Turisty opomíjené městečko Konice jsme navštívili v rámci dvou zimních výletů, během nichž jsme si prohlédli nabídku zdejších památek a zajímavostí. Naším hlavním důvodem příjezdu do Konice byl v obou případech sice zámek, ale pokaždé jsme si k jeho prohlídce přidali nějakou další památku a jednou z nich byl kostel sv. Jana Křtitele, pocházející z poloviny 16. století. K této patrně nejstarší stavební památce v Konici, jejíž původ se odvozuje od letopočtu 1560 na zvonu ve vížce kostela, jsme se vydali pěšky po obhlídce kaple Panny Marie, stojící u silnice pod hřbitovem. Kráčeli jsme Husovou ulicí do kopce a brzy jsme stanuli před vstupní bránou do areálu hřbitova, kterou jsme vklouzli na místo posledního odpočinku občanů města a okolních obyvatel.

Pomalým krokem jsme po dlážděném chodníku míjeli jeden náhrobek za druhým, na nichž jsme si ze zvědavosti četli jména zemřelých, včetně dat úmrtí a narození. Zanedlouho jsme dorazili k samotnému svatostánku obdélníkového půdorysu, jehož obhlídku jsme zahájili shlédnutím plochého presbytáře, k němuž byla přilepena obdélná sakristie s oky na dvou stranách a dveřmi s kamenným ostěním na straně třetí. Kněžiště prosvětlovalo z každé strany vysoké okno s půlkruhovým zaklenutím a pod jedním z nich jsme našli náhrobek s reliéfem andílka a nečitelným nápisem. Vzápětí jsme pokračovali v chůzi kolem lodi kostela, členěnou ozdobnými lizénami, mezi nimiž jsme spatřili dvě stejná okna na obou stranách.

Na valbové střeše naším očím neunikl polygonální sanktusník s jehlancovou střechou, makovicí a dvouramenným křížem. Potom jsme již došli k přední straně kostela, u jehož dveří se žulovým ostěním postávalo několik lidí, čekajících zřejmě na zahájení nějakého pohřbu. Svatostánek byl totiž v osmdesátých letech 20. století necitlivě přestavěn na smuteční síň, čímž došlo k poškození jeho interiérů. Jelikož jsme nechtěli rušit hosty v černém, dovnitř jsme vůbec nešli, nicméně jsme si nad vchodem alespoň prohlédli kartuš s aliančními erby olomouckého kláštera na Hradisku, kterému zdejší panství kdysi patřilo.

Následně jsme se vydali kolem druhé strany kostelní lodi, která měla stejnou podobu jako protější kolegyně. Ještě chvíli jsme chodili mezi hroby a pořizovali fotografie církevní památky z různých úhlů. Když byl náš hlad po zachycení podoby kostela uspokojen, zamířili jsme k východu z areálu hřbitova a poté jsme se stejnou cestou vrátili k našemu autu nedaleko kaple Panny Marie. Poté jsme již město opustili a odjeli do nedalekého Brodku u Konice, kde nás čekala prohlídka kostela sv. Petra a Pavla, o němž se dočtete v mém dalším příspěvku. Pro čtenáře, zoufale lačnících po dlouhých textech, je pak v sekci Velké povídání výletech připraven článek Jak jsme v zimě zavítali do turisty opomíjené Konicko.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Konice_-_kostel_sv._Jana_Krtitele/

Historie :

Hřbitovní kostel sv. Jana Křtitele v Konici je patrně nejstarší stavební památkou města, jelikož se jeho původ odvozuje od data 1560 na zvonu ve vížce kostela a spadá tudíž do poloviny 16. století. V letech 1686 a 1748 byl přestavován. V osmdesátých letech dvacátého století byla provedena přestavba na smuteční síň, která necitlivě změnila zvláště interiér kostela.

Historie čerpána z webu

https://www.hrady.cz/index.php?OID=9548

Město Konice nemá turistickou známku.