Město Ústí nad Orlicí je držitelem turistické známky č.788.

https://www.turisticke-znamky.cz