Beskydy se staly jednou z našich nejoblíbenějších destinací, kam jsme se velice rádi vraceli, jelikož nás zdejší drsná a zároveň krásná krajina naprosto okouzlila. Občas jsme na československé pomezí z Olomouce vyrazili na jednodenní výlet, ale strávili jsme zde i pár celotýdenních dovolených, které nám daly více času pro důkladnější prozkoumání tohoto kouzelného pohoří. Jednoho roku jsme si na sedm dní pronajali luxusní srub v kanadském stylu, který si jeho majitel postavil na zelené louce teprve nedávno a tak dřevěný domek ještě voněl novotou. Dovolenou jsme si naplánovali na začátek letních prázdnin, kdy se rozlehlá obec Velké Karlovice stala na jeden týden naším novým domovem, z něhož jsme každé ráno po vlastními silami připravené snídani vyráželi na výlety po bližším i vzdálenějším okolí.

Čtvrtý den pobytu jsme celý strávili v jámě lvové, neboť jsme se pohybovali pouze po Velkých Karlovicích, abychom se seznámili s místními památkami, které jsme během této červencové dovolené samozřejmě nemohli vynechat. Celodenní putování po této rozlehlé valašské obci nás mimo jiné zavedlo do údolí Pluskovec, kde jsme naše stříbrné auto zaparkovali pod hospodou Kyčerka a ihned jsme se k ní vydali, neboť jsme už měli velký hlad. Nicméně jsme jej rychle zahnali, protože cestu do restaurace lemovalo seskupení dřevěných soch a novotou vonící kaple sv. Huberta, jež jsme si prostě museli prohlédnout ještě před jídlem. Na první sochy, které vznikly během setkání umělců na sochařském mítinku, jsme narazili hned poté, co jsme opustili silnici a začali stoupat svahem po zpevněném chodníčku.

Postavy představovaly okolojdoucím výjevy ze života vesnického lidu a rovněž některá stará valašská řemesla, která byla v dnešní moderní době téměř zapomenutá. Postupně jsme minuli třeba rybáře s kaprem, řezníka se sekáčkem, dědečka vezoucího sud na trakaři, babičku s nůší klestí na zádech, dřevorubce, pasáčka ovcí, stařenku s košíkem plným brambor, které se na Valašsku jedly prakticky pořád, dívku s perníkovým srdcem, Portáše alias strážce hranic, rolníka s lopatou, řezbáře na kládě, myslivce s flintou na rameni, košíkáře, včelaře a mnoho dalších postav. Kolem soch protékal potůček, který skvěle doplňoval atmosféru místa, takže se nám do kopečka šlapalo velmi dobře a zanedlouho jsme dorazili do těsné blízkosti kaple sv. Huberta, patrona myslivců, řezníků, kožešníků a jiných profesí.

Před námi se tyčila dřevěná stavba se šindelovou střechou, z níž vybíhala obdélná věžička s vlastní stříškou, na které jsme spatřili cibulovou báň s lucernou a křížem. Střecha byla na přední straně ukončena půlkruhovým kabřincem, pod nímž se nacházely dvě malinká okénka, mezi nimž jsme uviděli další kabřinec, patřící tentokrát ke stříšce nad vchodem a štít se znakem světce. Následně jsme přistoupili k otevřeným dveřím a nahlédli jsme do interiéru, jemuž dominoval oltář. Na jeho tvorbě se podílelo několik řezbářů, díky nimž vzniklo více než čtyři metry vysoké a tři metry široké unikátní dílo, obsahující celkem 13 reliéfů, 18 postav a řadu dekorací. Zaujalo nás, že umělci ke své práci využili několik druhů dřeva, když zkombinovali dub, hrušku, ořech, jasan či mahagon.

Na tomto pozoruhodném díle jsme shlédli průběh života svatého Huberta od jeho narození až do smrti, přičemž na křídlech oltáře bylo zobrazeno celkem 12 výjevů z Hubertova života. Levá polovina patřila světské části, například dětství a mládí, svatbě, narození syna či smrti milované ženy, a pravá výjevům ze života duchovního, tedy vysvěcení Huberta knězem, setkání s Biskupem a jeho vražda i následné Hubertovo jmenování biskupem či legenda o nehodě na lodi. Hlavní motivem oltáře ovšem bylo setkání Huberta s jelenem, který se mu zjevil coby boží posel. Na oltáři jsme dále našli výjevy z poslední večeře Páně, snímání z kříže a na jeho podstavci barokní originály soch andělů. Když jsme si interiér celý prohlédli, zamířili jsme po cestičce k boční straně kaple, k níž přiléhal přístřešek s dalšími sochami v životní velikosti.

Ty představovaly poslední stolování Krista a jeho učedníků v Jeruzalémě v době pesachu, jednoho z nejstarších hebrejských svátků a předchůdce křesťanských Velikonoc. Jakmile jsme si výjev prohlédli, věnovali jsme se opět kapli sv. Huberta, jehož obě boční strany zdobila vždy čtveřice oken, která pouštěla světlo do útrob svatostánku. Stavbu jsme si obešli a poté jsme pokračovali v chůzi směrem k hospodě. Brzy jsme se však znovu zastavili, neboť jsme stanuli u dalšího přístřešku, v němž jsme pro změnu shlédli dřevěný valašský betlém. Po chvíli jsme šli dál a cestou si prohlíželi sochy lidových muzikantů, kteří nám virtuálně zahráli do kroku tak dobře, že jsme o několik desítek vteřin později konečně dorazili k restauraci. Nebo za tu rychlost mohlo kručení prázdných žaludků, které úspěšně přehlušilo zvuky nástrojů ?

V té chvíli nám to bylo jedno, protože jsme okamžitě vklouzli do restaurace, vybrali si jeden z mála volných stolů a poté jsme si prostudovali jídelní lístek. Konečně jsme si dokázali všichni vybrat vhodnou krmi, kterou jsme si u rychlé obsluhy objednali a doufali jsme, že početní hosté nebudou mít vliv na délku přípravy. Čekání jsme si zkrátili pozorováním výzdoby restaurace a ani jsme se nenadáli a jídlo bylo na stole. Všem nám moc chutnalo a když jsme všechno snědli a dopili, spokojeně jsme stylovou hospodu opustili. Sešli jsme dolů na silnici, minuli naše auto a vydali se po žluté trase ke kapli na kopci Javorníček, o které však pojednává jiný můj článek. Jak dále probíhal čtvrtý den naší dovolené na Valašsku, to se dozvíte v sekci Velké povídání o výletech, kde je pro vás připraven cestopis s názvem Jak jsme strávili celý den poznáváním památek ve Velkých Karlovicích.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/velke-karlovice-kaple-sv-huberta​

Historie :

Na rozlehlém území obce Velké Karlovice stojí několik církevních staveb a jednou z nich je kaple sv. Huberta, která v údolí Pluskovec vznikla v roce 2014 a poté byla zasvěcena patronu myslivců. Dominantou Kaple svatého Huberta je dřevěný oltář, který vznikal déle, než kaple samotná – celé dva roky. Jedná se o více než čtyři metry vysoké a tři metry široké unikátní dílo, obsahující celkem 13 reliéfů, 18 postav a řadu dekorací. Umělci ke své práci využili několik druhů dřeva – dub, hrušku, ořech, jasan a mahagon. Samotný oltář představuje život svatého Huberta od jeho narození až po konec života.

Historie čerpána z webu

http://kycerka.cz/

Velké Karlovice jsou držitelem turistické známky č.908.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/velke-karlovice-c908