Brno - kostel sv. Jana Křtitele a sv. Jana Evangelisty v Bystrci
Římskokatolický farní kostel svatého Jana Křtitele a svatého Jana Evangelisty, též zvaný kostel svatých Janů, byl na náměstí 28. dubna v brněnské městské části Bystrc byl postaven pravděpodobně v první polovině 13. století a část z něj se pak dochovala v západní obvodové zdi hlavní lodi. První písemná zmínka o něm pochází až z roku 1531 a v roce 1592 pak byl zavěšen zvon odlitý zvonařem Matyášem z Velkého Meziříčí, pro který byla vystavěna věž. V 19. století byl přestavěn, nejprve rozšířením lodě kostela 1843, následované přestavbou věže roku 1862, aby pak byl znovu v roce 1897 naposledy upraven do dnešní podoby. V průběhu první světové války byly roku 1917 sneseny zvony z roku 1531 a 1710 a spolu s píšťalami varhan roztaveny na materiál pro válečné potřeby. V roce 1923 pak byly zvony nahrazeny ocelovými a pořízeny nové varhany.
Brno má na svém území tolik památek, zajímavostí a turistických cílů, že je absolutně nemožné poznat je všechny v rámci jedné, dvou či pěti návštěv. Proto jsme do tohoto velikého jihomoravského města přijeli tolikrát, že by to člověk nespočítal na prstech jedné ruky. Při jednom z mnoha navštívení jsme zavítali do brněnských městských částí Jundrov, Bystrc a Kníničky, ve kterých jsme strávili několik hodin. Počasí na květnový státní svátek nám ukázalo svou vlídnou tvář, takže se nám příjemně cestovalo a výlet jsme si náležitě užívali. Prvním z naplánovaných cílů pro tento byla rozhledna Holedná a pak jsme odjeli čtvrti Bystrc, kde jsme si prohlédli kostel sv. Jana Křtitele a sv. Jana Evangelisty, zvaný též kostel svatých Janů.
Po příjezdu do Bystrce jsme naše černé SUV zaparkovali na náměstí 28. dubna, které se svým datem lišilo jen o 14 dní od květnového státního svátku, který se právě psal v kalendáři. Vzápětí jsme vyrazili na obhlídku svatostánku, který zde byl postaven pravděpodobně v první polovině 13. století a část z něj se pak dochovala v západní obvodové zdi hlavní lodi. Cestou z parkoviště jsme narazili na bustu místního rodáka, sochaře, grafika a spisovatele Jakuba Obrovského, který se po studiu v Praze zaměřil na dekorativní nástěnnou malbu a později se stal malířem nahých těl či zářivých látek. Potom jsme již došli k boční straně kostela, na které jsme spatřili několik termálních oken půlkruhového tvaru a pak jsme se přesunuli k průčelí stavby.
Nad námi se tyčila hranolovitá věž, ke které se přimykala válcová přístavba se schodištěm, vedoucí na hudební kůr a ke zvonům. Věž byla zakončena vysokou jehlancovou střechou, pod níž jsme si díky ciferníkovým hodinám zkontrolovali přesný čas. Pod hodinami jsme spatřili okna se žaluziemi a půlkruhovým obloukem, za nimiž jsme tušili přítomnost tří zvonů z roku 1957 a malého umíráčku, který ulila brněnská firma Kercker v roce 1730. Žlutou fasádu věže, která byla k původnímu kostelu přistavěna až na konci 16. století a roku 1862 zvýšena, zdobily nárožní lisény v bílé barvě, díky čemuž na nás stavba působila velice příjemně. Pod korunní římsou naším očím neunikl štukový kříž, nad níž se nacházelo termální okno a pod ním hlavní vchod.
Jelikož byly dveře otevřené, na nic jsme nečekali a vstoupili jsme dovnitř. Okamžitě jsme si všimli obrazů křížové cesty na obou stranách lodi a pak jsme si postupně prohlédli sousoší sv. Jana Křtitele a sv. Jana Evangelisty, sochy Božského Srdce Páně, dále sochy sv. Cyrila a Metoděje z původního kostela, sochy sv. Václava a sv. Ludmily od B. Kavky, sochu sv. Jana Bosca s dětmi od J. Vaňka a dřevěnou sochu Panny Marie Lurdské s dvěma klečícími anděly. Líbila se nám křtitelnice, která měla na víku reliéf skupiny křtu Páně s holubicí Ducha svatého a také dva obrazy sv. Barbory a sv. Anny s dítětem Marií. V presbytáři jsme shlédli fresku od Ludvíka Kolka s názvem Andělé nesoucí Tělo Kristovo Bohu Otci jako oběť, na němž byla v kruhu řada postav světců.
Když jsme se otočili, uviděli jsme varhany z roku 1923, jež zhotovil mistr E. Káše a které byly v roce 1978 opraveny a doplněny brněnskou firmou. Jakmile jsme si interiér pečlivě prohlédli, prošli jsme okolo dřevěných lavic a dvou zpovědnic ven na světlo Boží. Vzápětí jsme zamířili ke kříži s Kristem a na zadní straně soklu jsme si přečetli, že sochařské dílo věnovali manželé Jakub a Klára Obrovský roku 1897. Na přední straně podstavce se pak nacházel zlacený nápis Ke cti a chvále Boží čiňte pokání, což jsme sice vzali na vědomí, ale stejně jsme si jako nevěřící vždycky dělali věci podle svého uvážení. Od kříže jsme se přesunuli k druhé boční straně stavby, na které jsme opět našli několik termálních oken či bočních vchodů.
U jednoho z nich jsme narazili na dřevěný misijní kříž a na fasádě mezi okny našim očím neunikla štuková destička s nápisem: RENOVATUM EST /ANNO DOMINI MDCCCXCVII. Na tom by nebylo nic divného, jen nás zarazilo, když jsme podobnou destičku se stejným textem našli o kousek dál znovu, pouze měla zdobené okraje plastickým rostlinným dekorem. Na konci lodi jsme nabyli dojmu, že byla v minulosti prodloužena, což jsme si později potvrdili při čtení historie kostela na našich mobilních telefonech. Stalo se tak v roce 1843 po zboření kněžiště, k jehož nové verzi jsme poté přišli. Před námi se nacházel čtyřboký presbytář, ukončený apsidou neboli zaoblenou přístavbou, které svatostánku dodávala jistou dávku elegance.
Ke kněžišti přiléhala na jedné straně čtyřboká plochostropá sakristie a na protější straně boční kaple, přičemž obě části prosvětlovalo půlkruhově zaklenuté okno v šambráně. Na apsidě s nízkou stříškou a třemi stejnými okny jsme spatřili vlys korunní římsy, zdobený třemi štukovými medailony s hlavami světců, z nichž jeden byl Lukáš Evangelista. Pravoúhlé kněžiště mělo totéž okno a trojúhelníkový štít, na jehož vrcholu se tyčil kamenný kříž. Na sedlové střeše jsme nemohli přehlédnout vysoký sanktusník s lucernou a jehlancovou střechou a to byla poslední věc, kterou jsme na kostele svatých Janů viděli. Během procházky kolem svatostánku, který finální podobu získal roku 1897, jsme si všimli cukrárny Smile a protože bylo docela teplo, rozhodli jsme se tam zajít.
Cestou jsme narazili na zajímavý pomník tří odbojů v podobě trojbokého jehlanu, jehož vrchol obsadil pozlacený český lev. Pomník byl na tomto místě odhalen v roce 2008 a jeho autorem se stal akademický sochař Otmar Oliva. Po krátké zastávce jsme již rychle došli do voňavé cukrárny s krásnými, leč poněkud dražšími zákusky, ovšem jejich cena nás neodradila od zakoupení točené zmrzliny. Sladká pochutina byla výborná a naše mlsné jazýčky ji zkonzumovaly na prosluněné zahrádce, na níž jsme neseděli sami, což svědčilo o oblíbenosti cukrárny mezi místními domorodci. Po chvilce jsme se vydali k našemu autu u obchodního domu Javor, ale nikam jsme jím neodjeli, pouze jsme si do něj dali některé věci a jiné vzali sebou.
Rozhodli jsme se totiž dojít do zoologické zahrady, vzdálené odtud několik stovek metrů, pěšky a neriskovat případné problémy se zaparkováním. Předpokládali jsme totiž, že za tak krásného počasí a hlavně během květnového státního svátku bude zvířátka obdivovat mnoho dalších návštěvníků, což se později ukázalo jako pravda. O procházce v brněnské ZOO však již vypráví jiný můj článek, tak si jej ve volné chvíli také nezapomeňte přečíst. Chcete-li vědět, co dalšího jsme v Brně poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme byli po druhé návštěvě brněnské ZOO opět zklamáni a dozvíte se více. Budeme rádi za vaše komentáře, které můžete napsat dolů pod příspěvek. Děkujeme.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Brno_-_kostel_sv._Jana_Krtitele_a_sv._Jana_Evangelisty_v_Bystrci/
Historie :
Římskokatolický farní kostel svatého Jana Křtitele a svatého Jana Evangelisty, též zvaný kostel svatých Janů, byl na náměstí 28. dubna v brněnské městské části Bystrc byl postaven pravděpodobně v první polovině 13. století a část z něj se pak dochovala v západní obvodové zdi hlavní lodi. První písemná zmínka o něm pochází až z roku 1531 a v roce 1592 pak byl zavěšen zvon odlitý zvonařem Matyášem z Velkého Meziříčí, pro který byla vystavěna věž. V 19. století byl přestavěn, nejprve rozšířením lodě kostela 1843, následované přestavbou věže roku 1862, aby pak byl znovu v roce 1897 naposledy upraven do dnešní podoby. V průběhu první světové války byly roku 1917 sneseny zvony z roku 1531 a 1710 a spolu s píšťalami varhan roztaveny na materiál pro válečné potřeby. V roce 1923 pak byly zvony nahrazeny ocelovými a pořízeny nové varhany. Ve druhé polovině 20. století byly prováděny opravy na fasádě i dalších částech kostela a byly zrekonstruovány varhany. V letech 1995 – 2014 pak proběhly další opravy.
Interiér :
V presbytáři se nachází freska od Ludvíka Kolka, Andělé nesoucí Tělo Kristovo Bohu Otci jako oběť, v kruhu je namalována řada postav světců. Na pravé straně je sousoší sv. Jana Křtitele a sv. Jana Evangelisty. Interiér kostela vyplňují sochy Božského Srdce Páně, sochy sv. Cyrila a Metoděje (z původního kostela), sochy sv. Václava a sv. Ludmily od B. Kavky (posvěcené 1. 10. 1950 P. Josefem Grossem), socha sv. Jana Bosca s dětmi od J. Vaňka a dřevěná socha Panny Marie Lurdské s dvěma klečícími anděly. Vlevo vysoko na stěně jsou dva obrazy: sv. Barbory a sv. Anny s dítětem Marií. Křtitelnice má na víku reliéf skupiny křtu Páně s holubicí Ducha svatého. Varhany zhotovené v roce 1923 mistrem E. Kášem byly v roce 1978 opraveny a doplněny. Mají 2 manuály, 15 znějících rejstříků, žaluziové crescendo pro druhý manuál, rejstříkové crescendo a dvě volné kombinace. Navrhl je prof. Hubert Padrta z Brna-Husovic. Jejich generální opravu provedl mistr Karel Zadák z Brna-Starého Lískovce.
Historie čerpána z těchto webových stránek
Město Brno je držitelem turistické známky č.480.
https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/brno-c480
