Hulín - náměstí Míru
První zmínka o existenci města Hulína pochází z roku 1224, kdy jej navštívil český král Přemysl Otakar I., který si prohlédl svůj zeměpanský majetek a zřejmě se zde nějakou dobu zdržel. Hulín byl v té době menším střediskem správní a hospodářské výkonné moci. V roce 1261, za panování Přemysla Otakara II., přešel Hulín do církevního majetku jako dar krále olomouckému biskupovi Brunovi za jeho četné zásluhy. Brunův nástupce Dětřich v 90.letech 13. století přestavěl hulínské správní centrum. Zřejmě ještě za Brunova života byl Hulín povýšen na město. Nejstarší stavby stály v kruhu kolem náměstí a skládaly se převážně z dřevěných zemědělských objektů. Uprostřed náměstí stála dřevěná radnice. Hulínské obyvatelstvo sužovaly četné požáry a povodně. Obytné domy několikrát vyhořely. V 18. století požár zachvátil kostel, v 19. století dvakrát vyhořela fara, radnice na náměstí lehla popelem v roce 1852.
Město Hulín, rozkládající se na rovinaté Hané východně od Kroměříže, jsme navštívili v rámci dvou jednodenních výletů, během nichž jsme poznali nevelkou nabídku místních památek. Tyto výlety od sebe dělilo dlouhých deset let a v obou případech jsme zavítali na náměstí Míru, které mezitím prošlo velkou proměnou. Poprvé jsme do centra města přijeli stříbrným francouzským autíčkem, které jsme zaparkovali u kostela sv. Václava a vzápětí jsme se protáhli uličkou na 50 metrů vzdálené náměstí. Když jsme se po něm rozhlédli, ihned nám do oka padl vysoký betonový podstavec, na němž v období komunismu stávala socha Vladimíra Iljiče Lenina, vůdce socialistické revoluce, která proběhla v Rusku roku 1917.
Kousek od torza sochy jsme narazili na kruhovou pískovcovou kašnu, ale jinak zde toho k vidění moc nebylo, pouze pár stromů. Žádná historická památka či zajímavost se na náměstí nevyskytovala a také domy včetně radnice nevypadaly na to, že by si je postavili měšťané někdy ve středověku. Maximálně nás zaujal podchod pod silnicí, který byl zbytečný od té doby, co byla u Hulína vystavěna dálnice D55, která z města odvedla podstatnou část projíždějících vozidel. Pomalu jsme se tedy vrátili ke kostelu sv. Václava a začali se věnovat jeho obhlídce. Chcete-li vědět, co všechno jsme v Hulíně viděli, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme poprvé navštívili Hulín a Rusavu a dozvíte se víc.
O deset let později jsme do Hulína přijeli podruhé a i tentokrát jsme se zastavili na náměstí Míru, které mezitím dostalo zcela novou tvář. Naše černé SUV jsme nechali odpočívat přímo na náměstí, na nově vybudovaných parkovacích místech a vyrazili jsme na druhou inspekční cestu. A nestačili jsme se divit, neboť centrum v letech 2015 – 2016 získalo důstojnou podobu, která tomuto historickému městu slušela daleko víc. Nicméně podoba domů zůstala v podstatě stejná, přičemž svůj vzhled získaly na konci 19. století po dalším z mnoha požárů, které Hulín během staletí postihly. Už dávno vzaly za své dřevěné středověké domy, které v kruhu kolem náměstí vznikaly po založení města někdy na začátku 13. století.
Bylo těžké si představit nízké dřevěné domečky, které měly převážně zemědělský charakter a starou radnici ve středu náměstí, která lehla popelem v 19. století. Shořely tak veškeré písemné záznamy a tak se už nedozvíme, co se kdy v Hulíně odehrálo. Vzhledem k tomu, že zdejší obyvatele proslavil chov dobytka, určitě se na náměstí konaly trhy, za nimiž se sem vydávali lidé ze širokého okolí, aby přikoupili něco do domácnosti či naopak, aby prodali přebytky z vlastního hospodaření. A když trhy skončily, zvedl se prach za povozy formanů či obchodníků, kteří zamířili domů s utrženými penězi či v horším případě něco propili v místní hospodě, kterou leckdy opouštěli vrávoravým krokem za přísného pohledu ponocného.
Památný strom buk lesní
Když jsme se vrátili myšlenkami do současnosti, začali jsme se věnovat tomu, co jsme reálně mohli na náměstí míru vidět. Jelikož jsme naše auto zaparkovali takřka přímo naproti 20 metrů vysokého buku lesního, začali jsme právě u něj. K modré obloze se tyčila jeho červená forma, která se nám vždy líbila více, než jeho běžná kolegyně. Na tabulce jsme si přečetli, že tento památný strom s třímetrovým obvodem kmenu zde byl vysazen někdy po první světové válce a byl tedy svědkem výstavby zmíněného Leninova pomníku. Co si tak asi tento dřevěný bohatýr říkal, když naproti němu vyrůstala betonová konkurence, tedy alespoň co se výšky týče. Buk nám však nic neprozradil, ani když jsme ho objali a nasávali jeho životodárnou přírodní sílu.
Socha svatého Floriána
Následně jsme zamířili doprava za sochou svatého Floriána, která zde při naší první návštěvě nebyla, neboť se v té době už 40 let nacházela na hřbitově u kostela. Teprve po rekonstrukci náměstí se sem socha vrátila, jelikož zde uprostřed náměstí od roku 1853 stávala. Světec měl od té chvíle chránit město před červeným kohoutem, který zde řádil o tři roky dříve a kromě radnice sežehl okolí stavení a dokonce se nevyhnul ani obecní palírně kořalky. Komunistický režim však pro sochu neměl pochopení a nahradil jej již zmíněným Leninem. Socha byla provedená v tradiční podobě římského vojáka s lucernou a na jedné straně soklu jsme si přečetli prosebný nápis, aby světec obyvatele Hulína ochránil před dalšími požáry.
Světelná fontána
Když jsme se otočili od sochy svatého Floriána čelem do středu náměstí, měli jsme před sebou vydlážděnou plochu, z níž nepravidelně tryskaly proudy vody. Jelikož červnové sluníčko projevovalo velkou aktivitu, drobné osvěžení nám přišlo vhod, ale zároveň jsme litovali toho, že jsme sem nezavítali v noci. Za tmy totiž fontána svítila pestrou směsicí barev a hra světel musela vypadat úžasně ! Moderní fontána vznikla rovněž při rekonstrukci náměstí a nahradila starou pískovcovou kašnu, která měla své nejlepší roky už za sebou. Zmizel také zbytečný podchod pod silnicí, po níž už nejezdilo tolik aut jako před výstavbou dálnice a celý prostor tak získal zcela nový rozměr a přijatelnou podobu. Nabídku okolních laviček jsme nevyužili a zamířili jsme za další zajímavostí, kterou byla radnice.
Radnice
Přešli jsme přes silnici a stanuli o nové radnice. Radní v Hulíně totiž původně zasedali v dřevěné budově, která stávala uprostřed náměstí na místě současné autobusové zastávky ve směru na Holešov. Bohužel v roce 1852 zcela vyhořela a zastupitelé města sídlili v náhradních prostorách v budově dnešní Česká spořitelny. Teprve v roce 1885 obec koupila od Ignáce a Brigity Fuxových hospodářské stavení čp. 162 na náměstí, v němž vznikla nová radnice. Na toto místě sídlí dodnes, i když mezitím prošla několika úpravami. V roce 1935 byla na budově vyměněna okna a v zadní části byla zřízena obecní šatlava. V přízemí budovy radnice sídlila četnická stanice. Druhou přestavbou prošla v padesátých letech minulého století, kdy byla zřízena obřadní síň a zbourán balkon nad hlavním vchodem. V letech 2000 - 2003, došlo ke třetí velké přestavbě, kdy vznikla půdní vestavba s prostornou zasedací místností a byl obnoven balkon nad hlavním vchodem.
Sousoší Nejsvětější Trojice
Od radnice jsme zamířili k sousoší Nejsvětější Trojice, které bylo vytvořeno v 17. století z magurského pískovce. Také toto sochařské dílo opustilo areál nedalekého kostela a v roce 2018 našlo svůj nový domov na náměstí, takže jsme jej při naší první návštěvě nemohli vidět. Když jsme k pískovcovému sousoší s ohradním plotem z dorazili, tak jsme na podstavci s volutovými křídly našli tři svaté v podživotním měřítku. Prvním z nich byl sv. Jan Nepomucký držící v ruce kříž, druhým byl sv. Antonín Paduánský s malým Ježíškem v náručí a třetí byla socha Panny Marie se stejným dítětem. Nad touto trojicí čněla socha otce Boha s hromovým křížem v ruce a nezbytnou holubicí Ducha svatého u jeho nohou.
Sousoší Nejsvětější Trojice bylo poslední významnější zajímavostí, kterou jsme mohli v Hulíně na náměstí Míru vidět. Jak už bylo napsáno, domy neměly žádnou historickou hodnotu a tak jsme se jim, tedy kromě radnice, nemuseli věnovat. Pomalým krokem jsme se vydali ke kostelu sv. Václava, který naopak patřil k největším turistickým lákadlům města. O této krásné historické stavbě však jž pojednává jiný můj příspěvek, tak si jej ve volné chvíli také určitě přečtěte. Chcete-li vědět, co všechno jsme v Hulíně viděli, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme navštívili města Hulín a Holešov a dozvíte se víc. A pokud máte nějakou zkušenost s památkami na náměstí, napište prosím pod článek svůj zasvěcený komentář. Děkujeme.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Hulin_-_namesti_Miru/
Historie čerpána z webu
Město Hulín má svou turistickou známku č.700.
https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/mesto-hulin-c700
