Velké Karlovice - Karlovské fojtství
Památkově chráněné fojtství ve Velkých Karlovicích tvoří roubený soubor obytné budovy a hospodářských budov. Fojtství bylo zpravidla největší a nejhonosnější objekt v obci. V největší místnosti byla šenkovna a fojt, do které zástupce vrchnosti v obci každou neděli odpoledne svolával poddané k rozdělování úkolů. Prvním písemně známým fojtem Karlovic se stal Jura Hudeček, které tuhle významnou funkci získal za věrné služby Žerotínům. Od roku 1721 úřad vykonával Michal Billa, který se sem přiženil a jeho následovník Ján Billa nechal staré fojtství v roce 1793 přestavět tesařským mistrem Janem Žákem do dnešní podoby. V rukou rodu Billů se fojtství udrželo až do roku 1825, kdy jej získal František Zrůnek. Posledním karlovským fojtem se stal Karel Barvič, který byl bohatým obchodníkem z kupeckého domu, kde je nyní Karlovské muzeum.
Beskydy se staly jednou z našich nejoblíbenějších destinací, kam jsme se velice rádi vraceli, jelikož nás zdejší drsná a zároveň krásná krajina naprosto okouzlila. Občas jsme na československé pomezí z Olomouce vyrazili na jednodenní výlet, ale strávili jsme zde i pár celotýdenních dovolených, které nám daly více času pro důkladnější prozkoumání tohoto kouzelného pohoří. Jednoho roku jsme si na sedm dní pronajali luxusní srub v kanadském stylu, který si jeho majitel postavil na zelené louce teprve nedávno a tak dřevěný domek ještě voněl novotou. Dovolenou jsme si naplánovali na začátek letních prázdnin, kdy se rozlehlá obec Velké Karlovice stala na jeden týden naším novým domovem, z něhož jsme každé ráno po vlastními silami připravené snídani vyráželi na výlety po bližším i vzdálenějším okolí.
Čtvrtý den pobytu jsme celý strávili v jámě lvové, neboť jsme se pohybovali pouze po Velkých Karlovicích, abychom se seznámili s místními památkami, které jsme během této červencové dovolené samozřejmě nemohli vynechat. Celodenní putování jsme zahájili v místní části Jezerné, kde jsme si prohlédli kapli sv. Trojice a židovský hřbitov, od něhož jsme zamířili k nedalekému fojtství. Když jsme ke komplexu roubených budov přijeli, auto jsme zaparkovali přímo před velkou vstupní bránou, kterou jsme chtěli proklouznou na dvůr, abychom si vše prohlédli. Zastavil nás však kovový plůtek, který sem nebyl dán kvůli nevítaným návštěvám, nýbrž proto, aby neutekly husy, posedávající na dvoře. Dvůr a okolní hospodářské budovy jsme si prohlédli alespoň odtud, ale nebyl to zrovna pěkný pohled.
Na dvoře totiž panoval obrovský nepořádek, válelo se zde mnoho různých předmětů, u kopky hnoje parkoval traktor, vedle něhož stála míchačka a na druhé straně sudy s bůh ví čím. Přesto jsme byli rádi, že jsme hospodářskou část fojtství viděli alespoň takto. Pak jsme kousek popošli po silnici dál, abychom stodoly obhlédli ještě z boční strany, dozadu za budovy jsme se však nedostali. Vedle silnice jsme našli několik zemědělských strojů, které jasně dávaly najevo, jaké činnosti se obyvatelé fojtství věnovali. Potom jsme se vrátili zpět, minuli bránu na dvůr a začali si prohlížet hlavní budovu fojtství, která naše oči potěšila mnohem více díky květinové výzdobě a skvělému stavu. Před námi se nacházel jednopatrový dům s pavlačí, kolem celého prvního podlaží, která byla upevněna sloupky ke střeše.
Líbily se nám její parapety s vyřezávanými plochými kuželkami mezi sloupky, mezi nimiž jsme na čelní straně budovy spatřili zmíněné květiny. Na závěr jsme očima přejeli šindelovou sedlovou střechu a deštěný štít s malou příčnou stříškou, zvanou oháňka nebo podlomenice. Když jsme si dům prohlédli, nasedli jsme do auta a z vlastních vytištěných papírů jsme si přečetli informace o historii fojtství, které bývalo zpravidla největším a nejhonosnější objektem v obci. V největší místnosti byla šenkovna a fojt, do které zástupce vrchnosti v obci každou neděli odpoledne svolával poddané k rozdělování úkolů. Dále jsme se dočetli, že prvním písemně známým fojtem Karlovic se stal Jura Hudeček, které tuhle významnou funkci získal za věrné služby Žerotínům a od roku 1721 úřad vykonával Michal Billa, který se sem přiženil.
Jeho následovník Ján Billa nechal staré fojtství v roce 1793 přestavět tesařským mistrem Janem Žákem do dnešní podoby. V rukou rodu Billů se fojtství udrželo až do roku 1825, kdy jej získal František Zrůnek. Posledním karlovským fojtem se stal Karel Barvič, který byl bohatým obchodníkem z kupeckého domu, kde je nyní Karlovské muzeum. Když byla v roce 1848 zrušená robota, zanikl rovněž úřad fojta a nebylo pro nás těžké spočítat, že za 134 let trvání úřadu se na fojtství vystřídaly čtyři rody. Na závěr jsme si přečetli, že roku 1876 odkoupil bývalé fojtství za 12 000 zlatých František Borák, vnuk posledního solaneckého fojta a jeho potomkům patřily domy i v době naší návštěvy. Prostředí karlovského fojtství prý posloužilo k natáčení mnoha filmů, točily se tu mimo jiné také Stíny horkého léta, který jsme ale neviděli.
Když jsme dočetli poslední řádky, v paměti jsme vylovili vzpomínku na několik let starou návštěvu Valašského muzeu v Rožnově pod Radhoštěm, kde jsme v expozici Dřevěné městečko viděli kopii obytné budovy fojtství. Následně jsme náš stříbrný vůz nastartovali a odjeli do centra Velkých Karlovic, kde jsme navštívili kostel Panny Marie Sněžné a sousední muzeum. O těchto památkách však již vypráví jiný můj článek, tak si jej nezapomeňte ve volné chvíli přečíst. Jak dále probíhal čtvrtý den naší dovolené na Valašsku, to se dozvíte v sekci Velké povídání o výletech, kde je pro vášnivé čtenáře připraven cestopis s názvem Jak jsme strávili celý den poznáváním památek ve Velkých Karlovicích. Pokud jste tato místa také navštívili, můžete pod článek připojit svůj komentář a podělit se tak o své vlastní zážitky. Děkujeme.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/velke-karlovice-karlovske-fojtstvi
Historie :
Památkově chráněné fojtství ve Velkých Karlovicích tvoří roubený soubor obytné budovy a hospodářských budov. Fojtství bylo zpravidla největší a nejhonosnější objekt v obci. V největší místnosti byla šenkovna a fojt, do které zástupce vrchnosti v obci každou neděli odpoledne svolával poddané k rozdělování úkolů. Prvním písemně známým fojtem Karlovic se stal Jura Hudeček, které tuhle významnou funkci získal za věrné služby Žerotínům. Od roku 1721 úřad vykonával Michal Billa, který se sem přiženil a jeho následovník Ján Billa nechal staré fojtství v roce 1793 přestavět tesařským mistrem Janem Žákem do dnešní podoby. V rukou rodu Billů se fojtství udrželo až do roku 1825, kdy jej získal František Zrůnek. Posledním karlovským fojtem se stal Karel Barvič, který byl bohatým obchodníkem z kupeckého domu, kde je nyní Karlovské muzeum. Když byla v roce 1848 zrušená robota, zanikl rovněž úřad fojta. Za 134 let trvání úřadu se na fojtství vystřídaly čtyři rody. Roku 1876 odkoupil bývalé fojtství za 12 000 zlatých František Borák, vnuk posledního solaneckého fojta. Rodině Borakových patří dřevěný objekt fojtství pořád. Prostředí karlovského fojtství posloužilo k natáčení mnoha filmů, točily se tu mimo jiné také Stíny horkého léta. Kopii obytné budovy fojtství si můžete prohlédnout, tak jako mnoho jiných domů z Karlovic, ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově.
Historie čerpána z webu
Velké Karlovice jsou držitelem turistické známky č.908.
https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/velke-karlovice-c908
