Boršice - kostel sv. Václava
Na místě dnešního kostela sv. Václava v Boršicích stával ve středověku gotický kamenný svatostánek, který v roce 1421 vypálila a rozbořila husitská vojska. O 32 let později byl vystavěn nový kostel, jenž byl ovšem pouze ze dřeva a měl podstatně menší rozměry, než jeho předchůdce. Současný barokní kostel sv. Václava byl postaven v letech 1670 – 1680 v podobě s trojbokým presbytářem a rozměrech 34x10x10 metrů. Hranolová věž, vysoká 30 metrů byla přistavěna až ke konci 17. století na místě staré dřevěné zvonice. Je zastřešena štíhlým jehlanem z roku 1867. Roku 1791 byla celá stavba i s věží podepřena čtyřmi nárožními pilíři. Chrámový prostor je osvětlován deseti vysoko položenými a obloukem zaklenutými okny.
Kostel sv. Václava v horní části obce Boršice jsme si prohlédli v dubnu 2026 během výletu, který jsme celý strávili ve třech obcích nedaleko hradu Buchlov a zámku Buchlovice. Tato šlechtická sídla jsme návštěvou poctili již v minulých letech, takže jsme se tentokrát věnovali jiným zajímavostem. Některé jsme našli v obci Boršice a jednou z nich byl zmíněný svatostánek, vystavěný v letech1670 – 1680 na místě starého dřevěného kostela. Naše šedé francouzské auto jsme zaparkovali pod svatostánkem a vzápětí jsme k němu začali stoupat po dlouhém schodišti, které bylo vybudováno v roce 1947. Zhruba v polovině výstupu jsme se zastavili u sochy sv. Antonína z 18. století, který byl obklopen vkusnou parkovou úpravou a kovovým plůtkem. Svatý Antonín byl zobrazen ve svém typickém řeholním rouchu a v náručí držel malého Ježíška, což odkazovalo na legendu o jeho vidění. Obě postavy měly na hlavách výrazné kovové svatozáře s paprsky. Když jsme si umělecké dílo z pískovce prohlédli, dokončili jsme výstup a začali se věnovat samotnému kostelu. Průčelí dominovala 30 metrů vysoká věž, která byla k lodi kostela přistavěna až ke konci 17. století a nahradila tak starou dřevěnou zvonici. Věž byla zakončena štíhlou jehlancovou střechou, kterou získala v roce 1867 a díky ciferníkovým hodinám jsme si mohli zkontrolovat správný čas. Zvonové patro mělo úzká okna s půlkruhovými záklenky, za nimiž se ukrývaly dva velké zvony z roku 1918 a 1920. O něco níže se nacházelo malé okénko, pouštějící světlo na hudební kůr a dole v přízemí jsme mezi dvojicí opěráků našli vchod. Rychle jsme k němu přistoupili a přes mříž jsme nahlédli do předsíně se sochou sv. Václava. Pak jsme si z dálky prohlédli hlavní oltář se sochami andělů a sv. Ludmily. Na podstavcích pak stály štukové sochy sv. Cyrila a Metoděje jako biskupů. Viděli jsme rovněž oltářní obraz sv. Václava, který roku 1850 namaloval Alois Zapletal z Kroměříže. Když jsme si interiér prohlédli, vydali jsme se na obchůzku kolem kostelní lodi, která byla rovněž podepřena opěráky. K boku věže byla přilepena válcová věžička, v níž se nacházely schody na hudební kůr. V prvním patře lodi jsme spatřili termální okna s půlkruhovými záklenky, která zajišťovala prosvětlení interiéru. V přízemí jsme minuli boční vchod a pak jsme přišli k trojbokému presbytáři se stejnými termálními okny. Druhá strana kostela vypadala podobně, ale narazili jsme zde navíc na přistavěnou sakristii a dřevěný kříž sv. Václava. Na hřebeni střechy nad lodí jsme spatřili menší věžičku se zvonkem a pak jsme se krátce věnovali sousední faře. Přízemní farní budova byla postavena v roce 1836 a původně byla určena jen pro jednoho kněze. Potřeboval-li farář pomoci, přišli duchovní z Velehradu nebo františkáni z Uherského Hradiště, nebo zde bývali i františkáni až ze Skalice. O jednom slovenském františkánovi se zachovala pověst, že uměl velmi dobře hrát na citeru, čehož využíval k návštěvám sklepů místních obyvatel. Nechal se od nich hostit klobásami, husími játry nebo jiným masem a když vypil druhý pohár vína, začal hrát na svůj nástroj. Vedle vchodu do fary jsme našli pamětní desku římskokatolického kněze Josefa Cukra, který se druhé světové války zapojil do odboje, byl nacisty zatčen a vězněn v koncentračním táboře v Terezíně. V roce 1950 byl v politickém procesu odsouzen k 11 letům vězení na Mírově a v pracovním táboře při uranových dolech Jáchymově. Vše přežil a ještě v roce 2001 působil v knihovně na Velehradě. Od fary jsme zamířili k soše Panny Marie, přičemž jsme se pohybovali po starém hřbitově, na němž se pohřbívalo až do roku 1829, kdy o kus dál vznikl nový hřbitov a po tom původním nezůstala ani stopa. Brzy jsme přišli ke zmíněné soše modlící se světice se sepjatýma rukama, ukryté pod dvojicí rozkvetlých stromů, která vznikla patrně na začátku 20. století. Na podstavci jsme si přečetli nápis Královno rodin, oroduj za nás. Potom jsme se vydali ke 400 metrů vzdálené pokloně. Tak se totiž nazývala drobná zděná sakrální stavba bez vnitřního prostoru, ale o tom již vypráví jiný můj příspěvek. Chcete-li vědět, co všechno jsme tehdy zažili, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme navštívili jihomoravské obce Salaš a Boršice.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/borsice-kostel-sv-vaclava
Historie :
Na místě dnešního kostela sv. Václava v Boršicích stával ve středověku gotický kamenný svatostánek, který v roce 1421 vypálila a rozbořila husitská vojska. O 32 let později byl vystavěn nový kostel, jenž byl ovšem pouze ze dřeva a měl podstatně menší rozměry, než jeho předchůdce. Současný barokní kostel sv. Václava byl postaven v letech 1670 – 1680 v podobě s trojbokým presbytářem a rozměrech 34x10x10 metrů. Hranolová věž, vysoká 30 metrů byla přistavěna až ke konci 17. století na místě staré dřevěné zvonice. Je zastřešena štíhlým jehlanem z roku 1867. Roku 1791 byla celá stavba i s věží podepřena čtyřmi nárožními pilíři. Chrámový prostor je osvětlován deseti vysoko položenými a obloukem zaklenutými okny.
Interiér :
Vnitřní zařízení kostela je barokové a novější. Barokové sloupové záoltáří z cihel a mramorové štuky je osazeno hodnotnými sochami andělů a sv. Ludmily. Na podstavcích jsou štukové sochy sv. Cyrila a Metoděje jako biskupů. Oltářní obraz sv. Václava maloval Alois Zapletal z Kroměříže roku 1850 a nahradil tím starší od Ignáce Raaba. Renovace presbytáře v duchu II. vatikánského koncilu byla navržena akademickým sochařem Milivojem Husákem a provedena z bílého kamene v roce 1989. Poslední posvěcení kostela se konalo 9. října 1803.
Fara :
Přízemní farní budova byla postavena v roce 1836 a původně byla určena jen pro jednoho kněze. Potřeboval-li farář pomoci, přišli duchovní z Velehradu nebo františkáni z Uherského Hradiště, nebo zde bývali i františkáni až ze Skalice. O jednom slovenském františkánovi se zachovala pověst, že uměl hrát na citeru velmi dovedně. Doma v Boršicích nevečeříval, ale každý den v podvečer byl hostem v některém sklepě, kterých bývala hojnost, plném dobrého vína a besedníků. Když tu posvačil klobásy nebo husí játra či jiné maso a vypil druhý pohár, počal na citeru hrát. Ke konci besedy byla jeho oblíbená píseň „Už se všeci oženili, enom Donaj ostal, a ten Donaj a ten Donaj, najpeknější dostal“.
Historie čerpána z webu
Boršice u Buchlovic jsou držitelem turistické známky č.2320.
https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/vinarska-obec-borsice-c2320
