Starou poštu ve Filipovicích, místní části rozlehlé obce Bělá pod Pradědem, jsme si prohlédli v srpnu 2013, kdy jsme u babičky na chalupě v Benkově strávili prodloužený víkend. Každé ráno po snídani jsme vyrazili za poznáváním zajímavých míst v Jeseníkách a jedním z nich byla zmíněná poštovní budova. Naše stříbrné francouzské auto jsme zaparkovali u silnice pod Starou poštou, jejíž historie se začala psát již v polovině 19.století a vydali se na její obhlídku. Když jsme k budově přišli, před námi stála budova restaurace a hotelu, která měla pramálo společného se starou stanicí, v níž před namáhavou cestou do strmých serpentin Červenohorského sedla byly vyměňovány unavené potahy a kočí i koně si zde mohli trochu odpočinout nebo posilnit před další cestou. Dovnitř značně přestavěné budovy jsme se podívat nešli, neboť jsme neměli hlad a tak jsme si Starou poštu prohlédli pouze zvenku. Pak jsme se vrátili k našemu povozu, který pod kapotou ukrýval tolik koní, že by je místní hostinští nebyli schopni zaopatřit a z doma vytištěných papírů jsme si přečetli spoustu zajímavých informací z historie hospody. Zaujalo nás, že v roce 1897 koupila hospodu Sofie Exnerová, která se zde s rodinou starala o hosty celých 40 let a dožila se úctyhodného věku 92 let. V té době byly součástí hospody také zámečnická dílna a stáje pro hospodářská zvířata. Když jsme vše dočetli, šli jsme se ještě podívat na rozcestník na protější straně silnice, odkud jsme si restauraci rovněž vyfotili. Pak jsme se již vrátili k autu a odjeli ke kostelu sv. Jana Křtitele v Bělé pod Pradědem, ale o tom již pojednává jiný příspěvek. Shrnutí našeho celodenního putování na vás čeká tradičně ve Velkém povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme navštívili Bělou pod Pradědem, Jeseník a Lipovou-lázně.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/bela-pod-pradedem-stara-posta​

Historie :

Historie Staré pošty ve Filipovicích se začala psát již v polovině 19.století, kdy byl postaven v ohbí staré kupecké cesty, spojující správní středisko slezského knížectví Nisu s Moravou, hostinec s č. p. 26. Od začátku sloužil místním chalupníkům a rovněž jako stanice poštovních dopravníků. Před namáhavou cestou do strmých serpentin Červenohorského sedla zde byly vyměňovány unavené potahy, kočí i koně si zde mohli trochu odpočinout a posilnit před další cestou. V říjnu 1897 koupila hospodu Sofie Exnerová, jenž zde s rodinou vydržela celých 40 let a dožila se úctyhodného věku 92 let. V té době byly součástí hospody také zámečnická dílna a stáje pro hospodářská zvířata. V letech 1927 - 1929 rodina Exnerova přistavěla k hostinci v rámci rozšíření nabízených služeb novou moderní budovu. Ta byla propojena s původním stavením nízkým sálem, v němž byla jídelna. Hotel mohl pojmout současně až 40 hostů, ubytovaných ve 2 - 4 lůžkových pokojích. V následujícím roce začaly projevovat důsledky celosvětové hospodářské krize a s ní i pokles návštěvnosti. Příjmy, které měly pomoci stavbu zaplatit, se nedostavily, a tak byli Exnerovi nuceni po několika letech pod tlakem věřitelů celý komplex urychleně prodat. Roku 1937 koupila hostinec s novým hotelem Marie Mattnerová, která doposud měla v nájmu chatu Sudetského horského spolku na Červenohorském sedle, kde právě obdržela výpověď. Mattnerová pak pobývala na hostinci až do konce II. světové války, kdy se ve strachu před ruskými vojáky ukryla v lese. Protože její syn sloužil jako lékař u SS, byla nuceně odsunuta po válce jako jedna z prvních. V roce1945 tak došlo ke konfiskaci německého majetku a celý komplex budov se dostal do správy pošťáků z Opavy. V roce 1948 sem nastoupil třiadvacetiletý číšník z Karviné Emil Rychlý s manželkou Valérií a jako vedoucí pracoval nepřetržitě až do svého odchodu do důchodu v roce 1983. Během jeho působení zde pošťáky vystřídali havíři a pak se budova dostala do majetku Ústřední správy rekreační péče jako jedna z mnoha zotavoven, určených pro výběrovou rekreaci pracujících. Tehdy dostal svůj dnešní název ÚSVIT a za vedení E. Rychlého dosáhla vynikající úrovně poskytovaných služeb. Na počátku 70. let 20.století byly na zahradě areálu přistaveny dva montované domky OKAL, sloužící k ubytování zaměstnanců a k rozšíření lůžkové kapacity celé zotavovny. V suterénech domků byly zřízeny společenská a televizní místnosti, místnost pro stolní tenis, na zahradě pak sportovní areál s volejbalovým hřištěm, tábořištěm a prolézačkami pro děti. Po odchodu E. Rychlého do důchodu došlo za nového vedoucího k postupnému úpadku zotavovny, většina personálu postupně odešla a celkový kolaps chaty byl dokonán 1. listopadu 1992 jejím uzavřením a zakonzervováním. V roce 2000 se novou nájemkyní stala paní Marcela Hasíková, která obnovila většinu jeho původních funkcí a také nechala provést nejpotřebnější opravy, včetně úprav provozních prostor. Největších změn doznal jak původní výčep, tak malá a velká jídelna. V tomto období byly stále ještě zachovány venkovní atrakce pro děti, zbudované v 70 letech minulého století. V roce 2003 areál odkoupila firma ADEX, díky níž byly za necelé tři měsíce kompletně zrekonstruovány oba historické objekty na moderní horský hotel, který dostal jméno Stará pošta. V duchu třicátých let minulého století byly také provedeny všechny stavební úpravy a vybavení lůžkové a restaurační části. V hotelu přibyl krytý bazén, solárium a ve venkovním areálu tenisový kurt, pískoviště a průlezky pro děti. Modernizovány byly rovněž všechna stávající zařízení, jako třeba volejbalové hřiště, táborové posezení a gymnastické konstrukce. Lůžková kapacita se stabilizovala na 80 hostů a v nabídce bylo vedle komfortního ubytování pamatováno také na levné typy v přilehlých budovách pro studenty nebo školy v přírodě. S novým názvem Stará pošta se tak uzavřel prozatímní kruh historie.

Historie čerpána z webu

http://www.jesenik.org

Filipovice jsou držitelem turistické známky č.2785.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/filipovice-jeseniky-c2785