Kostel sv. Máří Magdalény v Deštné v Orlických horách jsme si poprvé prohlédli během zimní dovolené v lednu 2010. Tehdy jsme se na týden ubytovali v panelákovém bytě v Nebeské Rybné, odkud jsme podnikli několik výletů na běžkách po bližším i vzdálenějším okolí, a také jsme poznali několik romanticky zasněžených památek. Předposlední den pobytu jsme po snídani zamířili do zmíněné Mekky místního lyžování, kterým se v průběhu let Deštné v Orlických horách stalo. Po příjezdu do této horské obce jsme nejprve shlédli zdejší ski areál, koupili si turistické známky a pak jsme odjeli do centra obce, kde jsme se věnovali obhlídce kostela sv. Máří Magdalény. Auto jsme zaparkovali kousek od barokního svatostánku, jenž vznikl v letech 1723 – 1725 na místě starého gotického chrámu a vzápětí jsme vyrazili na jeho obhlídku. Když jsme k pocukrovanému kostelu přišli, nejprve jsme si prohlédli jeho pravoúhlý presbytář s několika vysokými okny, přičemž na čelní straně bylo jedno z nich zazděné. Nad kněžištěm se k nebi vypínala sanktusníková věžička, která tvořila protipól dvojici věží na čelní straně chrámu. K nim jsme se sněhovými závějemi prodrali poté, co jsme prošli kolem lodi s dalšími okny a bočním vchodem. Průčelí dominovaly dvě hranolové věže, které byly do dnešní podoby upraveny v roce 1844. Mezi nimi se nacházela půlkruhová předsíň s hlavním vchodem, k němuž jsme přistoupili po schodišti, ale dovnitř jsme se nepodívali, protože dveře byly zavřené. Vzhledem k zimnímu období nás to nijak nepřekvapilo, ale docela nás mrzelo, že jsme vnitřní zařízení neviděli. Vzápětí jsme z ohrazeného církevního areálu vyšli ven a krátce se zastavili u sousoší z roku 1781. Bohatě zdobené dílo ztvárňovalo Pannu Marii se sv. Josefem, Jáchymem a Annou. Když jsme si sousoší prohlédli, zašli jsme do prodejny suvenýrů, kde jsme koupili pět známek. Následně jsme se vrátili k autu, jímž jsme odjeli na Šerlich, o čemž již pojednává jiný můj příspěvek. Chcete-li vědět, jak celý náš výlet probíhal, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme v zimě navštívili Deštné v Orlických horách a Šerlich.

Podruhé jsme si kostel sv. Máří Magdalény prohlédli v červenci 2015 během dovolené, kdy jsme byli ubytováni v Rokytnici v Orlických horách v krásném apartmánovém domě se zahradou. Velice se nám zde líbila kvalita a čistota domu, možnost opékání špekáčků na zahradě, domácí vejce a v neposlední řadě to, že jsme si sami ve sklípku čepovali trutnovské pivo Krakonoš a Kofolu. Na čtvrtý den dovolené jsme si toho naplánovali opravdu hodně a tak jsme se po snídani rychle sbalili, abychom všechno stihli včas. Mezi naše cíle patřila rovněž obec Deštné v Orlické horách, kde jsme navštívili pamětihodnosti, které jsme o pět let dříve v zimě neviděli. Nicméně ani tentokrát jsme nevynechali kostel sv. Máří Magdalény, u něhož jsme zaparkovali naše stříbrné francouzské auto a vydali se za jeho obhlídkou. Nejprve jsme ovšem odlovili kešku a poté se již věnovali baroknímu svatostánku, jenž byl vystavěn podle projektu významného českého architekta italského původu Jana Blažeje Santiniho-Aichela na objednávku hraběte Františka Karla II. Libštejnského z Kolovrat, takže jsme si jej rádi prohlédli ještě jednou, i když se na něm za těch pár let nic nezměnilo. Sníh nám tentokrát během obchůzky kolem svatostánku nekomplikoval život, nicméně hlavní vchod byl v létě zavřený, takže nám interiér chrámu zůstal opět skrytý. Prozkoumali jsme také plochu církevního areálu s márnicí, která naznačovala, že se kolem kostela nacházel v minulosti hřbitov. Pak jsme se přesunuli ke starému známému sousoší Svaté Rodiny a po jeho obhlídce jsme zamířili k prodejně suvenýrů. Nabídka nás však neoslovila a turistické známky jsme si pořídili již minule, takže jsme si zde nic nekoupili a vydali se k muzeu zimních sportů a turistiky. Kolem žluté budovy jsme však pouze prošli, neboť jsme muzeum navštívili v rámci zimní dovolené a pokračovali dál. Naším cílem byl totiž dub zimní, zařazený mezi památné stromy, u něhož jsme odlovili kešku. Po úspěšném a rychlém nálezu jsme se vrátili k autu, jímž jsme odjeli k chalupě Špitálka. U pěkného domku rostl Jasan, další památný strom, u něhož jsme odlovili kešku. Pak jsme již naším povozem zamířili mimo zastavěnou obec ke kostelu sv. Matouše, ale o tom již vypráví jiný můj příspěvek. Chcete-li vědět, jak celé naše putování probíhalo, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme navštívili Skuhrov nad Bělou, Deštné v Orlických horách a Zdobnici.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/destne-v-orlickych-horach-kostel-sv-mari-magdaleny​

Historie :

Předchůdcem dnešního svatostánku v Deštné v Orlických horách byl gotický chrám ze 14. století, který sloužil jako farní nejméně od roku 1362, kdy o něm existuje první zmínka. Další osudy starého kostela nejsou známy, existuje o něm pouze zmínka z roku 1598, kdy ještě v centru obce stával. Na jeho místě vznikl v letech 1723 – 1725 nový barokní svatostánek, jenž byl vystavěn podle projektu významného českého architekta italského původu Jana Blažeje Santiniho-Aichela na objednávku hraběte Františka Karla II. Libštejnského z Kolovrat. Jedná se jednolodní stavbu s dvěma hranolovými věžemi na západním průčelí, které byly do dnešní podoby upraveny v roce 1844. Strop kostela je plochý, omítnutý štukem. V roce 1992 byl kostel po rekonstrukci znovu vysvěcen. Nedaleko kostela se nachází cenné sousoší Panny Marie se Sv. Josefem, Jáchymem a Annou z r. 1781.

Interiér :

Vnitřní vybavení kostela bylo postupně doplňováno, některé zařízení bylo zřejmě přeneseno ze starého dřevěného kostela. Kazatelna byla pořízena ze sbírek farníků v r. 1761, varhany z darů osadníků již v r. 1729. Hlavní oltář je prací mistra J. Hartmana, boční tabuloví oltáře sv. Jana Nepomuckého a Utrpení Páně 1. poloviny 18. století.

Historie čerpána z webu

https://cs.wikipedia.org/wiki

Deštné v Orlických horách je držitelem turistické známky č.31.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/destne-v-orlickych-horach-c31