Jdi na obsah Jdi na menu
 


Podolsko - Podolský most přes Vltavu

Podolský most, který během období komunistické vlády nesl název most Klementa Gottwalda, je železobetonový silniční most přes řeku, spojující Tábor a Písek. Leží mezi obcemi Podolí I a Temešvár, a byl vybudován mezi lety 1939 a 1943, aby nahradil starý řetězový most vybudovaný z roku 1848. Tento most byl v roce 1960 v souvislosti s výstavbou Orlické přehrady rozebrán a přemístěn na řeku Lužnici a je známý jako Stádlecký most. Návrh mostu byl ve třicátých letech 20. století oceněn na architektonické výstavě v Paříži, kde v roce 1937 získal Zlatou medaili a byl nazván Le beau pont de l´Europe neboli Krásný most Evropy. Další ocenění získal v roce 1939 na výstavě v belgickém Lutychu. Projekt mostu připravili V. Janák, J. Brebera a L. Pacholík ve spolupráci s Ing. J. Blažkem. Za druhé světové války byl most důležitou dopravní spojnicí. 

article preview

Na jaře jednoho roku jsme si přes náš oblíbený slevový portál zakoupili poukaz na třídenní pobyt v penzionu MAVL, nacházející se v obci Přeštěnice nedaleko Milevska, abychom konečně poznali hrad Zvíkov. Termín jsme si stanovili několik dnů předem na půli dubna, kdy jsme předpokládali, že nám bude přát jarní počasí, jenže se výrazně ochladilo a meteorologové na onen víkend předpovídali deštivo a zimu. Naštěstí jsme se s hotelovou recepcí dokázali domluvit na odložení pobytu o 14 dní, takže jsme hanáckou placku opustili až první květnový víkend a odjeli na naši první misi do Jižních Čech. Počasí nám naštěstí už čáru přes rozpočet neudělalo, takže jsme mohli všechny naplánované cíle bez komplikací navštívit a kromě zmíněného legendárního hradu jsme si prohlédli také Podolský most.

L - Podolsko - Podolský most 006 L - Podolsko - Podolský most 001

Stalo se tak druhý den jihočeského pobytu cestou do Zvíkovského Podhradí, kde byl tehdy kvůli opravám uzavřený most přes Vltavu a tak jsme si museli vybrat ze dvou variant objížďky. Rozhodování nebylo těžké, jelikož Podolský most získal turistickou známku, takže nám vlastně ani malá několikakilometrová zajížďka nevadila. Když jsme od obce Podolí k mostu dorazili, přejeli jsme po něm na druhou stranu a zabočili doleva na parkoviště, na němž jsme naše šedé francouzské auto nechali odpočívat. Již odtud se nám mezi stromy otevřel výhled na monumentální betonovou stavbu, ale ještě než jsme se vydali na nedalekou vyhlídku, zamířili jsme ke stánku s občerstvením. O chvíli později jsme si u obsluhy koupili cappuccina, palačinky, turistickou známku a radost nám udělalo i pěkné razítko do památníku.

L - Podolsko - Podolský most 005 L - Podolsko - Podolský most 003 L - Podolsko - Podolský most 004

Jakmile jsme si osladili život, zamířili jsme ke zmíněné kamenné vyhlídce nad Vltavou, z níž byla celá stavba krásně vidět. Nerušeni jinými turisty jsme pořídili několik fotografií mostu a pak jsme o něm z tabule načerpali spoustu informací s příchutí vltavské vody. Dozvěděli jsme se, že Podolský most byl vybudován mezi lety 1939 a 1943, aby nahradil starého řetězového předchůdce z poloviny 19. století. Na tabuli jsme shlédli několik černobílých fotografií z různých období výstavby a docela nás překvapilo, že starý most byl odstraněn až potom, co byl vystavěn nový. O den později jsme pak původní řetězový most viděli na vlastní oči, ale za tímto technickým unikátem jsme se museli přesunout na řeku Lužnici k obci Stálec, kam byl po předchozím rozebrání roku 1960 přemístěn a o 15 let později znovu uveden do provozu.

L - Podolsko - Podolský most 012 L - Podolsko - Podolský most 013

Kdyby totiž zůstal na původním místě, byl by zalit vodami Orlické přehrady a mohli bychom jej vidět pouze během velmi nízkého stavu hladiny, což by byla škoda. Dále jsme se dočetli, že nový most byl ve třicátých letech 20. století oceněn na architektonické výstavě v Paříži, kde v roce 1937 získal Zlatou medaili a byl nazván Le beau pont de l´Europe neboli Krásný most Evropy. Další ocenění získal v roce 1939 na výstavě v belgickém Lutychu. Projekt mostu připravili V. Janák, J. Brebera a L. Pacholík ve spolupráci s Ing. J. Blažkem. Zaujalo nás, že se v letech 1950 – 1953 mezi oběma mosty konaly motocyklové závody, během něhož jezdci museli zvládnout ostré zatáčky, takže nebyla nouze o havárie, ale údajně nikdo nepřišel o život.

L - Podolsko - Podolský most 009 L - Podolsko - Podolský most 007

Když jsme dočetli poslední řádky, vydali jsme se přes parkoviště na začátek mostu, kde jsme narazili na druhou informační tabuli, která nám prozradila fakta z konce druhé světové války. Most byl totiž důležitou dopravní spojnicí a v roce 1945 vltavské břehy tvořily demarkační linii mezi americkou a sovětskou částí právě osvobozovaného Československa. V dubnu a květnu 1945 most sloužil jako ústupová cesta části německých jednotek do amerického zajetí a tak bychom zde tenkrát potkali tanky M4 Sherman. Tabule pak popisovala další vývoj události u most poté, co sem 10. května přišla Rudá armáda. Když jsme si vše přečetli, prohlédli jsme si pamětní desku z roku 2000, která zde byla na památku setkání obou armád odhalena a pak jsme přeběhli na druhou stranu silnice. 

L - Podolsko - Podolský most 015 L - Podolsko - Podolský most 018

Za malým pláckem jsme narazili na duhou kamennou vyhlídku, ale stromy tady zakrývaly výhled na řeku s mostní konstrukcí, takže sem moc lidí kvůli výhledu nechodilo. Člověk nemusel mít pozorovací schopnosti Sherlocka Holmese, aby si podle určitých stop všiml, že sem lidé vážili své kroky hlavně kvůli úlevě a ušetření pěti korun za WC u stánku s občerstvením. Dlouho jsme se zde nezdrželi a potom jsme již konečně vstoupili na více než 500 metrů dlouhý most, tvořený několika oblouky. Kráčeli jsme po metr širokém chodníku a pozorovali přitom hladinu Vltavy v Orlické přehradě, lodě na břehu, malinkaté lidičky mezi domečky a okolní krajinu. Došli jsme asi do půlky mostu a přes 6,5 metru širokou silnici přešli na chodník na druhé straně. Sledovali jsme děni dole pod námi a také jsme si prohlédli vyhlídku, na které jsme o pár minut dříve stáli.

L - Podolsko - Podolský most 022 L - Podolsko - Podolský most 032 

Pomalým krokem jsme se vraceli zpět a na jednom místě jsme na zábradlí našli mrazivý vzkaz z října minulého roku, podle něhož odtud někdo skočil dolů. Děsivá představa ! Když jsme došli na konec mostu, který během neslavného období nesl jméno prvního komunistického Klementa Gottwalda, vrátili jsme se k autu, jímž jsme odjeli do Zvíkovského Podhradí a vydali se pěšky na hrad, o němž již pojednává jiný můj obsáhlý příspěvek, tak si jej ve volné chvíli také přečtěte. Chcete-li vědět, co jiného jsme tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme několik hodin dobývali hrad Zvíkov. Dozvíte se toho opravdu hodně. Pokud jste sem někdy zavítali, můžete do komentářů uvést své zážitky. Děkujeme. A jestliže vás článek dokonce inspiroval k návštěvě Podolského mostu, pak dokonale splnil svůj účel.

L - Podolsko - Podolský most 029 L - Podolsko - Podolský most 031

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/podolsko-podolsky-most-pres-vltavu​

Historie :

Podolský most, který během období komunistické vlády nesl název most Klementa Gottwalda, je železobetonový silniční most přes řeku, spojující Tábor a Písek. Leží mezi obcemi Podolí I a Temešvár, a byl vybudován mezi lety 1939 a 1943, aby nahradil starý řetězový most vybudovaný z roku 1848. Tento most byl v roce 1960 v souvislosti s výstavbou Orlické přehrady rozebrán a přemístěn na řeku Lužnici a je známý jako Stádlecký most. Návrh mostu byl ve třicátých letech 20. století oceněn na architektonické výstavě v Paříži, kde v roce 1937 získal Zlatou medaili a byl nazván Le beau pont de l´Europe neboli Krásný most Evropy. Další ocenění získal v roce 1939 na výstavě v belgickém Lutychu. Projekt mostu připravili V. Janák, J. Brebera a L. Pacholík ve spolupráci s Ing. J. Blažkem. Za druhé světové války byl most důležitou dopravní spojnicí. Oba břehy Vltavy navíc v roce 1945 tvořily demarkační linii mezi americkou částí osvobozovaného Československa a sovětskou částí okupovaného Československa. V dubnu a květnu 1945 sloužil most jako ústupová cesta části německých jednotek do amerického zajetí. Vojáci americké 3. armády zde v květnu 1945 čekali dva týdny na příjezd sovětských vojsk (v roce 2000 zde byla k této události odhalena pamětní deska). Krátce po osvobození se Podolský most stal svědkem zločinů proti lidskosti. Na pravém břehu byli internováni němečtí vojáci Luftwaffe se svými rodinami. Ženy a dívky zde byly zneužívány, mnoho z nich zde raději spáchalo sebevraždu, včetně jejich mužů a otců. V roce 2011 byla část obětí exhumována německou vládní organizací. Most je dlouhý 510 m a tvoří ho několik oblouků, z nichž ten největší má rozpon 150 m a krajní 36,65 m. Na pravém vltavském břehu je 6 polí, na levém jen dvě. Šířka mostu je pouhých 8,5 m (6,5 m vozovka a 1+1 m tvoří chodníky). Vozovka leží ve výšce 55-65 m nad řekou. Šířka klenby ve vrcholu oblouků je 7,5 metru, v patkách 9,5 metru, vzepětí klenby hl. oblouku je 41,8 metru, jeho tloušťka je 2,0 m. Hlavní klenba nese další dvě menší, polokruhové klenby stejné šířky - 7,5 metru, tlusté 0,75 m. Vzepětí osmi menších kleneb je 9,8 metru. Na stavbu mostu bylo spotřebováno 1 200 tun ocelové výztuže, 6 920 tun cementu a 6 300 m³ dřeva. Zpracováno bylo celkem 20 900 tun betonu. Most postavila za tehdejších 26 milionů korun firma Ing. B. Hlava.

Historie čerpána z webu

https://cs.wikipedia.org/wiki/Podolsk%C3%BD_most

Podolský most je držitelem turistické známky č.2715.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/podolsky-most-orlicka-prehrada-c2715

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 


Doporučený článek

Proč si vybrat dřevěné žaluzie


Turistův ráj

Turisticka mydla


Statistiky

Online: 12
Celkem: 453768
Měsíc: 18281
Den: 699