Budovu Sboru Jednoty bratrské jsme si prohlédli v květnu 2026 během prodlouženého víkendu, kdy jsme se na tři dny ubytovali v místním Sporthotelu Tichá Orlice. Druhý den po snídani jsme vyrazili na trasu naučné stezky Příběhy naší hranice, která nás provedla okrajovými částmi města a během několikakilometrové procházky jsme také vystoupali na Andrlův Chlum. Pak jsme se vrátili na hotel, půlhodinky si odpočinuli a následně jsme naším šedým francouzským vozem odjeli do centra města za dalšími památkami. Jednou z nich byla zmíněná budova v ulici M. J. Kociána č.p. 53, držící primát nejstaršího dochovaného kamenného domu v Ústí nad Orlicí. Když jsme k tomuto historickému objektu dorazili, prohlédli jsme si ho zvenku. Na první pohled nás zaujala jeho monumentální, ale přitom střídmá architektura s charakteristickou mansardovou střechou. Přímo nad vstupními dveřmi jsme v kamenné kartuši spatřili působivý reliéf Beránka s praporem – symbol Jednoty bratrské, který sem byl umístěn na počátku 20. století jako memento navrácení domu původním majitelům. Hned vedle portálu pak naši pozornost upoutala pamětní tabule stručně popisující pohnuté dějiny této nejstarší dochované kamenné stavby ve městě. Dovnitř jsme se ovšem nedostali, protože budova nebyla v době naší návštěvy volně přístupná veřejnosti. I z ulice však z domu dýchala neobyčejně silná atmosféra a bohatá historie. Tato nejstarší dochovaná kamenná stavba ve městě byla postavena v letech 1553–1555 pro Jednotu bratrskou. Po pohnutých letech byla bratřím v roce 1626 v rámci protireformace definitivně zabrána a jejich poslední kazatel Jan Hložek musel odejít do exilu. Před odchodem však bratři do výklenku ve zdi zazdili svojí skromný mosazný bohoslužebný kalich ve víře, že se jednou vrátí. Dům byl v roce 1668 ovšem prodán do soukromých rukou a na konci 18. století přestavěn do dnešní podoby s mansardovou střechou. Zaujalo nás, že zazdívka vydala svůj poklad až kolem roku 1850 při úpravách interiéru. Nalezený kalich převzala katolická církev, děkan Jansa jej nechal postříbřit i pozlatit a po dlouhá léta sloužil v Hylvátské kapli a odpočíval na děkanství. Na závěr jsme se dočetli, že Jednota bratrská získala budovu zpět do svého vlastnictví v roce 1901, což připomínal reliéf Beránka nad vchodem. Na počátku devadesátých let 20. století se do sboru vrátil i samotný kalich, který od té doby slouží jako vzácný symbol tradice a exponát na putovních výstavách. Jakmile jsme si budovu prohlédli, vrátili jsme se k autu u divadla a vzápětí jsme odjeli k bývalému mlýnu. V době naší návštěvy již sloužil jako městská elektrárna, ale více informací vám prozradí můj další článek. Chcete-li vědět, co všechno jsme tehdy zažili, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme se jeden květnový den věnovali zajímavostem v Ústí nad Orlicí.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/usti-nad-orlici-sbor-jednoty-bratrske​

Historie :

Málokterý dům v Ústí nad Orlicí se může pyšnit tak dramatickou a pohnutou historií jako budova v ulici M. J. Kociána č. p. 53. Tato nenápadná, ale vznešená stavba drží primát jako nejstarší dochovaný kamenný dům ve městě. Její kamenné zdi pamatují nejen rozkvět a násilné potlačení reformace, ale i hlubokou víru a naději, které překonaly celá století. Historie tohoto místa se začala psát v polovině 16. století. Jednota bratrská působila v Ústí nad Orlicí už od konce 15. století a mezi lety 1553 a 1555 si zde vybudovala svůj vlastní sbor. Osud však bratřím od počátku nepřál. Krátce po dokončení jim byl dům na základě panovnického mandátu zabaven. Členové sboru se však nevzdali, dům později odkoupili zpět a využívali jej až do osudového roku 1626. Po porážce stavovského povstání a s nástupem tvrdé protireformace musel město opustit poslední bratrský kazatel Jan Hložek a odejít do exilu. Sbor definitivně zabrala lichtenštejnská vrchnost. Bratři však před odchodem učinili gesta plná symboliky a nezdolné naděje. Svůj bohoslužebný kalich – jednoduchý, mosazný, přesně v duchu bratrské skromnosti – ukryli do výklenku ve zdi a pečlivě jej zazdili. Věřili, že vyhánění je jen dočasné a že se ke svým bohoslužbám do Ústí jednou vrátí. Roku 1668 byla budova odprodána a sloužila dál jako obyčejný obytný dům. Svou dnešní tvář získala na konci 18. století, kdy prošla rozsáhlejší přestavbou a dostala charakteristické mansardové zastřešení. Zazděný kalich mezitím odpočíval v temnotě zdiva více než dvě stě let. Teprve kolem roku 1850 byl náhodně objeven při drobných vnitřních úpravách domu. Nálezci jej odevzdali katolické církvi a tehdejší ústecký děkan Jansa nechal vzácnou památku postříbřit a v horní části pozlatit. Proměněný kalich pak po desítky let sloužil při bohoslužbách v Hylvátské kapli a následně odpočíval v depozitáři ústeckého děkanství. Spravedlnost se k historii domu i kalicha vrátila až na přelomu 19. a 20. století a následně po pádu komunistického režimu. V roce 1901 získala obnovená Jednota bratrská svůj historický dům zpět do vlastnictví. Tuto významnou událost dodnes připomíná kamenný reliéf Beránka s praporem v kartuši nad vstupním portálem. Na začátku 90. let 20. století učinila katolická církev velkorysé gesto a navrátila původním majitelům i nalezený kalich. Dnes je tento vzácný předmět nejen živým symbolem tradice ústeckého sboru, ale také ceněným exponátem putovních výprav připomínajících více než půlstoletí dějin Jednoty bratrské.

Historie čerpána z webu

https://jbuo.webnode.cz/

Město Ústí nad Orlicí je držitelem turistické známky č.788.

https://turisticke-znamky.cz