Brno má na svém území tolik památek, zajímavostí a turistických cílů, že je absolutně nemožné poznat je všechny v rámci jedné, dvou či pěti návštěv. Proto jsme do tohoto velikého jihomoravského města přijeli tolikrát, že by to člověk nespočítal na prstech jedné ruky. První březnový den roku 2026 jsme auto nechali doma a do Brna přijeli autobusem k hotelu Grand, neboť jsme se pohybovali pouze v centru metropole. Seznámili jsme se zde s několika turistickými cíli, mezi něž patřilo také Mahelovo divadlo, které podle projektu vídeňské firmy Fellner a Helmer roku 1882 vystavěl brněnský stavitel Josef Arnold za řízení architekta J. Nebehostenyho. Když jsme k divadlu přišli, mohli jsme na krásné budově v eklektickém slohu oči nechat, protože se nám kombinace novorenesance, neobaroka a neoklasicismu velmi líbila. Ohromila nás také velikost stavby a krásná sochařská výzdoba průčelí. Na čelní straně budovy jsme obdivovali otevřenou sloupovou halu, nesenou toskánskými sloupy, na nichž spočíval balkon s korintskými sloupy a trojdílným kladím. Vrchol lodžie tvořil trojúhelný štít s plně plastickou figurální výzdobou, které dominoval řecký bůh Dionýsos na voze taženém lvy a pantery. Čtyřspřeží doprovázely okřídlené postavy géniů s planoucími pochodněmi a napůl ležící ženské akty v koutech tympanonu. Jednalo se o Kalliopé, múzu epického zpěvu a Melpomené, múzu zpěvu a tragédie. Na bočních stranách průčelí jsme spatřili vchody, nad nimiž se nacházely okna, zdobená figurálními alegoriemi tragédie a komedie. Na střeše budovy jsme nemohli přehlédnout kuželkovou balustrádu, obíhající celý obvod divadla. Na nároží přední strany jsme ještě našli dvojici amoretů se štíty a uprostřed jsme uviděli střešní oblouk s plastickým znakem města, završený skupinou Thálie sedící na labuti, jejíž slávu vytrubovali dva pozounéři. Prostor před divadlem zaujal upravený trávník, na němž jsme narazili na sochu vázy, a o kousek dál jsme se zastavili u čtyřmetrové sochy sv. Kryštofa s malým Kristem na rameni, kterou v roce 2005 vytvořil Marius Kotrba. Stejnou sochu jsme potkali na obchvatu Olomouce pokaždé, když jsme směřovali na sever republiky, ale takhle zblízka jsme ji dosud neviděli. Když jsme si ji spolu s divadlem prohlédli, zamířili jsme k sousednímu Domu umění, ale o tom již pojednává jiný můj článek. Chcete-li vědět, co všechno jsme tehdy zažili, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme v Brně obdivovali motýly a přišli o iluze.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/brno-mahenovo-divadlo​

Historie :

Mahenovo divadlo bylo vystavěno v roce 1882 jako náhrada za shořelé Městské divadlo Reduta na Zelném trhu roku. Ačkoli bylo nutno během stavby měnit bezpečnostní dispozice, bylo divadlo vybudováno za necelých 17 měsíců a vybaveno tři roky starým vynálezem Thomase Alvy Edisona – elektrickými žárovkami. Ve městě přitom dosud nebyla plošně zavedena elektřina, takže jen pro potřeby divadla musela být postavena malá elektrárna. Autor projektu elektrického osvětlení, T. A. Edison, navštívil Brno až o dvacet pět let později, aby zhlédl jím navržené dílo. Části Edisonovy původní elektroinstalace jsou vystaveny v malé expozici ve foyeru divadla. Provoz divadla byl zahájen 14. listopadu 1882 uvedením Beethovenovy předehry a scénické hudby Egmont na motivy Johanna Wolfganga von Goethe. Po vzniku Československa roku 1918 divadlo přešlo do českých rukou pod názvem Divadlo na hradbách a jeho prvním dramaturgem se stal brněnský spisovatel a dramatik Jiří Mahen, jehož jméno dnes divadlo nese. Roku 1936 byla pražskou firmou Českomoravská Kolben-Daněk provedena rozsáhlá rekonstrukce jeviště, při níž byly instalovány těžké jevištní vozy, dělená podlaha jeviště, mosty a otáčivé jeviště, díky nimž se divadlo tehdy stalo nejmoderněji technicky vybaveným divadlem v Československu. Až do postavení nového Janáčkova divadla v roce 1965 sloužilo dnešní Mahenovo divadlo převážně opernímu souboru. V tomto divadle bylo např. poprvé uvedeno šest oper Leoše Janáčka a také světová premiéra baletu Romeo a Julie Sergeje Prokofjeva. Od roku 1965 je Mahenovo divadlo mateřskou scénou činoherního souboru Národního divadla v Brně a svá představení zde hrají i ostatní soubory NDB. Činohra Národního divadla v Brně je jedním z nejstarších divadelních souborů v České republice, profesionálně působí od roku 1884. Nad hledištěm visí lustr původně vyrobený pro posledního íránského šáha Muhammada Rezu Pahlavího.

Historie čerpána z těchto webů

https://cs.wikipedia.org/wiki

https://www.ndbrno.cz

Město Brno je držitelem turistické známky č.480.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/brno-c480