Brno má na svém území tolik památek, zajímavostí a turistických cílů, že bylo absolutně nemožné poznat všechny v rámci jedné, dvou či pěti návštěv. Proto jsme do tohoto velikého jihomoravského města přijeli tolikrát, že by to zdravý člověk nespočítal na prstech jedné ruky. Samozřejmě jsme nemohli vynechat ani centrum města, které se různými pamětihodnostmi jen hemžilo, jejichž první návštěvu jsme si naplánovali na začátek dubna jednoho roku. Právě tehdy se v českých a moravských městech rozjížděla turistická sezóna. Brno nebylo výjimkou a na různých místech moravské metropole přichystalo zajímavý program, takže jsme zde strávili celý den. Po příjezdu do Brna jsme náš zelený korejský povoz zaparkovali u starého autobusového nádraží a kolem toho vlakového jsme vyrazili do centra.

Za svitu sluníčka jsme kráčeli rušnou Masarykovou ulicí, která byla i v sobotním dopoledni plná spěchajících chodců. Po kolejích kolem nás velice často projela tramvaj, ale naštěstí jsme brzy shon opustili, když jsme zabočili doleva na Zelný trh, přes který jsme rychle přešli do Radnické ulice, kde se naším prvním cílem stala Stará radnice. Stáli jsme před budovou s věží a ještě než jsme vstoupili dovnitř, prohlédli jsme si nádhernou výzdobu nad portálem, kterou vytvořil Anton Pilgram. Po levé a pravé straně portálu jsme spatřili postavy dvou zbrojnošů, jejichž štíty nesly znak města Brna. Výše byly umístěny dvě postavy městských radních a celou kompozici završovala socha ženské postavy představující alegorii spravedlnosti z roku 1660. Dříve zde byla socha Justicia, kterou zničili Švédové.

O pár desítek minut později jsme se dozvěděli, že se portál proslavil díky legendární pokroucené věžičce. Podle pověsti mistr Pilgram nedostal za svoji práci slíbenou odměnu a proto naschvál ohnul prostřední fiálu portálu. Když jsme si vše prohlédli, vstoupil jsme do klenutého průjezdu v němž jsme obdivovali dva symboly města Brna. Jednalo se o brněnského draka a loukoťové kolo. Oba předměty byly rovněž spojeny s nejrůznějšími legendami, ovšem nikdo nedokázal spolehlivě vysvětlit, jak se do Brna vlastně dostaly. Drak byla ve skutečnosti samice krokodýla nilského, který je jednou z nejstarších vycpanin na území České republiky, se do města pravděpodobně dostal na konci 16. století ve zvěřinci arcivévody Matyáše a zřejmě při pobytu v Brně pošel. Šlechtic mrtvého krokodýla daroval městu, které si jej pověsilo do průjezdu radnice, ovšem v průběhu staletí plaz několikrát změnil své místo.

Dokonce musel být několikrát preparován a vykuřován proti parazitům, ale nakonec se zachoval dodnes. A loukoťové kolo ? To bylo podle legendy dokutáleno do Brna až z Lednice, ale nebylo dosud vyloučeno, že tato pověst má skutečné jádro. Jisté totiž je, že nikdy nesloužilo jako kolo vozové. Mohlo se ale také jednat o mistrovskou práci některého začínajícího koláře, protože jsme na jeho středu nalezli vyryté jméno Birk. Potom jsme vyšli na nádvoří, které se dochovalo v téměř nezměněné renesanční podobě a na němž se zrovna chystalo představení v rámci zahájení turistické sezony v Brně. Po nádvoří jsme se chvíli procházeli a pak jsme vystoupali na pavlač, která krytým arkádovým ochozem spojovala věžový trakt se sídlem městského soudu. Na zábradlí ochozu jsme našli erby členů městské rady a pak jsme vstoupili do místnosti s pokladnou.

Vzápětí jsme se dozvěděli, že za prohlídku vnitřních prostor radnice nebudeme muset platit a tak jsme v pokladně pouze koupili turistickou známku. Pak jsme chvíli čekali, než přijde průvodkyně a když jsme se jí dočkali, z renesanční pavlače jsme vstoupili do prvního z historických sálů. Ocitli jsme se v místnosti nad průjezdem, které se říkalo klenotnice nebo také trezor. Čtvercová místnost byla zaklenuta jedním polem křížové klenby s masivními hranolovými žebry, vyrůstajícími ještě z přechodných románsko-gotických konzol v rozích, což odpovídalo cisterciáckému stylu. Dvě okénka, zaklenutá takzvaným oslím hřbetem, pochází až z roku 1511 a byla doplněna při stavbě portálu radnice. Celý prostor klenotnice i její předsíně je vymalován malbou napodobující kamenné kvádrování. V místnosti bylo ve středověku zřejmě umístěno právo a později zde byl archiv s pokladnou.

Následně jsme dveřmi vkročili do sousedního Křišťálového sálu, v němž kdysi zasedala městská rada. Původně to byla gotická místnost, okolo roku 1660 přestavěná raně barokně. V tomto slohu jsme zde spatřili zaklenutou valenou klenbu se štukovou výzdobou, kterou vytvořil Jan Křtitel Ern. Průvodkyně nás upozornila na malý balkonek, z něhož se všem naskytl pohled do Radnické ulice a ze kterého byla vyhlašována usnesení městské rady. Samozřejmě nás zajímalo, jak sál přišel ke svému názvu, ale nebylo to až tak těžké uhodnout. Stačilo si totiž všimnout dvou křišťálových lustrů z 19. století. Na závěr jsme se dozvěděli, že sál je v současnosti využíván ke koncertům pro svoji příjemnou akustiku a pak jsme se přesunuli do vedlejších prostor, které sloužily zcela jinému účelu.

Na síň městské rady vcelku logicky navazovala již od středověku radniční kaple, zasvěcená svatému Martinovi. Původně se jednalo o kapli gotickou, upravenou v 16 století například tvůrcem portálu Antonem Pilgramem. Znovu byla kaple přestavena v baroku. Bohužel definitivní zánik kaple přišel během josefinských reforem roku 1785, kdy byl prostor změněn na kanceláře. V době naší návštěvy jsme zde našli dvě místnosti s barokním malovaným stropem. Potom jsme vstoupili do úžasného Freskového sálu, kde kdysi sídlil městský soud a místnost byla nazývána soudnicí. Byla obložena gotickým dřevěným táflováním, které bylo z protipožárních důvodů odstraněno v roce 1789. Následně byl sál zvětšen a v roce 1790 vyzdoben pozdně barokními freskami Josefa Winterhaltera mladšího.

Freska byla v druhé polovině 19. století zalíčena a znovu restaurována v roce 1951. Bohužel v té době byla již značně poškozena a tím došlo ke zkreslení původního významu jednotlivých alegorických figur. Malba je provedena iluzivně a místnost je členěna čtyřmi malovanými výklenky, ve kterých stojí namalované figury, sochy, představující ctnosti ráznost, nestrannost, sebeovládání a dobrosrdečnost. Na čelní stěně jsme si přečetli nápis Fundamentum Clementiae et Justitiae - Základ šlechetné mírnosti a spravedlnosti. Na stropě pak byla v kruhovém medailonu znázorněna bohyně dobré pověsti Fáma, troubící na trumpety s městským znakem. Do freskového sálu se vstupovalo z pavlače, jejíž poslední část byla zasklena barevnými vitrážemi vytvořenými v roce 1893 podle středověkého iluminovaného rukopisu Soudní knihy písaře Jana.

Výrobu vitráží nechal pořídit člen městské rady a lékárník v lékárně U červeného raka pan Leopold Lusar. Ten se také na jednu z vitráží nechal spodobnit spolu se znakem své lékárny. Na stěně předsíně se také zachovala pozdně gotická kresba s městským znakem, neseným dvěma zbrojnoši a pohled na město. Průvodkyně nám prozradila, že Městská rada v budovách radnice sídlila až do roku 1935, kdy se odtud přestěhovala do nově zrekonstruovaných prostor Nové radnice. Od této doby budovy postupně chátraly a jejich rekonstrukce začala až v padesátých letech 20. století. Na závěr prohlídky proběhla soutěž pro děti a hlavní cenu představovali plyšoví krokodýli. Našim dětem se je bohužel vyhrát nepodařilo, ale získali jsme alespoň dvě stejné knihy o brněnských pověstech.

Během této dětské soutěže k hlavě naší rodiny přišla malá holčička, snad v domnění, že se snad jedná o jejího tátu. Bez problémů u něj vydržela až do vyhlášení výsledků akce, naštěstí se pak o ni přihlásili praví rodiče. Po skončení soutěže jsme si ve věži prohlédli expozici o dějinách Staré radnice, která se stala nejstarší světskou stavbou ve městě. Dozvěděli jsme se, že historie radnice sahá až do 13. století, kdy na jejím místě stál městský dům s věží, ve kterém se postupně usídlila městská správa. Dočetli jsme se, že se postupem času radniční areál nejen měnil, ale samozřejmě i rozšiřoval, protože každý úřad je pověstný tím, že mu nikdy nestačí prostory, které užívá a hledá stále další. Radniční blok leží mezi ulicemi Radnickou a Mečovou a obsahuje stavby, které byly postaveny od středověku až po 19. století.

Když jsme se podrobně seznámili s historií bývalého sídla radních, tak jsme po 173 schodech vystoupali až na vyhlídkový ochoz, ze kterého se nám naskytl krásný výhled na město Brno. jež jsme měli jako na dlani. Po několika minutách kochání výhledem jsme z věže sestoupili a na nádvoří radnice chvilku pozorovali vystoupení členů divadla a šermířů. Pak jsme již prostory Staré radnice opustili a pěšky se vydali do prudkého stoupání směrem na Petrov, kde jsme si poprvé prohlédli katedrálu sv. Petra a Pavla. O stavbě, kterou každý z nás dobře znal díky vyobrazení na české desetikoruně, však již vypráví jiný můj příspěvek, tak si jej ve volné chvíli nezapomeňte také přečíst. Chcete-li vědět, co všechno jsme tehdy viděli, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech a vyhledejte si cestopis s názvem Jak jsme v Brně navštívili radnici, katedrálu, vilu a hvězdárnu.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/brno-stara-radnice​

Historie :

Stará radnice v Brně je nejstarší světskou stavbou ve městě a její historie sahá až do 13. století, kdy na jejím místě stál městský dům s věží, ve kterém se postupně usídlila městská správa. Postupem času se radniční areál nejen měnil, ale samozřejmě i rozšiřoval, protože každý úřad je pověstný tím, že mu nikdy nestačí prostory, které užívá a hledá stále další. Radniční blok leží mezi ulicemi Radnickou a Mečovou a obsahuje stavby, které byly postaveny od středověku až po 19. století.

Historie a některé fotografie čerpány z těchto webových stránek

https://www.martinkoplik.cz/l/stara-radnice/

https://www.gotobrno.cz/misto/stara-radnice/

Stará radnice Brno je držitelem turistické známky č.1412.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/brnenska-stara-radnice-c1412