Náměstí Komenského v Brandýse nad Orlicí jsme navštívili v lednu 2015 během jednodenního výletu, kdy jsme se takřka celý den pohybovali pouze po tomto východočeském městě. Při procházce Brandýsem jsme toho poznali opravdu hodně a nemohli jsme vynechat ani centrum města, kudy kráčela historie. Po obhlídce zajímavostí na okraji Brandýsa jsme naše stříbrné auto zaparkovali na zmíněném náměstí a vyrazili pěšky na zříceninu hradu. Při zpáteční cestě jsme si pod kopcem prohlédli zámek a pak jsme se vrátili na náměstí, pojmenovaném po vzdělaném muži, který v Brandýse nad Orlicí strávil část života. Poznávání zajímavostí v centru města jsme zahájili obhlídkou krásné budovy radnice, ve které se nacházela Pamětní síň Jana Amose Komenského. I když jsme zde byli v sobotu, bylo zavřeno a vůbec celé městečko na nás působilo ospale a jakoby na něj všichni zapomněli. Dovnitř jsme se tedy nedostali, takže jsme nemohli vidět expozici o životě a díle J. A. Komenského, které vzniklo při jeho pobytu ve městě v letech 1622 až 1625. Napsal tady několik spisů, zejména slavný Labyrint světa a ráj srdce. Dozvěděli jsme se, že pamětní síň zde byla otevřena roku 1957, přičemž samotná radnice byla postavena v secesním slohu roku 1901 a nahradila starší stavbu z roku 1776. Ze středu budovy vystupoval rizalit, do něhož byl umístěn vchod do radnice. U dveří jsme pak viděli dva sloupy po stranách a nad vchodem malý balkonek, jenž zřejmě kdysi sloužil k projevům politiků. Na balkonek se vcházelo dveřmi z radnice, které byly také po stranách ozdobeny sloupy. Nad balkonem jsme spatřili nápis radnice a celý rizalit byl zakončen secesním štítem. Na střeše jsme si ještě všimli věžičky se zvonem a otočnou korouhví. Od radnice jsme zamířili do středu náměstí, kde jsme našli dřevěný altánek. Na jeho místě bývala litinová kašna ze slévárny ve Slaném, ale po válce byla odstraněna. Zjistili jsme, že samotný dřevěný hudební pavilónek byl postaven roku 1910 a sloužíval o nedělích jako místo pro vojenskou kapelu dragounského pluku z Vysokého Mýta. Roku 2001 byl rekonstruován a kvůli nové úpravě průjezdní komunikace byl posunut na nové místo. Pak jsme se přesunuli na druhou stranu náměstí, kde stál zajímavý Mariánský sloup se sochou Panny Marie z roku 1798. Sloup byl postaven na náklady Johanky a Václava Kellerových proto, aby ochraňoval město před epidemiemi, hlavně moru, a živelnými pohromami. Zjistili jsme, že jej vytvořil kameník František Mělnický a sochař Pavel Mělnický z Vamberka. Před námi se tyčil jónský válcový sloup, zdobený závitnicemi pod římsou s hladkým válcovým dříkem. Na čtyřbokém pískovcovém podstavci sloupu jsme našli sotva čitelný nápis a vzadu letopočet 1798, kdy byl sloup postaven. Dále jsme si přečetli, že původní socha Panny Marie roku 1811 kvůli silné vichřici spadla a rozbila se. Po dlouhých patnácti letech byla obnovena. Poslední renovace pak proběhla v roce 2001. Když jsme si mariánský sloup prohlédli, upoutala nás pamětní deska na jednom z domů v rohu náměstí. Nápis na ní hlásal, že zde stával starý zámek, v němž se narodil Karel Starší ze Žerotína 14.září 1564. Na desce byl zároveň datum jejího vzniku, a to 22.srpna 1897. Zjistili jsme, že starý zámek si nechal v letech 1553 - 1558 v podhradí hradu Brandýs nad Orlicí postavit Bohuš Kostka z Postupic. Nepřekvapilo nás, že tak učinil kvůli pohodlnějšímu bydlení. Panství odkoupila roku 1558 vdova Libuše z Lomnice, která jej roku 1559 odkázala svému synovi Janovi staršímu ze Žerotína, jemuž se v tomto domě narodil zmíněný syn Karel. Právě ve starém zámku Karel hostil Jana Amose Komenského, jenž tu napsal díla Labyrint světa a ráj srdce a Hlubina bezpečnosti. V roce 1636 Karel zemřel a význam zámku upadl, takže jej roku 1644 získala Marie Zárubová z Hustířan a roku 1652 Jan Fridrich z Trautmannsdorfu. Dějiny o dalším osudu zámku milostivě a tak jsme si alespoň prohlédli jeho podobu na obrázku. Starý zámek tvořila rozsáhlá renesanční stavba se sedmnácti pokoji a čtyřmi komorami, k němuž náležely konírny a zahrada s letohrádkem, rozprostírající se směrem k řece Orlici. My jsme na místě zámku našli měšťanské domy a na jednom z nich jsme spatřili další pamětní desku. Ta nám oznamovala, že zde žil v letech 1894 - 1920 Hanuš Wihan, který byl významným českým violoncellistou a hudebním pedagogem. Pak jsme se přesunuli na druhou stranu náměstí a kousek od radnice jsme si v krátkosti prohlédli zajímavé dílo s názvem Den co den z roku 2003. Zjistili jsme, že autorem plastiky je Lukáš Rittsteim, který ji věnoval městu. To bylo vše, co jsme na náměstí v Brandýse nad Orlicí zajímavého našli. Následně jsme minuli náš zaparkovaný povoz a proklouzli pod železničním mostem, abychom si prohlédli zadní část Nového zámku. Potom jsme se vydali ke kapli Panny Marie, ale o této drobné církevní stavbě se více dočtete v mém dalším článku. Chcete-li vědět, co jiného jsme tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme hopsali po Brandýse nad Orlicí.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Brandys_nad_Orlici_-_namesti_Komenskeho/

Historie :

Náměstí Komenského v Brandýse nad Orlicí tvoří historické centrum původního kolonizačního města s typickým půdorysem. Domy pocházejí převážně z 18. a 19. století. Dominantou je sloup se sochou Panny Marie z roku 1737 a poblíž se nachází radnice, v níž je umístěna Pamětní síň Jana Amose Komenského. První písemná zmínka o městě pochází z roku 1227. Koncem 13. století dal Jindřich z Brandýsa postavit poměrně velký a pevný hrad, jehož zbytky dodnes stojí nad městem. Počátkem 14. století jej obýval loupeživý rytíř Oldřich. Poté se v držení hradu a panství vystřídala řada panských rodů, k nimž patřili páni z Boskovic, krátce Šternberkové a Kostkové z Postupic. Za vlády Kostků z Postupic se Brandýs stal ve druhé polovině 15. století významným střediskem Jednoty bratrské. Její zakladatel bratr Řehoř tady zemřel v roce 1474. Bratří zde měli proslulou školu v tzv. bratrském domě, výstavné budově v místech dnešního zámku. Roku 1503 se stal Brandýs městem s právem mít svůj znak. Hrad byl již opuštěn, za Pernštejnů  roku 1507 dokonce pobořen. Nedlouho předtím došlo k výstavbě Starého zámku v místech, kde dnes stojí dům čp. 20. Pamětní deska připomíná, že právě tady se narodil roku 1564 slavný Karel starší ze Žerotína, který v době pobělohorské po roce 1620 poskytl ochranu a azyl řadě bratrských kněží. Byl mezi nimi také Jan Ámos Komenský v letech 1622 až 1625. Napsal tady několik spisů, zejména slavný Labyrint světa a ráj srdce. V Knize svatebních smluv je záznam o jeho sňatku s Dorotou Cyrillovou. Jejich potomci žijí dodnes. Po vybudování železnice se stal Brandýs ve 2. polovině 19. století vyhledávaným letoviskem, kam zajížděli hosté často z daleka. Byly mezi nimi významné osobnosti jako profesor T. Masaryk, spisovatel Julius Zeyer, K. V. Rais, později Alois Jirásek a další. Na přelomu 19. a 20. století byl Brandýs místem pobytu krále houslí Františka Ondříčka a jeho hostů, členů Českého kvarteta, malířů atd. Všichni obdivovali malebné roubené chalupy, kde se stále tkalcovalo, památky po Žerotínech, např. pomníček připomínající hrobku Žerotínů, ale i krásnou přírodu. V roce 1898 zahájil provoz Vodoléčebný, dnes Rehabilitační ústav.

Historie čerpána z webu

http://www.mesto-brandys.cz

Brandýs nad Orlicí je držitelem turistické zámky č.1140.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/brandys-nad-orlici-c1140