TZ 1536 : Bělá pod Pradědem
Dnešní obec Bělá pod Pradědem vznikla fakticky roku 1964 sloučením dosud samostatných obcí Adolfovice a Domašov a dvou osad: Filipovice a Bělá. Nové jméno bylo převzato od říčky Bělé, přívlastek "pod Pradědem" pak odkazuje na blízkost nejvyšší hory Hrubého Jeseníku. Všechny části dnešní obce Bělá patřily od první zmínky – totiž v případě Domašova a Adolfovic od roku 1284 – až do konce patrimoniální správy roku 1850 k panství Frývaldov (nyní Jeseník), které bylo téměř po celou dobu v přímém držení vratislavského biskupa. Pouze od poděbradské doby do roku 1547 je biskup uděloval v léno, naposledy od roku 1506 Fuggerům. Celé panství pak bylo součástí rakouské (české) části Nisského knížectví v rámci Rakouského Slezska. Bělá pod Pradědem je členem Mikroregionu Jesenicko, svazku obcí vzniklého v roce 1999.
TZ 1536 : Bělá pod Pradědem
Bělou pod Pradědem jsme poprvé navštívili v srpnu 2009, během pobytu na chalupě u babičky a dědy v Benkově. Jednalo se již o třetí prázdninový týden, který jsme ve zmíněném roce na chalupě strávili, čehož jsme využili k poznávaní mnoha zajímavých míst v pohoří Jeseníků. Jedním z nich byla obec Bělá pod Pradědem, kde jsme našli několik pamětihodností, mezi něž patřil také kostel sv. Jana Křtitele. Předposlední den pobytu jsme naše zelené korejské auto zaparkovali přímo před svatostánkem pod třemi stromy, mezi nimiž jsme spatřili kamenný kříž s Kristem. Pak jsme zamířili do rohu církevního areálu, kde stála malá kaplička. Vzápětí jsme se již začali věnovat samotnému svatostánku, jenž byl vystavěn v letech 1797 – 1798 Janem Grögerem z Bukovic v pozdně barokním slohu. Kostel jsme bohužel neviděli v jeho plné kráse, neboť obě boční strany svíralo lešení. Dovnitř jsme nedostali a dozadu na hřbitov jsme také nešli. Počasí nám zrovna moc nepřálo, bylo po dešti a mraky se po obloze honily jako čerti. Vrátili jsme se z tedy k autu, kterým jsme odjeli k dalšímu místnímu kostelu sv. Tomáše Apoštola. Auto jsme zaparkovali u silnice v bezprostřední blízkosti kostela a vydali se za jeho obhlídkou. O chvíli později jsme dorazili k zavřené bráně, která nám znemožnila bližší průzkum svatostánku, takže jsme jej mohli vidět pouze z ulice. Po několika minutách jsme opět nasedli do auta a odjeli do Adolfovic, další části Bělé pod Pradědem, kde jsme zaparkovali u knihovny a vstoupili dovnitř. Nechtěli jsme si však půjčit žádnou knihu, nýbrž jsme se zde zastavili kvůli zakoupení turistické známky. Získali jsme i razítko do památníku a tak jsme mohli spokojeně odjet do Lipové-Lázně.
Podruhé jsme do Bělé pod Pradědem zavítali v srpnu 2013, kdy jsme u babičky a dědy na chalupě v Benkově strávili prodloužený víkend. Každé ráno po snídani jsme vyrazili za poznáváním zajímavých míst v Jeseníkách a jedním z nich byla zmíněná obec. Tentokrát jsme sem přijeli stříbrný francouzským vozem, jenž jsme zaparkovali jen pár metrů od místa, kde nechali auto při minulé návštěvě. Vzápětí jsme si bez meškání začali prohlížet církevní stavbu, která mezitím trochu vyrostla do krásy, ovšem stále ji z jedné strany svíralo lešení. Když jsme si jej zvenku prohlédli, odjeli jsme na okraj Bělé pod Pradědem, u lesa odložili auto a vydali se pěšky do údolí se zvláštním názvem Kinsajf. Kráčeli jsme pohodlnou asfaltovou silničkou a po půl kilometru jsme dorazili k celodřevěné Seifertově kapličce. Když jsme si ji prohlédli, přesunuli jsme se k informační tabuli, na které jsme si prohlédli staré fotografie a také jsme se zde seznámili s historií kapličky, která byla postavena roku 1938 místním sedlákem Wilhelmem Seifertem a jeho manželkou Emmou jako poděkování svaté Matce Marii zato, že po smrti jejich prvních třech dětí, všechny ostatní potomci přežili. Když jsme si data z minulosti dočetli, nad kapličkou jsme odlovili kešku a pak jsme se přesunuli o pár metrů dál. Pod skálou s názvem Kalafatičova plotna jsme zde našli pěkné dětské hřiště, plné dřevěných prolézaček, zvířátek a houpaček. Naše děti využili neodolatelné nabídky hřiště, zatímco my dospělí jsme si odpočinuli na lavičce. Po patnácti minutách jsme se pak vydali na pohodovou zpáteční cestu a brzy jsme dorazili zpět k autu. Posvačili jsme jídlo z vlastních zásob a pak jsme odjeli ke kostelu sv. Tomáše apoštola. Auto jsme zaparkovali na okraji silnice přímo před bránou do církevního areálu a bez meškání si začali prohlížet církevní stavbu, na které se toho mezitím moc nezměnilo. Po obhlídce známého průčelí s barokními volutovými křídly jsme opět zkusili vzít za kliku, ale znovu jsme neměli štěstí a interiér kostela jsme tak ani napodruhé neviděli. Vydali jsme se tedy na obchůzku kolem svatostánku, jenž byl vystavěn ve vrcholně barokním stylu v letech 1726 – 1730 a po chvíli jsme se vrátili k autu. Nastartovali jsme a odjeli na místo, kde kdysi stával kostel a hřbitov. Na jeho místě byl roku 1923 slavnostně odhalen památník se jmény občanů Adolfovic, kteří padli v první světové válce. Odlovili jsme zde kešku a pak jsme odjeli do města Jeseník.
Návštěvy : 11.8.2009, 19.8.2013
Další informace najdete zde :
Jak jsme navštívili Bělou pod Pradědem, Jeseník a Lipovou-lázně
Současná verze TZ 1536 získána 11.8.2009 v informačním centru Bělá pod Pradědem