Křížovou cestu na Andrlův Chlum jsme poprvé zdolali v červenci 2020 během jednodenního výletu, jehož začátek jsme strávili v Litomyšli a pak jsme se přesunuli do Ústí nad Orlicí. Po příjezdu do zmíněného okresního města jsme na parkovišti pod železničním mostem odložili naše stříbrné francouzské auto a vzápětí jsme přišli k bíle omítnuté zděné kapličce s kamenným portálem a kovanou mříží, která představovala první zastavení křížové cesty. Prohlédli jsme si průčelí s trojúhelníkovým štítem, v jehož středu se vyjímal plastický věnec s latinským nápisem STATIO I. Uvnitř kapličky jsme si prohlédli dvoubarevné sgrafito znázorňující Ježíše stojícího před Pontským Pilátem, který nad ním právě vynáší rozsudek smrti. Přečetli jsme si také pamětní desku umístěnou přímo na fasádě, jež přehledně shrnuje historii tohoto poutního místa. Z textu na desce jsme se dozvěděli, že původní křížová cesta vznikla v letech 1753–1755 z iniciativy místního tkalce Augustina Andrese, zatímco dnešní zděné kapličky byly vystavěny v letech 1852–1853. Když jsme si první kapli prohlédli, šli jsme ulicí J. Štyrsy k druhému zastavení, jež se nacházelo u rozcestí Mendrik. Druhá kaplička byla architektonicky shodná s tou první a nesla v horním štítu označení STATIO II. Nahlédli jsme skrz mříž na sgrafito, na kterém vyčerpaný Ježíš bral na svá ramena těžký dřevěný kříž. Připomněli jsme si tak druhý krok pašijového příběhu, kdy Kristus nastupil svou namáhavou cestu na horu Golgotu. Pak asfaltová cesta skončila a začali jsme zdolávat prudké stoupání po trávě k třetímu zastavení. Cesta se zde výrazně zvedla do kopce a vedla nás podél vzrostlých stromů dál od městského ruchu. Prohlédli jsme si zde třetí kapličku s výjevem Ježíšova prvního pádu pod tíhou kříže, kde vyčerpaný Kristus klesl k zemi. Pozorně jsme si prohlédli detaily sgrafita, na kterém byl zachycen okamžik lidské slabosti i odhodlání pokračovat v určené cestě. A stejně jsme učinili i my ! Následoval patrně nejprudší výstup z celé křížové cesty. Minuli jsme tři cyklisty, tlačící svá kola do strmého kopce a s úlevou jsme se zastavili u čtvrtého zastavení. Prohlédli jsme si nitro kapličky, kde se nacházel dojemný a hluboce lidský moment, kdy se klečící Panna Maria setkala se svým trpícím synem, nesoucím těžký kříž. Potom jsme poprvé přešli přes silnici, vedoucí z Ústí nad Orlicí do obce Řetůvka. Následoval krátký výšlap a zastávka u páté kapličky. Napojili jsme se na ni v místech, kde se nacházelo 5. zastavení, které připomíná moment, kdy Šimon Kyrenský pomáhá Ježíši nést kříž. Naši pozornost upoutala nejen samotná kaplička, ale také historická cihlová stavba stojící hned v sousedství. Jednalo se městský vodojem z roku 1900 a díky panelu jsme se dozvěděli zajímavou historii zásobování Ústí nad Orlicí pitnou vodou. Starý vodovod byl vybudován v letech 1900 a 1901 pražskou stavební firmou Ing. Kress s tehdejším nákladem 150 000 rakouských korun. Původní systém jímal vodu ze studny v zahradě dnešní vodárny pod strání, odkud ji pístová čerpadla poháněná hydrocentrálou s Francisovou turbínou vytlačovala do tohoto vodojemu v lese nad vodárnou o objemu 214 m³. Později v první polovině roku 2013 prošla nadzemní část tohoto městského vodojemu citlivou rekonstrukcí pod autorským dozorem Ing. arch. Petra Blanka a dnes slouží jako příjemné odpočinkové místo s lavičkou přímo na křížové cestě. Když jsme si vodárnu prohlédli, pokračovali jsme ve výstupu do kopce k 6. zastavení, kde dojemný výjev ukazoval Veroniku podávající Ježíši rouško, aby si mohl otřít zkrvavenou tvář. U kapličky byla umístěna dřevěná lavička k odpočinku, ale její služby jsme nevyužili a šli dál. Mezi 6. a 7. zastavením, naši cestu přerušila a proťala asfaltová silnice vedoucí na Andrlův chlum. Po jejím překonání jsme pokračovali lesem k 7. zastavení, které přinášelo chvíli hlubokého vyčerpání, kdy Ježíš padá pod křížem podruhé. Za ním se situace opakovala, když cestu opět zkřížila silniční serpentina. Teprve po dalším přejití asfaltového koberce jsme se definitivně vrátili na lesní stezku a pokračovali k 8. zastavení, na němž Ježíš napomínal plačící ženy, aby neplakaly nad ním, ale nad sebou a svými dětmi. Následovalo 9. zastavení, zobrazující dramatický třetí pád Ježíše pod váhou kříže, kdy už mu téměř nezůstaly žádné síly. O něco výše ve svahu nás 10. zastavení přivedlo k drásavé scéně, kde byl Ježíš zbaven šatů a vystaven ponížení před zraky davu. Cesta stále strmě stoupala přes 11. zastavení, které zachycovalo bolestný moment přibíjení Ježíše na kříž, až k samotnému vrcholu kalvárie, kde celá trasa vrcholí poslední trojicí větších kaplí. Prošli jsme kolem velké 12. kaple zasvěcené samotnému Ukřižování Ježíše Krista a minuli 13. kapli, jejíž výjev představoval tiché a smutné Snímání z kříže, kdy bylo tělo předáno matce. Nakonec jsme dorazili až k závěrečnému 14. zastavení, které v sobě ukrývalo Boží hrob, tedy místo uložení Kristova těla a symbolického završení celé pašijové cesty. Výjimečným prvkem, který jsme spatřili těsně před koncem trasy, bylo osamoceně stojící kamenné zastavení s malbou, což byl dochovaný pozůstatek původní křížové cesty z 18. století. Zde jsme se seznámili s historií tohoto místa, kterou nám prozradil informační panel. Vznik této křížové cesty má velmi romantický nádech opředený místní pověstí ! Podle ní ústecký tkadlec Augustin Andres, který pravidelně chodil se svým zbožím na trh do Litomyšle, jednoho dne po zdolání nejstrmější části kopce usedl do trávy a usnul. Ve snu se mu zjevila Panna Marie a vyzvala ho, aby na této stráni vybudoval křížovou cestu. Tkadlec vyhledal pomoc u tehdejšího děkana Jana Leopolda Mosbendera, který jeho záměr podpořil a pomohl sehnat finanční prostředky. Původní křížová cesta tak byla vystavěna v letech 1753 - 1755 a tvořilo ji čtrnáct zastavení v podobě malých pískovcových objektů s kamenným klekátkem a obrazem namalovaným na plechu. Slavnostně vysvěcena byla panem děkanem 28. října 1755.  Od té doby se kopci, do té doby nazývanému Řetovský, začalo říkat Kalvárie. Kvůli povětrnostním vlivům a chybějící údržbě však toto původní dílo časem zchátralo a do dnešních dnů se z něj zachovalo jediné pískovcové zastavení, které dnes stojí jako historický svědek minulosti mezi posledními dvěma kaplemi nové cesty. Rozpadlá stará zastavení nahradila v letech 1852–1853 zcela nová křížová cesta tvořená zděnými kapličkami. Jak jsme sami viděli, prvních jedenáct kaplí mělo menší obdélníkový půdorys s pískovcovým soklem a vchodem chráněným kovovou brankou. Poslední tři kaple naopak byly větší, měly obdélníkový půdorys s půlkruhově klenutými vchody, masivními dřevěnými dveřmi a bohatší vnitřní výzdobu. Dále jsme se dočetli, že v roce 1993 kapličky prošly generální renovací, přičemž novou uměleckou výzdobu interiéru prvních jedenácti kaplí vytvořil svými sgrafity ústecký výtvarník a akademický malíř Zdeněk. V interiéru dvanácté kaple jsme spatřili kovovou plastika ukřižovaného Krista od uměleckého kováře Františka Bečky, zatímco třináctou kapli dekoroval obraz malíře Richarda Peška s názvem Snímání z kříže a ve čtrnácté kapli jsme zhlédli napodobeninu Božího hrobu. Když jsme vše prozkoumali, na konci křížové cesty jsme zabočili doleva a po žluté trase jsme brzy přišli do zalesněného údolí zvaného Řehořův důl, kde jsme se zastavili na rozcestí U Poustevníkovy studánky. Odtud to bylo jen pár kroků k prameni vody, ale o něm již pojednává jiný můj článek. Chcete-li vědět, jak náš červencový výlet pokračoval, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech a vyhledejte si článek Jak jsme navštívili zámek Litomyšl a vystoupali na Andrlův Chlum.

Křížovou cestu na Andrlův Chlum jsme podruhé zdolávali v květnu 2026 během prodlouženého víkendu, kdy jsme se na tři dny ubytovali v místním Sporthotelu Tichá Orlice. Druhý den po snídani jsme vyrazili na trasu naučné stezky Příběhy naší hranice, která nás provedla okrajovými částmi města a během této procházky jsme narazili na přehršel různých památek a zajímavostí. Jednou z nich bylo náročné stoupání na Andrlův Chlum, které nám zpestřovaly kapličky, představující křížovou cestu. Napojili jsme se na ni v místech, kde se nacházelo 5. zastavení, které připomínalo moment, kdy Šimon Kyrenský pomáhal Ježíši nést kříž. Naši pozornost upoutala nejen samotná kaplička, ale také historická cihlová stavba stojící hned v sousedství. Jednalo se městský vodojem z roku 1900 a díky panelu jsme se dozvěděli zajímavou historii zásobování Ústí nad Orlicí pitnou vodou. Starý vodovod byl vybudován v letech 1900 a 1901 pražskou stavební firmou Ing. Kress s tehdejším nákladem 150 000 rakouských korun. Původní systém jímal vodu ze studny v zahradě dnešní vodárny pod strání, odkud ji pístová čerpadla poháněná hydrocentrálou s Francisovou turbínou vytlačovala do tohoto vodojemu v lese nad vodárnou o objemu 214 m³. Později v první polovině roku 2013 prošla nadzemní část tohoto městského vodojemu citlivou rekonstrukcí pod autorským dozorem Ing. arch. Petra Blanka a dnes slouží jako příjemné odpočinkové místo s lavičkou přímo na křížové cestě. Když jsme si vodárnu prohlédli, pokračovali jsme ve výstupu do kopce k 6. zastavení, kde dojemný výjev ukazoval Veroniku podávající Ježíši rouško, aby si mohl otřít zkrvavenou tvář. U kapličky byla umístěna dřevěná lavička k odpočinku, ale její služby jsme nevyužili a šli dál. Mezi 6. a 7. zastavením, naši cestu poprvé přerušila a proťala asfaltová silnice vedoucí na Andrlův chlum. Po jejím překonání jsme pokračovali lesem k 7. zastavení, které přinášelo chvíli hlubokého vyčerpání, kdy Ježíš padá pod křížem podruhé. Za ním se situace opakovala, když cestu opět zkřížila silniční serpentina. Teprve po druhém přejití asfaltového koberce jsme se definitivně vrátili na lesní stezku a pokračovali k 8. zastavení, na němž Ježíš napomínal plačící ženy, aby neplakaly nad ním, ale nad sebou a svými dětmi. Následovalo 9. zastavení, zobrazující dramatický třetí pád Ježíše pod váhou kříže, kdy už mu téměř nezůstaly žádné síly. O něco výše ve svahu nás 10. zastavení přivedlo k drásavé scéně, kde byl Ježíš zbaven šatů a vystaven ponížení před zraky davu. Cesta stále strmě stoupala přes 11. zastavení, které zachycovalo bolestný moment přibíjení Ježíše na kříž, až k samotnému vrcholu kalvárie, kde celá trasa vrcholí poslední trojicí větších kaplí. Prošli jsme kolem velké 12. kaple zasvěcené samotnému Ukřižování Ježíše Krista a minuli 13. kapli, jejíž výjev představoval tiché a smutné Snímání z kříže, kdy bylo tělo předáno matce. Nakonec jsme dorazili až k závěrečnému 14. zastavení, které v sobě ukrývalo Boží hrob, tedy místo uložení Kristova těla a symbolického završení celé pašijové cesty. Výjimečným prvkem, který jsme spatřili těsně před koncem trasy, bylo osamoceně stojící kamenné zastavení s malbou, což byl dochovaný pozůstatek původní křížové cesty z 18. století. Stejně jako o šest let dříve jsme se zde seznámili s historií tohoto místa, kterou nám prozradil informační panel. U posledního zastavení sice křížová cesta skončila, nikoliv však naše utrpení. Pokračovali jsme totiž v chůzi po zelené turistické značce, která stále stoupala vzhůru až na Andrlův Chlum. Když jsme se na něj konečně doplazili, strávili jsme tam několik minut a pak jsme se přes rozcestí U zabitého, U Staré Ousti a Poustevníkovu studánku vrátili zpátky ke čtrnáctému zastavení křížové cesty. Postupně jsme sestoupili dolů ke čtvrté kapličce, kde jsme se opět zastavili a prohlédli si její nitro, kde se nacházel výjev Setkání Ježíše s jeho Matkou. Sgrafito zachycovalo dojemný a hluboce lidský moment, kdy se klečící Panna Maria setkala se svým trpícím synem nesoucím těžký kříž. Odtud jsme pokračovali dále směrem dolů k třetímu zastavení. Cesta zde prudce klesala po trávě podél vzrostlých stromů a pomalu nás vracela blíže k městskému ruchu. Prohlédli jsme si kapličku s výjevem Ježíšova prvního pádu pod tíhou kříže, kde vyčerpaný Kristus klesl k zemi pod těžkým břemenem. Pozorně jsme si prohlédli detaily sgrafita, na kterém je zachycen okamžik lidské slabosti i odhodlání pokračovat v určené cestě. Jakmile jsme se dostali na konec travnatého svahu, napojili jsme se na asfaltovou cestu a šli ulicí k druhému zastavení, jež se nachází u rozcestí Mendrik. Prohlédli jsme si tuto kapličku, která v horním štítu nesla označení STATIO II. Nahlédli jsme skrz mříž na sgrafito, na kterém vyčerpaný, ale odevzdaný Ježíš na svá ramena bral těžký dřevěný kříž, čímž jsme si připomněli druhý krok pašijového příběhu, kdy Kristus nastoupil svou namáhavou cestu na horu Golgotu. Nakonec jsme se po ulici vydali k prvnímu zastavení křížové cesty, které tvořila bíle omítnutá zděná kaplička s kamenným portálem a kovanou mříží, jež byla architektonicky shodná s ostatními. Prohlédli jsme si průčelí s trojúhelníkovým štítem, v jehož středu se vyjímal plastický věnec s latinským nápisem STATIO I. Uvnitř kapličky jsme si prohlédli dvoubarevné sgrafito znázorňující Ježíše stojícího před Pontským Pilátem, který nad ním právě vynesl rozsudek smrti. Přečetli jsme si také pamětní desku umístěnou přímo na fasádě, jež přehledně shrnula historii tohoto poutního místa. Potom jsme první zastavení křížové cesty opustili a začali hledat stejné číslo, týkající se naučné stezky Příběhy naší hranice, ale o tom již vypráví jiný můj příspěvek. Chcete-li vědět, co všechno jsme tehdy zažili, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme se jeden květnový den věnovali zajímavostem v Ústí nad Orlicí.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/usti-nad-orlici-krizova-cesta-na-andrluv-chlum​

Historie :

Vznik křížové cesty má docela romantický nádech. Ne podklady, ale pověst říká, že ústecký tkadlec Augustin Andres, chodící pravidelně se zbožím do Litomyšle, jednoho dne po zdolání nejstrmější části cesty na Andrlův chlum usedl do trávy a usnul. Ve spravedlivém spánku se mu zjevila Panna Marie a vyzvala jej, aby na stráni, po které pravidelně vystoupal, vybudoval křížovou cestu. Když se tkadlec probudil, nevěděl, zda má snu uvěřit. Ale bázeň před Bohem mu dodala odvahy, a když získal po poradě s panem děkanem Janem Leopoldem Mosbenderem jeho podporu a dokonce pomoc ve shánění peněz, dal se do díla. Stavba probíhala v letech 1753 – 1755 a křížová cesta byla panem děkanem vysvěcena 28. října 1755. Kopci, dosud nazývanému Řetovský, se v tomto čase začalo říkat Kalvárie. Povětrnostní vlivy a chybějící údržba vedly ke zkáze tohoto díla, z něhož dnes zůstalo pouze jediné zastavení mezi třináctou a čtrnáctou kaplí. Ano kaplí, protože rozpadlá zastavení staré křížové cesty nahradily v letech 1852 – 1853 zcela nové zděné kapličky. I ty potřebovaly dokonalou údržbu, či spíše renovaci, ke které došlo v devadesátých letech minulého století. Jedenáct jich svými sgrafity vyzdobil ústecký výtvarník Zdeněk Brožek. Poslední tři, dvanáctá, třináctá a čtrnáctá jsou větší a mají poněkud bohatší vnitřní výzdobu. Proto jsou opatřeny uzamykatelnými vraty, která se otevírají jen o významných církevních svátcích nebo na požádání. Ve dvanácté kapli se nachází kovoplastika ukřižovaného Krista od Františka Bečky. Obraz Snímání Krista z kříže instalovaný ve třinácté kapli pochází od Richarda Peška, ve čtrnácté kapli lze zhlédnout napodobení Božího hrobu. Takto opravená a upravená křížová cesta byla vysvěcena 12. června 1994. V novém tisíciletí pak město nechalo kapličky znovu opravit.

Historie čerpána z webu

https://www.ustinadorlici.cz/

Město Ústí nad Orlicí je držitelem turistické známky č.788.

https://turisticke-znamky.cz