Jeskyni Podkova u Mladče jsme poprvé navštívili během červencového výletu roku 2005, jen pár dní poté, co jsme si koupili první auto. Po příjezdu do zmíněné hanácké vsi jsme náš zelený korejský povoz zaparkovali na návsi a uličkou zamířili k jiným jeskyním, těm přímo v Mladči. Když jsme si je prošli, vrátili jsme se zpátky k autu, vzali si potřebné věci a vydali se do lesa. Poprvé jsme kráčeli po modré turistické značce, která nás o několik stovek metrů dál přivedla k našemu cíli. Když se před námi jeskyně objevila, překvapeně jsme na ni hleděli, neboť jsme netušili, že bychom si ji mohli v létě dokonce projít. Bohužel jsme sebou neměli baterky a tak jsme měli smůlu. O kousek dál jsme minuli druhý vchod nebo východ a následně šli dál k nedaleké Rytířské síni, ale o tom již vypráví jiný můj článek. Pro vášnivé čtenáře je v sekci Velké povídání o výletech připraven cestopis Jak jsme poprvé navštívili Mladečské a Javoříčské jeskyně.

Uběhlo dlouhých šest let, když jsme jeskyni Podkova navštívili podruhé. Stalo se tak opět v červenci, ale v kalendáři se psal již rok 2011. Tentokrát jsme na návsi odložili stříbrné francouzské auto a znovu zamířili do podzemních chodeb s krápníkovou výzdobou v Mladči. Pak jsme se vrátili k autu, vzali si batohy a vydali se, stejně jako o šest let dříve, za zajímavostmi na naučné stezce Třesín. Totožná lesní cesta nás vedla územím, které do roku 1945 vlastnili Lichtenštejnové a byli to právě oni, kdo v původním zámeckém parku nechal vybudovat několik okrasných prvků. Díky nim jsme si tak mohli znovu prohlédnout zajímavou jeskyni Podkova a protože jsme si sebou tentokrát vzali baterky, opatrně jsme vstoupili dovnitř. Světlo zvenku rychle skomíralo a dál už byla tma jako v pytli. Rozsvítili jsme tedy baterky a snažili se najít správná místa, kam položit naše obutí. Na rozdíl od upravených chodníčků veřejně přístupných jeskyní byl povrch Podkovy hrbolatý, všude trčely kameny a museli jsme dávat opravdu pozor, abychom o některý z nich nezakopli. Trvalo tak asi 20 minut, než jsme 50 metrů dlouhou chodbou ve tvaru podkovy přiklopýtali a vyšli ven. Další naše kroky vedly opět ke zřícenině Rytířské síně, ovšem jak to bylo dál, to vám už prozradí cestopis Jak jsme v červenci zase navštívili Mladečské jeskyně a naučnou stezku Třesín.

Potřetí jsme si jeskyni Podkova prohlédli ve zcela jiné kompozici, než při předchozích dvou letních návštěvách. Do okolí Mladče jsme se totiž vydali na konci října roku 2012, kdy podzim ukázal vlídnou tvář a toho jsme využili ke krátkému výletu. Náš stříbrný povoz opět odpočíval na mladečské návsi, z níž jsme tentokrát zamířili rovnou doprava úzkou uličkou mezi domy, která se záhy změnila v polní cestu okolo zahrádek nad Mlýnským potokem. Prošli jsme okolo opuštěných chatek a sledovali modrou turistickou značku, která nás přivedla na nenápadné rozcestí. Zde jsme odbočili doprava, sestoupili k našemu oblíbenému Čertovu mostu, odkud jsme pokračovali dolů k jeskyni Podkova. Jelikož se mříže ve vchodech vždy uzavíraly až od listopadu do března, byla jeskyně ještě otevřená, takže bychom mohli dovnitř zajít, ale neměli jsme to v úmyslu. Pouze jsme tady odlovili kešku a pak jsme prošli kolem obou vchodů, vzdálených od sebe 28 metrů a pokračovali k nedaleké Rytířské síni. Další události lehce strašidelného výletu vám již odhalí cestopis s názvem Jak jsme se u Mladče nebáli čerta ani psa Baskervilského.

Trvalo téměř dvanáct let, než jsme jeskyni Podkova poctili návštěvou počtvrté a jelikož se tak stalo v lednu 2024, okolní prostředí vypadalo úplně jinak. A rozdílné bylo i auto, kterým jsme sem přijeli. Naše černé SUV jsme odložili na parkovišti u okraje obce a vyrazili vstříc notoricky známé naučné stezce. Opět jsme kráčeli po modré turistické značce kolem opuštěných chatek a nasávali zimní atmosféru. Stále jsme stoupali vzhůru, dokud jsme nepřišli na sotva znatelnou odbočku. Široká cesta plynule vedla dál jakoby se nechumelilo, zatímco modrá trasa uhýbala doprava vcelku nenápadně, takže jsme ji málem minuli. Jako vždy. Vzápětí jsme sestoupili prudkým svahem dolů a očima jsme zkontrolovali oba vchody do jeskyně, které byly v zimě zavřené. Nijak nám to nevadilo, na rozdíl od faktu, že zde chyběla chytrá tabule naučné stezky Třesín. Nechápavě jsme kroutili hlavami, vytáhli mobilní telefony a něco si o jeskyni Podkova přečetli. Dozvěděli jsme se, že v ní byly nalezeny stopy člověka ze starší doby kamenné, mnoho roztříštěných kostí a hlínou zasypané ohniště pravěkého člověka. Původně se jednalo o dvě slepé samostatné chodby, které se k sobě pouze značně přibližovaly. Na přání tehdejších majitelů panství Lichtenštejnů byly na začátku 19. století obě chodby uměle propojeny do tvaru podkovy, aby jimi bylo možné procházet. Vznikla tím další zajímavost v jejich zámeckém parku. Když jsme dočetli poslední řádky, zamířili jsme tradičně k Rytířské síni. Chcete-li vědět, co jiného jsme v tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme se v zimě prošli po naučné stezce Třesín.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/mladec-jeskyne-podkova​

Historie :

Jeskyně Podkova se nachází ve svahu kopce Třesína nedaleko obce Mladeč. Původně se jednalo o dvě slepé samostatné chodby, které se k sobě pouze značně přibližovaly. Na přání tehdejších majitelů panství Lichtenštejnů byly na začátku 19. století obě chodby uměle propojeny do tvaru podkovy, aby jimi bylo možné procházet. Vznikla tím další zajímavost v jejich zámeckém parku. Konce chodeb jsou od sebe vzdáleny 28 metrů. Jeskyně byla dříve nazývána také „Blátivá díra“, v německé literatuře „Zwergenhöhle“ nebo „Wolfhöhle“ a byly v ní objeveny četné nálezy po činnosti člověka ve starší době kamenné. Jeskyně je volně přístupná kromě zimních měsíců, kdy slouží jako zimoviště netopýrů.

Historie čerpána z webu

https://www.hrady.cz/

Jeskyně Podkova u Mladče nemá turistickou známku.