První židé se do Rokytnice přistěhovali na přelomu 17. a 18. století, kdy panství patřilo hraběti Nostitzovi. Šlechtic této komunitě udělil právo zřídit vlastní hřbitov na pozemku o rozloze 400 metrů čtverečních, z něhož platili nájem 30 krejcarů ročně. Stalo se tak roku 1718, kdy byl na okraji Rokytnice v Orlických horách ve stráni nad říčkou Rokytenkou hřbitov založen. Židovská komunita zde tenkrát nebyla nijak početná a také o 200 let později jich zde žilo celkem 165, přičemž obývali deset domů u náměstí, kde bývala také synagoga.

Stejně jako v jiných městech, i ve Slavkově bylo postupem času dokonce několik židovských hřbitovů. Nejstarší slavkovské židovské pohřebiště se údajně nacházelo východně od města, při cestě na Němčany. Druhý židovský hřbitov byl od poloviny 16. století jižně od města při silnici na Ždánice, poblíž říčky Litavy. Václav Antonín hrabě Kounic, tehdejší majitel panství, jej nechal nedlouho před svou smrtí roku 1774 zlikvidovat. Stalo se tak z jediného prostého důvodu, a to, že mu vadil při pohledu ze zámku. Část náhrobků byla odtud stejného roku přenesena na nový hřbitov. 

Ve městě Napajedla na místním hřbitově stojí kaple, vystavěná roku 1828 za peníze, které poskytla hraběnka Františka z Kesselstattu. Jednoduchou architekturu zdobí sloupy v řeckém stylu u vstupního portálu. Do hrobky v kapli byly v letech 1824 - 1941 ukládány těla zemřelých majitelů napajedelského panství. V roce 1994 byly do kaple uloženy také ostatky hrabat rodu Šternberků z Pohořelic.

V září roku 1950 byly v českých zemích zrušeny všechny ženské kláštery a řeholnice různých řádů a kongregací byly násilně svezeny do sběrných klášterů, přičemž jedním z vybraným míst byla právě Bílá Voda. V roce 1951 byly mladší sestry odvezeny na jiná místa a místní klášter sloužil k internaci starších a práce neschopných sester. Postupně se zde shromáždila snad největší církevní komunita v Evropě, čítající až 450 řeholnic najednou.