Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Ústí nad Orlicí jsme si prohlédli v květnu 2026 během prodlouženého víkendu, kdy jsme se na tři dny ubytovali v místním Sporthotelu Tichá Orlice. Druhý den po snídani jsme vyrazili na trasu naučné stezky Příběhy naší hranice, která nás provedla okrajovými částmi města a během několikakilometrové procházky jsme také vystoupali na Andrlův Chlum. Pak jsme se vrátili na hotel, půlhodinky si odpočinuli a následně jsme naším šedým francouzským vozem odjeli do centra města za dalšími památkami. Nejprve jsme shlédli zajímavé tkalcovské domky a pak jsme popojeli k nedalekému divadlu, kde jsme náš povoz nechali odpočívat. Kulturní svatostánek jsme obešli kolem dokola a poté jsme již zamířili k pár desítek metrů vzdálenému kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Když jsme vystoupali po schodišti, ocitli jsme se v kostelním parku, o němž nám spoustu informací prozradila tabulka, nacházející se nedaleko českého národního stromu. Tato lípa zde byla vysazena jako Památný strom Olgy Havlové a vytváří spolu s okolní zelení příjemné stinné zákoutí. Dočetli jsme se, že park se nachází na místě původního městského hřbitova, který kolem kostela fungoval již od středověku a sloužil obyvatelům města až do roku 1893, kdy byl za městem vybudován hřbitov nový. Podle chytré tabule se první myšlenka na proměnu chátrajícího hřbitovního okrsku v městský park objevila již v roce 1908, avšak k její realizaci došlo až o sto let později. V letech 2017–2018 proběhla podle projektu pražského architekta Tomáše Šantavého rozsáhlá revitalizace, čímž vznikl citlivě vyřešený pietní a meditační prostor s novou cestní sítí, veřejným osvětlením, parkovým mobiliářem a automatickým zavlažovacím systémem, který efektivně využívá dešťovou vodu sváděnou ze střechy kostela. Po přečtení posledních řádků jsme odešli k Meditační kapli sv. Jana Pavla II. Tato drobná klasicistní stavba vznikla původně v roce 1787 za vlády císaře Josefa II. jako hřbitovní kaple a márnice. Od padesátých let 20. století však neudržovaný objekt postupně chátral a ztrácel své využití. Během celkové obnovy parku se však proměnil v neobyčejně působivé meditační místo a tak jsme vnitř uviděli unikátní kruhovou mozaiku z více než 20 tisíc ručně sekaných kamenných a skleněných kostiček, navrženou akademickým malířem Petrem Štěpánem. Mozaika znázorňovala otevřené plápolající srdce a symbolizuje sílu oběti, lásku a pramen života. Po stranách okenních výklenků se skláněly dvě modré polychromované plastiky andělů od sochaře Michala Šarše, zachycené v gestech přijetí a odevzdání. Podél stěn pak viselo sedm mosazných trubicových zvonů vyladěných ve staré dórské tónině, na které si návštěvníci mohou sami jemně zaklepat a rozeznít tak prostor tichou melodií. Zaujalo nás, že kamenná podlaha byla protkána 35 speciálně zabudovanými světelnými body, které v temnějším interiéru červeně světélkují a symbolizují stopy na naší pozemské cestě. Hru světel jsme však neviděli, protože jsme sem přišli za jasného slunečného dne. Potom jsme si prohlédli nedaleko stojící pískovcové sousoší Nejsvětější Trojice z roku 1856, která původně stávalo v Masarykově ulici a až později bylo přemístěno sem do areálu starého hřbitova. Na bohatě zdobeném podstavci nás zaujal detailně vypracovaný plastický reliéf sv. Ignáce z Loyoly v mešním rouchu, nad nímž se vznášejí dva andílci v oblacích. Na samotném vrcholu monumentu trůní majestátní figurální výjev Boha Otce se žezlem a Ježíše Krista držícího dřevěný kříž, přičemž nad oběma postavami se tyčí zářící pozlacená kovová svatozář s holubicí jako symbolikou Ducha svatého. Celé toto dílo prošlo v roce 2014 náročným a kompletním zrestaurováním a tak se nám líbilo. Následně jsme popošli ke kříži z černé litiny, vyzdobeném jemnými kružbami, arkádami a fiálami. Na čelní straně podstavce jsme viděli pozlacený latinský nápis: „JOAN. NEP. CIBULKA, decan. Austensis, restaurator ecclesiae, et coemeterii hujus, CRUCEM HANC erexit aõ DNI 1880. R. I. P.“ Tento nápis připomínal ústeckého děkana Jana Nepomuka Cibulku, který se zasloužil o obnovu kostela i hřbitova a nechal zde tento pamětní kříž v roce 1880 vztyčit. Pak jsme kráčeli kolem boční strany kostela, na němž jsme viděli mohutné opěrné pilíře, vysoká barokní okna se segmentovými záklenky a také celou řadu historických kamenných a litinových náhrobků osazených přímo do obvodové zdi bývalého hřbitova. Kamenné desky i litinové kříže zde připomínaly významné ústecké rodáky a měšťany z 19. století. Brzy jsme došli k pískovcové soše sv. Josefa v řasnatém plášti, který v náručí choval malého Ježíška. Dítě v pravé ruce drželo zemské jablko s křížkem, což symbolizovalo jeho vládu nad světem. V těle poměrně masivního hranolového podstavce byla vysekána hluboká nika zakončená gotizujícím lomeným obloukem, kam se dříve stavívaly svíce za zesnulé. Jakmile jsme si sochu prohlédli, začali jsme se věnovat průčelí kostela. Monumentální západní fasáda od architekta Alexia Cyriaka představovala nádhernou ukázku pozdního baroka s klasicistními prvky. Přízemí dominoval obdélný kamenný portál hlavního vstupu, lemovaný po stranách dvěma menšími portály s polokruhovým záklenkem. Nad hlavním vchodem do prostoru čněl kamenný balkon s ozdobným kovaným zábradlím, na který se vcházelo z vysokého okna s půlkruhovým zakončením. Celá spodní etáž byla rytmizována mohutnými předstoupenými sloupy s korintskými hlavicemi a nárožními pilastry ze světle hnědého pískovce. Nad silně profilovanou hlavní římsou jsme spatřili štítové patro propojené volutovými křídly, na jehož nárožích a římsách jsou osazeny kamenné sochy světců. Přímo uprostřed štítového patra, pod velkým oknem věže v kamenné šambráně, naším očím neunikl plastický alianční erb. Průčelí pak vrcholilo štíhlou hranolovou věží s okny opatřenými dřevěnými žaluziemi, krytou elegantní barokní baňatou střechou s otevřenou lucernou, makovicí a křížem. Pak jsme vstoupili do předsíně a přes prosklené dveře jsme si prohlédli interiér chrámu. Vnitřní prostor působí neobyčejně harmonicky a světle díky šachovnicové dlažbě z tmavého a světlého mramoru a klenutému stropu. Po obou stranách lodi stály dlouhé tmavé dřevěné lavice s dekorativně vyřezávanými bočnicemi. Když jsme vzhlédli vzhůru, viděli jsme mohutnou valenou klenbu s lunetami, zdobenou nástěnnými malbami v dekorativních štukových rámcích. Největší pozornost bezpochyby poutal monumentální hlavní oltář, sestávající se z několika bílých sloupů s pozlacenými korintskými hlavicemi, které rámovaly rozměrný oltářní obraz Nanebevzetí Panny Marie od Jana Dallingera z roku 1776 v nádherně vyřezávaném zlatém rámu. V dolní části po stranách oltáře jsme spatřili čtyři pozlacené sochy světců v životní velikosti a vrchol oltářního nástavce zdobilo dynamické sousoší Korunování Panny Marie s postavami Boha Otce a Krista, obklopené zástupem andělů a svatozářemi. Před hlavním oltářem jsme našli jednoduchý obětní stůl, při naší návštěvě vkusně ozdobený bílými květinami. Neméně působivá byla bohatě zdobená rokoková kazatelna na levé straně lodi. Její korpus i stříška byly pokryty pozlacenými reliéfy, volutami a figurami andílků, přičemž vrchol stříšky korunovala postava s deskami Desatera a zářící svatozář. Na pravé straně lodi, přímo naproti kazatelně, visel v honosném pozlaceném rámu uctívaný obraz Ústecké Panny Marie, rovněž obklopený plastikami andělů a zavěšený na pozadí bohaté štukové draperie. Celý prostor doplňovaly další boční oltáře v podobném barokním stylu, rozestavené podél stěn. Když jsme si interiér dostatečně prohlédli, prošli jsme se kolem druhé boční strany stavby a dorazili k presbytáři, do něhož byla vsazena Útěchová kaple Panny Marie z roku 1870 s bočním vstupem a dalším kamenným schodištěm vedoucím do parku. Pak jsme se vrátili před průčelí a na malém prostranství před kostelem shlédli černý litinový kříž s kamenným podstavcem, korpusem ukřižovaného Krista a tabulkou s nápisem INRI. Na čelní litinové desce podstavce jsme si pak přečetli výstižný citát, jež zněl : Pro hříchy naše trpěl, lidu můj, a hříchy svými vy mne nekřížte. K Židům VI. 6. Pak jsme se seznámili s historií chrámu, jehož duchovní kořeny sahají až do 2. poloviny 13. století, kdy zde vznikl původní dřevěný kostelík. Zaujalo nás, že vývoj chrámu zásadně ovlivnil v 18. století děkan Jan Leopold Mosbender, který inicioval stavbu nového reprezentativního stánku. Dozvěděli jsme se, že současná pozdně barokní až klasicistní budova vznikala v letech 1770 až 1776 pod vedením stavitele Jakuba Pánka a architekta Alexia Cyriaka. Samotný děkan Mosbender byl pochován v útrobách chrámu, což připomíná pamětní deska. Po seznámení se s historií stavby další naše kroky vedly Kostelní ulicí na Mírové náměstí, kde jsme našli jiné zajímavosti, ale o tom již pojednává jiný můj článek. Chcete-li vědět, co všechno jsme tehdy zažili, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme se jeden květnový den věnovali zajímavostem v Ústí nad Orlicí.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/usti-nad-orlici-kostel-nanebevzeti-panny-marie​

Historie :

Historie a architektura monumentálního děkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie v Ústí nad Orlicí tvoří nerozlučnou součást duchovních i kulturních dějin města. Výrazná barokní dominanta, rozkládající se na vyvýšené plošině nedaleko Mírového náměstí, nese bohatou paměť staletí a obklopuje ji pozoruhodný sakrální areál, který propojuje historii, umění i moderní pojetí meditačního prostoru. Počátky duchovního života na tomto skále či návrší nad řekou sahají až do druhé poloviny 13. století, kdy v nově založeném městě vznikl původní středověký dřevěný kostelík obklopený hřbitovem a samostatně stojící zvonicí. S růstem města a proměnami náboženského života však stávající stavba přestávala dostačovat. Zásadní impuls k radikální proměně přišel v 18. století díky významné osobnosti ústeckého děkana Jana Leopolda Mosbendera. Tento osvícený a energický duchovní si předsevzal vytvořit z ústecké farnosti důstojné náboženské i reprezentativní centrum. Nejprve v letech 1742 až 1748 inicioval výstavbu monumentální patrové barokní budovy děkanství s elegantním arkádovým ochozem zaklenutým křížovými klenbami. Vzápětí se pustil do příprav novostavby samotného chrámu. Současná pozdně barokní až klasicistní stavba vznikala v letech 1770 až 1776. Stavitelem nového kostela se stal Jakub Pánek, zatímco působivé a slavnostní západní průčelí vyprojektoval Alexius Cyriak. Výsledkem byla jednolodní monumentální budova s elegantním průčelím a štíhlou věží, která se okamžitě stala nepřehlédnutelným symbolem města. Sám děkan Mosbender se dokončení výzdoby sice nedožil, avšak jeho odkaz v chrámu přetrval napořád, neboť byl pochován přímo v útrobách kostela, což dnes připomíná pamětní deska v interiéru. Vnitřní zařízení kostela si zachovalo vzácně jednotný charakter. Dominantou presbytáře je velkolepý hlavní oltář s obrazem Nanebevzetí Panny Marie z roku 1776, jehož autorem je uznávaný vídeňský malíř Jan Dallinger von Dallingen. Pozdější úpravy přinesly v roce 1858 novou portálovou oltářní architekturu od místního řezbáře Josefa Pirkla i sochařskou výzdobu od řezbáře Třešňáka. V roce 1870 byla v podélné ose kostela přistavěna ještě tzv. Ůtěchová kaple Panny Marie. Jedním z největších duchovních pokladů uchovávaných v kostele je uctívaná Ústecká Panna Marie neboli Ústecká Madona. Tradice tohoto milostného obrazu sahá podle historických pramenů a městských legend až do roku 1468. Pro obyvatele města obrazy ústecké Panny Marie po generace představovaly symbol naděje, jistoty a víry, že duchovní síla nakonec zvítězí nad lidskými útrapami a hrubou mocí. Areál přilehlý ke kostelu skrývá celou řadu dalších památek, které dohromady vytvářejí unikátní celek. Prostor okolo chrámu po staletí sloužil jako hlavní městský hřbitov. Tento účel plnil až do roku 1893, kdy byl za městem vybudován nový centrální hřbitov a pohřbívání u kostela bylo definitivně ukončeno. Městské zastupitelstvo sice již v roce 1908 přišlo s myšlenkou proměnit zchátralý pietní prostor v veřejně přístupný park, realizace se však dočkala až o sto let později. V letech 2017 až 2018 proběhla zásadní revitalizace celého centra městské památkové zóny. Podle architektonického návrhu Tomáše Šantavého vznikl citlivou obnovou park u kostela Nanebevzetí Panny Marie, který byl slavnostně otevřen 25. května 2018. Projekt zachoval pietní charakter starého hřbitova, obnovil historické ohradní zdi, kamenné prvky i náhrobky a vytvořil oázu klidu pro meditaci a odpočinek. Součástí tohoto moderního parku je také nově vysazený Památný strom Olgy Havlové nebo naučná Cesta historií a kulturou města, vedoucí podél tělesa kostela. Mezi nejzajímavější objekty v parkovém areálu patří Meditační kaple sv. Jana Pavla II. Původně šlo o klasicistní hřbitovní kapli a márnici postavenou roku 1787 za vlády císaře Josefa II. Po zrušení hřbitova a zejména od 50. let 20. století budova neudržovaně chátrala a ztrácela své využití. Během celkové revitalizace areálu však prošla neuvěřitelnou proměnou a změnila se v netradiční meditační prostor navržený architektem Pavlem Šleglem. Vzniklo místo naplněné symbolismem, zvukem a světlem. Podél stěn je zavěšeno sedm trubicových zvonů laděných ve staré dórské tónině, které lze rozeznít pouhým jemným dotykem ruky a jejichž tóny se propojují s akustikou prostoru. V okenních výklencích se sklánějí dvě dřevěné polychromované plastiky andělů od sochaře Michala Šarše. Srdcem celé kaple je však unikaátní podlahová mozaika tvořená více než 20 000 ručně sekanými kamennými a skleněnými kostičkami, kterou navrhl akad. malíř Petr Štěpán. Uprostřed kamenné dlažby leží zářící otevřené srdce obklopené modrým soklem, jež symbolizuje život, lásku, oběť i naději. Podlahu navíc prosvětluje 35 zapuštěných světelných bodů v kamenno-trachytovém povrchu. Dalším výrazným uměleckým dílem v areálu je Sousoší Nejsvětější Trojice. Tato cenná pozdně klasicistní pískovcová památka pochází z roku 1856. Původně stávala v Masarykově ulici a teprve postupem času byla přemístěna na starý hřbitov ke kostelu. Sousoší zaujme svou bohatou plastickou výzdobou. Na vysokém zdobeném podstavci s reliéfním zobrazením sv. Ignáce a Panny Marie trůní vrcholové figurální výjevy Boha Otce a Ježíše Krista s křížem, nad nimiž se včíná zlacená svatozář s holubicí představující Ducha svatého. Celá socha byla jako chráněná kulturní památka v roce 2014 kompletně a důkladně zrestaurována. V parkovém zákoutí u obvodové zdi starého hřbitova upoutá pozornost také kamenná Socha sv. Josefa. Pískovcová plastika zobrazuje svatého Josefa držícího v náručí malého Ježíška, který v ruce třímá zemské jablko s křížkem. Podstavec sochy je vybaven hlubokou nikou s gotizujícím lomeným obloukem, určenou pro pietní osvětlení, a celá figura esteticky navazuje na okolní zeď osazenou dochovanými historickými náhrobníky význačných obyvatel města. Nepřehlédnutelným prvkem v těsném sousedství sochy sv. Josefa a cestní sítě parku je monumentální litinový kříž děkana Cibulky. Jedná se o vysoký neogotický pylon z černé litiny s bohatým kružbovým dekorem, který v roce 1880 nechal vztyčit tehdejší děkan Jan Nepomuk Cibulka. Kříž nese výrazný zlatý latinský nápis: „JOAN. NEP. CIBULKA, decan. Austensis, restaurator ecclesiae, et coemeterii hujus, CRUCEM HANC erexit aõ DNI 1880. R. I. P.“ Nápis v překladu připomíná děkana Cibulku jako významného obnovitele ústeckého kostela i starého hřbitova, který tento monument věnoval památce místa i budoucím generacím. Děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie společně s historickým děkanstvím, meditační kaplí, zrestaurovanými sochami a parkově upraveným starým hřbitovem vytváří neobyčejně působivý prostor. Střetává se zde hluboké historické dědictví Baroka se sebereflexí, klidem a duchem moderní doby, což z celého areálu činí jedno z nejkrásnějších a nejvýznamnějších míst celého Orlickoústecka.

Historie čerpána z webu

https://www.hrady.cz

https://cs.wikipedia.org/wiki

https://pamatkovykatalog.cz

Město Ústí nad Orlicí je držitelem turistické známky č.788.

https://turisticke-znamky.cz