Židovský hřbitov ve slovenské obci Pruské jsme navštívili v květnu 2026 během prodlouženého víkendu, kdy jsme se na tři dny ubytovali v hotelu Aréna, nacházející ve městě Broumov-Bylnice. Druhý den po snídani jsme osedlali náš šedý francouzský povoz a vyrazili k sousedům na Slovensko, abychom poznali část malebných Bílých Karpat, k čemuž jsme si vybrali naučnou stezku Okolo Vršatca. Pak jsme odjeli do obce Pruské, v níž jsme se seznámili s místními památkami a zajímavostmi. Mezi ně patřil Nový židovský hřbitov, jenž byl založen v 19. století mimo souvislou zástavbu obce, při silnici vedoucí z Pruského směrem na Púchov a Tuchyňu. Naše šedé francouzské auto jsme zaparkovali u obvodové zdi z lomového kamene a zamířili ke vstupnímu objektu. Na území hřbitova jsme vstoupili síní, jež v minulosti plnila funkci jednoduché márnice či obřadního zázemí pro přípravu pohřbů. Po překročení prahu se před námi otevřel pohled na udržovanou travnatou plochu, v níž byly nepravidelně rozprostřeny desítky náhrobních kamenů, takzvaných macev. Pak jsme se vydali na procházku mezi náhrobky. Vypadaly velmi rozmanitě, přičemž na první pohled nás zaujalo jejich rozdělení do tří hlavních architektonických i časových skupin. Nejstarší pískovcové náhrobky byly tvarově jednodušší a vlivem neúprosného času i povětrnostních vlivů již byly značně poškozené a původní texty na nich byly již prakticky nečitelné. Jejich horní zakončení mělo charakteristický tvar oblouku, jenž symbolizovalo Mojžíšovy kamenné tabule Desatera. Střední generace náhrobků nesla tvar Svatostánku (Aron ha-kodeš) a po stranách byla zdobena dvěma sloupy, které odkazují na legendární Šalomounovy sloupy (Jáchin a Bóaz) při vstupu do Jeruzalémského chrámu; výjimečně se u nich objevilo i využití mramoru či černého grafitu. Mladší náhrobky z konce 19. a první třetiny 20. století představovaly štíhlé a skromnější stély z kvalitní černé žuly nebo mramoru bez okázalých hrobek. Prohlédli jsme si na nich také dochovanou symboliku a nápisy. Umělecká výzdoba se držela tradičního judaistického tvarosloví s jednoduchými rostlinnými motivy, smutnou vrbou či růží. Na vrcholu kamenů jsme často spatřili vysekanou Dávidovu hvězdu nebo ikonický motiv žehnajících rukou Kohenů. Zajímavá byla i jazyková proměna nápisů, protože zatímco starší pískovcové kameny nesly text výhradně v hebrejštině, u mladších mramorových stél se již objevovaly dvojjazyčné hebrejsko-německé epitafy. Některé z nich měly u paty dochované nízké kovové oplocení. Během obchůzky bylo patrné, jak se pohnutý osud hřbitova podepsal na jeho fyzickém stavu. Kompletní štíhlé stély se dochovaly v poměrně malém počtu, část náhrobků ležela povalená a mnohé kameny z kvalitního materiálu byly v minulosti bohužel rozkradeny, takže po nich na místě zůstaly jen samotné kamenné podstavce. Když jsme došli na konec areálu vymezovaného vysokou zdí s rozměry přibližně 15 × 60 metrů, na chvíli jsme se zastavili a nasávali zvláštní poklid tohoto pietního místa. Potom jsme se vrátili jsme cestičkou v trávě zpět k bráně, nastoupili do auta a odjeli ke hřbitovu křesťanskému, kde jsme si prohlédli kapli, ale o tom již pojednává jiný článek. Chcete-li vědět, co všechno jsme tehdy zažili, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme po dobytí hradu Vršatec odtáhli do obce Pruské.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/pruske-zidovsky-hrbitov​

Historie :

Při cestách Povážím a podhůřím Bílých Karpat narazí vnímavý návštěvník na řadu drobných památek, které připomínají pestrou historii zdejšího kraje. Jedním z pozoruhodných, avšak neprávem opomíjených míst je obec Pruské, kde v minulosti zde působila poměrně početná a významná židovská komunita. Ta po sobě zanechala tiché memento v podobě dvou židovských hřbitovů – starého a nového. Historie místních Židů sahá hluboko do 18. století, kdy se v obci postupně zformovala náboženská obec, která sloužila jako duchovní i společenské centrum i pro široké okolí. Součástí jejich života byla nejen dnes již zaniklá synagoga, ale především místa posledního odpočinku, která byla zakládána v souladu se židovskou tradicí na odlehlých či neúrodných místech. V blízkosti zámku býval Starý židovský hřbitov, jenž po založení nového pohřebiště začal chátrat a dnes je v podstatě zaniklý. Nový židovský hřbitov byl založen v 19. století mimo souvislou zástavbu obce, při silnici vedoucí z Pruského směrem na Púchov a Tuchyňu. Areál má obdélníkový půdorys o rozměrech přibližně 15 × 60 metrů a od okolní krajiny jej jasně vymezuje poměrně vysoká obvodová zeď z lomového kamene. Vstup do hřbitova tvoří dvoudílná zděná brána s masivními kovovými vraty. Tento vstupní objekt v minulosti plnil také funkci jednoduché márnice či obřadního zázemí pro přípravu pohřbů, i když střešní konstrukce se do dnešních dnů dochovala jen v narušeném stavu. Po překročení prahu se návštěvníkovi otvírá pohled na udržovanou travnatou plochu, v níž jsou nepravidelně rozprostřeny desítky náhrobních kamenů – takzvaných macev. Nejstarší pískovcové náhrobky jsou tvarově jednodušší a vlivem neúprosného času i povětrnostních vlivů značně poškozené, přičemž původní texty jsou již prakticky nečitelné. Jejich horní zakončení má charakteristický tvar oblouku, jenž symbolizuje Mojžíšovy kamenné tabule Desatera. Střední generace náhrobků nesou tvar Svatostánku (Aron ha-kodeš) a po stranách jsou zdobeny dvěma sloupy, které odkazují na legendární Šalomounovy sloupy (Jáchin a Bóaz) při vstupu do Jeruzalémského chrámu. Výjimečně se objevuje i využití mramoru či černého grafitu. Mladší náhrobky z konce 19. a první třetiny 20. století jsou již zhotoveny z kvalitní černé žuly nebo mramoru. Jde o skromnější, elegantní stély bez okázalých hrobek, z nichž některé jsou stále ohraničeny nízkým tepaným železným plotem. Umělecká výzdoba náhrobků se drží tradičního judaistického tvarosloví. Na vrcholu kamenů lze často spatřit vysekanou Dávidovu hvězdu (hexagram) nebo ikonický motiv žehnajících rukou Kohenů, ukazující na potomky chrámových kněží. Zajímavá je i jazyková proměna nápisů: zatímco starší pískovcové kameny nesou text výhradně v hebrejštině, u mladších mramorových stél se již objevují dvojjazyčné hebrejsko-německé epitafy, dokládající postupnou integraci židovského obyvatelstva. Pohnutý osud hřbitova se podepsal i na jeho fyzickém stavu. Kompletní štíhlé stély se dochovaly pouze tři; část náhrobků leží povalená a mnohé kameny z kvalitního kamene či mramoru byly v minulosti bohužel rozkradeny, takže po nich na místě zůstaly jen samotné kamenné podstavce. U některých hrobů se přesto dodnes zachovalo nízké kovové oplocení. Dnes je Nový židovský hřbitov v Pruském tichým pietním místem. I když bývá brána běžně uzamčená, samotný areál je v rámci možností udržovaný – tráva bývá vykosená a náletové křoviny odstraňovány, díky čemuž drtivá většina náhrobků stále hrdě stojí na svém původním místě.

Historie čerpána z webu

https://www.krizom-krazom.online

Obec Pruské je držitelem slovenské turistické známky č.673.

https://www.turisticke-znamky.sk