Jeskyně Balcarka byla jedním z našich cílů během výletu, který jsme v září 2009 strávili celý v kouzelném Moravském Krasu. Když jsme přijeli do Ostrova u Macochy, tak jsme si ovšem nejdříve jeli prohlédnout větrný mlýn na svahu naproti vchodu do jeskyní a teprve potom jsme sjeli dolů na parkoviště u Balcarky, kde jsme nechali odpočívat naše zelené autíčko. Vzápětí jsme se vydali k nádherné budově, ve které se nacházel obchůdek a pokladna. Zde jsme si pořídili vstupenku, získali razítko do památníku a také jsme si koupili dřevěnou turistickou známku. Půlhodinové čekání jsme strávili prozkoumáváním prostor okolo parkoviště, studiem informačních panelů pojednávajících o životě jeskynních lidí či nabídky prodejny suvenýrů a když jsme se konečně dočkali průvodce, vyrazili jsme na prohlídkovou trasu. Nejprve jsme kráčeli po chodníku, vedoucí ke vchodu do jeskyně, který byl proražen v masívu Balcarovy skály a vstoupili jsme dovnitř. Zde nám průvodce o jeskyni poskytl informace a poté jsme uměle proraženou chodbou sestoupili do nevelkých prostor, jež nás upoutaly barevností stěn sintrových náteků a krápníků. Potom jsme pokračovali dál do Wilsonovy rotundy, což byly v podstatě kruhové propasti, jejichž stěny zdobily sintrové kaskády. Záhy jsme vstoupili do největších prostor podzemí a názvem Velký Fochův dóm, kde jsme si vychutnali neobvyklé nasvícení LED diodami a poslechli hudbu. Následně jsme vystoupali po infarktových schodech do částí, do vzájemně propojených prostor s názvy Galerie a Přírodní chodba, jimž vedla trasa ve dvou výškových úrovních. Potom jsme vstoupili do Přírodní chodby s rovným stropem, kterou jsme prošli do Dómu zkázy, jenž vznikl zřícením stropů jeskyně. Ocitli jsme se v místech, kde se nacházely spojené dvě patra a tak jsme odtud mohli opět pohlédnout do Rotundy, která byla dole pod námi. Prohlídková trasa poté vedla do Objevitelského dómu s komínem, kterým sem v roce 1924 přišli z vrcholu Balcarovy skály první lidé. Následně jsme kráčeli dlouhou chodbou do menší prostory s názvem Popeluška, kde jsme spatřili symbol Balcarky, jímž byl bezesporu zvláštní zakřivený stalaktit Handžár neboli Turecká šavle. Bylo zde také malé jezírko, do něhož jsme vhodili pro štěstí a potom jsme kráčeli 32 metrů dlouhou chodbou, která nás dovedla do prostor muzea, v němž se nacházela archeologická a paleontologická expozice. V muzeu jsme si prohlédli původní archeologické nálezy, obdivovali zdařilé rekonstrukce z tehdejšího života a poslechli si vyprávění o jeskynních lidech z reproduktorů. Bylo to velmi zajímavé povídání, které nám ztěžoval netopýr, poletující okolo nás. Když se hlas odmlčel a expozici jsme si dostatečně prohlédli, vyšli jsme z podzemních prostor ven. Když jsme došli k autu, odjeli jsme do Blanska na oběd, po němž jsme vyrazili na místní zámek. O bývalém šlechtickém sídle však pojednává již jiný můj článek. Pokud chcete vědět, jak náš výlet dále pokračoval, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech a vyhledejte si cestopis Jak jsme navštívili jeskyni Balcarka a zámek Rájec nad Svitavou.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Ostrov_u_Macochy_-_jeskyne_Balcarka/

Historie :

Balcarova skála s tajemným otvorem až do 19. století budila respekt před místním obyvatelstvem. Byla opředena pověrami a pověstmi. Až v druhé polovině 19. století se stala předmětem výzkumů. Ve 20. letech 20. století začal v oblasti Balcarovy skály a okolí aktivně působit ostrovský občan, poslanec Josef Šamalík. Procházel s virgulí po povrchu a hledal cesty do předpokládaných jeskyní. 16. června 1923 pronikl do prvních podzemních prostor. Poslanec Šamalík pokračoval v průkopových pracích v Popelušce, ty však skončily nezdarem. S nástupem zimy v témž roce povšiml si roztátého sněhu v malém závrtu na vrcholu Balcarovy skály. Po postupném uvolnění ucpávky se mu podařilo proniknout do volných prostor Balcarky. Jako datum objevu uvádí 22. února 1924. V dalších měsících podnikl Šamalík objevné průstupy do dalších prostor. Postupně objevil Wilsonovy rotundy, dóm Zkázy a Fochův dóm. Po té začal jeskyně upravovat a zpřístupňovat pro veřejnost. Přes finanční problémy a za pomoci Akciové společnosti Moravský kras, která Balcarku vzala do správy, byla na Velikonoční neděli roku 1925 „odevzdána veřejnosti". I v dalších letech pokračoval Šamalík v průzkumech podzemí Balcarovy skály. Na začátku roku 1935 objevil překrásně zdobené prostory, dnešní „Galerii" a „Přírodní chodbu". Objevitel dal novým prostorám jméno „Jubilejní dómy Masarykovy." 15. června 1935 byly po propojení se stávajícími jeskyněmi a úpravách zpřístupněny veřejnosti. V 50. letech 20. století proběhla celková rekonstrukce prohlídkové trasy a elektroinstalace. V roce 2001 byl postaven nový vstupní areál s moderním vybavením komplexními službami pro návštěvníky jeskyně.

Pověst :

V Balcarce kdysi bývaly divé ženy. Nosily na hlavě bílý čepec, na těle zelenou kazajku a dlouhé bílé sukně. Jednou Balcar oral na svém poli před skalou. Divoženky za ním přišly a žádaly ho, aby jim spravil polámanou chlebovou lopatu. Pravily mu: „Balcařisko, spravíš nám to lopatisko?“ Balcar jim vyhověl a když lopatu spravenou donesl, dostal od divých žen koláč. Jestliže ho nikdy nedojí, bude koláče vždy dost a zůstane čerstvý. Balcar přijal dar a uložil ho ve spižírně. Ujídali z velmi dobrého koláče podle pokynu, takže vždy nechali kousek ve spižírně a do rána byl koláč zase celý. Až jednou ze zvědavosti Balcar celý koláč snědl a ráno našel místo něj ve spižírně kravinec.

Historie čerpána z webu

https://moravsky-kras.caves.cz/cz

Jeskyně Balcarka je držitelem turistické známky č.140.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/jeskyne-balcarka-c140