TZ 762 : Lipová-lázně
Lipová-lázně se skládá ze dvou původně samostatných obcí Dolní Lipová a Horní Lipová, která byly sloučeny roku 1960. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1290, další až z let 1372, 1420 a 1552, což bylo způsobeno tím, že obec byla zakládána postupně a v některých obdobích patrně úplně nebo alespoň částečně zpustla. Koncem 16. století bylo v Lipové již 57 sedláků a velká pila. V období 30-ti leté války a bezprostředně po jejím skončení postihla obec jedna z vln čarodějnických procesů. Vedle zemědělství a lesnictví se stále více obyvatel zabývalo předením, od konce 17. století se tu také začal dobývat vápenec a začalo se pálit vápno. V 19. století patřila Dolní Lipová k nejlidnatějším obcím na Jesenicku. Významnou etapou je založení lázní v Dolní Lipové Johanem Schrothem a po výstavbě železnice v roce 1888 se obec rozrostla.
TZ 762 : Lipová-lázně
Obec s názvem Lipová-lázně jsme poprvé navštívili v srpnu 2009, během pobytu na chalupě u babičky a dědy v Benkově. Jednalo se již o třetí prázdninový týden, který jsme ve zmíněném roce na chalupě strávili, čehož jsme využili k poznávaní mnoha zajímavých míst v pohoří Jeseníků. Jednoho dne jsme z Branné mířili do Lázní Jeseník a protože jsme ještě neobědvali, cestou jsme hledali vhodnou restauraci. Našli jsme ji na rušné křižovatce v Lipové-lázni, kde stála budova bývalé rychty, která byla postavena okolo roku 1800 v klasicistním slohu. Později zde býval Weidlichův hostinec a restauraci jsme v rychtě našli i my. Poté, co jsme naše zelené autíčko zaparkovali u rychty, vstoupili jsme dovnitř, vybrali si z nabídky typických českých jídel za vcelku slušné ceny a posadili se ke stolu. Objednali jsme si čepované nealkoholické pivo a kofoly, a než jsme se nadáli, bylo jídlo na stole. Porce byly dostatečné a chutné, takže jsme byli spokojeni. Po pozdním obědě jsme odjeli do Lázní Jeseník.
Stále probíhal třetí týden pobytu na chalupě u babičky a dědy v Benkově, když jsme do lázeňské obce zavítali podruhé, přičemž od první návštěvy uběhly pouhé tři dny. Zelené korejské auto jsme nechali u řeky, nedaleko lázeňského areálu, kam jsme následně zamířili. Prošli jsme si větší část areálu až na okraj lázní, které byly založeny Johannem Schrothem v roce 1829 a prohlédli si takřka všechny budovy, kde se prováděla originální léčba poruch metabolismu a obezity. Právě sem v první polovině 20. století přijížděli lázeňští hosté z celé Evropy, ale také z Ameriky, kterým se zcela jistě líbila secesní pavilonová podoba lázní. Nám by se líbila taktéž, nicméně spousta budov byla v poněkud zanedbaném stavu a na konci roku 2013 byly lázně dokonce zcela uzavřeny. Během zpáteční cesty k autu jsme se zastavili u mostu přes řeku Staříč. Z mostní konstrukce stříkaly proudy vody do vzdálenosti asi 5 metrů. Po prohlídce lázní jsme šli na oběd do naší oblíbené restaurace Na Rychtě. Znovu jsme si vybrali klasickou českou kuchyni a protože jsme si docela pochutnali, spokojeně jsme odjeli do muzea Johanna Schrotha. V pokladně jsme zaplatili vstupné a turistickou známku a dostali jsme také razítko do památníku. Pak nám paní pověděla o historii lázní a jeho zakladateli lázní. Ty založil roku 1829 sedlák a lidový léčitel Johann Schroth, který aplikoval podobnou vodoléčebnou metodu jako Vincenc Priessnitz v Jeseníku. Pacienty léčil poruchy výměny látkové suchou neslanou stravou s vyloučením vody. Zaujalo nás, že absence vody byla nahrazena vínem a potními kůrami k odvodnění organismu. Prohlédli jsme si figuríny a exponáty, spojené s léčbou a historií lázeňství, které se nám díky povedenému aranžmá líbily. Potom jsme se s paní v muzeu rozloučili a odjeli do města Jeseník.
Potřetí jsme obec Lipová-lázně navštívili v srpnu 2013, kdy jsme u babičky a dědy na chalupě v Benkově strávili prodloužený víkend. Každé ráno po snídani jsme vyrazili za poznáváním zajímavých míst v Jeseníkách a na svých cestách jsme zavítali rovněž do Lipové-lázní. Po příjezdu do obce jsme naše stříbrné auto zaparkovali přímo před rychtou a vzápětí jsme si obdélníkovou budovu prohlédli zvenku. Potom jsme vstoupili dovnitř a nostalgicky zavzpomínali na předchozí návštěvy. V restauraci jsme na základě dobrých zkušeností poobědvali a opět jsme nebyli zklamáni. Po jídle jsme nasedli do auta a popojeli ke kostelu sv. Václava, který byl vystavěn v letech 1787 – 1788 na místě starší kaple. Zaparkovali jsme přímo vedle jednolodního svatostánku a vydali se na jeho obhlídku. Kromě exteriérů stavby jsme nahlédli také do interiéru lodi, kde jsme našli převážně moderní zařízení, které roku 1960 nahradilo starší výbavu chrámu. Když jsme si interiér prohlédli, vyšli jsme ven z předsíně a zastavili se u kříže s Kristem vedle vchodu. Následně jsme shlédli boční strany lodi s trojicí oken na každé straně a plochý presbytář, čímž jsme završili obhlídku kostela. Nasedli jsme do auta a odjeli do Horní Lipové, kde jsme se zastavili u studánky císaře Josefa II., který si nechal roku 1779 přinést vodu z tohoto pramene. Auto jsme zaparkovali u penzionu, jenž se nacházel naproti vodního zdroje a přes silnici jsme se vydali k prameni. O několik vteřin později jsme si již prohlíželi jehlanovitý pomník a o chvíli později jsme zde odlovili kešku. Pak jsme se vrátili k autu a popojeli na parkoviště u vlakového nádraží, kde jsme odložili naše stříbrné auto. Vzápětí jsme zamířili k vlakové stanici, kde jsme odlovili kešku, týkající se muzea Slezského Semmeringu. To se nacházelo v bývalém ústředním stavědle železniční stanice, ale bylo již zavřeno, takže jsme expozice o trati neviděli. Potom jsme se po cyklostezce č.6044 vydali za naším posledním cílem onoho srpnového dne, kterým byl Lesní bar.
Návštěvy : 8.8.2009, 11.8.2009, 19.8.2013
Další informace najdete zde :
Jak jsme se po dobytí hradu Kolštejn jeli léčit do Lázní Jeseník
Jak jsme v Jeseníku a Lipové-lázních nebyli na šrot
Jak jsme navštívili Bělou pod Pradědem, Jeseník a Lipovou-lázně
Současná verze TZ 762 získána 5.12.2022 zasláním od výrobce z Rýmařova
První verze TZ 762 získána 11.8.2009 v muzeu Johanna Schrotha Lipová-Lázně