Naučnou stezku Apollo v obci Pruské jsme si prošli v květnu 2026 během prodlouženého víkendu, kdy jsme se na tři dny ubytovali v hotelu Aréna, nacházející ve městě Broumov-Bylnice. Druhý den po snídani jsme osedlali náš šedý francouzský povoz a vyrazili k sousedům na Slovensko, abychom poznali část malebných Bílých Karpat, k čemuž jsme si vybrali naučnou stezku Okolo Vršatca. Pak jsme odjeli do obce Pruské, v níž jsme se seznámili s místními památkami a zajímavostmi. Mezi ně patřila procházka po necelých 500 metrů dlouhé naučné stezce Apollo, jejíž název by mohl na první pohled evokovat slavný americký vesmírný program, ovšem pojmenována byla po vzácném denním motýlovi jasoni červenookém. Auto jsme odložili na konci asfaltové uličky na místě, jež se nacházelo jen pár metrů od začátku okružní trasy a vydali jsme se ke shluku tří informačních tabulí, které nám prozradily prvotní fakta o zdejší lokalitě. Z první tabule jsme se dozvěděli o obecném ekosystému mokřadů, které představují přechodnou zónu mezi vodním prostředím a souší vznikající v depresích nebo periodicky zaplavovaných oblastech. Přečetli jsme si, že se odborně dělí na mokřady bažinné, říční a jezerní, které plní nezastupitelnou úlohu při zadržování vody, ochraně před povodněmi, čištění vody od živin a sedimentů, stabilizaci břehů i udržování biodiverzity, přičemž text připomínal i významnou Ramsarskou úmluvu na jejich ochranu. Druhá tabule nám už detailně přiblížila zdejší mokřad, jenž vznikl na místě někdejšího ložiska jílovité hlíny těžené pro potřeby staré cihelny. Zjistili jsme, že po ukončení těžby zde vznikl biotop obývaný rostlinami přizpůsobenými vodnímu prostředí, mezi nimiž dominují ostřice, sítiny a především rákos obecný. Zaujalo nás, že právě rákos sice poskytuje úkryt vodnímu ptactvu, ale její bujný rozvoj postupně vysušuje podzemní vodu a ohrožuje samotnou existenci vodní plochy, již kromě rákosu doplňují také pryskyřník, blatouch a kakost bahenní. Na třetí tabuli jsme si pak prohlédli přehled zdejší fauny. Dočetli jsme se, že z hmyzu tu poletují šídla, vážky ploské nebo babočky admirálské a z obojživelníků v lokalitě žije skokan hnědý, rosnička zelená, ropucha bradavičnatá, ropucha zelená a skokan štíhlý. Zaujalo nás také, že vodní hladina a přilehlé bahnité prostředí hostí vzácného a chráněného karase, který je mimořádně nenáročný a při vyschnutí vodní plochy se dokáže zaryt až do sedmdesáticentimetrové hloubky v bahně, přičemž společnost mu dělají plotice červenooká a štika severní. Nakonec jsme zjistili, že z plazů zde má domov užovka obojková a v okolních rákosinách či polích hnízdí ptáci jako skřivan polní, strnad rákosní, slípka zelenonohá, potápka malá, rákosník zpěvný či kachna divoká. Po dočtení prvních tří cedulí jsme se vydali na procházku kolem zmíněného rybníčku, který byl opravdu hojně zarostlý rákosem. Nutno dodat, že jsme cestou nepotkali žádného savce, kolem nás neproletěl jediný pták a všichni obojživelníci nebo ryby nám díky hustému porostu zůstali skryti. Kráčeli jsme polní cestou, přičemž jsme minuli pár laviček, zvoucích k posezení a odpočinku, což jsme ovšem s díky odmítli. Jelikož jsme se pohybovali na mírném návrší nad rybníkem, otevřely se nám pěkné výhledy na část města Ilava i na Strážovské vrchy s jejich výraznou dominantou, který tvořil vrchol Vápeč. Brzy jsme přišli do oblouku, kde se cesta stáčela směrem zpátky. V jednom místě jsme objevili vyšlapanou cestičku rákosím, takže jsme se odvážili po ní více přiblížit k neviditelné hladině, ale nic zajímavého jsme zde nenašli. Vrátili jsme se na zpět a na konci oblouku jsme narazili na chátrající malou stavbu, kterou tu někdo vybudoval z neznámých důvodů. Uvnitř byl pouze nepořádek, takže se raději začali věnovat zbývajícím čtyřem panelům s informacemi, které se tu měly nacházet, ovšem našli jsme pouze polovinu z nich. Dvě cedule nám prozradily výskyt motýla Jasoňa červenookého, který je vázaný především na vápencové skály, kde nachází hostitelskou rostlinu svých housenek a také okolní kvetoucí louky plné medonosných rostlin. Na Slovensku žije už jen v provinciích Západních Karpat, přičemž v oblasti Bílých Karpat je jeho domovem výhradně přírodní rezervace Vršatecké bradla. Zaujala nás také informace, že se jasoň drží převážně na jednom místě a jeho přelety mezi lokalitami jsou velmi vzácné a krátké, neboť kdokoli se dostane dál od domova vinou větru, už se obvykle nedokáže vrátit zpět. Z druhé cedule jsme načerpali podrobnosti o jeho charakteristice, životním cyklu a nárocích. Dočetli jsme se, že dospělý motýl má rozpětí křídel 6 až 10 centimetrů, bílá přední křídla s černými skvrnami a na zadních křídlech nápadná dvě červená, černě ohraničená oka s bílým středem. Přečetli jsme si, že dospělci žijí jen asi tři týdny a aktivní jsou hlavně za slunečného počasí kolem poledne, přičemž v ohrožení dokážou roztáhnout křídla a vydávat syčivý zvuk podobný včelímu bzučení. Zjistili jsme také zajímavosti o jejich rozmnožování – samička klade vajíčka na živné rostliny, jako je rozchodník bílý nebo rozchodník velký, přičemž housenky se po vylíhnutí kuklí na zemi mezi kmeny či pod kameny a zhruba po měsíci se z nich líhnou dospělí motýli, kteří vyhledávají zejména fialově kvetoucí nektarové rostliny z rodů chrp, bodláků nebo chrastavců. Další dvě cedule zde fyzicky chyběly a tak jsme si je vyhledali v mobilních telefonech. Přečetli jsme si na nich, jak to s celou stezkou začalo i proč je její hlavní hrdina natolik vzácný a zranitelný. První panel nám shrnul základní koncepci celé trasy o délce 500 metrů se sedmi zastaveními. Zaujalo nás doporučení na závěr textu, které nás upozornilo na tři vzácné, zákonem chráněné tisy červené s odhadovaným stářím 800 let, jež rostou v areálu zahrady římskokatolického farního úřadu přímo v Pruském. Samotný chodník pak byl podle údajů na tabuli vybudován v roce 2005 s finanční podporou Ministerstva životního prostředí Slovenské republiky. Z druhé dohledané tabule jsme se dozvěděli, proč tento motýl v Čechách i na Moravě v první polovině 20. století dokonce úplně vyhynul. Přečetli jsme si, že ho ohrožují jak přírodní vlivy, jako jsou dlouhotrvající deště a prudké jarní ochlazení v době líhnutí či genetická izolace malých populací, tak i činnost člověka – především zalesňování volných ploch, zarůstání skalních sutí, vypalování trávy, chemické postřiky a v minulosti i bezohledný hromadný odchyt sběrateli. Dočetli jsme se však také o naději v podobě přísné legislativní a územní ochrany, přičemž nás zaujalo, že společenská hodnota jediného motýla byla vyčíslena na 10 000 slovenských korun a od roku 1999 probíhá jeho cílený odchov a navracení na zaniklé lokality. Po dočtení internetových informací jsme pokračovali dál. Napojili jsme se na zpevněnou cestu, která nás protáhla kolem mokřadu zpátky k autu. Jelikož jsme se už nikde nezastavovali, brzy jsme k odpočívajícímu povozu dorazili a s pocitem, že jsme právě prošli nenudnější a nejhorší naučnou stezku, jsme odjeli za dalším cílem. Zanedlouho jsme zaparkovali na jiném okraji obce Pruské a vydali se ke kapli sv. Joachima a Anny, ale o tom již pojednává jiný článek. Chcete-li vědět, co všechno jsme tehdy zažili, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme po dobytí hradu Vršatec odtáhli do obce Pruské.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/pruske-naucna-stezka-apollo​

Historie :

V podhůří Bílých Karpat, zhruba čtyři kilometry severně od okresního města Ilava na pravém břehu řeky Váhu, leží obec Pruské. Přesné datum jejího vzniku není známo, první písemná zmínka však pochází již z roku 1244, kdy je uváděna pod názvem terra Prusa. V minulosti obec patřila k panství Vršatec a kromě bohaté historie nabízí i nenápadný, přesto přírodovědně mimořádně cenný kout, kterým prochází Naučná stezka Apollo. Příběh této lokality se začal psát na konci 18. století. V obci tehdy fungovaly dvě cihelny a ve východní části Pruského, nedaleko hlavní silnice směrem na Lednické Rovne, se těžila jílovitá hlína vhodná k výrobě cihel. Po zániku cihelen a ukončení těžby ztratila vzniklá vodní nádrž svůj původní hospodářský význam a místo postupně převzala příroda. Zatopená těžební jáma se proměnila v uměle vzniklý mokřad, který se stal důležitým útočištěm pro řadu rostlin a živočichů. Dnes je mokřad významným líhništěm chráněných obojživelníků – pravidelně se zde rozmnožuje ropucha zelená, ropucha obecná, skokan štíhlý, skokan hnědý i rosnička zelená. Pod vodní hladinou, kde dominantní postavení zaujímá plotice obecná doplněná štikou obecnou, žije také vzácný a ohrožený karas obecný, zařazený do evropské soustavy chráněných území NATURA 2000. Tato nenáročná ryba dokáže přežít i v bahnitých vodách a v případě nedostatku vody se umí zahrabat do bahna až do hloubky sedmdesáti centimetrů. Vodní a pobřežní prostředí vyhovuje i užovce obojkové. Bohatý je také zdejší ptačí a hmyzí svět. V okolních polích a rákosinách hnízdí skřivan polní, strnad rákosní, slípka zelenonohá, potápka malá, rákosník zpěvný či kachna divoká. Nad vodní hladinou pak poletují šídlo pestré, jepice, vážka ploská nebo babočka admirál. Samotná vegetace mokřadu je tvořena především hydrofyty – rostlinami plně přizpůsobenými životu ve vodním prostředí s kolísavou hladinou do hloubky dvou metrů. Kromě typických ostřic a sítin si v lokalitě Pri rybníku vydobyl absolutní převahu rákos obecný. Ten sice vytváří ideální kryt a ráj pro vodní ptactvo, zároveň však bujný porost postupně odčerpává podzemní vodu a mokřad vysušuje, takže v sušších obdobích nemusí být na dně vodní plochy voda téměř vidět. Hladinu a břehy přesto dokážou oživit drobné bílé květy lakušníku vodního, žlutý blatouch bahenní, fialově kvetoucí kakost bahenní či popínavý chmel otáčivý. Právě kolem tohoto bývalého hliniště a dnešního mokřadu vede Naučná stezka Apollo. Jde o samoobslužnou, obousměrnou pěší trasu přístupnou v létě i v zimě. Měří pouhých 500 metrů, má naprosto nenáročný rovinatý profil vhodný i pro rodiny s kočárky a lemuje ji sedm informačních panelů doplněných lavičkami k odpočinku. Během procházky se navíc otevírají pěkné výhledy na část města Ilava i na Strážovské vrchy s jejich výraznou dominantou – vrcholem Vápeč. Ačkoli by název stezky mohl na první pohled evokovat slavný americký vesmírný program, pojmenována je po vzácném denním motýlovi – jasoni červenookém (Parnassius apollo). Tento relikt doby ledové, jehož původní domovinou bylo pomezí Tibetu a Mongolska, se dokázal přizpůsobit proměnám klimatu, přesto dnes patří ke kriticky ohroženým druhům zapsaným v Červené knize. Na celém Slovensku se vyskytuje už jen na patnácti lokalitách a v rámci Bílých Karpat žije výhradně v nedaleké přírodní rezervaci Vršatecká bradla. Motýl s rozpětím křídel osm až deset centimetrů, bílými předními křídly s černými skvrnami a charakteristickými červenými, černě lemovanými oky s bílým středem na zadních křídlech, má totiž velmi specifické nároky. Ke svému životu potřebuje vápencová bradla a skalní sutiny, kde roste živná rostlina jeho housenek – rozchodník bílý –, a v jejich těsné blízkosti květnaté louky s dostatkem medonosných rostlin pro dospělé jedince. Naučná stezka v Pruském tak na malém prostoru citlivě propojuje průmyslovou minulost obce, příběh postupné obnovy přírody v opuštěném hliništi i ochranu nejvzácnějších přírodních pokladů celého bělokarpatského regionu.

Historie čerpána z webu

https://www.turistika.cz

Obec Pruské je držitelem slovenské turistické známky č.673.

https://www.turisticke-znamky.sk