Tkalcovské domky v Ústí nad Orlicí jsme si prohlédli v květnu 2026 během prodlouženého víkendu, kdy jsme se na tři dny ubytovali v místním Sporthotelu Tichá Orlice. Druhý den po snídani jsme vyrazili na trasu naučné stezky Příběhy naší hranice, která nás provedla okrajovými částmi města a během několikakilometrové procházky jsme také vystoupali na Andrlův Chlum. Pak jsme se vrátili na hotel, půlhodinky si odpočinuli a následně jsme naším šedým francouzským vozem odjeli do centra města za dalšími památkami. Odpolední pouť jsme zahájili v Zahradní ulici, kde se dochovalo několik tkalcovských domků z 19. století, které představují úchvatný doklad dřívějšího života, myšlení i duchovního světa našich předků. Když jsme k nim dorazili, prohlédli jsme si je s velkým zájmem zvenku, nicméně dovnitř jsme se legálně nemohli dostat, neboť domky jsou dodnes obývané. I zvenčí však na nás dýchlo neuvěřitelné kouzlo starých časů, které ostře kontrastovalo s moderním ruchem okolního města. Z historických pramenů a vystavených informací jsme se dozvěděli, jak zásadní význam měly tyto stavby pro identitu města a jak drsný, ale zároveň fascinující život se v nich odehrával. V průběhu 19. století bylo nejrozšířenějším materiálem pro stavbu těchto vesnických sídel dřevo, které stavitelé doplňovali kamennými a hliněnými konstrukcemi. Postupem času pak byly roubené stavby nahrazovány stavbami zděnými a od konce 19. století se začaly masivně využívat pálené cihly a modernější střešní krytiny. Pro tyto domky byla typická jedna velká hlavní obytná místnost, která tvořila srdce celého stavení. V této jediné jizbě rodina nejen jedla, spala a vychovávala děti, ale především v ní stál masivní dřevěný tkalcovský stav. Už dávno jsme věděli, že život tkalců v podhůří byl nesmírně tvrdý a monotónní. Od časného rána do pozdního večera se místností ozýval ohlušující klapot stavu a vzduchem poletoval jemný prach z příze. Do práce se často zapojovala celá rodina včetně malých dětí, které pomáhaly se soukáním nití nebo cívkováním. Světlo do jizby propouštěla jen malá okna, u kterých musel stav kvůli nedostatku denního světla stát, a v zimních měsících se svítilo pouze loučemi nebo petrolejovými lampami. Tkalci byli zcela závislí na faktorech, kteří jim dodávali surovinu a za hotové látky jim platili často jen minimální mzdu, jež sotva stačila na základní obživu. S nástupem průmyslové revoluce a zakládáním velkých textilních továren však ruční tkalcovství začalo nezadržitelně upadat a domácí stavy postupně utichly. Smutnou kapitolou v historii Ústí nad Orlicí pak byla 70. léta 20. století. Tehdy se ve městě budovala nová hlavní silnice, kvůli které padla za oběť obrovská část historické lidové architektury a většina původních chalup byla nemilosrdně zničena. O to cennější je, že v Zahradní ulici se několik těchto domků podařilo zachránit před demolicí. Tyto přeživší stavby jsou dnes jedinečnou ukázkou bydlení chudých řemeslníků a připomínkou doby, kdy textilní výroba formovala tvář celého regionu. I když jsme jejich interiéry mohli pouze tušit, pohled na jejich malebná průčelí nám poskytl hluboký zážitek a skvělé zpestření celé naší procházky městem. Když jsme si domky prohlédli, popojeli jsme autem do Ježkovy ulice, kde jsme náš povoz zaparkovali a pěšky jsme se vydali na procházku centrem města. Nejprve jsme si zvenku prohlédli Roškotovo divadlo, ale o tom již vypráví jiný můj příspěvek. Chcete-li vědět, co všechno jsme tehdy zažili, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme se jeden květnový den věnovali zajímavostem v Ústí nad Orlicí.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/usti-nad-orlici-tkalcovske-domky​

Historie :

Zajímavým zpestřením při procházce města Ústí nad Orlicí je několik zachovalých lidových staveb z 19. století v Zahradní ulici. Jedná se o tkalcovské domky, pro které byla typická jedna velká obytná místnost, kde lidi žili i tkali látky na stavech. Ruční tkalcovství však postupně upadalo, vznikly továrny. Stavbou hlavní silnice v 70. letech 20. století byla v Ústí nad Orlicí většina lidových chalup zničena. Lidové stavby jsou ukázkou bydlení a dokladem života, myšlení i duchovního života  našich předků. Na historické zástavbě se projevuje odlišnost venkovské architektury - materiální a regionální, a také jejich pestrost. Nejrozšířenějším materiálem pro stavbu vesnických sídel bylo dřevo, doplněné kamennými a hliněnými konstrukcemi. Roubené stavby byly zejména v 19. století nahrazovány stavbami zděnými, od konce 19. století došlo k využití pálených cihel a střešních krytin. V současnosti jsou domky využívany k běžnému bydlení a jejich interiéry jsou tak nepřístupné.

Historie čerpána z webu

https://www.turistika.cz

Město Ústí nad Orlicí je držitelem turistické známky č.788.

https://www.turisticke-znamky.cz