Horký letní den na konci srpna byl jako stvořený pro polehávání u vody, kdy příroda neotužilým lidem nabídla jednu z posledních možností ke koupání v přírodě za příjemné teploty vzduchu i vody. Neodolatelnou nabídku jsme využili i my, ovšem tak trochu jiným způsobem, než by se mohlo zdát. Jednodenní výlet jsme opravdu takřka celý strávili u přehrady Slezská Harta, jenže jsme nelenošili na pláži, ale navštěvovali několik zajímavosti v jejím okolí. Vše začalo prohlídkou památek Moravského Berouna, z něhož jsme se přesunuli k přehradě na řece Moravici, kolem níž jsme se následně pohybovali po zbytek dne. Po návštěvě obce Mezina jsme zamířili do Razové, v níž jsme mimo jiné měli v úmyslu využít služeb přívozu, jímž bychom se přesunuli do vesnice Roudno, ležící na druhém břehu přehrady.

Měli jsme to vymyšlené tak, že nejzkušenější řidič výpravy pojede do Roudna naším stříbrným francouzským autíčkem a zbytek výpravy se tam přepraví zmíněným přívozem. Následně jsme společně chtěli vyšlapat na vyhaslou sopku Velký Roudný, jenže okolnosti se proti našemu plánu spikly a vše dopadlo úplně jinak. Vše začalo příjezdem do Razové, v níž jsme auto odložili na velkém parkovišti a šli si koupit turistickou známku místní tufitové zajímavosti, za kterou jsme se vzápětí vydali. Když jsme si lom prohlédli, spěchali jsme k přístavu, neboť nám zbývalo pár minut do odjezdu lodi. Přišli jsme právě v čas a těšili se na plavbu. Bohužel před námi nastoupilo devět lidí a vzhledem ke kapacitě lodi nám kapitán oznámil, že může vzít již jen jednoho, což nám bylo platné jako parní válec na půdě a tak jsme nabídku s díky odmítli.

Loď s pasažéry odplula a my jsme zůstali v přístavu sami. Rozhodli jsme se, že zde nebudeme čekat zbytečně hodinu, než se loď zase vrátí a vydali jsme se po silnici zpět k autu. Za velkého vedra jsme se do mírného kopce ploužili, až jsme konečně k našemu vozu došli. Následně jsme se přesunuli na druhý konec Razové, kde jsme si prohlédli kostel sv. Michala a pak jsme odjeli do vedlejší obce Mezina. Poté, co jsme si zde prohlédli kostel Nejsvětější Trojice a sestoupili do kráteru Venušiny sopky, rozhodovali jsme se, co podnikneme dál. Původně jsme chtěli jet do Leskovce nad Moravicí, půjčit si v přístavu šlapadla a brázdit vody přehrady, ale plán jsme změnili a zamířili jsme do jiného přístavu, do toho v Razové, kde jsme o dvě hodiny dříve již byli. Tentokrát jsme zaparkovali až dole u závory před přehradou a vydali se k nástupnímu molu.

Loď se zrovna objevila za zatáčkou a protože jsme měli několik minut čas než přistane, tak jsme popošli přímo k vodám přehrady Slezská Harta. Fascinovala nás asfaltová silnice, mizející ve vodě přehrady, která se o pár stovek metrů dál zase vynořila na protějším ostrohu. Zanedlouho kapitán zaparkoval své plavidlo u mola a cestující z Roudna vystoupili. Když odešli, zůstali jsme s kapitánem sami. Ten otočil ručně loď správným směrem a pak jsme se již mohli nalodit. U sladkovodního vlka jsme zaplatili jízdné, koupili si turistickou známku a získali razítko do památníku. Jedna polovina naší výpravy potom odešla k autu, kterým odjeli přes Leskovec nad Moravicí do Roudna, kde na zbytek týmu měli čekat. Po chvilce kapitán zapnul motor a nejmladší členka výpravy s tím nejstarším vyrazila vstříc protějšímu břehu.

Loď poháněná elektromotory se jménem Rouza nás vezla pětikilometrovou rychlostí a tak jsme v klidu mohli pozorovat nejen vodní hladinu, ale i to, co se děje na břehu. Kapitán nám řekl, že rokem 2016 se začala psát první sezona přívozu, což nás trochu překvapilo, neboť jsme si mysleli, že zde jezdí nejméně dvacet let. Pobavili jsme se i o dalších věcech a cesta nám rychle ubíhala. Po asi 25-ti minutách jsme dopluli do přístavu v obci Roudno, kde jsme lodivodovi poděkovali za jízdu a katamarán jsme opustili. Vzápětí jsme vyrazili na místo domluveného setkání, které se sice nacházelo jen 300 metrů od přístavu, nicméně nás čekal pekelný výšlap. Po celodenním chození na sluníčku jsme výletování měli už plné zuby, ale museli jsme zatnout zuby a kopec nahoru vyjít pěkně po svých.

Nemohli jsme totiž motorizovaným členům naší výpravy zavolat, aby pro nás přijeli rovnou do přístavu, protože díky špatnému signálu nefungovaly mobilní telefony. Když jsme se dobelhali na křižovatku, čekali jsme na místě setkání dalších dvacet minut, než pro nás první půlka výpravy přijela. S úlevou jsme nasedli do auta a odjeli nahoru ke kostelu sv. Michala Archanděla, o němž však již vypráví jiný můj článek, tak si jej ve volné chvíli také přečtete. Chcete-li vědět, co všechno jsme v tento srpnový den viděli, mrkněte do sekce Velké povídání o výletech, kde na vás čeká velmi obsáhlý příspěvek Jak jsme se toulali v okolí Slezské Harty a dozvíte se víc. Pokud jste zde také byli, napište prosím pod článek svůj komentář. Pomůžete tak ostatním turistům získat aktuální informace o tomto místě. Děkujeme. Video z plavby pak najdete zde. 

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Slezska_Harta_-_privoz_Razova_-_Roudno/

Historie :

Přívoz Razová - Roudno byl poprvé spuštěn roku 2016, aby nahradil silniční spojení těchto dvou obcí, rozdělených vodami přehrady Slezská Harta. Na pravidelné lince jezdí katamarán pojmenovaný jako Rouza, který je o letních prázdninách v provozu denně od 9 od 18 hodin, v červnu a září o sobotách a nedělích.

Historie čerpána z webu

http://www.slezskaharta.eu/

Přívoz Razová - Roudno je držitelem turistické známky č.2331

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/privoz-roudno-razova-c2331