Naučnou stezku Po stopách lovců mamutů v Boršicích jsme si prošli v dubnu 2026 během výletu, který jsme celý strávili ve třech obcích nedaleko hradu Buchlov a zámku Buchlovice. Tato šlechtická sídla jsme návštěvou poctili již v minulých letech, takže jsme se tentokrát věnovali jiným zajímavostem. Některé jsme našli v obci Boršice a jednou z nich byla zmíněná naučná stezka, na kterou jsme vyrazili poté, co jsme naše šedé francouzské auto odložili na parkovišti u farmy Na Haldě. Pak jsme se vrátili na křižovatku, zabočili doprava a kráčeli rovně po hlavní ulici, která nás brzy přivedla k Malému obelisku. Jednalo se o památník, připomínající duchovní a kulturní odkaz soluňských bratří, který výrazně ovlivnil identitu a vzdělanost našich předků. Když jsme si Malý obelisk dostatečně prozkoumali, šli jsme ulicí dál až k pískovcovému kříži s Kristem, který roku 1878 vytvořil neznámý sochař. Jen pár metrů od kříže nás zaujaly některé výtvory místního kováře, zejména zelená socha Svobody s nezvyklou tváří, stojící před domem umělce. O kousek dál jsme zabočili doleva a po několika stovkách metrů jsme přišli do lesíku Chrástka, kde začínala velmi pěkná naučná stezka s názvem Po stopách lovců mamutů o délce jednoho kilometru, na které nás čekalo 11 informačních panelů. První z nich jsme našli u dřevěné vstupní brány a altánku. Přečetli jsme si na ní poutavé vyprávění, které nás přeneslo o 30 tisíc let zpět do minulosti, přímo do doby legendárních lovců mamutů. Dozvěděli jsme se, že se nacházíme v autentické lokalitě moravského gravettienu, kde tito lidé kdysi skutečně žili, stavěli si obydlí a vyráběli první keramiku. Našli jsme zde krásné ilustrace, které nám ukázaly, že tehdejší obyvatelé nebyli jen drsní přeživší, ale i zruční řemeslníci a umělci, kteří si potrpěli na zdobení oděvů a účesy. Přečetli jsme si také o tom, že místní krajina pod Chřiby byla pro paleolitické lovce strategickým místem s výhledem do údolí, podobně jako známější Pálava. Na mapce jsme si prohlédli trasu celé stezky a velký obraz v dolní části, kde jsme viděli dramatický výjev z lovu mamuta v bažinách. Dozvěděli jsme se rovněž, že na vzniku této stezky spolupracoval Archeologický ústav ČSAV a Slovácké muzeum, aby byly informace historicky přesné. Tabule nám tak skvěle přiblížila svět, který kdysi dávno pulzoval životem právě v místech, kde jsme se právě nacházeli. Potom jsme se po široké zpevněné cestě, vedoucí kolem zahrádek, vydali o několik desítek metrů výše, kde se vlevo nacházelo druhé zastavení. Na této tabuli jsme si přečetli fascinující detaily o archeologických výzkumech, které v Boršicích probíhaly už od konce 19. století, kdy byl nalezen první mamutí kel. Dozvěděli jsme se, že za nejvýznamnějšími objevy stáli odborníci jako profesor Vilém Hrubý nebo Petr Škrdla, kteří zde odkryli tisíce kamenných nástrojů a zvířecích kostí. Našli jsme zde obrázky vzácných nálezů, jako byly portréty pravěkých žen vyřezané z mamutoviny, dokládající neuvěřitelnou zručnost našich předků. Přečetli jsme si také o tom, že se zde našlo na 5000 kostí mamutů, koní, sobů a dokonce i jeskynních medvědů či vlků. Velmi nás zaujal nákres půdního profilu na pravé straně, který jako časová osa ukazuje vrstvy země od současnosti až po hloubku odpovídající dvěma milionům let. Dozvěděli jsme se, že kulturní vrstva s pozůstatky lovců mamutů se nachází v hloubce, která odpovídá době před zhruba 30 000 lety. Na tabuli jsme našli i kresbu znázorňující pravěké sídliště a způsob, jakým tehdejší lidé zpracovávali úlovky. Celý text nám vysvětlil, že Boršice patří k nejvýznamnějším lokalitám starší doby kamenné na Moravě. Díky těmto informacím jsme pochopili, jak mravenčí a náročná je práce archeologů při odkrývání tajů naší nejstarší historie. Po dočtení posledních řádků jsme pokračovali po cestě k odbočce do lesa, kam jsme vstoupili po dřevěném mostě a vzápětí jsme se ocitli u třetího zastavení s názvem Sídliště lovců mamutů. Na ní si podrobně přečetli o tom, jak vypadal každodenní život a hospodaření tehdejších lidí v okolí Boršic. Dozvěděli jsme se, že toto místo nebylo jen náhodnou zastávkou, ale strategicky vybraným sezónním sídlištěm, které lovci využívali od jara do podzimu k lovu a přípravě zásob na zimu. Našli jsme zde fascinující obrázky, které nám přiblížily interiér pravěkého obydlí i celkový pohled na tábořiště s chatami postavenými z mamutích kostí, kůží a dřeva. Dozvěděli jsme se také, že tito lidé nebyli jen lovci, ale i zruční řemeslníci, kteří dokázali vyrábět jemné kamenné nástroje, a dokonce i první keramiku, což svědčí o jejich vysoké technické úrovni. Přečetli jsme si o důležitosti ohně a o tom, jak si lovci rozdělovali práci při zpracování úlovků, od porcování masa až po sušení kůží na vysokých konstrukcích. Na tabuli jsme objevili i mapky, které ukazují „zemi lovců mamutů“ a jejich migrační trasy podél řek, kudy putovali za zvěří. Velmi nás zaujala poznámka o uctívání přírodních sil, která vysvětluje, že lovci se snažili žít v harmonii s krajinou a zbytečně neplýtvat jejími dary. Celý text nám tak vykreslil obraz velmi organizované společnosti, která měla své pevné rituály a hluboké znalosti o přírodě, v níž žila. Díky této tabuli jsme lépe pochopili, že boršické naleziště je unikátním oknem do světa, kde se před tisíci lety potkávala odvaha lovců s neobyčejnou lidskou vynalézavostí. Jen o pár metrů dál se nacházela čtvrtá tabule s názvem Podnebí ve starší době kamenné, u které se tyčil tajuplný šamanský sloup, jsme si přečetli o neuvěřitelné odolnosti tehdejších lidí. Dozvěděli jsme se, že doba lovců mamutů byla érou velkých kultur severského typu a že tehdejší krajina Boršic připomínala dnešní chladné lesostepi jižního Finska nebo Švédska. Našli jsme zde fascinující obrázky, které znázorňovaly, jak se lidé chránili před mrazem – od detailně propracovaných kožešinových oděvů s kapucemi až po ukázky jejich každodenních činností, jako je opracování kostí. Přečetli jsme si také o tom, že zimy byly tehdy velmi dlouhé a mrazivé, ale s malým množstvím sněhu, což umožňovalo velkým stádům zvířat najít potravu v podobě suché trávy. Dozvěděli jsme se, že i v těchto drsných podmínkách kvetlo umění, o čemž svědčí drobné plastiky žen, takzvané Venuše, které si lidé vyráběli a ukládali do skrýší pod podlahy svých obydlí. Na tabuli nás zaujala i ilustrace pohřbu tří osob, která naznačuje bohatý duchovní život a rituály spojené s odchodem ze světa. Právě přítomnost šamanského sloupu hned vedle tabule nám pomohla si lépe představit, jak důležitou roli hrála v životě lovců magie a uctívání přírodních živlů. Celé toto zastavení nám ukázalo, že i přes extrémně chladné klima dokázali tito lidé vytvořit komplexní společnost s hlubokým estetickým i duchovním cítěním. Když jsme si vše přečetli a prohlédli si šamanský sloup, pokračovali jsme v chůzi po úzké lesní stezce, která nás vedla nahoru na kopec, kde jsme narazili na páté zastavení s názvem Doprava ve starší době kamenné. Přečetli si na ní o tom, jakým způsobem se tehdejší lidé dokázali přesouvat na velké vzdálenosti a jak přepravovali své náklady. Dozvěděli jsme se, že paleolitičtí lovci nebyli připoutáni k jednomu místu, ale putovali stovky kilometrů za surovinami, jako byl kvalitní pazourek, nebo za stády zvěře. Našli jsme zde velmi zajímavé obrázky, které znázorňují využití vodních cest – viděli jsme například lovce na jednoduchých plavidlech, připomínajících čluny, jak se plaví po řece. Přečetli jsme si také o tom, že k transportu těžkých břemen, jako bylo ulovené maso nebo kůže, používali lidé dřevěné smyky nebo jednoduchá nosítka. Dozvěděli jsme se, že důležitým pomocníkem při dopravě a lovu byl už tehdy pes, který byl prvním domestikovaným zvířetem a pomáhal lidem nejen s nošením nákladů, ale i při stopování zvěře. Na velkém centrálním obraze jsme viděli skupinu lidí putujících zasněženou krajinou, doprovázených ochočenými zvířaty, zatímco v pozadí se na horizontu tyčí majestátní mamut. Tabule nám také objasnila, že tito lidé měli vynikající orientační smysl a dokázali číst v krajině, což jim umožňovalo bezpečný pohyb v divočině bez dnešních map. Celé toto zastavení nám ukázalo, že pravěký člověk byl neuvěřitelně mobilní a dokázal efektivně překonávat přírodní překážky pomocí své vynalézavosti. Díky těmto informacím jsme si uvědomili, že doprava v paleolitu nebyla jen o chůzi, ale o promyšlené logistice, která byla klíčem k přežití v drsných podmínkách tehdejší Evropy. Když jsme dočetli poslední řádky, vstoupili jsme do mělkého úvozu, zabočili doleva a začali klesat dolů. Na zemi jsme sledovali betonové odlitky se stopami zvířat a na stromech oranžové šipky, které nás celou stezkou provázely. V úvozu jsme museli podklouznout pod jakousi střechou bez krytiny a vzápětí jsme stanuli u šestého zastavení s názvem Řemesla a umění u lovců mamutů. Ponořili jsme se zde do světa neobyčejné zručnosti a estetického cítění našich předků, jenž nebyli jen lovci, ale i mistrní výtvarníci, kteří dokázali vtisknout krásu i běžným předmětům denní potřeby. Našli jsme zde obrázky precizně vyrobených kostěných spon, zdobených náčelnických holí a také reprodukci slavné Věstonické Venuše, která je symbolem tehdejšího umění. Přečetli jsme si, že gravettienští umělci pracovali s mamutovinou, kostmi i pálenou hlínou a jejich díla svědčí o hlubokém smyslu pro detail a symetrii. Na tabuli jsme objevili také zmínky o pravěké hudbě, kterou doprovázely kostěné píšťalky, a o rituálních maskách používaných při šamanských obřadech. Velmi nás zaujaly ilustrace znázorňující výrobu kamenných nástrojů a tkaní jednoduchých textilií, což vyvrací mýtus o primitivních lidech v roztrhaných kožešinách. Dozvěděli jsme se, že umění bylo pro lovce způsobem, jak komunikovat s duchovním světem a vyjádřit úctu k přírodě, která je obklopovala. Přímo u cesty jsme pak viděli krásné dřevěné sochy zvířat – moudrou sovu a hrdého dravého ptáka, které jako by strážily tajemství tohoto místa. Tyto umělecké prvky v krajině nám pomohly lépe procítit spojení mezi dávnou historií a současnou tvořivostí. Celé toto zastavení v nás zanechalo hluboký dojem z toho, jak bohatý a barevný byl vnitřní svět lidí, kteří se po těchto cestách procházeli tisíce let před námi. O kousek dál úvoz přešel do běžné lesní stezky, u níž se nacházelo sedmé zastavení s názvem Šamanismus, mytologie a léčitelství, Virtuálně jsme zde vstoupili do tajů duchovního světa a tehdejších představ o nadpřirozenu. Dozvěděli jsme se, že život lovců mamutů nebyl zdaleka jen o boji o potravu, ale byl protkán hlubokou vírou v duchy přírody a magické rituály, které měly zajistit úspěšný lov nebo uzdravení nemocných. Našli jsme zde fascinující obrázky šamanů při rituálech, doprovázených bubnováním a maskami, které jim měly pomoci komunikovat s jinými světy. Přečetli jsme si o tom, že tehdejší léčitelé měli pozoruhodné znalosti o bylinkách a přírodních preparátech, přičemž některé nálezy dokazují i úspěšně provedené zákroky, které nám dnes připadají až neuvěřitelné. Dozvěděli jsme se také o mýtech spojených se samotným mamutem, který byl pro tyto lidi posvátným tvorem a symbolem síly, a o tom, jak důležitou roli v komunitě hrála postava šamana jakožto prostředníka a ochránce tradic. Na tabuli nás zaujaly detaily o rituálních předmětech, jako jsou vyřezávané loutky z mamutoviny nebo talismany, které měly své majitele chránit před zlými silami. Přečetli jsme si také o pohřebních zvycích, které svědčí o úctě k mrtvým a víře v posmrtný život, kam je často doprovázely milované předměty nebo šperky. Celé toto zastavení nám ukázalo, že vnitřní vesmír paleolitických lidí byl neobyčejně bohatý a že jejich moudrost a spojení s přírodou nám mají co říct i v dnešní době. Díky těmto informacím jsme si uvědomili, že Boršice byly místem nejen fyzického přežití, ale i hlubokého duchovního prožitku, který formoval naši vlastní kulturu. O několik metrů dál jsme se vyfotili u desky s ilustrací znázorňující každodenní práci v osadě, kde postavy seděly na kožešinách a věnovaly se šití oděvů nebo zpracování kůží před svými stany. Díky tomuto zastavení jsme si z naučné stezky odnesli nejen nové vědomosti, ale i úsměv na tváři. Jen o pár metrů dál jsme narazili na osmé zastavení s názvem „Lovci doby kamenné“ jsme si přečetli o neuvěřitelných loveckých schopnostech a strategickém myšlení tehdejších lidí. Dozvěděli jsme se, že lovci mamutů byli špičkovými predátory, kteří však lov nepovažovali za sport, ale za nezbytnou součást přežití, přičemž k uloveným zvířatům chovali hluboký respekt. Našli jsme zde obrázky sofistikovaných zbraní, jako byly vrhací oštěpy s hroty z pazourku nebo mamutoviny, a dozvěděli se o existenci vrhacího prkna, které dokázalo výrazně zvýšit sílu a dolet oštěpu. Přečetli jsme si také o tom, že lovci nebyli jen siláci, ale i zkušení stopaři, kteří dokonale znali zvyky zvěře a dokázali v terénu nastražit důmyslné pasti. Na velkých ilustracích jsme viděli dramatické scény z lovu na mamuta, soba i koně, které nám ukázaly, že úspěch závisel na dokonalé spolupráci celé skupiny. Dozvěděli jsme se rovněž o tom, jak se ulovené zvíře beze zbytku využilo – od masa a tuku pro obživu až po kosti na stavbu obydlí a šlachy sloužící jako pevné provazy. Na tabuli nás zaujala i zmínka o tom, že lovci nebyli závislí pouze na velkých zvířatech, ale jejich jídelníček doplňoval i sběr plodů, kořínků a lov menší zvěře, jako byli zajíci nebo ptáci. Přečetli jsme si také, že jejich technická zdatnost jim umožňovala vyrábět mikročepelky, které se vkládaly do kostěných násad, čímž vznikaly první kombinované nástroje. Celé toto zastavení nám vykreslilo obraz člověka jako inteligentního tvora, který dokázal díky svým znalostem ovládnout tehdejší drsnou přírodu. Díky těmto informacím jsme pochopili, že lovci mamutů byli skutečnými mistry svého řemesla, jejichž odkaz v této krajině přetrval tisíce let. Za osmou cedulí cesta přešla na velké prostranství, kde se nacházelo deváté zastavení s názvem Mamut srstnatý – král doby ledové a také spousta velkých dřevěných zvířat a lidí. Konečně jsme se tak setkali s největším symbolem celé stezky. Dozvěděli jsme se, že dospělý mamut dosahoval délky až 5,4 metru a váhy kolem 6 tun, přičemž jeho tělo chránila hustá srst s chlupy dlouhými až 90 centimetrů a silná vrstva podkožního tuku. Našli jsme zde monumentální obraz obrovského stáda mamutů putujícího krajinou, který nám vzal dech a pomohl nám si představit tu neskutečnou sílu přírody. Přečetli jsme si také o tom, že mamuti žili v rodinných skupinách vedených starší samicí a že jejich kly mohly dorůstat délky přes čtyři metry. Dozvěděli jsme se, že kromě mamutů v této oblasti žili i srstnatí nosorožci, sobi a obrovští medvědi, jejichž dřevěné sochy jsme našli rozeseté všude kolem nás. Právě zde, v malebném lesíku, jsme narazili na nejrozsáhlejší expozici soch v životní velikosti – ulovili jsme pohledem majestátního medvěda, obří hlavu mamuta s kly i postavy lovců v dramatických pózách. Na tabuli jsme objevili i zajímavé srovnání velikosti mamuta s dnešním slonem a člověkem, což nám ukázalo, jak malí jsme proti těmto obrům byli. Přečetli jsme si také, že vyhynutí těchto králů tundry bylo způsobeno kombinací oteplení klimatu a rozšiřujícího se vlivu člověka. Celé toto prostranství na nás působilo jako pravěký park, kde jsme se cítili jako přímí účastníci dávného lovu. Díky devátému zastavení jsme pochopili, proč byl mamut pro tehdejší lidi nejen zdrojem obživy, ale i uctívaným vládcem světa. Byl to pro nás nejhezčí zážitek z celé trasy, který v nás zanechal trvalou vzpomínku na divokou krásu boršické historie. Jen pár metrů níže stála tabule s desátým zastavením a názvem Zvířata starší doby kamenné, kde jsme se dočetli o neuvěřitelné rozmanitosti fauny, která sdílela krajinu s tehdejšími lovci. Dozvěděli jsme se, že kromě ikonických mamutů se zde proháněla i stáda sobů polárních, koní a bizonů, ale také nebezpeční predátoři, jako byl obrovský jeskynní lev nebo leopard. Našli jsme zde přehledné obrázky jednotlivých druhů, které nám ukázaly, jak vypadal například pižmoň severní nebo dnes již vyhynulý nosorožec srstnatý. Přečetli jsme si, že boršické naleziště vydalo tisíce kostí těchto zvířat, což dokazuje, jak bohatým lovným revírem tato oblast pod Chřiby kdysi byla. Dozvěděli jsme se také zajímavosti o jeskynním medvědovi, který mohl vážit až 800 kilogramů, a o vlkovi, jenž se postupně stával prvním průvodcem člověka. Na tabuli nás zaujal i popis drobnějších živočichů, jako byl zajíc polární nebo liška, kteří byli pro lovce důležitým zdrojem kožešin. Přečetli jsme si také o tom, že tehdejší lidé tato zvířata nejen lovili, ale i hluboce uctívali, což dokládají četné nálezy zvířecích sošek a rytin. Celý panel je doplněn mapkou, která nás informovala, že se blížíme k závěru naší cesty za poznáním pravěku. Toto zastavení nám pomohlo uvědomit si, jak dynamický a drsný ekosystém zde před tisíci lety existoval a jak důležité bylo pro lovce dokonale znát chování každého tvora. Díky desáté tabuli jsme si ucelili představu o přírodním bohatství moravského gravettienu, které bylo klíčem k rozkvětu tehdejší lidské civilizace. Po dočtení předposlední tabule jsme šli dál a brzy jsme dorazili ke svatému obrázku s křížem, které se sem tématicky vůbec nehodilo. Rychle jsme se tak přesunuli jedenáctému zastavení s názvem Svět dětí lovců mamutů, na níž jsme si přečetli dojemné i poučné vyprávění o tom, jak vypadalo dospívání v době ledové. Dozvěděli jsme se, že dětství tehdy nebylo jen o hrách, ale především o postupném učení se dovednostem, které byly klíčové pro přežití v drsné přírodě. Našli jsme zde obrázky dětí, které pomáhají dospělým, ale také zmínky o tom, že si měly s čím hrát – archeologové totiž objevili drobné figurky zvířat, které pravděpodobně sloužily jako hračky. Přečetli jsme si, že rodiče své děti velmi milovali a zdobili jim oblečení korálky a přívěsky, podobně jako to dělali u svých vlastních oděvů. Dozvěděli jsme se rovněž o vzácných nálezech dětských otisků nohou v hlíně, které nám po tisících letech podávají svědectví o jejich přítomnosti v tábořištích. Na tabuli nás zaujala informace, že už malé děti se učily rozeznávat stopy zvířat a jedlé rostliny, aby se staly platnými členy své komunity. Přečetli jsme si také o rituálech spojených s dospíváním, které pro mladé lovce a sběračky znamenaly vstup do světa dospělých. Na závěr jsme se dozvěděli, že i přes extrémně těžké podmínky byla dětská radost a zvídavost motorem, který hnal lidstvo kupředu. Celý text na této poslední zastávce nám připomněl, že lidské city a pouta mezi rodiči a dětmi se za těch 30 tisíc let v podstatě vůbec nezměnily. Tato tabule udělala krásnou tečku za naším putováním po boršické stezce, která nám ukázala pravěk v jeho nejpřirozenější a lidské podobě. Po dočtení posledních řádků jsme se pokochali výhledem na obce Boršice a pak jsme stezku opustili. Moc se nám líbila. Bylo vidět, že si v Boršicích dali záležet, aby paleolit nepůsobil jen jako hromada kostí a kamení, ale jako živý příběh lidí, kteří byli v mnoha ohledech stejní jako my. A ty dřevěné sochy a interaktivní prvky jako fotostěna tomu dodávaly parádní atmosféru. Následně jsme se stejnou cestou vrátili k farmě a zahájili její průzkum, ale o tom již vypráví jiný můj příspěvek. Chcete-li vědět, co všechno jsme tehdy zažili, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme navštívili jihomoravské obce Salaš a Boršice.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/borsice-naucna-stezka-po-stopach-lovcu-mamutu​

Historie :

Lesík Chrástka v Boršicích je místem nálezů paleolitického osídlení a projít si zde můžete nově naučnou stezku o délce 1 km dlouhá, která seznamuje návštěvníky s životem lovců mamutů. Kromě 11 informačních tabulí o jednotlivých oblastech života tehdejších lidí, se můžete zastavit u dřevěných soch zvířat a lovců mamutů v životní velikosti, najít stopy zvířat, obdivovat posvátný šamanský sloup nebo si odpočinout v krytých posezeních. Informační panely po cestě vám přiblíží poznatky o životě lovců mamutů. Pochopíte, jak si zabezpečovali potravu a dozvíte se o osídlení krajiny. Zaujmou vymítači ďáblů a pověr, které vyvracejí zažité mýty a nepravdy z učebnic dějepisu. Do světa mamutů vejdete dřevěnou bránou. V lesním prostředí se seznámíte s různými druhy obydlí paleolitických lidí. Poznáte, jaké si vyráběli jednoduché nástroje a keramiku. Jak se přesouvali z místa na místo, co jedli. Objevíte jejich víru a počínající umění. Spatříte dřevěné sochy zvířat v životní velikosti. Stezka vede terénem a stoupá mírně vzhůru a zase klesá k výchozímu místu. Je tedy okružní.

Historie čerpána z webu

https://www.regiontourist.cz

Boršice u Buchlovic jsou držitelem turistické známky č.2320.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/vinarska-obec-borsice-c2320