Ústí nad Orlicí - Mírové náměstí
Čtvercové Mírové náměstí v Ústí nad Orlicí s přilehlou sítí ulic pamatuje počátky města v druhé polovině 13. století, nicméně tehdejší tvář prostranství se od té dnešní zásadně lišila, neboť ve středověku bylo rozhodujícím stavebním materiálem dřevo. Rizikem tohoto dřevěného stavitelství byly ničivé požáry, z nichž dva město zásadně poznamenaly. Požár v roce 1498 spálil do základů původní dřevěnou radnici a s ní i veškerou dokumentaci, kvůli čemž dnes chybí nejstarší písemné záznamy o počátcích Ústí nad Orlicí. O dvě století později, v roce 1706, těžce postihl celé centrum města druhý velký požár, který však znamenal zároveň klíčový impuls pro jeho novou výstavbu.
Mírové náměstí v Ústí nad Orlicí jsme navštívili v květnu 2026 během prodlouženého víkendu, kdy jsme se na tři dny ubytovali v místním Sporthotelu Tichá Orlice. Druhý den po snídani jsme vyrazili na trasu naučné stezky Příběhy naší hranice, která nás provedla okrajovými částmi města a během několikakilometrové procházky jsme také vystoupali na Andrlův Chlum. Pak jsme se vrátili na hotel, půlhodinky si odpočinuli a následně jsme naším šedým francouzským vozem odjeli do centra města za dalšími památkami. Nejprve jsme shlédli zajímavé tkalcovské domky a pak jsme popojeli k nedalekému divadlu, kde jsme náš povoz nechali odpočívat. Kulturní svatostánek jsme obešli kolem dokola a poté jsme již zamířili k pár desítek metrů vzdálenému kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Když jsme si jej prohlédli, zamířili jsme na Mírové náměstí, přičemž jsme museli minout budovu staré školy a radnice. Sídlo představitelů města bylo vybudováno po velkém požáru, který si vyžádal kompletní obnovu správního centra. Vedením stavby byl pověřen uznávaný lichtenštejnský stavitel Jan Kristián Auer a tak v letech 1721 - 1723 na místě původního sídla vyrůstala nová barokní budova radnice s charakteristickým podloubím. S rozvojem města a jeho potřeb v následujících desetiletích vyvstala nutnost rozšířit také městské školství. V roce 1793 proto byla v těsném sousedství radnice vybudována z městských prostředků nová budova školy, dnes známá jako Stará škola, nad jejímž vchodem jsme našli rokajovou pískovcovou kartuš s městským znakem a letopočtem. V roce 1850 došlo ke stavebnímu propojení obou sousedících objektů a bývalá škola byla fyzicky i funkčně připojena k radniční budově, čímž vznikl celistvý komplex. Nad průčelím radnice jsme spatřili kamenný lichtenštejnský znak a pamětní desku, sdělující, že se v tomto domě narodil český buditel a kněz Matěj Josef Sychra. Zaujalo nás, že v této budově sídlil do roku 1929 okresní soud, od roku 1932 sloužila jako městské muzeum. Za protektorátu v roce 1941 zde začala úřadovat správa města. Na závěr jsme se dozvěděli, že v letech 1995 – 1998 proběhla rozsáhlá rekonstrukce, která zajistila nové prostory a jejich moderní vybavení pro potřeby Městského úřadu, který zde sídlil i v době naší návštěvy. Po prohlídce radnice jsme se otočili směrem k náměstí a zahájili okružní procházku, abychom se seznámili s podobou domů a historií náměstí. Jeho téměř čtvercový půdorys s přilehlou sítí ulic pamatoval počátky města v druhé polovině 13. století, nicméně tehdejší tvář prostranství se od té dnešní zásadně lišila, neboť ve středověku bylo rozhodujícím stavebním materiálem dřevo. Rizikem tohoto dřevěného stavitelství byly ničivé požáry, z nichž dva město zásadně poznamenaly. Požár v roce 1498 spálil do základů původní dřevěnou radnici a s ní i veškerou dokumentaci, kvůli čemž dnes chybí nejstarší písemné záznamy o počátcích Ústí nad Orlicí. O dvě století později, v roce 1706, těžce postihl celé centrum města druhý velký požár, který však znamenal zároveň klíčový impuls pro jeho novou výstavbu. Právě ze spálenišť kolem náměstí začaly následně vyrůstat již zděné budovy řemeslníků a obchodníků. Náměstí tím získalo vzhled velmi podobný tomu dnešnímu. Naše oči potěšilo, že při této přestavbě byla na severní a západní straně obnovena historická podloubí, která se nám moc líbila. V přízemí měšťanských domů tehdy, stejně jako v době naší návštěvy fungovaly kupecké krámy i dílny řemeslníků, kteří zde přímo nabízeli své zboží. Zajímavostí ústeckého náměstí je jeho podloží, kvůli němuž se někdy lidově říká, že bylo „vystavěno na vodě“. Ve sklepích historických domů se totiž dodnes nacházejí desítky pramenů a studánek s průzračnou vodou vyvěrající přímo z útrob okolních kopců, ale ty jsme nemohli vidět. Postupná přeměna města přinesla pestrou mozaiku slohů, v níž se barokní prvky prolínaly s klasicismem i secesí. Pestrou historii architektonického vývoje dokládaly i další významné objekty na náměstí, které jsme si s potěšením prohlédli. Zajímavý byl zejména dům čp. 7, jenž prošel vývojem od školní budovy přes přestavbu v roce 1873, kdy stavba patra probíhala v rámci oslav 100. výročí narození Josefa Jungmanna, až po moderní rekonstrukci pro potřeby městského úřadu. Jeho fasádu zdobil městský znak od místního sochaře Jana Čípy. Dále nás zaujala bývalá spořitelna čp. 87, novorenesanční a secesní stavba z let 1906–1907, postavená podle návrhu pražských architektů Josefa Maříka a Karla Pešiny. Na vedlejším domě jsme pak našli pamětní desku, podle níž zde žila a tvořila známá česká spisovatelka a národní buditelka Magdaléna Dobromila Rettigová. Během obchůzky kolem domů jsme hledali vhodné místo k obědu, ale nabídka otevřených restaurací, kterých bylo jako šafránu, nás neoslovila. Hladoví jsme se tedy přesunuli doprostřed náměstí, kde se tyčil barokní Mariánský morový sloup z let 1737–1739, který byl vysvěcen jako projev díků za ochranu města před morovou nákazou. Na stejném místě v minulosti stával starší sloup, o jehož původu a přesné podobě se dochovalo jen velmi málo informací. Současný sloup měšťané jej na náměstí vztyčili jako výraz své hluboké zbožnosti a také jako prosbu o nebeskou přímluvu a ochranu města před ničivými pohromami v podobě moru, hladu a války. Původně byla celá stavba obklopena kamenným zábradlím a dokonce zde bývala kašna, ale nic takového jsme zde už nenašli. Zůstalo šest pískovcových schodů s čtvercovým půdorysem, v jejichž rozích stály osmiboké pískovcové sloupky propojené kovovým řetězem. Uvnitř tohoto vymezeného prostoru byl umístěn nízký hranolový podstavec, ze kterého vyrůstal pilíř zdobený čtyřmi volutami a zakončený profilovanou římsou. Na pilíři se ze všech čtyř světových stran nacházely latinské nápisy s chronogramy, které ukrývaly letopočet 1737 a vyjadřovaly prosby k Panně Marii i okolnosti vzniku monumentu. Na římse pilíře se z nízkého podstavce zvedal vysoký sloup zakončený korintskou hlavicí s motivem andělských hlaviček. Vrchol celého monumentu tvořila zlacená socha Panny Marie Immaculaty. V průběhu staletí byl sloup vystaven povětrnostním vlivům, a proto vyžadoval pravidelnou péči. Významným milníkem v jeho novodobé historii se stal rok 2015, kdy celý mariánský sloup prošel celkovou renovací a dočkal se kompletního zrestaurování. Když jsme barokní památku prohlédli, vydali jsme se k městskému muzeu, ale o tom již pojednává jiný můj článek. Chcete-li vědět, co všechno jsme tehdy zažili, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme se jeden květnový den věnovali zajímavostem v Ústí nad Orlicí.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/usti-nad-orlici-mirove-namesti
Historie :
Čtvercové Mírové náměstí v Ústí nad Orlicí s přilehlou sítí ulic pamatuje počátky města v druhé polovině 13. století, nicméně tehdejší tvář prostranství se od té dnešní zásadně lišila, neboť ve středověku bylo rozhodujícím stavebním materiálem dřevo. Rizikem tohoto dřevěného stavitelství byly ničivé požáry, z nichž dva město zásadně poznamenaly. Požár v roce 1498 spálil do základů původní dřevěnou radnici a s ní i veškerou dokumentaci, kvůli čemž dnes chybí nejstarší písemné záznamy o počátcích Ústí nad Orlicí. O dvě století později, v roce 1706, těžce postihl celé centrum města druhý velký požár, který však znamenal zároveň klíčový impuls pro jeho novou výstavbu. Právě ze spálenišť kolem náměstí začaly následně vyrůstat již zděné budovy řemeslníků a obchodníků. Náměstí tím získalo vzhled velmi podobný tomu dnešnímu. Při této přestavbě byla na severní a západní straně obnovena historická podloubí. V přízemí měšťanských domů tehdy, stejně jako dnes fungovaly kupecké krámy i dílny řemeslníků, kteří zde nabízeli své zboží. Zajímavostí ústeckého náměstí je jeho podloží, kvůli němuž se někdy lidově říká, že bylo „vystavěno na vodě“. Ve sklepích historických domů se totiž dodnes nacházejí desítky pramenů a studánek s průzračnou vodou vyvěrající přímo z útrob okolních kopců. Postupná přeměna města přinesla pestrou mozaiku slohů, v níž se barokní prvky prolínaly s klasicismem i secesí. Pestrou historii architektonického vývoje dokládaly i další významné objekty na náměstí, například barokní Mariánský morový sloup z let 1737–1739, který byl vysvěcen jako projev díků za ochranu města před morovou nákazou. V rohu náměstí stojí radnice s přilehlou starou školou.
Historie čerpána z webu
Město Ústí nad Orlicí je držitelem turistické známky č.788.
